LIBER XIV DE TERRA ET PARTIBUS
ETYMOLOGIE XIV
ZEMĚ A JEJÍ ČÁSTI
1. DE TERRA
(1) Terra est in media mundi regione posita, omnibus partibus caeli in modům centri aequali intervallo consistens; quae singulari numero totum orbem signifícat, plurali vero singulas partes. Cuius nomina diversa dat ratio: nam terra dicta a superioři parte, qua te-ritur; humus ab inferiori vel humida terra, ut sub man; tellus autem, quia fructus eius tollimus; haec et Ops dicta, eo quod opem fert frugibus; eadem et arva, ab arando et colendo vocata. (2) Proprie autem terra ad distinctionem aquae arida nuncupatur, sicut Scriptu-ra ait: „Quod vocaverit Deus terram aridam." Naturalis enim pro-prietas siccitas est terris; nam ut humida sit, hoc aquarum affinitate sortitur.
1 Srv. Varro, L. L. V,21: terra dicta ab eo, ut Aelius scribitur, quod territur („zemi se říká terra podle toho, jak píše Aelius, že se při chůzi otírá").
2 Lat. terra, -ae, f., „země", není příbuzné s tero, -ere, „třít", „otírat"; srv. Ernout-Meillet, s. v. tero, terra, Walde, s. v. tero, terra.
V lat. humus, -i, f., se uchovává původní indoevropské slovo „země" (srv. např. řec. x^wv [chthôn], „země", „půda", xau-aí [chamai], „na zemi", lit. leme, stsl. zemlja), v italo-keltských jazycích je však nahrazovalo terra; srv. Ernout-Meillet, s. v. humus, Walde, s. v. humus.
Lat. tellus, -uris, f., poetické slovo užívané ve významu „země" od 1. stol. př. Kr., původně božstvo personifikující plodivé síly země, souvisí s indoevropským kořenem *telo- s paralelami zejména v jazycích kelt-
1. ZEMĚ
(1) Země je umístěna uprostřed vesmíru, stojíc jako střed ve stejné vzdálenosti od všech částí nebe. Slovo „země" v jednotném čísle znamená celý zemský okruh, zatímco v množném jeho jednotlivé kraje. A rozličné názvy pro zemi jsou logické: tak terra se nazývá podle své svrchní části, která se při chůzi otírá {tereré),1 humus podle spodní neboli vlhké (humidus) země, jako je pod mořem, tellus pak, poněvadž sbíráme (tollere) její plody.2 Také se jí říká Ops, protože plodům dodává sílu (ops),3, anebo také arva (ornice) podle orání (arare) a obdělávání. (2) Ve vlastním smyslu se však země pro odlišení od vody nazývá „souš", jak praví Písmo: „Proto nazval Bůh souš zemí."4 Přirozenou vlastností země je totiž suchost, neboť vlhkosti se jí dostává stykem s vodou.5
ských, germánských a balto-slovanských, srv. atir. talam, „země", sthn. dilla, „prkno", „podlažina", lot. tilěs, „prkna na dně člunu", csl. tbla, nář. tlo, tla, „prkenný strop", příbuzné je patrně též lat. látus (< *stlátus), „prostranný", „širý", srv. stsl. stblati, „stlát", „prostírat", zatímco příbuznost s tollo, -ere bývá odmítána; srv. Ernout-Meillet, Walde, s. v. tellus, Machek, s. v. tlo.
3 Ops, -is je starořímská bohyně země, plodnosti a úrody, apelativum ops, -is, f. znamená „hojnost", „moc", „síla", „pomoc".
4 Srv. Gn 1,10; ve Vulgátě verš zní: et vocavit Deus aridam terram.
5 Srv. pozn. 21 k Etymol. Xm,3,2.
112
113
Etymologie XIV
Cuius raotum alii dicunt ventum esse in concavis eius, qui motus earn movet. Sallustius: „Venti per cava terrae citátu rupti aliquot montes tumulique sedere." (3) Alii aquam dicunt genetalem in terns moveri, et eas simul concutere, sicut vas, ut dicit Lucretius. Alii CTTro-Y-yosiSfi terram volunt, cuius plerumque latentes ruinae super-posita cuncta concutiunt. Terrae quoque hiatus aut motu aquae infe-rioris fit, aut crebris tonitruis, aut de concavis terrae erumpentibus ventis.
