O PRIROVNANIE LI<D>SKÉHO STAVU . <K> KÓRÓM ANDĚLSKÝM
lužen sem, slíbiv na počátku těchto kněh, abych v těchto čtvrtých kniežkách pomluvil, kterak se zdejší stav lidský připodob- 5 nává k andělským kuoróm. Avšak ižádný mě v tom nepopadni, ješ to řiekám, že tito lidé tohoto stavu budú s těmito anděly tohoto kuoru: dobřeť s nimi | budú, kdyžť v nebesiech budú; ale byť v tomto kuoru byl neb v tomto z tohoto stavu neb z tohoto, tohoť já 10 neumiem rozsúditi. Než zde na světě jeden stav lidský většie nese podobenstvie některého kuoru andělského než druhý.
A bývá to, že někdy sprostný sedláček aneb kupček větší má milost k Bohu než některý mnich anebo kněz, avšak oba budeta u Boha, ale jáť neviem, v kterém kuoru který bude. «5 Protož pro nic pro jiné, než abych příčinu měl o každém stavu něco pomluviti, řiekám, že ten stav bude s těmito anděly v nebesiech.
Protož tyto čtvrté kniežky počínaje řku, že podlé zpuo-sobu své múdrosti najvětší všech pánóv pán a král všech 20 králóv, stvořitel Buoh, zpořiedil jest v svém blaženém království a rozdělil to v duostojenství sbor andělský ve tři řády, a to slovu tři jerarchie; a z těch každý řád ještě se trojí ve tři kuory, a tak jest všech kuoróv devět. Takéž zde na světě v svém králevství věčně a vždy blažený Král zpo- 25 řiedil jest stav trojieho | duostojenstvie: první jest duchovní, sw druhý světských pánóv a třetí obecných světských lidí děl-
127
ných. Protož, nechaje onoho trojieho pořadu andělského, kterým činem to přicházie, o zdejším něco umyslil sem po-mluviti. Než tolik řku o andělech, že každý nižší andělský řád od Boha, alevšak skrze vyšší sebe řád béře osvícenie, očistenie a svého svrchování dokonánie; očištěníť mienim, nejako by kdy nečisti byli, ale aby nebyli nečisti. Takéž i my zde, jsúc pod anděly nánižšími, od Boha, avšak skrze anděly svaté máme vše dobré tak velice, až sú staří mudrci pravým všetectvím byli zablúdili, když sú vysokým rozo-mem srozoměli, že, což se zde děje na světě, to vše jest skrze anděly zlé neb dobré, až sú je za bohy počali jmieti a tu čest, ješto samému Bohu slušie činiti, jim činili: dobrým, aby jim činili dobře, a zlým, aby zlého nepřepúštěli, činiece jim obrazy. A tak zlí andělé, totiž diáblové, vstupovali v ty obrazy a mluvili s nimi a zavedli lid vždy dálež dálež Božím prepustením | pro jich všetečstvo.
Protož řku: Všecko naše dobré jest jich pomocí, že skrze ně Pán Buoh nám činie, což koli činí. Než nemnieti jest, by andělé komu dobrovolenstvie odjíti mohli; ale posilní často, aby se člověk nerozpače úmysla dobrého neproměnil, aneb uhroze, aby zlého nedokonal.
A takéž právě toto zdejší královstvie své Buoh pósobie jedním zpořiezením druhé. Neb najprv řád duchovní učí řád pánóv světských i řád obecných lidí dělných, co mají činiti, a napomíná je, aby vždy pomněli na Buoh, a modlí <se> za ně ve dne i v noci a jich nedostatky v pokání doplňují a Božie mocí hřiechy odpustí jim, ač sú se kterých dopustili a kají se, i jiné milosti a kostelnie svátosti jim po--dává řádem kněžským. Pak řád pánóv světských, ten těchto obú brání křivdě, bojuje za ně a oběma pokoje hledá. Třetí pak řád, dělných lidí, živí tato oba, tělesné potřeby jim svú prací dobývaje.
A ten troj řád jest samým Bohem | zřiezen. A protož nánižší má obú vyšších poslúchati, jednoho v jednom a dru-
hého v druhém, a prostřední najvyššieho; jakož velí svatý Pavel řka: „Všeliká duše (totiž každý živý) vyšším mocem bud poddána, nebť nenie moci, jediné ot Boha; a což jest od Boha, to jest zpořiezené. Protož, ktož se moci protiví, < <ten se Božiemu zpořiezení protiví); a ktož se Božiemu zpořiezení zprotiví, tenť odsúzenie nalezne." Protož dělní lidé obecní buďte poslušní pánóv, páni kostelních starost a starosty kostelnie Bohu a jeho Písmu. Neb jakož se veške-ren svět divně drží nebem, takéž veškeren pořád zřiezenie Božieho svatým Písmem. Protož i Hekáme, že Buoh nad námi utvrdil své Písmo jako nebe. Neb pravda svatého Písma drží nás tvrdo, abychom úmysly našimi nezašli v blud.
A že zvláště máme poslúchati kněží v tom, když koho vyobcují kletbu pro neposlušenství kostelnie, aby s nimi neobcovali, i musím pověděti, kteří anebo kterým činem s kletými lidmi bez hřiecha mohú obcovati.
I pokládají prá |va pateru věc, pro niež mohú s nimi druzí obcovati.
První jest: Poddaní, sluhy, čeled mohú obcovati s svým pánem, když ho zajde kletba, ani sú u něho, ale nepochle-bujíc jemu v tom, pro něž jej klnú. Ale když již kto v kletbě jest, nemať ižádný k němu přistúpiti ani v jeho člověčen-stvie vniknuti, dokadž nevejde z klatby. A též, když ho zastihne, má u něho býti, jako jest dříve byl, leč by to zvláště kostel zapověděl, a jmenovitě vida, že takový netbá vyjiti z kletby. Druhé jest: Žena a děti mohú obcovati s kletými, jakož sem řekl, neposilujíc jeho zlú raddú proti kostelu. Třetie: Pro užitek svój aneb onoho. Tiemto činem pro svój: Když by mi co byl dlužen, mohu jej upomínati z svého. A pak pro onoho užitek: Když bych jemu radil, kady by z kletby vyšel. Čtvrté: Když bych nevěděl, by byl v kletbě aneb snad mněl, že by z nie vyšel. Páté: Když by byla toho pilná potřeba kterakú příhodů, že by snad byl
123
g Kníiky o hře Šachové
129