86
ARISTAINETOS
DOPISY I/KNIHA
B1
8/     Podkoní zamilovaného jezdce Echepólos Melésippovi
„To je elegance v jízdě, ten člověk to umí t Jak obratný jezdec se z něho stal! Krásou vyniká nad ostatní, rychlosti je překoná. Toho Erós nepřemoh!, jak se zdá, ovsem on sám je vytouženým Adónidem pro hetéry."
Ten výtečný j ezdec slyšel má slova a s výčitkou mi řekl:
„To není nic pro Dionýsal Z toho, co jsi tady napovídal, se na mne vůbec nic nehodí. V jezdeckém uměni se nejlíp vyzná láska. To ona žene mne a mým prostřednic-vím mého koně k nejvyšsí rychlosti, v běhu ho mocně pobízí a stále ostřeji ho popohání. Jen přidej, ty můj štolbo, zpívej si při tom a milostnými písněmi pomáhej zmírňovat mou touhu."
A tak jsem mu zazpíval tuto improvizovanou píseň inspirovanou jím samým:
„Můj pane, podle toho, co jsem viděl, jsem tě považoval za jezdce, jejž žádná střela nezasáhne. Jestliže však ty při své mimořádné kráse musíš trpět láskou, pak se na tobě, při Afrodite, Erótové dopouštějí bezpráví. Neber si to však moc k srdci, vždyť oni dokázali poranit i vlastní matku."
9/    O lstivé žmč, které ani přítomnost manžela
a služebnictva nezabránila, aby se pomazlila s milencem
Stčsichoros Eratostkenovi
Jedna paní šla přes náměstí s manželem po boku a ze všech stran obklopena služebnictvem. Jakmile spatřila, že přichází její milenec, dostala při pohledu na něho okamžitě mazaný nápad, jak by se mohla vc vší slušnosti svého miláčka dotknout, případně slyšet dokonce jeho
i
I I I 1 |
hlas. Předstírala tedy, že uklouzla a upadla na koleno. Milenec, jako by byl s ženou domluven, vzal plán ihned za svůj, vztáhl paži a ženu zvedli vzal ji za pravou ruku a spletl své prsty s jejími; myslím, že láska způsobila, že se jim oběma ruce trochu třásly. Milenec jí něco potichu řekl, jako by ji utěšoval v její předstírané nehodě, a vzdálil se. Žena se tvářila, jako by ji něco bolelo, zvedla nenápadně ruku k listům a líbala prsty, za které ji milý držel, pak je pohybem plným lásky položila na oči, aby si setřela neexistující slzu z víček, která si marně mnula.
10/   Dopis i milostným příběhem Akontia a Kýdippy Eratoklcia Dionýsiadě
Akontios si vzal za ženu Kýdippu, krásný mladík krásnou dívku, neboť má pravdu staré pořekadlo, že podle vůle boží rovný rovného si hledá. Afrodite ozdobila Kýdippu štědře vším tím, co jí samé dávalo půvab, jen pás si nechala pro sebe. Ten bohyně dívce nesvěřila, aby se aspoň něčím od ní lišila. V dívčiných zracích ne-tančily tři Charitky, o nichž zpívá Hésiodos, ale desetkrát deset. Ozdobou jinocha zas byly oči, v nichž se snoubila záře kráBy s vážností bezúhonného života, a přirozená žívá červeň, která barvila jeho tváře. Tí, kteří rádi hledí na krásu, se za ním ohlíželi, když šel do školy, až do sebe vráželi, a bylo možno vidět, jak se kvůli němu plní náměstí a v ulicích není hnutí i Mnohé si láska k němu tak osedlala, že vstupovali do šlépějí jeho nohou.
Ten se tedy zamiloval do Kýdippy. Bylo to také docela v pořádku, že krásný chlapec, jehož líbezný zjev zasáhl do srdce tolik jiných, byl konečně sám zraněn aspoň jedním Erótovým šípem a poznal na vlastní kůži, co museli vytrpět ti, kteří bylí zraněni jeho vinou. Erós
88
ARISTAINETOS
DOPISY I/KNIHA
89
proto nenatáhl tětivu jen mírně (v takovém případě může být jeho střelba dokonce i příjemná), ale napnul luk, co měl síly, a vypustil střelu s největsí prudkostí. Žádný div, Akontie, ty můj krasaveěku, že jsi po takové ráně před sebou viděl jen dvě možnosti, bud" se stát jejím manželem, nebo zemřít.
