KRONIKA ČECHŮ
Roku od narození Páně 952 959(958)
[Na oděvu lidí se objevilo znamení kříže. Těm, kteří se mu posmívali, přinášelo smrt, ale těm, kteří mu oddaně a nábožně prokazovali úctu, nic zlého nepřineslo.
961(960)
V tomto roce přišli ke králi Otovi poslové ruského národa a prosili ho, aby poslal některého ze svých biskupů, který by jim ukázal cestu pravdy. Prohlásili také, že se chtějí vzdát pohanského obřadu a přijmout jméno a křesťanskou víru. A on souhlasil s jejich žádostí a poslal Adalberta, biskupa v katolické víře. Oni ve všem lhali, jak potom potvrdil výsledek věci, protože onen řečený biskup neunikl smrtelnému nebezpečí jejich úkladů.166
963(962)
Tuto, biskup řezenského kostela, zemřel.167 964 (963)
V Římě, v kostele svatého Petra apoštola, se uskutečnil velký synodální koncil. Předsedal tam císař Ota, rozmnožitel říše, s velkým množstvím biskupů, opatů, mnichů, proboštů, kleriků. Tam byl svržen z apoštolského stolce papež Benedikt, byl svěřen biskupu Adaldagovi a poslán do Saska, kde skončil svůj život.168 A v temže roce podléhalo vojsko císaře Oty umírání.]169
Roku od narození Páně 966
Kapitola XXI.
Roku od narození Páně 967
Dne 15. července kníže Boleslav, nazývaný Ukrutný, pozbyl knížectví, které skrze bratrovu krev zle získal, a s ním ztratil i život.170 Po něm nastoupil k moci jeho stejnojmenný syn, který se dobrými mravy a duchovním obcováním velice lišil od svého otce. Jak je podivná milost Boží! Jak nevyzpytatelný je jeho soud! Hle, zrodí se hrozen z ostružiny, růže z trní, ušlechtilý fík z bodláčí, tak věru z bratrovraha vzejde ctitel Kristův, z vlka beránek,171 z násilníka muž dobrotivý, z bezbožného Boleslava zplozen byl
56
! PRVNÍ KNIHA
x
kníže Boleslav druhý, však zbožnou povahou první.
■ A není mu úhonou stejné jméno s ničemným otcem, poněvadž
v něm hořela pravá láska Kristova a čisté milování, podobně jako mnozí dostanou jména svatých, a přece nedosahují svatosti, neboť ani svatost, ani nepravost se nepoznává na člověku podle jména,
i nýbrž obé to po zásluze.
i
Kapitola XXII.
[ Byl pak tento kníže Boleslav II. muž nejkřesťanštější, věřící v obec-
[ nou církev, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených, mi-
[ lostivý přijímatel duchovních a poutníků a Božích kostelů obzvláštní
| zakladatel.172 Neboť jak čteme v privilegiu kostela svatého Jiří, dvacet
Ikostelů křesťanskému náboženství jako věřící křesťan založil a nadal je hojnou měrou všemi požitky, které náleží ke kostelním potřebám.173
, Jeho vlastní sestrou byla Mlada, panna zaslíbená Bohu,174 vzdělaná
í ve svatém Písmu, oddaná křesťanskému náboženství, nadaná poko-
[ rou, líbezná v hovoru, štědrá příznivkyně chudých a sirotků a ozdo-
j bená veškerou poctivostí mravů. Ta se odebrala na zbožnou pouť
i do Říma a byla tam od apoštolského otce175 vlídně přijata. Pobyla
I tam nějaký čas a dobře se seznámila s mníšskymi pravidly. Nakonec
i ji pan papež na radu svých kardinálů, a především proto, že chtěl
f přispět dobrotivou pomocí novému kostelu, vysvětil na abatyši se
! změněným jménem Marie a dal jí řeholi svatého Benedikta i opátskou
; berlu. Potom nová abatyše, když dosáhla propuštění a apoštolské-
[ ho požehnání, aby přinesla do země české mníšskou řeholi, se i se
f svým přeradostným průvodem vydala zpět do drahé vlasti. Dojeli
: ke knížecímu hradu Praze, kde kníže Boleslav dlouho očekávanou
; drahou sestra uctivě uvítal. I vezmou se za ruce a vkročí do kníže-
| čího příbytku, kde spolu usednou a dlouho spolu vzájemně mile
ľ rozmlouvají. Ona vypravuje svému bratra o mnohém, co hodného
j paměti a podivu v Římě viděla nebo slyšela. Mimoto mu odevzdala
I list, od apoštolského otce jemu určený, jehož znění bylo toto:
