Vavřinec z Březové

ŽIVOT:

(kolem 1370 v Březové u Kutné Hory - 1437)

Vavřinec z Březové byl vzdělanec. Studoval na pražské univerzitě a roku 1393 se stal mistrem
svobodných umění na artistické fakultě. Ve studiu pokračoval také na právnické fakultě, kterou ale
nedokončil. I když nikdy nebyl vysvěcen na kněze, užíval obročí z několika far. Měl tak zajištěné
prostředky na živobytí a mohl se plně věnovat literární tvorbě, jež pohlcovala téměř všechen jeho
čas. Odmítl právo vyučovat na univerzitě, nepatřil tedy mezi přednášející členy mistrovského sboru.

Na konci 14. století vstoupil do dvorské služby Václava IV. a zůstal v ní až do jeho smrti.
Pořizoval překlady a úpravy oblíbených literárních děl. Vavřincovo jméno se objevuje v těsné
blízkosti šlechticů, kteří se hlásili k Husovu učení, což jen dokládá jeho zaujetí pro ideály
reformy. Po rozpadu Václavova dvora přestoupil do městské kanceláře Nového města pražského a
setrval tam až do r. 1437, ne-li až do své smrti.


DÍLO:

Neprávem mu bývá připisováno autorství Budyšínského rukopisu, ale jeho autorem pravděpodobně nebyl.
S jeho jménem bývají spojovány staročeské adaptace Knih snového vykládanie, nedokončená Světová
kronika a překlad cestopisu tzv. Johna Mandevilla. Vavřinec byl nejvýznamnějším autorem husitského
období, a proto mu badatelé přičítají mnohá další díla. Ve skutečnosti mu smíme, kromě výše
zmíněných překladů, prokazatelně připsat pouze Píseň o vítězství u Domažlic (název latinského
originálu Carmen insignis corone Bohemie) veršovanou skladbu inspirovanou porážkou křižáků v srpnu
1431, dále pak několik nevýrazných textů s náboženskou tematikou a především Husitskou kroniku.


HUSITSKÁ KRONIKA:

Latinsky psaná Husitská kronika je jedním ze základních pramenů pro poznání událostí prvních let
husitské revoluce, jedná se o nejpodrobnější výklad událostí z let 1419 – 1421.

Název Husitská kronika je značně pozdní a přes určitou výstižnost není právě nejpřesnější. Jak
práce původně jmenovala se neví, protože se dochovala jen v mladších opisech, které nesou stručný
název Cronica nebo Chronicon.

Kronika vyrostla na podkladě písemností pečlivě shromažďovaných delší čas, proto musela vzniknout s
určitým časovým odstupem. Nespoléhal tedy pouze na svou paměť, ale opíral se také
o rozsáhlý soubor materiálů úřední a poloúřední povahy.

Programově zahájil své vyprávění rokem 1414, ale stěžejní jsou pro něj ovšem léta 1419 – 1421,
jejich vylíčení představuje nejkoncepčnější a nejpodrobnější výklad revoluce z pera jejího přímého
účastníka. Dále v kronice popisuje události na kostnickém koncilu spojené s odsouzením Jana Husa,
popisuje smrt Václava IV., bitvu na Vítkově a Zikmundovu porážku u Vyšehradu, atd. Dílo ale zůstává
nedokončené – končí popisem dramatických válečných událostí dne 22. prosince 1421 konstatováním: „A
to se stalo ráno.“

Vavřinec z Březové patřil, díky svým názorům, k husitům středního směru, pro které bylo nutností
uskutečnění programu obsaženého ve čtyřech pražských artikulech. V husitské kronice se objevují tři
tendence: věrnost čtyřem pražským artikulům, nenávist k Zikmundovi Lucemburskému a odpor k
táborství (= nejradikálnější husitský směr) a jeho krajním projevům.


Kritickou edici Husitské kroniky můžeme nalézt ve Fontes rerum Bohemicarum (FRB), konkrétně pátý
svazek. (odkaz: http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=11&bookid=178)


LITERATURA:

ČORNEJ, Petr, Tajemství českých kronik, cesty ke kořenům husitské tradice, Praha a Litomyšl 2003,
s. 456.

ŠMAHEL, František, Husitská revoluce 1, doba vymknutá z kloubů, Praha 1995, s. 498.

VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ, Husitská kronika, Praha 1954, s. 397.