2314 / 2005 NEUROLOGIE PRO PRAXI / www.neurologiepropraxi.cz
Dějiny české neurologie musíme napřed
uvésti do časového kontextu s dějinami neurologie
světové.
Některé zmínky o nervových chorobách
jsou již ve spisech Hippokrata, Galéna, Celsia
či Avicenny, první přesnější popisy jednotlivých
nervových onemocnění mám však až z doby
pozdější. Např. v roce 1676 popsal anglický lékař
Thomas Sydenham choreu minor, v r. 1768
jeho krajan Robert Whytt baziální meningitidu,
v r. 1805 švýcarský lékař Gaspard Vieusseux
hnisavou meningitidu a v r. 1817 James Parkinson
obrnu třaslavou, která nese jméno po něm.
Skutečný počátek neurologie můžeme pozorovat
však až v druhé polovině 19. století.
Neurologií (dříve se říkalo neuropatologií)
se začali zabývat hlavně internisté a to zvláště
ve Francii a anglosaských zemích, nebo
psychiatři, a to hlavně v carském Rusku, či
v Německu, kde neurologové pocházeli z řad
psychiatrů či internistů.
V Anglii to byl především John Hughlings
Jackson (1834–1911), který řídil první samostatné
neurologické oddělení ve světě. Byla
to National Hospital for Nervous Diseases,
for Epileptics and Paralysis na Queen Square
v Londýně. To bylo založeno již v r. 1860. Jiní
britští průkopníci oboru byli William Richard
Gowers (1845–1915) a Charles Scott Sherington
(1857–1952).
Ve Francii vznikala v té době vynikající
škola na Salpétriéře v Paříži (založená 1869).
Zde pracoval zakladatel moderní neurologie
Jean Martin Charcot (1825–1893), pro něhož
osobně byla zřízena v roce 1882 speciální
neuropatologická klinika. Zde byly vyčleňovány
z dosud nejasných obrazů klinické jednotky,
které byly i patologicko-anatomicky
verifikovány (myopatie, amyotrofická laterální
skleróza, bulbární paralýza, roztroušená
skleróza mozkomíšní. V roce 1886 vyšla
souborná práce Charcotovy školy, několikadílná
Lecons sur la Maladies du Systéme
nerveux faitas a la Salpetriere. V práci
pokračovali Charcotovi žáci Jules Dejerine
(1849–1917) a Joseph Babinskí (1857–
1932). Ten popsal v roce 1896 svůj známý
příznak a během 10–15 let byl vypracován
postup klasického neurologického vyšetření,
který platí v hrubých rysech dodnes. Jiní
průkopníci oboru ve Francii byli Guillaume
Duchenne de Boulogne (1806–1876), Charles
Edouard Brown-Sequard (1818–1894),
Jean Babtiste Landry (1826–1865) a Pierre
Marie (1853–1940).
V německy mluvících zemích byli představiteli
oboru Moritz Romberg (1795–1873),
který vydal již v roce 1846 první učebnici neurologie
Lehrbuch der Nervenkrankheiten, dále
Nicolaus Friedreich (1825–1882), Wilhelm Erb
(1840–1921) či Ludwig Bruns (1858–1916), po
nich je pojmenována řada neurologických chorob
a příznaků.
V Rusku vznikla velká neuropsychiatrická
škola, kterou představovali hlavně Alexej Jakovlajevič
Koženikov (1836–1902), Sergej Sergejevič
Korsakov (1854–1900, Vladimír Michajlovič
Bechtěrev (1857–1928), Liverij Osipovič
Darkševič (1858–1925) a Grigorij Ivanovič
Rossolimo (1860–1928).
To byly začátky světové neurologie.
Nyní přejdem do českých zemí. Začátky
neurologie u nás jsou spojeny se čtyřmi jmény:
Josef Thomayer (1853–1927), Ladislav
Haškovec (1866–1944), Antonín Heveroch
(1869–1927) a Josef Pelnář (1872–1964).
