Histoire Anonyme de la première croisade. Ed. Louis Bréhier. Paris 19642
.
Dobytí Jeruzaléma (1099)
Ve středu a ve čtvrtek jsme útočili na město silně ze všech stran, ale než jsme ho vzali
útokem, biskupové a kněží rozhodli, že se udělá na počest Boží procesí kolem opevnění
Jeruzaléma a že bude doprovázeno modlitbami, almužnami a půsty.
V pátek, velmi brzy ráno, zaútočili jsme na město, aniž bychom je poškodili. Byli jsme velmi
užaslí a měli jsme velký strach. Když se pak blížila hodina našeho Pána Ježíše Krista, který
trpěl za nás mučení na kříži, naši rytíři postavili pohyblivé věže. Se zápalem bojovali vévoda
Godfrýd a hrabě Eustach, jeho bratr. V tom okamžiku jeden z našich rytířů Lietaud vyšplhal
na městskou hradbu. Brzy, jakmile Lietaud vstoupil na zeď města, obránci města utekli
z hradeb a naši je pronásledovali a zabíjeli a posekali je meči, a to až k chrámu Šalamounovu,
kde bylo takové krveprolití, že se naši brouzdali až po kotníky v krvi. Co se týče hraběte
Raimonda, umístěného na jihu, ten vedl svoje oddíly a vezl dřevěnou věž až k hradbám. Ale
mezi dřevěnou věží a zdí se rozprostíral příkop a rozhlásilo se, že kdo přinese tři kameny do
příkopu, dostane jeden denár. Aby ho zasypali, potřebovali tři dny a tři noci. Konečně když
byl příkop naplněn, byla přivezena velká věž těsně k hradbám. Obránci uvnitř bojovali
statečně a používali řeckého ohně a kamení. Hrabě pochopil, že se Frankové dostali do města
a řekl svým mužům: „Proč se opožďujete? Všichni Francouzi jsou již ve městě!“
Velitel, který velel v Davidově věži, se vzdal hraběti a otevřel mu bránu, ve které poutníci
měli zvyk platit tureckému národu poplatek. Když už byli naši poutníci ve městě,
pronásledovali Saracény až k Šalamounovu chrámu a zabíjeli je. Ti svedli s našimi lítý boj,
který trval po celý den a v takové míře, že celý chrám byl ponořen do jejich krve. Konečně
když pohany pobili, zmocnili se naši v chrámu mnoha žen a mužů, a buď je pobili, nebo je
nechali naživu podle toho, jak chtěli. Na střechu Šalamounova chrámu se uchýlila početná
skupina pohan obojího pohlaví, kterým Tankred a Gaston z Béarnu dali svoji franskou
korouhev. Křižáci se brzy rozutíkali na všechny strany města, aby se zmocnili zlata, stříbra,
koní a mul, aby vyloupili domy, které překypovaly bohatstvím.
Potom celí šťastní, plačící radostí, šli se poklonit a uctít hrob našeho Ježíše Krista Spasitele,
aby tak splatili svůj dluh. Následujícího rána vyšplhali naši na střechu chrámu a přepadli
Saracény, muže i ženy, vytáhli meče a usekali jim hlavy…