Josef Pekař * 12. 4. 1870 Malý Rohozec † 23. 1. 1937 Praha Život, studium a kariéra Josef Pekař se narodil v Malém Rohozci, ale nedlouho poté se celá jeho rodina přestěhovala do Daliměřic. V letech 1880-1888 navštěvoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde také začal pracovat v archivu. Poté pokračoval ve studiu na Univerzitě Karlově v Praze, kde v roce 1892 absolvoval obory historie a zeměpis. V roce 1893 mu byl udělen titul PhDr. Za jeho práci Kandidatury krále Přemysla Otakara, která dokazovala, že se Přemysl Otakar II. ucházel o říšský trůn v letech 1272-1273. V té době také pracoval v redakci Ottova slovníku naučného. V roce 1894 absolvoval studijní cestu do Německého Erlagenu a později také do Berlína, kde získal mnoho zkušeností z přednášek například profesora Lenze. Poté v roce 1895 krátce vyučoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a také na gymnáziu v Praze, v obou případech pouze jako záskok. Věnoval se i práci v Českém časopisu historickém, který nejdříve vedl společně s Jaroslavem Gollem a poté se sám stal vedoucím redaktorem. V roce 1897 se habilitoval prací Dějiny Valdštejnského spiknutí 1630-1634 a poté se stal soukromým docentem na české FF. Zde je roku 1905 jmenován řádným profesorem říšských dějin, přednášel na Karlově Univerzitě, kde v letech 1911-1912 působil jako děkan a později (1931-1932) se stal i rektorem Univerzity Karlovy. Po odstoupení TGM mu bylo dokonce nabídnuto místo prezidenta, to však odmítl. Josef Pekař zemřel 23. ledna 1937 v Praze. Spor s Theodorem Mommsenem Pekař se otevřeně pustil do ostré kritiky subjektivních germanizačních názorů Theodora Mommsena v jeho díle Čechové jako apoštolové barbarství z roku 1897. Usvědčoval Mommsena z nevědomosti, když nařknul Čechy z ničení německé národní jednoty a také poukazoval na to, že reformaci zahájili Češi a Martin Luther byl přímo ovlivněn Janem Husem. Spor o smysl českých dějin Spor měl několik částí a účastnily se ho přední osobnosti české historiografie a filosofie. Josef Pekař se v tomto sporu zastával Jaroslava Golla a zpochybňoval tvrzení T.G. Masaryka, že by smyslem českých dějin měla být myšlenka humanity, protože podle něho nevycházelo z poznatků historické vědy. Názory a dílo Měl konzervativní názory v souvislosti s rozpadem Rakouska-Uherska. Rozpad podle něj neměl přinést nic dobrého, avšak zastával názor, že by měli mít Češi v rámci R-U lepší postavení. Vznik samostatného Československa neočekával, ale přesto ho uvítal a oslavil přednáškou Říjen 1918. Mezi jeho nejznámější díla patří Nejstarší kronika česká (1903), Žižka a jeho doba I-IV. (1927-1933), Masarykova česká filosofie (1927), nebo O smyslu českých dějin (1929). Za minulého režimu byla Pekařova tvorba stažena z knihoven, protože začal být spojován s nacistickým režimem. Nacisté využili Pekařovu kritiku Palackého ve svůj prospěch, protože Palackého zavrhovali. Podobně špatně si onu kritiku vyložili komunisté a označili ho doslova jako odpůrce národních snah a pokroku. Literatura: HANZAL, Josef: Josef Pekař. Život a dílo. Praha 2002. KUČERA, Martin: Rakouský občan Josef Pekař. Praha 2005. KUTNAR, František, MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Praha 2009.