Rozvoj naší neurologie se pokusím
uspořádat chronologicky:
1880 J. Thomayer se stává asistentem na
pražské Eiseltově interní klinice. Záklá-
dáperiodikumSbírkapřednášekzoboru
lékařského(pozdějizvanáThomayerova
sbírka), kde začaly vycházet první české
neurologické práce. Sbírku redigoval až
do čísla 100 v roce 1920.
• V témže roce publikuje svou první neurologickou
práci Obrna Landryho, pak
následuje řada dalších, např. Syndrom
mostu Vyrolova, Postižení VI. míšního
kořene, Neuralgie pleteně pažní při
hrotové plicní tuberkulóze, O chůzi
při paralysis agitans, O patologickém
spánku aj. Práce z neurologie představují
asi třetinu jeho publikační aktivity.
1883 J. Thomayer je habilitován z patologie
a terapie nemocí vnitřních, podniká
mnoho studijních cest, hlavně do Paříže
a do Londýna.
1886 J. Thomayer je jmenován mimořádným
profesorem a přednostou České polikli-
niky.
1892 L. Haškovec se stává asistentem
Kuffnerovy psychiatrické kliniky (do
r. 1896), zajímá se zde hlavně o neuro-
patologii.
1892–93 Haškovec je na delším studijním
pobytu u Charcota.
1892 Haškovec publikuje svou první neurologickou
práci Akromegalie.
1893 J. Thomayer vydává své základní dílo
Odborná patologie a terapie nemocí
vnitřních, v níž jsou popsány všechny
tehdy známé nervové choroby.
1895 J. Thomayer s profesorem J. Hlavou
zakládají vědecký orgán České lékařské
fakulty Sborník lékařský.
1895 A. Heveroch (v té době asistent psychiatrické
kliniky) publikuje svou první
neurologickou práci Myasthenia gravis
pseudoparalytica a paroxyzmální
obrny rodinné. Následovala řada
publikací o afaziích, o tabes dorsalis,
o epilepsii aj.
1896 J. Thomayer je jmenován řádným profesorem,
vnitřního lékařství.
1896 L. Haškovec je habilitován jako první
docent neuropatologie v Rakousko-
-Uhersku.
1899 L. Haškovec zakládá sbírku Lidové rozpravy
lékařské.
1899 A. Heveroch je habilitován z neurologie
a psychiatrie.
1901 Ladislav Syllaba (1868–1930) je habilitován
z vnitřního lékařství.
1902 J. Thomayer se stává přednostou II. lékařské
kliniky v Praze (zde působí až
do r. 1921, kdy odchází na odpočinek).
1902 J. Pelnář se stává asistentem Thomayerovy
II. interní kliniky. Podniká
několik studijních cest po evropských
neurologických pracovištích, byl mj.
u P. Marie v Paříži a u Van Gehuchtena
v Holandsku.
• Publikuje své první neurologické práce
O dissociaci dráždivosti a vodivosti
a o zvýšení dráždivosti zanícených
nervů. Postupně přibývaly i další neurologické
práce.
1904 L. Haškovec zakládá první vědecký
neurologický časopis Revue v neurologii,
psychiatrii, dietoterapii a fyzikální
terapii. (Současný časopis Česká a slovenská
neurologie a neurochirurgie je
jejím pokračovatelem a má datování
ročníků od roku 1904.)
HISTORIE ČESKÉ NEUROLOGIE V DATECHHISTORIE ČESKÉ NEUROLOGIE V DATECH
DO ROKU 1945DO ROKU 1945
MUDr. Svatopluk Káš, CSc.
Neurolog, Praha
MUDr.SvatoplukKáš,CSc.
Limůzská629/22,10800Praha6
INFORMACEAKOMENTÁŘE
232 www.neurologiepropraxi.cz / NEUROLOGIE PRO PRAXI 4 / 2005
1905 L. Haškovec získává v areálu Nemocnice
Milosrdných bratří na Františku
několik místostí pro neurologické pacienty
při interně, kde se stává ordinářem
(oddělení zaniklo v roce 1915).