' ,Jan, sluha sluhů Božích, Boleslavovi, ctiteli katolické víry, posílá
í apoštolské požehnání. Je spravedlivé sluch dobrotivě nakloňovat
i k spravedlivým prosbám, neboť Bůh je spravedlnost, a kdož ho milují,
: 57
KRONIKA ČECHŮ
PRVNÍ KNIHA
budou ospravedlněni a všecky věci těm, kdož milují spravedlnost Boží, napomáhají k dobrému.176
Naše dcera, tvoje rodná sestra,177 jménem Mlada, též Marie, přinesla mezí jinými žádostmi, jimž nelze odepřít, tvoji prosbu milou našemu srdci, totiž, aby s naším povolením v tvém knížectví ke cti a slávě církve Boží smělo být zřízeno biskupství. To jsme my vskutku s radostným srdcem vyslechli a vzdali jsme díky Bohu, jenž svou církev vždycky a všude rozšiřuje a mezi všemi národy zvelebuje. A proto z apoštolského plnomocenství a z moci apoštolského knížete svatého Petra, jehož jsme, jakkoli nehodní, přece náměstky, svolujeme a schvalujeme a ustanovujeme, aby při kostele svatých mučedníků Víta a Václava povstal biskupský stolec a při kostele svatého mučedníka Jiřího aby byl zřízen pod řeholí svatého Benedikta a pod poslušenstvím naší dcery, abatyše Marie, sbor svatých panen. Nikoli však podle obřadů sekty bulharského a ruského národa nebo dle slovanského jazyka, nýbrž vyvol, zachovávaje raději ustanovení a apoštolská nařízení, k tomu dílu jednoho hodného kněze k libosti celé církve, vzdělaného především v latinském písmu, který by dovedl radlicí slova rozbrázdit úhory pohanských srdcí, zasít pšenici dobrých skutků a odvést snopy úrody víry vaší Kristu. Buď zdráv!"178
A ihned, jak bylo nařízeno, podle úrady knížete a abatyše byl kostel svatého Víta určen pro budoucího biskupa a kostel svatého mučedníka Jiří byl na ten čas dán abatyši Marii, sestře knížete.
Kapitola XXIII.
Kdysi totiž přišel ze Saska na svatou pouť do Prahy podivuhodně výmluvný a učený muž, jménem Dětmar, kněz povýšením, mnich přiznáním. Seznámil se knížetem Boleslavem II. a za krátký čas si získal jeho velikou oblibu a přátelství. A poněvadž dokonale uměl slovanskou řeč, dal ho kníže svými posly povolat. Pak svolal duchovenstvo, přední muže země a lid a svými prosbami a přímluvami dosáhl toho, aby si ho všichni obecným souhlasem zvolili biskupem. Druhého dne, jak si kníže přál, příznivým voláním byl Dětmar ode všech zvolen biskupem a poslán od knížete, všeho duchovenstva a lidu k nejkřes-ťanštějšímu císaři Otovi, synu císaře Jindřicha,179 s tímto listem:
„Nejslavnější císaři a největší ctiteli křesťanského náboženství! Přijmi milostivě prosby naše a všeho duchovenstva i lidu a tohoto muže, ve všem osvědčeného, jménem Dětmar, jehož si volíme za pastýře. Snažně tedy žádáme, aby byl s Vaším nejsvětějším schválením | a rozkazem na biskupa vysvěcen."180
; Tu císař, protože miloval zákon Boží, podle rady vévodů a knížat,
Íale zvláště biskupů, a protože měl péči o spasení lidu nově obráceného na víru, kázal mohučskému arcibiskupovi,181 jenž byl tehdy přední osobou u dvora, aby Dětmara vysvětil na biskupa.182 Potom S se nový biskup, ozdoben mitrou, vrátil radostně do nové farnosti,
S jež zahrnovala celé cechy.183 A když přijel do hlavního sídla Prahy,
| byl u oltáře svatého Víta ode všech nastolen. Duchovenstvo při tom
zpívalo „Te Deum laudamus", kníže však a přední muži prozpěvovali: „Kristus keinado"184 atd., prostší a zpěvu neznalý lid pak volal „Krlešu", a tak podle svého obyčeje celý ten den vesele strávili. Roku od narození Páně 968 Zemřel předák Vok.185
Kapitola XXIV
I Potom biskup Dětmar světil kostely, vystavěné věřícími na mno-
I hých místech k slávě Boží, pokřtil přemnoho pohanského lidu a činil
Ijej věrným Kristu. A zanedlouho, totiž dne 2. ledna roku od narození Páně 969, byl vyproštěn z tělesných pout a hřivnu sobě svěřenou navrátil Kristu stonásobnou.186
I
Kapitola XXV.
