DEMKOVIČOVÁ

Tato úvaha nám umožňuje pozorovat v novém světle Jurgenssonův citíát o střihu. Na místo závěru si
udělejme shrnutí našich poznatků. Nejdříve jsme se zaobírali ideologií Bazinova střihu, ve kterém
je morální systém přítomen ve značné míře, nicméně je jen málo uváděn do kontextu. Podle něj je
film „správný“ (ve smyslu pojmu[PD1]  etiky[PD2] ) jen když představuje příběh bez filmařova úhlu
pohledu na věc takovým způsobem, aby nám poskytnul zážitek, který je nejpodobnější realitě. Střih
je zakázán, jelikož představuje určitou manipulaci, kterou v žádném případě nemůžeme přirovnávat
k realitě, jelikož by docházelo ke klamu[PD3] . Bazin nebere v úvahu fakt, že každý film je jistým
způsobem ideologicky orientován jak na úrovni filmové narace[PD4]  tak na úrovni střihu. Tudíž
nemůže předpokládat, že záběry, pokud[PD5]  v sobě nemají stejný ideologického záměr, jsou
v souvislosti s určitou normou nebo sociálním kontextem. Oproti tomu Einstein říká, že pakliže je
realita základním materiálem filmu, je to právě střih, který jí mění,  a z toho vyplývá vyšší
význam, který odpovídá spíše vyššímu významu, jež odpovídá spíše [PD6] myšlenkové rovině. Fragment
sám o sobě žádný význam nenese. Až splynutím jednotlivých elementů vzniká smysl. Problém činí
skutečnost, že střih nepředstavuje výsadu jedné ideologie více než druhé a také to, že spojování
pravdivosti filmu s dialektickými teoriemi materialismu nikam nevede.


poměrně dobře, pozor na zmatení v poslední vyznačené větě

celkový smysl vystižen

________________________________

 [PD1]D

 [PD2]čárka

 [PD3]souvětí adaptováno, ale dobře

 [PD4]čárka

 [PD5]nepravá věta podmínk. – “sice nemusejí mít…, ale stejně…”

 [PD6]přeformulovat