nimi, ješto je svodí od jednoho Boha, stvořitele všech věcí, skrze mnohé bohy, jakož i mezi námi jsú svuodce velicí: netoliko skrze bohy dřevěné, ale skrze věrné řeči boží a skrze všicku víru i skrze peklo i skrze nebe i svaté 5 v nebi, tím vším táhnu lidi od Boha. A netoliko tak svo-93b dí, | ale skrze samého Boha svodí lidi od Boha, ukazujíce ho lestně s některé strany, aby jeho v lidech zkazili v té straně, v [k]terý by ho měli naleznuti právě.
A poněvadž mezi pohany, ješto Boha neznajie, jest 10 takové troje rozdelenie v lidu, ješto sobě spolu prospívají v některých věcech a nejsú proto tělo Kristovo, takéž mezi námi nejsú pro ty tělestné věci tělo Kristovo, když nejsú skrze dary Ducha svatého zpósobeni v údy Kristovy, aby každý měl v sobě život milosti k úžitkuom jiných 15 úduov. A meč pánuov sedláky nespojí v jednotu mysli, ač je podrobí pod jho jako nevolné otroky, a stuol rozkošný páně obveselí blázna kněze, aby jeho přízeň počítal [v] užitek víry, protože se jeho břichu dobře stalo u jeho stolu. A to všecko nenie dílo těla Kristova, ale 20 nemilostivých kvas a násile chudých.
A ještě více mluví sv. Pavel o těch údech těla Kristova, a die: „Nemuož řieci voko ruce: ,skutkuov tvých nepotřebuji', ani hlava opět nohám dí: ,nejste mi potřebný', ale mnohem více, ješto se zdají údové těla, by byli mdlejší, po-25 třebnéjší jsú, a kteréž mníme neurozenější, ctí pokrýváme, a kteří jsú nepočestní údové naši, hojnější počestnost mají. 94a    Ale ctným našim údóm nic není potřebí \ ale Buoh zřídil tělo tomu, který nedostatek trpieše, hojnejšie dávaje počestnost, aby nebylo rozdelenie v těle, ale aby též jeden 30 o druhém spolu pečliví byli údové; a ač co trpie jeden úd, trpí s ním všichni údové, pakli se raduje jeden úd, všichni údové radují se s ním." A v té řeči sv. Pavel o přirozeném tělu praví, kterak mnoho údóv v sobě má a kterak není
mezi nimi pohrzení rozdělené rovnosti, ale spolu péče jedněm o druhých a prospěch pilný. A to u příkladě mluví, podobnaje k tomu tělo Kristovo duchovní, ješto v pravdě podlé víry a milosti mnozí jako jedno tělo mohu býti, každý oblastní dary Ducha svatého maje, aby jiným 5 údóm prospěl skrze ně. A zvláště váží apoštol v té řeči, že od větčích k menším a ku potupnějším údóm nenie mrzkosti ani pohrzení, jako by jich sluožby nepotřebovali větčí údové, ale větčí poctivostí zakrývají se od větčích. A to váží apoštol, že péči o sobě mají spolu a pro 10 jeden úd všickni se spolu zamútí a trpie s ním; takéž všickni radují se u prospěchu jednoho.
A poněvadž tato řeč apoštola jest | duovod o tom těle 94b Kristově z lidu křesťanského na tré přehnutého, z pánóv, z kněží, z robotného lidu, tehdy slušie měřiti tuto řeč is k tomu tělu, mírně-li padne jedno k druhému. A že tam praví o tom těle, kterak moc světská mečem má brániti dvú stránek, a kněží učiti mají dvě stránce, a robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotně dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jiti podlé duovodu, aby, když trpí 20 jeden úd, trpěli s ním všichni údové: kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, zarmucují, tepů, sázejí do vězení, obtěžují robotami, úroky a jinými zámysly, že jako uvadlí chodie, a tito jako koni obroční, sytí a prázní řehcí nad nimi, a kněží jako 25 oči ostře v tom těle hledíta na obě straně těla, hledajíce, kterak by zboží odřeli s nich a osobili je sobě, a obojí spolu, páni i kněžie, vozí se na robotném lidu, jakž sami chtí ? O, kterak daleko jsú od řeči sv. Pavla, aby trpěli všichni údové pro núzi každého úda! Tito pláčí, ano 30 je lúpí, vězie, šacují, a oni se smějí jich veliké bídě. A poněvadž ti, ješto meč drží, jsú ruce v tom těle, a obecný lid nohy, pohleďme, coť činíta ruce nohám podlé
64
Traktáty 5
65
95a pravdy | apoštolovy! Kterak milé pomyslenie jest o skutcích, kteréž ukazujeta ruce nohám, vždy se s nimi obú-vajíce, aby se neurazily, neozábly a nezblátily! Pakli se ublátie, ihned ruce myjeta; urazí-li se nohy, ihned ruce
5 uvážeta a léčíta a prospešnú sluožbu ve všem ukážeta. Ale tyto ruce s mečem, ač sobě nohy co jisti dobudu, to jim vydřeta, aniž tě ruce umítá co jiného ukázati těm nohám, jediné je lúpi. A tě ruce držíta meč. Které lékařství na ty nohy přiložíta, jediné že z nich krve nacedíta
10 a všelijak zamútíta i jako hovada sobě mrzká ztepeta, jichžto sobě nic nevážie ?