Zatím již se vrátil z tábora filosofie, v němž sloužil deset let nebo více, výtečný hrdina, jménem Vojtěch, svěcením teprve podjáhen, a přivezl s sebou nemalé množství knih. Ten jako útlý beránek mezi ovečkami, truchlícími pro smrt svého pastýře, pilně konal pohřební obřady, a trvaje ve dne i v noci na modlitbách, poroučel jimi a též štědrými almužnami duši společného otce duchovního Bohu. Když kníže Boleslav a jeho nejlepší muži viděli, jak je v dobrých skutcích zbožný, a protože měli naději, že bude v budoucnu ještě zbožnější, f z vnuknutí milosti Ducha svatého uchopili jinocha, ač se tomu velmi
58
59
r
KRONIKA ČECHĎ
bránil, a přivedli ho do shromáždění. Tam pak pravili: „Chtěj nechtěj, budeš naším biskupem, a byť nerad, budeš se nazývat pražským biskupem. Tvá urozenost, tvé mravy a skutky nejlépe se shodují s velepastýřským důstojenstvím.
Tys nám od vrchu hlavy až vespod po paty známý.187
Ty dobře víš jak nám otvírat cestu, kudy se chodí do nebeské vlasti. Tvých rozkazů je nám nezbytně potřebí, abychom mohli a také chtěli jich být poslušní. Tebe všechno duchovenstvo za hodného, tebe veškerý lid provolává za schopného k biskupství." Tato volba se stala nedaleko od hradu Prahy na hrádku Levém Hradci 19. února téhož roku, kdy zemřel biskup Dětmar.188
Kapitola XXVI.
Toho času se ze saracénské války vracel převýtečný císař Ota II., milovník pokoje, ctitel spravedlnosti, nad nejslavnějšího otce svého Otu I. ještě slavnější, vítěz ve všech bitvách nejvítěznější,189 a cestou přijel do města Verony. K němu přibyl slovanský průvod z Čech se zvoleným biskupem, který nesl vzkaz od knížete a žádost ode všeho duchovenstva i lidu, aby z císařské vůle potvrdil společnou volbu. A tak nejjasnější císař svolil k jejich hodné žádosti a dne 3. června dal biskupovi prsten i pastýřskou berlu. A právě tam přítomný mohučský arcibiskup Willigis,190 jemuž byl Vojtěch podřízen, ho z rozkazu císařova vysvětil na biskupa jménem Adalbert. Arcibiskup magdeburského kostela Adalbert191 totiž Vojtěcha kdysi biřmoval křižmem a dal mu toto své vlastní jméno.
Vysvěcen tedy byl dne 11. měsíce června a pak se spolu se svým doprovodem vydal do drahé vlasti. Přišel k hradu Praze bosýma nohama a s pokorným srdcem a za radostného zpěvu duchovenstva i lidu vsedl na biskupský stolec." Na radu tohoto přeslavného pastýře Vojtěcha a na přímluvu své milované sestry, řečené abatyše Marie, kníže Boleslav udělil dobrovolně a z lásky a potvrdil oběma svatou mocí církevních zákonů vše, co podnes má a drží pražský biskup v svém biskupství a oč požádala abatyše, aby bylo dáno darem nebo k užívání jejímu klášteru.
PRVNl KNIHA
Kapitola XXVII.
Roku od narození Páně 970 Roku od narození Páně 971 Roku od narození Páně 972 Sešel ze světa svatý Oldřich.192
[Svatý Oldřich, biskup augšpurského kostela, odešel z tohoto světa 4. června. Jeho tělo pochoval řezenský biskup svatý Wolfrang.193 973
Ota první, zbožný císař Němců, ach běda, zemřel 7. května. Po něm nastoupil jeho syn Ota. 975
Zima byla velmi tvrdá a nevhodně dlouhá a 15. května napadla spousta sněhu a pokryla znovu zemi. Téhož roku zemřel arcibiskup , Rudbert, po něm nastoupil Willigis.]194
Roku od narození Páně 977
Zemřela Doubravka. Byla to velmi nešlechetná žena. Když se totiž již v pokročilém věku vdala za polského knížete, sňala si závoj z hlavy a vložila si na ni vínek panenský, což bylo od té ženy veliké bláznovství.195 f . Roku od narození Páně 978
1 Roku od narození Páně 979
i Roku od narození Páně 980
Roku od narození Páně 981
Zemřel Slavník, otec svatého Vojtěcha. Ač v jeho povaze a životě vyniká velmi mnoho pamětihodných rysů, chceme se zmínit aspoň o některých mála z nich, a proto přerušujeme běh našeho vypravová-| ní. Byl to muž ke všem veselé tváře, bystrého ducha a úsudků, vlídný
| v hovorech a bohatý světskými i duchovními statky. V jeho domě
j se skvěla poctivost a upřímná láska, spravedlnost soudů i hojnost
předáků. Svými činy dokládal znalost práva, podporoval chudé, utěšoval zarmoucené, přijímal pocestné a chránil vdovy a sirotky.196 Sídlem tohoto znamenitého knížete byla Libice,197 ležící v místě, kde řeka Cidlina ztrácí své jméno a ústí do volnějšího toku Labe. Jeho knížectví mělo tyto hranice: na západ proti Čechám potok Surinu a hrad, ležící na hoře, jež se jmenuje Oseká, při řece Mži. Rovněž
60
61