Jiří Pešek Universitat Masaryk de Brno KJIA012 Dějiny Katalánska I Katalánsko v letech 1410-1516 Compromís de Casp (1412) • Po smrti Martího l’Humà (1410) nebyl stanoven dědic → boj o následnictví, dva roky plné krvavých střetů mezi zástupci jednotlivých zájemců o Aragonskou korunu, v podstatě občanská válka. • Zájemců je mnoho (rozvětvenost barcelonské královské dynastie), mezi hlavní kandidáty patří trojice: Jaume d’Urgell Ferran de Trastámara Frederic Luna • Rozložení sil podpory jednotlivých kandidátů se v průběhu oněch dvou let měnilo → zvrat v červnu 1411 – vražda arcibiskupa zaragozského → velký příklon původně nerozhodnutých k Ferranovi, ten konkurenci pomalu zničil i pomocí kastilských průniků za hranice Aragonské koruny; Jaume d’Urgell se navíc ukázal jako nerozhodný. Compromís de Casp (1412) • Ferran následně získá i důležitou podporu vzdoropapeže Benedikta XIII., jehož původním favoritem byl jeho příbuzný Frederic de Luna. Naopak v jednotlivých parlamentech nejednota. Zákulisní diplomatická jednání a další Ferranovy vojenské akce prakticky rozhodují, že největší podpoře se bude těšit muž z dynastie Trastámara. • 24. června 1412: rozhodnutí, předem očekávané, Ferran de Trastámara si za pomoci avignonského papeže zajistil převahu –byl zvolen 6 hlasy (3 ze 3 Aragón, 2 ze 3 Valencie, 1 ze 3 Katalánsko) → ostatní hlasy buď slabším kandidátům nebo zdržení se → ukázka aragonské a valencijské vůle, důsledky modelu konfederace → Aragonskou korunu získává příslušník kastilského královského rodu – to je dodnes diskutovaným tématem historiků. Zástupce katalánské šlechty totiž dal přednost příslušníkovi kastilské šlechty před tou katalánskou → důvodem ale byly větší šance na celkový mír. • Nakonec všechny strany rozsudek respektovaly → panovníkem Arag. koruny se stal Ferran de Trastámara coby Ferran I d’Antequera. Nastává stoleté panování trastámarské dynastie v Katalánsku. Vyhlášení výsledků volby z Casp (Foto: Gran Enciclopedia Aragonesa 2000) Trastámarové na aragonském trůnu Casal de Barcelona (844-1410) Casa de Trastámara (1412-1516) • Ferran I (1412-1416) • Alfons IV el Magnànim (1416-1458) • Joan II (1458-1479) • Ferran II (1479-1516) Casa d’Àustria (els Habsburg) (1516-1700/1714) Alfons el Magnànim – jedno z mnoha ztvárnění (Foto: enciclopedia.cat) Trastámarové na aragonském trůnu • Královská dynastie kastilsko-galicijského původu. K Aragonské koruně se dostali po jednáních známých jako Compromís de Casp (1412). Jejich vláda charakteristická střetem absolutistického myšlení (Kastilie) a lpěním nad pravomocemi institucí (Aragón-Katalánsko). • Ferran I – snaha o uzavření míru na všech frontách (Janov, Sardinie, Sicílie), uzavírání strategických obchodních partnerství (Egypt, Fez) → vše pod tlakem domácí krize, snaha vyhnout se dalším finančně vyčerpávajícím válkám. • Alfons IV el Magnànim – stabilní vláda, vládce Aragonské koruny. 1442-1458 král neapolský (poslední úspěch katalánské expanzivní politiky). Původem z kastilského dvora, brzy ale plně identifikován s Aragonskou korunou*. Stabilizoval vládu i na Sicílii a Sardinii, pokusil se o dobytí Korsiky → jen dílčí úspěchy (Calvi, Bonifacio), pak se zaměřil už jen na Neapolské království. *1416 v Corts mluví ještě španělsky, 1419 už katalánsky Trastámarové na aragonském trůnu (Zdroj: wikipedia.org) Trastámarové na aragonském trůnu • Vláda Alfonse IV též důležitá z hlediska kulturního → na Pyrenejský poloostrov s ním proniká renesance, na