Ale snad díš: ,To jest proto, že nemají poznánie, ale když by naučeni byli, mohli by jiným milostivi býti.' K tomu dím: jediné stuoj na tom s rozmyslem, že jich
15 úřad skrze moc musí prospěch míti, v níž bázeň a ukru-tenství stojí; a pohne-li se k milosti, to jediné skrze nesnadné přímluvy a skrze dary nahnut bude k milosti, aby hněv odpustil, neb někakú věcí, ješto pro ni hrozí, chtě ji míti. Pakli se z úmysla nachýlí k slitování a nebu-
20 de se hrdlovati s těmi nemúdrymi lidmi, ješto milosti 95b   nerozumějí, ale opustí to, co jest měl | z úřadu činiti, a rozmnoží žaloby potomnie k sobě i o sobě. Nebo neprospěje milost v těch, kteříž pod milostí nejsú, ale pod bázní, a bude-li bázeň odjata, rozmnoží se žaloba
25 z činěnie mnohé křivdy. Protož moc skrze milost sama se zkazí, a nebudú jeho vážiti, když nebude biti. A že pro ty jest moc, ješto bez jha božího jsú a pod milost neslušejí, aby skrze moc ukrutnú uhrozili nemúdré lidi; protož musíť se Písmo naplniti nad těmi mocemi, že fík,
30 kořen vinný a oliva nebude kralovati, ale trn směle dí: „Jsem-lijá králem nad vámi, vystúpiš oheň ze mne a spal vás všech."
Opět jsú-li páni a kněží hlava jako počtení údové toho
těla a obecný lid jako nohy potupnějšie, kterak daleko míra nedojde podle této řeči, že kteří údové jsú neurozenější, ti hojnější čest mají od jiných úduov, ani jich chránie! A jest-li to u pravdě tělo Kristovo ten truoj lid, tehdy sedláky, pastýře a chodce mají v najvětší čest 5 míti, jelišto najmenší v uobci. Ale daleko jest od toho. Neb těm hlavatým lidem sprostní a potupení lidé jsú jako psi před očima; protož již nevědí, kterakého potupenie na ně vymysliti: | oni opar sedlský, oni búr, oni 96a výr, oni srch, oni chlap, ne hanba hojnější cti od pocti- 10 vějších úduov.
Takéž i to nesrovná se, ješto die, aby nebylo rozdelenie v těle, ale péče spolu jedněch úduov o druhých. Daleko od kněží péče Pavlova o všech: „Kto jest nemocen, [a já] nejsem, a kto se horšie, a já se nezapálím hanbu?" Takové 15 oči nejsú na zemi nyní. A obecný lid má mrzkost k obojím; tak suje již ztrýznili páni a kněží, že to, co jim mají dávati aneb v čem jich poslúchati, to vše s mrzkostí a s reptáním, a to všecko daleko jest od společné rovnosti.
Jsú-li takoví lidé údové těla Kristova, z těch nerov- 20 ností my jich nemuožem poznati ani jich za to míti, aniž mohu pod toto býti, aby nebylo rozdílu v těle, ale rovnost bez panování jedni nad druhými. Neb to jest přikázání Kristovo těm, kteří jsú údové těla jeho. Když se mezi nimi svár stal o to, kdo by se z nich větčí zdál 25 neb býti měl, tehdy Ježíš vece jim: „Králové pohanští panují nad svými, a kteříž moc mají nad nimi, úředníci slovu; ale vy ne tak; ale ktož větší jest mezi \ vámi, buď 96b sluha jiných." A v tom jest zjevně ukázal Syn boží, že to na pohany slušie a na tento svět, ješto neznají Boha 30 a z pýchy žádají panovati jedni nad druhými. Ale svým die: „Vy ne tak budete jako pohané, žádajíce se velebiti jedni na[d] druhé, ale v rovnosti a skrze pokoru pod jiné
66
67
sluožbú se nížíce, jakož údové těla našeho to ukazují, kterak nižádného výšeni mezi nimi nenie." Ovšem kteréž duch pravdy vede jako duchovní údy těla Kristova, nemať místa mezi nimi velebenie a panovanie tohoto světa.