Avšak ten, který tě zranil, dokáže si pokaždé vymyslit něco, na co by nikdo jiný nepřišel, a tak i tobě poradil, co tu ještě nebylo; i on jednal nejspíš pod vlivem tvé krásy.
Jakmile jsi spatřil dívku sedět u Artemidina chrámu, utrhl jsi v Afroditine zahradě kydónské jablko, napsal jsi na jeho slupku záludnou větu a nepozorovaně jsi je hodil tak, že se dokutálelo k nohám její služky. Ta je zvedla, překvapena jeho velikostí i vybarvením, a uvažovala, která z dívek je asi z nepozornosti ztratila ze záhybu Satu.
„Jsi snad posvátné jablko? Copak je napsáno na tvé slupce? Jaké poselství přinášíš? Vezmi si to jablko, paní, takové jsi ještě nikdy neviděla. Jak je velké a jak krásně vybarvené, vždyť je Červené jako růže! A ta božská vůně! Už z dálky to je úplná rozkoš pro Čich! Řekni mi, má nej-dražší, co je na něm napsáno?"
Dívka vzala jablko do ruky, přeběhla zrakem nápis a četla:
„Přísahám při Artemidě, že si vezmu Akontia za muže."
Ještě tu přísahu ani nedořekla (vždyť to opravdu byla přísaha, i když nedobrovolná a nastražená), a plna hanby odhodila jablko s podvrženými slovy lásky — z posledního slova přečetla jen polovinu, protože při zmínce o spojení s mužem se slušná dívka začervená, i když o tom mluví někdo jiný. Její obličej tak zrudl, jako by měla na tvářích pod pokožkou záhon růží— barvou se vůbec nelišil od jejích rtů.
" Dívka přísahu vyslovila, Artemís ji slyšela, a třebaže
je tato bohyně panna, pomohla ti, Akontie, k sňatku.
; Zatím ten nešťastník... ale je stejně těžké vystih-
nout slovy vlnobití na rozbouřeném moři jako příboj vášně, když vrcholí. Pro toho chlapce měla noc jen slzy; ani chvilku spánku, neboť se styděl plakat ve dne, a proto si nechával pláč na noc. Bál se ukázat před otcem, protože
j bylna všech údech vyhublý, v tváři pobledlý, jak ho trý-
l zeň lásky skličovala, a zrak měl ztrhaný zoufalstvím.
Vyhýbal se mu tedy a využíval kdejakou záminku,
i. aby mohl odejít na venkov. Jeho přátelé, kteří si potrpěli
na duchaplnosti, mu začali říkat Láertés, neboť si myslili,
I že se dal na zemědělství.
| Akontiovi však vůbec nezáleželo na réve a na jejím
okopávání, on nedělal nic jiného, než že si sedl někde pod dub nebo pod jilm a vedl takovéhle řeči: t „Kéž byste měly, stromy, rozum a hlas, abyste mohly
I volat: Kýdippé je krásná! Takhle vám musím aspoň vy-
I řezat do kůry tolik písmen, kolik jich má krásná Kýdippé
I ve svém jméně. Kéž bych mohl brzy říci, Kýdippé, žc tvá
f věrnost přísaze je stejně velká jako tvá krása, kéž by
Artemis nemusela na tebe vysílat svou trestající a smrtící i střelu! Kéž zůstane její toulec stále zakryt víkem! Já
8 nešťastný! ProČ jsem tě přivedl do situace, v níž ti něco
1 takového hrozí? Tvrdí se přece, že bohyně hrozne stíhá
tm všechny provinilé a obzvlášť tvrdě trestá knvopfecžníky.
Ĺ Kéž bys tedy dodržela přísahu, jak jsem si to právě přál,
| kéž bys to dokázala! A kdyby se mělo stát něco, co ani
nechci vyslovit, budiž ti, dívko, Artemis milostivá, neboť I trest si zaslouží ten, kdo dal podnět ke křivé přísaze, ne
f ty. Budu vědět aspoň to, že ti ten nápis nezůstal lhostejný,
i- a osvobodím-li svou duši od blesku^ jímž jsi mě sežehla,
t nebudu šetřit svou krev, tak jako nešetříme vodou a lho-
' stejně ji rozléváme.