svém dvoře vytváří dobré podmínky pro umělce. • SEGLE D’OR VALENCIÀ (Antoni Canals, Jordi de Sant Jordi, Joanot Martorell, Ausiàs March, Jaume Roig, Joan Roís de Corella,…) → zlatý věk nejen katalánského/valencijského písemnictví, nýbrž i zlatý věk z hlediska politiky pro oblast Valencie, která přebírá vůdčí kulturní úlohu. • Joan II – Alfons neměl následníka, vládu tak po jeho skonu přebral jeho bratr Joan (1398-1479). Jeho vláda přinesla dynastické spory a vyústila v občanskou válku (1462-1472) → Carles de Viana Ausiàs March (Foto: lletra.uoc.edu) Trastámarové na aragonském trůnu • Carles de Viana (1421-1461) Princ arragonský a navarrský, následník navarrského trůnu → spor s otcem, jenž ho nechal zavřít a neumožnil mu nástup na navarrský trůn → útěk do Neapole na dvůr svého strýce Alfonse IV. 1460 se vrátil do Katalánska a Navarry, kde měl být v pozici místokrále (Katalánsko) a krále (Navarra) → opět zavřen. Propuštěn až na základě rozhodnutí katalánských Corts → slavnostně přijat v Barceloně jako místokrál (katalánské elity neměly Joana II rády). Carles de Viana (Foto: blogs.sapiens.cat) Trastámarové na aragonském trůnu • Carles de Viana (1421-1461) 1461 Concòrdia de Vilafranca – katalánské vládní elity si vymohly určitá privilegia, např. že král (Joan II v tomto případě) nesmí vstoupit na území Katalánska bez povolení místních úřadů. 1461 umírá (nejasné příčiny) → stává se legendární postavou katalánský dějin a jeho smrt a vstup Joana II do Katalánska bez povolení se stávají záminkou k občanské válce (1462-1472). Carles de Viana se stal inspirací mnoha uměleckých děl; roku 2001 o něm dokonce katalánská TV natočila film. Joan II (Foto: wikipedia.org) Katalánsko za vlády Trastámarovců • „Pactisme“: nepsaný systém rozdělení pravomocí mezi krále a katalánské instituce (nebylo to nutně demokratické zřízení, spíše jakási dohoda mocných o společnosti). • Příchod Trast. znamenal problém, jejich pojetí vlády vycházelo z jiné, kastilské, tradice: „Ley es lo que manda el rey“. Došlo tedy ke kontrastu a častým střetům těchto dvou myšlenkových linií. To bylo též součástí katalánské identity až do roku 1714. • Vůdčí role v tomto systému se v průběhu historie neustále měnila, někdy byl silnější král, jindy katalánské instituce, nicméně v 15. stol. měly silnější pozici právě instituce (půjčovaly králi, jemuž předchůdci odkázali prázdnou kasu). Katalánská občanská válka (1462-1472) • Válečný konflikt mezi králem Joanem II a nevolníky proti katalánským institucím (Diputació del General, Consell de Cent) o to, kdo bude mít politickou kontrolu nad Katalánskem. • Zárodky konfliktu již za vlády Alfonse IV; rozbuškou pak smrt Carlese de Viana. V neposlední řadě také výsledek tenze mezi katalánským pactisme a trastámarovským absolutisme. • První válka v Katalánsku, v níž se všeobecně používají palné zbraně (důsledek rozšíření střelného prachu, jenž do Evropy pronikl ve 13. stol.). Válka nakonec neměla jasného vítěze, avšak poraženým byly především katalánské instituce a Katalánsko, které bylo válkou zbídačené ekonomicky i společensky → ztráta prestiže a důležitosti v dalších staletích. Katalánsko za vlády Trastámarovců • Pokračující vlny moru, zemětřesení a jiné pohromy (kobylky apod.) → la dansa de la mort. • Pohromy a války → drastický úbytek obyvatelstva v Katalánsku; naproti tomu Valencie kvete. • Stavba významných měšťanských sídel (c/Montcada, Barcelona; Llotja de la Seda, Valencia). • Borgiové - valencijský