5 Protož řeči sv. Pavla, což jich mluví tuto o těle Kristově duchovním, nemohu stati podlé počtu toho tělestného toho lidu trojího. Neb ty řeči jsú ovšem duchovní, ješto mohu stati toliko na svatých lidech, ješto majie dary Ducha svatého a ješto se mohu sjednati skrze lásku
10 v pravú jednotu, aby každý z úmysla sám od sebe o druhém péči měl a v jeho núzi s ním se zamútil a nad se jeho za lepšího měl a pilně všelikú sluožbú jiným hotov byl. A když takových s rozličnými dary Ducha svatého mnoho bude, takoví budú tělo Kristovo. A mezi tím i to 97a 15 dobře | stane: bude-li kto který skutek tělestný neb dílo uměti, takéť nezmešká jiným poslúžiti tú věcí tělestnú. Ale ustaviti nad sebú pána tělestného s mečem, aby osekával vokolo údy mrtvé a jiné bezděcí pudil, jiné u vězení sázel, hrdloval a jakž chtě poroboval, dalekoť
20 jest to od řeči sv. Pavla jako stolice Luciperova od Kristovy. Ale všeckoť jest to počet a změření oné ženy paní, ješto na hovadu sedie a spojila se s králi zemskými a nazvala sobě zvláštie tělo Kristovo a místo v tom těle obdržela seděti měkce a voziti se na tom lidu hovadném,
25 kterýž nohami v těle nazývá a se králi zemskými, hlavú a rukama, jako najpoctivějšími údy v těle. Naposledy duofáme v Bohu, že to tělo krvavé odkryje Buoh, a nebude voněti jako tělo Kristovo, ale ohavným smradem zapáchati bude jako tělo té veliké nevěstky, ješto sobě
30 všecken svět usnúbila a ssála tučné věci jeho skrze krvavý bok Kristuov a utěšenie svého smilství v jeho bolestných ranách rozšířila, procházenie rozkošného chladu v jeho trudném ustávanie zvolila za své utěšenie, dřiemaní a
spaní věčné | v pekle připravila jest světu skrze kříž Kris- 97b tuov pod věru jeho, okojivši jej v tráveninách svých. Nedaj, Bože, na zemi prodlených dní tobě, ješto se posmíváš nésti kříž Kristuov a miluješ svému břichu kuchyni učiniti skrze něj! Taková řeč té druhje] řeči etc. 5
O kněžství nevím, co bych tobě mírně psal, neb sám dávno svědectví vydáváš o knězích, že skutkové jich nepodobni jsú u vás; jako na řešetě prosáti jsú skrze Písma, skrze doktory a skrze vás. Báně plná hněvu božího převrátila se na hlavu jich a snad neodmladie se io skrze vás kořenové jich; nerosťte prokletí synové Kanán a ne Juda, zahubili jsú dědictví boží; zahyň kořen jich; jakož sú učinili Kristovi a bolestem jeho, tak se staň zde životu jich! Alevšak toto dím: když spolu mnohé volání bude, nebude moci váženo býti, neb rozum všech hla- is suov zatratí se při množství společného volanie. Takéž o kněžství přílišné drobenie rozumuov odejmú súd pravdy, že nebude snadno povoliti žádnému rozumu o tom.
Protož toto vždy vyznávám, že Kristus, syn boží, jest 20 pravý a najvyšší kněz Nového zákona, | právem pří- 98a sežným kněžství maje věčné, pro něž také na věky muož spasiti, on biskup budúceho dobrého, přístojící před obličejem božím, vždycky jsa živ k orodování za nás. Ten, zde jsa v těle, posvětil jest dvanácti a sedmdesát 25 a dva kněží a poničiv jim stádo své, kteréhož jest dobyl krví svú, poslal je kázat na vešken svět Čtení svého. Kteřížto naplnili sú svým kázaním okršlek zemský a kteřížto s velikú prací v chození, v lačnosti, v vězenie, v nahotě, v postech, v modlitbách, v nepřízni lidské, 30 v žalářích, v ranách a ve mnohém zamúcenie kázali sú, lidé chudí a pěší, bez moci světské, nižádného zastíranie od světa nehledajíce, ale v samém Bohu svú naději kla-
68
69
dúce. Když se na ně sebrali knížata a králi, místo všech štítuov i pušek modlili sú se Bohu, až se místo pohnulo s nimi, a naplněni Ducha svatého kázali sú s duofáním slovo boží. A knížata kněžská i s pohany nemohli sú jim 5 nic učiniti, neb upřímo svú naději v samém Bohu položili sú a věrně stáli sú o navedenie stáda jeho, jakožto dobří pastýři ovec Kristových složili sú životy své. Tyť 98b   já mám za pravé | kněží Kristovy a potom všecky, kteří sú na jich šlépějích stáli a ještě stojí a konečně stati 10 budú. Takovíť prospějí a úžitky shromaždie do života věčného.