2. DE ORBE
(1) Orbis a rotunditate circuli dictus, quia sicut rota est; unde brevis etiam rotella orbiculus appellatur. Vndique enim Oceanus circumfluens eius in circulo ambit fines. Divisus est autem trifarie: e quibus una pars Asia, altera Europa, tertia Africa nuncupatur. (2) Quas tres partes orbis veteres non aequaliter diviserunt. Nam Asia a meridie per orientem usque ad septentrionem pervenit; Euro-pa vero a septentrione usque ad occidentem; atque inde Africa ab occidente usque ad meridiem. (3) Vnde evidenter orbem dimidium duae tenent, Europa et Africa, alium vero dimidium sola Asia. Sed ideo istae duae partes factae sunt, quia inter utramque ab Oceano mare Magnum ingreditur, quod eas intersecat. Quapropter si in duas partes orientis et occidentis orbem dividas, Asia erit in una, in altera vero Europa et Africa.
2. Zemský okruh
Pokud jde o zemětřesení, někteří - jako například Sallustius -tvrdí, že to je vítr v jejích dutinách, který jí hybe svým pohybem: „Poryvem větru skrze dutiny země se rozesedlo několik hor a kopců."6 (3) Jiní míní, že se v zemi pohybuje plodová voda a zároveň s ní se otřásá i země, podobně jako nádoba, jak říká Lucretius.7 Jiní soudí, že země je o-7to770si8t|<; [spongoeidčs] (houbovitá), protože její většinou skryté hroucení otřásá vším na povrchu.8 Také zemská rozsedlina vzniká buď pohybem spodních vod nebo častým hromobitím či působením větrů, jež náhle vyrazí ze zemských dutin.9
2. ZEMSKÝ OKRUH
(1) Zemský okruh (orbis) se tak nazývá podle své kulatosti, poněvadž je podoben kolu; proto se také malé kolečko nazývá orbiculus. Oceán totiž objímá kruhem jeho území obtékaje je ze všech stran. Dělí se na tři části: jedna se nazývá Asie, druhá Evropa a třetí Afrika. (2) A tyto tri části zemského okruhu nedělili staří rovnoměrně, neboť Asie se táhne od jihu přes východ k severu, zatímco Evropa od severu na západ a Afrika pak od západu k jihu. (3) Z toho je zřejmé, že polovinu zemského okruhu zaujímají dva světadíly, Evropa a Afrika, zatímco druhou polovinu pouze Asie. Avšak tyto dva světadíly vznikly proto, že mezi ně od Oceánu vstupuje Velké moře,10 jež je odděluje. Rozdělíš-li tedy zemský okruh na část východní a západní, na jedné straně bude Asie a na druhé Evropa s Afrikou.
6 Sallustius, Hist. 11,28.
7 Srv. Lucretius, VI,552-556: fit quoque, ubi in magnas aquae vastas-que lucunas / gleba vetustate e terra provolvitur ingens, / ut iactetur aquae fluctu quoque terra vacillans; / ut vas inter aquas non quit constare, nisi umor / destitit in dubio fluctu iactarier intus („Někdy se do těch vod a širokých jezer / sesype stářím kus země jak ohromná hrouda; / i zvlní se voda a kmitem se kymácí země - / jak okrouhlá baňka, jež nemůže stát, dokud voda / se nepřestane v ní třást a semotam zmítat").
8 Pasáž od začátku tohoto paragrafu převzal Isidor takřka doslova od Servia, Verg. Georg. 11,479, srv.: „unde tremor terris": variae sunt opi-niones. Alii dicunt ventum esse in concavis terrae, qui motus etiam terram
movet: Sallustius „venti per cava terrae citati",... Alii aquam dicunt genitalem sub terris moveri et eas simul concutere, sicut vas aquae, ut dicit Lucretius. Alii 0-^0770618^ terram volunt, cuius plerumque latentes ruinae superposita cuncta concutiunt.
9 Poslední věta tohoto paragrafu je parafrází Servia, Verg. Aen. VIII, 243: qui (sc. terrae hiatus) quoniam aut motu aquae inferioris nascitur, aut crebris tonitribus, aut de concavis terris erumpentibus ventis.
Tj. Středozemní moře, srv. Etymol. XIII, 16,1.
114
115