rod ovlivňující chod celého západního světa; papežové Kalixt III. (1455-1458) a Alexandr VI. (1492-1503) – diplomacie, protekce, porušení celibátu. Katalánsko za vlády Trastámarovců • cca 1448: vznik knihtisku (Gutenberg, Německo), zásadní přelom v dějinách kultury, v průběhu 15. stol. rozšíření po Evropě (Itálie 1465, Francie a Švýcarsko 1470, Španělsko/Katalánsko 1473, Morava 1486). • 1453: pád Konstantinopole – dobytí Turky, zánik Byzantské říše a velký rozmach Osmanské říše v Evropě. • 1492: klíčový rok v dějinách Pyrenejského poloostrova – objevení Ameriky, dobytí Granady, vyhnání židů ze Španělska. Důležitá data 15. století (konec středověku dle různých historiků): János Hunyadi (1387-1456) (Foto: Wikipedia) Hradby Konstantinopole dnes… (Foto: Facebook) Pád Granady (Francisco Pradilla, 1882) (Foto: Google Art Project) Kryštof Kolumbus na dvoře Katolických králů (Juan Cordero, 1850) (Foto: Google Art Project) Katalánsko a „Katoličtí králové“ Ferran II el Catòlic (1479-1516) • Narozen 1452 v Sos, Aragón. Syn Joana II. První politické a vojenské zkušenosti sbírá během katalánské občanské války. • 1469: oženěn ve Valladolidu s kastilskou princeznou Isabelou (viz rodokmenpříbuzenské vztahy), tím si obě větve rodu zajistily budoucnost → v prosinci 1474 se Isabel II stává kastilskou královnou, Ferran je uznán kastilským králem o měsíc později (leden 1475), i když fakticky se jím stal až o 4 roky později. • 1479: Ferran se stává dědicem Aragonské koruny + spolu s Isabel II. mu patří i koruna kastilská – ve svých rukou tedy má moc nad oběma zeměmi. Od té chvíle se pyšní následujícími tituly: Ferran II d’Aragó, Catalunya, Valencia i Mallorca Ferran II de Sicilia; Ferran II de Nàpols Fernando V de Castilla Katalánsko a „Katoličtí králové“ Ferran II el Catòlic (1479-1516) • Po svém usednutí na trůn Aragonské koruny byl několikrát v Katalánsku, aby si upevnil své postavení, provedl reformy některých katalánských institucí, avšak později svou politikou stanovil jasný odklon zájmu směrem ke Kastilii. • Pro Katalánsko měla jeho vláda pozitiva i negativa (královské intervence zabránily růstu dluhu kat. institucí, celkově se zlepšila ekonomika, nicméně 1487 byla zavedena inkvizice). Katalánsko a celá Aragonská koruna si samozřejmě i nadále uchovávala svá privilegia (jazyk, finance, mobilizace jen pro obranu vlastního teritoria apod.). • Jinak se spolu se svou ženou staral především o záležitosti Kastilie (rok 1492 – Amerika, vyhnání židů, dobytí Granady). Isabel II. zemřela roku 1504, Ferran vládl s drobnou přestávkou do roku 1516. Nezanechal žádného mužského dědice → pokračovatelem je až jeho vnuk Carlos I. Katalánsko a „Katoličtí králové“ Katalánsko se tak v průběhu 15. století pod vládou dynastie Trastámara stane z hlavní mocnosti celého Středomoří jen periferií velkého španělského impéria. Královský dvůr se přesune do Madridu a okolí, hlavním jazykem královského dvora (a tedy i celé země) se stane španělština. Katalánský jazyk a literatura v tu chvíli zahajují svůj několik staletí trvající úpadek. Více informací: • BALCELLS, Albert. Història de Catalunya. Barcelona: L’Esfera dels llibres/La Butxaca, 2011. Str. 390-459. • MORENO CULELL, Vicente. Carles de Viana. Ciencies Socials en xarxa – blog Sàpiens.cat. 11/03/2012. Odkaz: http://blogs.sapiens.cat/socialsenxarxa/2012/03/11/carles-de-viana/. • SOBREQUÉS, Jaume i MORALES, Mercè. Comtes, reis, comtesses i reines de Catalunya. Barcelona: Base, 2011.