99
ARISTAINETOS
DOPISY I/KNIHA
91
Milé stromy, hnízdiště líbezně zpívajících ptáků, cítíte i vy podobnou lásku? Zamiloval se někdy cypřiš do borovice nebo jiný strom do druhého? Myslím, že ne, protože to byste neztrácely jen listí, vášeň by nezbavovala vaše větve jen teto nádherné katíce, ale její plamen by pronikl až do pařezu a kc kořenům."
Takové řeči vedl ten chlapec, zničený na tele i na duchu.
Pro Kýdippu byl chystán sňatek s jiným. Před její ložnicí už zpívaly dívky svatební píseň — byly to vybrané zpěvačky s medovými hlasy, abychom použili jeden z nejhezčích Sapfiných obratů. Nevěsta vsak náhle onemocněla a rodiče už viděli místo svatebního průvodu pohřeb. Pak se dívka stejně nečekaně uzdravila a svatební komnata se zdobila podruhé. A jako by se osud proti ní spikl, onemocněla podruhé a totéž sc stalo i potřetí. Otec už nečekal na čtvrté onemocnění, ale poslal do Delf zeptat se Pýthij ského, který z bohů stojí v cestě dívčinu sňatku. Apollón poučil otce naprosto přesně, jak to všechno byloi řekl mu o mladíkovi, o jablku, o přísaze i o Artemidině hněvu a radil mu, aby dcera splnila co nejrychleji svou přísahu. Vzkázal mu také:
„Ostatně spojíŠ-It Kýdippu a Akontiem, nebudeš mísit olovo se stříbrem; ten sňatek bude z obou stran čisté zlato."
Taková byla rada věatícího boha a jeho výrok se uskutečnil spolu s Kýdippinou přísahou pří svatebním obřadu. Tenkrát teprve dívčiny družky dozpívaly svatební píseň až do konce, tenkrát už nebyla odložena ani přerušena nemocí. A když některá zanotovala falešně, dirigentka se na ni podívala a zas ji přivedla kc správné intonaci, stačilo, aby jí dala pokynem ruky vhodné zna* mení. A ještě jeden člověk přitom působil, ten doprovázel zpěv tleskáním do taktu. Mírně ohnutými prsty pravé
1 ruky plácal do miskovité prohnuté levice, aby vzniklý
i zvuk lahodil sluchu, jako by to byl hlas cimbálů.
I Akontiovi se však zdálo, že se všechno příliš táhne, byl přesvědčen, že nikdy neprožil delší den a kratší noc
j než tenkrát. Tu noc by byl nevyměnil za Midovo zlato
1 a všechno bohatství Tantalovo nemohlo v jeho očích
i vyvážit jeho mladou ženu. V tom se mnou budou souhla-
f sit všichni, pokud mají nějaké zkušeností v lásce. Samo-
I zřejmě když někdo nemá ani tušení, co to je láska, pak
| není žádný div, že se na to dívá jinak,
f Na začátku svatební nocimuscl Akontios svést s dív-
I kou krátkou milostnou bitvu, pak už mohl užívat rozkoše
I v míru..''                 . ■
f V celém domě planuly pochodně, v nichž bylo obsa-
1 ženo i kadidlo, takže nešlo jen o osvětlování, ale i o vyku-
» řování domu, pochodně byly zdrojem záře i blbé vůně.
i Dívky měly kdysi velký náskok proti ženám, dokud
J k nim ještě patřila Kýdippé, protože si mohly činit nárok
I na vrchol krásy, avšak tecE, když byla jako mladá man-
J želka řazena mezi vdané ženy, jsou na tom dívky hůř.
| Tak příroda v obou případech postavila její krásu na prv-
1 ní místo.
I E tomu zlatému chlapci se těsně přimkla jako rostli-
t na zvaná chrýsopolis. Oba se svými jasnými zraky dívali
f jen na sebe, oči jim zářily jako hvězdy, které svítí jen
I jedná pro druhou, a rozkoš, kterou jeden obdarovával
Idruhého, jim působila stále větší potěšení. 11/   Pant se vyptává služky, zda považuje jejího milence za krásného
| Filostratos Euágorovi
[ Ptala se jedna paní své služky:
; »Při Gharítkách tě prosím, řekni mi, co si myslíš
í o tom mladém muži, kterého mám ráda? Mně připadá