1905 A. Heveroch zřizuje a vede ambulanci
pro nervové choroby.
1905 J. Pelnář je habilitován z vnitřního lé-
kařství.
1906 A. Heveroch je jmenován mimořádným
profesorem.
1906 L. Haškovec je jmenován bezplatným
mimořádným profesorem neuropatologie,
aniž by to bylo spojeno s psychiatrií.
Neurologie je zařazena jako zkušební
předmět do II. rigoróza společně
s psychiatrií.
• Haškovec si otvírá první soukromou
neurologickou ordinaci v Praze.
1909 L. Syllaba se stává mimořádným profe-
sorem.
1912 J. Pelnář se stává mimořádným profe-
sorem.
1914 začátek první světové války.
1915 zaniká neurologický Haškovcův ordinariát
na Františku.
1916 L. Haškovec se stává placeným mimořádným
profesorem, ambulanci má
v Otorinolaryngologickém ústavu.
1912 J. Pelnář vydává svou slavnou monografii
Třes ve svých tvarech, podstatě
a klinické ceně. (Kniha vyšla rok před
prací K. Wilsona o hepatolentikulární
degeneraci.)
1917 Zdeněk Mysliveček (1884–1974) je
habilitován z neurologie a psychiatrie.
Věnuje se mj. zvlášť neurohistologii.
Pro Hlavovu Pathologickou anatomii
zpracoval kapitolu Centrální a periferní
nervstvo.
1918 Konec první světové války.Po ukončení
1. světové války se vznikem Československé
republiky došlo k velkému rozvoji
vysokých škol. Vznikly nové univerzity,
Masarykova v Brně a Komenského
v Bratislavě a tím i lékařské fakulty a na
nich neuropsychiatrické kliniky.
I v Praze dochází k mnohým změnám:
1919 L. Haškovec je jmenován řádným profesorem
neuropatologie, dostal pro své
pacienty část pokojů v tzv. Kaulichových
domech na Karlově náměstí.
• A. Heveroch se stává vrchním ředitelem
Zemského ústavu pro choromyslné
v Kateřinkách.
• L. Syllaba je jmenován řádným profesorem
a přednostou I. interní kliniky
v Praze. Jako Thomayerův žák se i on
zprvu zajímal o neurologii, ale později
ho tento zájem opustil.
• Z. Mysliveček se stává řádným profesorem
neurologie a psychiatrie a ujímá se
vedení Bratislavské neuropsychiatrické
kliniky.
• J. Pelnář, A. Heveroch, E. Rádl a E. Babák
zakládají Purkyňovu společnost pro
studium duše a nervstva. Prvním předsedou
se stává A. Heveroch, který v této
funkci zůstává až do své smrti v roce
1927. Místopředsedy se stávají J. Pelnář
a E. Rádl, jednatelem Z. Mysliveček. Tato
společnost pod různými názvy a přes
rozdělení na neurologickou a psychiatrickou
zůstává dodnes. L. Haškovec, tehdy
vůdčí představitel neurologie, se však
pro osobní animozitu k představitelům
Společnosti, její činnosti nezůčastňoval.
• Rudolf Vanýsek (1876–1957), Thomayerův
žák, je jmenován profesorem vnitřního
lékařství na nově založené Masarykově
univerzitě (o její založení se velmi
zasloužil) a přechodně vede mimo interní
kliniku i neuro-psychiatrickou kliniku
(do nástupu K. Bělohradského).
1921 J. Thomayer odchází do penze. Vytvořil
skvělou internistickou školu, mezi
žáky patřili mj. Pelnář, Syllaba, Prusík,
Vanýsek, kteří se všichni více či méně
věnovali i neurologii. Internu postavil
důsledně na patologicko-anatomický
základ. Neurologii považoval za nedílnou
součást interny, bránil se osamostatnění
oboru a prohlašoval: „Ten,
kdo by chtěl vydělit z interny neurologii
a učinit ji samostatnou, mrzačí nejdůležitější
medicínský obor.“ Jeho nástupcem
se stal J. Pelnář.