Ale ono kněžstvo, kteréž ona nevěstka, ješto sedí na římské stolici, porodila volně bez bolesti, sedieci na poduškách postavcových a [v] měkkosti života jich život
15 postavila, toť sú synové prokletí, ješto sú Boha beze cti učinili před jeho nepřátely a před očima všech, jenž se jemu posmívali a jménu jeho svatému se rúhají pro jich mnohé bláznovství. Kteřížto všecky tráveniny mateře své vylili sú. Ti nynie prospívají, v horší blúdíce a mno-
2o hé bez čísla po sobě v bludy závodíce. Nepečliví o stádu božím, zlí nájemníci v času pokušení utekli sú od něho a zavřeli se na hradích a na městech, boje strojíce a z lidí krev cedíce. Synové nešlechetní a vší nespravedlnosti naplnění tak všecko činí jako z kurvy synové, ješto studu
25 a cti nemají. Neostanúť na věky v domu božím a nebu-deť jim v kořist stádo boží, kteréž dali sú na rozchvátaní všeliké zvěři zemské.
Ale že ty sám to všecko, což jsem pověděl, znáš, pro-99a    tož muoj úmysl v krátké řeči již slyšíš | a k čemu jest
30 tobě potřeben, k tomu jeho dosti máš. Jinéhoť neumím k tvé potřebě psáti o tom, jediné sem to psal, tobě zjevuje úmysl svój, a totoť z víry za pravé mám o knězích dobřích i o zlých.
Ale o lidu obecném jakožto o třetí straně toho těla Kristova, o němž prvé řeč byla, co by ti měli činiti, j súce v tom těle, k prospěchu jiným údóm těla toho, k tomu dím: chceš-li hleděti k tomu odměření obvláštnímu na tré lidu křesťanského, tehdy z toho snadně poznáš to 5 rozdelenie, které jest v té straně lidu robotného, a že voráči, řemeslníci rozliční, kupci a kramáři a rozliční nájemníci. Ti mají dělati a těžeti a na to dielo chovati tělestnú potřebu panstvo a kněžstvo. A jest-li to pravé počtení těla Kristova, tomu snadně naučíš obec, ať dě- 10 lají snažně a vás kněží ať sú pilni a žoldnéřuov městských, ješto hájejí zákona božího: s večera z města vyjíždějíce, i navštěvují truhly a krávy sedlské aneb s čímž se potkají. Horliví milovníci zákona božího, nemohu otrpěti nižádného sajra, kde se jeho doberu! 15
Ale já, duofaje Bohu, | do mé smrti nepovolím tomu 99b rozumu o těle Kristově, abych jej chtěl míti za pravý, abych tak neskrovný dvoj lid odečta, i vložil jej na obec, aby se na obci vozil, jak by sám chtěl, a ještě se za lepší měl v těle Kristově, než ten obecný lid, ješto se na něm 20 vozí, podrobivše je pod se ne jako údy svého těla, ale jako hovada, jichžto přetrhnutí neváží.
Ale zjevné jest, že pro tu příčinu přílišné množství rozšířilo se jest rozličného kněžstva a panstva, že všichni chtí pány býti, panošemi, žoldnéři. Neb snadno jest na 25 tlustých koních jezditi, hroziti a hrdě mluviti, chlapy a výry sprostným lidem dávati a odřieti je jako lípu a hlavu jim zbiti a vždycky hojně jisti a piti dobře a najlepší věci, prázniti, túlati [se] s místa na místo, bez úžitka marnosti mluviti a rozličné hříchy bez s[t]udu páchati. Takových so hrdláčóv přílišné rozmnožení všudy po hradích a po městech jest, ješto neb skrze moc násile činí obcem aneb platy berúce, doma dobrá bydla na to mají, hodují a
70
71