Václav Vladivoj Tomek (1818-1905)

Život:

- Vystudoval Právnickou fakultu v Praze.

- Po škole působil jako soukromý učitel v rodině Františka Palackého, díky němu se dostal
k historické práci.

- Stává se dějepisce města Prahy, posléze také sestavuje rodinný archiv Hraběte Thuna. Zde se
setkává se Lvem Thunem, který ho hodně ovlivní.

- Od Palackého se učí a skrze něj se dostává k historické práci.

- V průběhu života hodně mění své názory a dostává se do opozice vůči Palackému, ale pak se opět
usmiřují. Nikdy se však nestává nástupcem Palackého.

- Přednáší na Karlo-Ferdinandově univerzitě.

- Stává se prvním rektorem české části této univerzity.

- Působí v politice. Několikrát byl zvolen do Říšského sněmu.

- Je vlastencem, ale mnohdy píše dějiny poplatné tendencím oficiálního pojetí dějin říše.

- Nemá rád směry, které podle něj rozvracují církev a společnost – jednota bratrská, husitství (na
to však v průběhu života trochu mění názor).


Dílo:

- Jeho největším dílem je Dějepis města Prahy – dohromady má 12 svazků a byl vydáván téměř 50 let
(1855-1901). Tomek klade důraz na faktografičnost, nezabývá se filozofickými úvahami, ale jde
z jeho textu poznat, komu sympatizuje a komu ne.

- Ač se jedná o dějiny Prahy, můžeme to považovat za dějiny národa, protože Tomek zastává názor, že
Praha je ohniskem veřejného života země a národa a podle tohoto se řídí.

- Jedná se o druhou publikaci tak velikého rozsahu ve své době (první jsou Palackého Dějiny).

- Jsou dostupné v knihovně historického ústavu i v ústřední knihovně.


- Základy starého místopisu pražského (1866-1875) – skládá se ze tří částí. Podává pramenné doklady
starého pražského místopisu od poloviny 14. do poloviny 15. stol.

Na základě tohoto díla vypracovává i Mapy staré Prahy k r. 1230, 1348 a 1419 (1892).

- Dějiny university pražské (1849)

- Paměti mého života (I. díl 1894, II. díl 1895)

- Věnoval se i dějinám svého rodného regionu: Příběhy kláštera a města Police nad Metují (1881),
Místopisné paměti města Hradce Králové (1885).

- Věnoval se také ediční práci. Editoval například Didaktiku (1849 a 1872) od Jana Amose
Komenského, nebo Registra papežských desátků (Registra decimarum papalium, 1873).

- Píše biografii Jan Žižka (1879). Vidí Žižku spíše jako prozíravého politika usilujícího o
zavedení pořádku v zemi.


Literatura:

KUTNAR, František, Jaroslav Marek: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Od počátků
národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století, Praha 2009, s. 287-293.


ŠTAIFL, Jiří: Historici, dějiny a společnost. Historiografie v českých zemích od Palackého a jeho
předchůdců po Gollovu školu, 1790-1900, Praha 1997, s. 83-87, 110-111, 115-122, 130-134, 170-174.