• A. Heveroch je jmenován řádným profesorem.
Zemský ústav byl přejmenován
na II. psychiatrickou kliniku (ad
personam). Po Heverochově smrti jako
klinika zanikl.
1922 Karel Bělohradský (1889–1929) byl
habilitován z neurologie a psychiatrie
a stává se přednostou neuro-psychiatrické
kliniky v Brně, v témže roce je
jmenován i mimořádným profesorem.
• Leo Taussig (1884–1944), docent psychiatrie
na pražské psychiatrické klinice,
dostává venia legendi i pro neurologii.
1923 J. Pelnář vydává své největší neurologické
dílo Poruchy chorob mimopyramidové
šedě mozkové. Je to jedna
z prvních soudobých monografií o extrapyramidovém
systému, brzy na to
napsal i práce o tbc meningitidách,
o poliomyelitidě a o mozečku.
1926 L. Tyussig zveřejňuje první českou monografii
o mozkomíšním moku Liquor
cerebrospinalis (dlouho před Vyklickým
a Hanzalem).
• L. Haškovec vydává Úvod do studia
neuropatologie.
• Je zřízena první samostatná neurologická
klinika v Praze. Jejím přednostou se
stává L. Haškovec. Klinika je stále bez
lůžkové základny, ambulantní část je
na Karlově, 300 lůžek v chudobinci na
Karlově a dalších 400 lůžek v tehdejších
Masarykových domech v Krči, vše bez
laboratorního zázemí a bez možnosti
patologicko-anatomické verifikace.
1927 Kamil Henner (1895–1967) je habilitován
z neurologie a stává se vedoucím neuro-
logickéskupinynainterníkliniceprof.Syllaby
a po jeho smrti prof. Hynka. Ten se
o neurologii nijak nezajímal, Henner se
stal ordinářem a měl vlastní lůžka.
• Hubert Procházka (1895–1959), Haškovcův
žák, je habilitován z neurologie
a psychiatrie.
• Jan Šebek (1895–1959), Haškovcův
žák, je habilitován z neuropatologie
• A. Heveroch umírá. Byl nejen psychiatr,
ale i neurolog, byl zastánce spojení obou
těchto oborů. Byl nesmírně aktivní a oba
obory popularizoval. U veřejnosti zcela
zastínil přednostu psychiatrické kliniky K.
Kuffnera, který byl neprůbojný. Byl velmi
činný i ve stavovských otázkách. Mezi jeho
žáky patřili V. Vondráček a O. Janota.
• J. Thomayer umírá.
• J. Pelnář se stává na tři roky předsedou
Purkyňovy společnosti.
1929 Miroslav Křivý (1896–1942) je habilitován
z neuropatologie a psychiatrie na
bratislavské Komenského univerzitě.
• Otakar Janota (1898–1969) je habilitován
z neuropatologie a psychiatrie,
stává se primářem neurologicko-psychiatrického
oddělení na Bulovce. Je důsledný
zastánce spojení obou oborů).
1930 H. Procházka se stává po náhlé smrti
K. Bělohradského mimořádným profesorem
a přednostou neuro-psychiatrické
kliniky v Brně.
• předsedou Purkyňovy společnosti se
stává L. Syllaba, který však brzy umírá,
novým předsedou je Z. Mysliveček (do
roku 1933).
• Z. Mysliveček, dosavadní přednosta
kliniky v Bratislavě, se stává přednostou
psychiatrické kliniky v Praze. Zprvu
se věnoval i neurologii, ale brzy ho tento
zájem opustil.
1931 L. Haškovec vydává první část své Všeobecné
symptomatologie a diagnostiky
chorob nervových (dílo zůstalo nedo-
končeno).
1932 Karel Mathon (1905–1971) se stává
vedoucím neurologické skupiny na Pelnářově
klinice (do roku 1945).
