Marek Lupač 475355

                                    Staré letopisy České (SLČ)

·                     Je soubor kronikářských a analistických textů, které patří mezi nejznámější
výtvory městského husitského písemnictví

·                     Původní název: Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527 čili
pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané.

·                     Svůj název tyto soubory získaly od Františka Palackého, který se stal jejich
prvním editorem. Palacký vybral 17 starý letopisů a ty vydal pod původním názvem v edici Archiv
Český.

·                     Dochovalo se přibližně 35 rukopisů, které se označují písmeny abecedy. Tyto
rukopisy pokrývají dějiny celého 15. století a začátek 16. století. Texty se od sebe liší zněním i
rozsahem poskytovaných informací.


                                             Vývoj SLČ

·                     Dílo bylo založeno anonymním autorem roku 1432 ve Starém Městě, tento výchozí
text byl pojmenován po místně jeho uložení Chronicon Treboniense (Kronika Třeboňská)

·                     Autor navázal na Kroniku Českou a stručně popsal události mezi lety 1419 až
1432. Tento výchozí text postupně upravovali a doplňovali další autoři.

·                     Toto byl zásadní zlom pro SLČ, neboť těmito úpravami získalo dílo charakter
kroniky.

·                     Další anonymní autor obohatil dílo o téměř deníkové záznamy od nástupu
Zikmunda Lucemburského po rok 1448.

·                     Ve 2. polovině 15. století Matouš z Chlumce propojil pražskou větev se
souběžně vznikající východočeskou větví.


                                            Autoři SLČ

·                     Jedná se o většinou vzdělanější měšťany, kteří mohli zastávat různé funkce
v úřadech, nebo o univerzitní vzdělance. Většina autorů neuváděla svá jména, tudíž zůstali
v anonymitě

·                     Mezi známé autory patří například: Vavřinec z Březové, nebo Matouš z Chlumce.


                                             Forma SLČ

·                     V překladech vznikalo mnoho chyb, kvůli různé úrovni vzdělaní jednotlivých
autorů a jejich znalostí latiny.

·                     Písaři vždy navazovali na svého předchůdce, ale někdy se si texty předchůdců
poupravovali, kvůli případným změnám poměrů ve společnosti.

·                     Autoři do textů často vpisovali poznámky a své vlastní vzpomínky.

·                     Některé texty mají charakter kronik, u jiných jde o krátké analistické
informace, nebo o fámy a pověsti.


                                             Jádro SLČ

·                     František Palacký jemu známé rukopisy písmeny A-O
Později nalezené texty se označují písmeny P-Ž

Přičemž malá písmena postihovala nepatrně odlišné varianty^1

·                     CT1 (Chronicon Treboniense)
Jedná se o latinský text z Třeboňské kroniky, ten nám pomáhá udělat si představu o původním textu
SLČ.

·                     Text Q
Český překlad textu CT1

·                     Text A
Dřívější nejbližší překlad latinsky psaný análů mírně odlišných od CT1


Kritická edice:

Staré letopisy české. Texty nejstarší vrstvy. Edd. Alena M. Černá, Petr Čornej, Markéta Klosová.
FRB SN2, Praha 2003.

Citace:

^1 Čornej Petr, Tajemství českých kronik, Cesty ke kořenům husitské tradice, Druhé rozšířené a
přepracované vydání, Praha/Litomyšl 2003.

Literatura:

Čornej Petr, Tajemství českých kronik, Cesty ke kořenům husitské tradice, Druhé rozšířené a
přepracované vydání, Praha/Litomyšl 2003.