INFORMACEAKOMENTÁŘE
234 www.neurologiepropraxi.cz / NEUROLOGIE PRO PRAXI 4 / 2005
1932–1938 J. Pelnář se spolupracovníky vydává
několikadílnou učebnici Patologie
a terapie nemocí vnitřních (první díl Nemoci
infekční a parazitární, 1932), v níž
jsou popsány krásnou češtinou všechna
nervová infekční onemocnění.
1933 J. Šebek se stává mimořádným profesorem
a zástupcem přednosty neurologické
kliniky a otevírá si soukromou praxi
(později po válce se stává přednostou
Neurologické kliniky na Vinohradech.
• Předsedou Purkyňovy společnosti se
na tři roky stává Emil Waitzmann (1877–
1957), přednosta léčebny v Německém
(nyní Havlíčkově) Brodě, neurolog
a psychiatr.
1936 L. Haškovec odchází do důchodu. Byl
ve své době představitelem české neurologie.
Měl bohaté styky s neurology po
celém světě a byl členem mnoha neurologických
zahraničních společností. Stal
se i rytířem České lefie (Chavallier de la
Legion d´Honeur). Bohužel měl četné
konflikty s ostatními představiteli české
neurologie. Vytvořil si jen malou školu.
• K. Henner se na tři roky stává předsedou
Purkyňovy společnosti.
1937 M. Křivý se po tragické smrti H. Procházky
stává přednostou Kliniky pro
choroby nervové a duševní v Brně, a to
až do uzavření vysokých škol a svého
zatčení v roce 1939.
• K. Henner je jmenován mimořádným
profesotem a přednostou Pražské neurologické
kliniky. Tato musí stále ještě
Hynkovou benevolencí používat lůžka
na interní klinice a lůžka pro chroniky
v Masarykových domovech v Krči.
1938 K. Mathon vydává Semiologii a diagnostiku
míšních kompresí se zvláštním
zřetelem k míšním nádorům.
• Pražská neurologická klinika získala
konečně stálou lůžkovou základnu
v budově bývalé Vojenské nemocnice
(nynější III. interní klinika).
1939 K. Mathon je habilitován z neurologie.
• O. Janota se stává na tři roky předsedou
Purkyňovy společnosti.
• Začíná německá okupace a druhá světová
válka. Jsou zavřeny všechny vysoké
školy. Neurologická klinika v Praze
se stává Českým neurologickým oddělením
Zemské nemocnice, musí se různě
stěhovat, měla sídlo na Karlově, pak
ve Viničné ulici, chroničtí pacienti byli
jako dříve v Krči, později v klášteře Sv.
Jana pod skálou u Berouna. Ale i zde se
v těžkých podmínkách formovala škola
z vynikajících neurologů, kteří po válce
obsadili nově vznikající primariáty.
• J. Pelnář byl Němci suspendován, ale ani
on, ani jeho formální nástupce A. Vančura
to nebrali na vědomí, Pelnář dále kliniku
řídil až do roku 1942, kdy odešel na
odpočinek, ale stále na kliniku docházel
a to až do své smrti v roce 1964. Pelnář
byl představitel české interny ve dvacátých
a třicátých letech. Byl vynikající neurolog
a také on jako Thomayer zpočátku
považoval neurologii za součást interny.
Byl uvědomělý Čech, což se projevilo
zvláště za okupace. Vytvořil školu, z níž
se rekrutovala značná část pozdějších
představitelů české interny.
• Po zavření vysokých škol byla zavřena
i brněnská neurologicko-psychiatrická
klinika a stala se oddělením Zemské
nemocnice u Sv. Anny.
1942 K. Mathon se v těžkých válečných dobách
stává na tři roky předsedou Purkyňovy
společnosti.
1944 umírá L. Haškovec.
1945 K. Henner s J. Pleskotem a E. Pončou
přebírají 5. května Neurologickou německou
kliniku (v budově nynější pražské
neurologické kliniky), její předseda
prof. Albert se zastřelil.
Po roce 1945 nastal bouřlivý rozvoj neurologie,
ale to už je jiná kapitola.
INFORMACEAKOMENTÁŘE