:!.i::::..,4r: ! .:j:=::\N iNi:1:::: ,
j;\:
ii!i:::::::,:77ll$_š.i:.._i ltll}lll)i
něhož si Hamsun sliboval odvolání říšskéhokomisaře Terbovena,
bylo předčasně ukončeno pro nedorozuměníarozladění
obou stran. Hamsun tottž neovládal němčinu a tlumočníkodmítal
překládat Hamsunovy invektivy.
Neštěstídosáhlo vrcholu posledního dne války, kdy na
první straně největšíhonorského listu Aftenposten vyšel
Hamsunův nekrolog na Hitlera.Text, v originále opatřený
tučným nadpisem Adolf Hitler, je zďe uveden celý,
,,Nejsem hoden promlouvat slavnostně o Adolfu Hitlerovi,
a k sentimentálnímu dojetí jeho živoladílo nevybízí.Byl to
válečník,válečníkza lidstvo a zvěstovatel evangelia práva
všem národům. Byl reformátorskou postavou nejvyššího
řádu a osudem mu bylo souzeno, že působilv době bezpříkladnésurovosti,
která jej nakonec udolala.
Takto se odvažuje obyčejný Západoevropan pohlížetna
Adolfa Hitlera, Jako jeho nejbližšípřívžencive smutku
skláníme hlavu nad jeho smrtí."
Co se pak dálo s Hamsunem, s tímto živým národním
symbolem, ktery se stal zráďcem svézemě? A jaký postoj
k němu zaqala norská kritika, historiografie a veřejnost?
Pod policejním dozorem byl v létě 1945 odvezen do
izolace, na epidemiologické oddělení nemocnice v Grimstadu,
pak by1 řadu měsícůintemován na psychiatrické
klinice'v Oslo. Stařec všakžáďal výrok soudu - a toho se
REVUE PRO POLITIKU A KULTURU'|)||Ě :..:.!}i+.
ROČNÍKDESÁTÝ
;+,, ],, ]] ] ,i
PRoGLAS 9l99
iiiii§Mr::::::::;i#§\§1 li ::::;;ffi,:::::::::::iŠll lil|;:;i.,é:,,l|,]:.l:'il
mu nakonec dostalo, Zakolaboraci byl odsouzen k pokutě
325 tisic norských korun, cožse prakticky rovnalo konfiskaci
majetku. Dožil pak se svou rodinou na Norholmu
(trest si odpykali i jeho synové - Arild, východní korespondent
německé armáďy, a Tore, Němci dosazený ředitel
nacifikovaného nakladatelství Gyldendal).
Obecně se hovoří o ,,tragédii Hamsun". Takto označil
jíž12,července 1,945,tedy po prvním čteníreferátu obžaloby,
svůj komentář Harry Blomberg, švédskýpřekladatel
Hamsunových děl:
,,...Mnozí si po přečteníúvodníhoslova asi pomysleli:
Nechte toho starce na pokoji.
Nechte ho v jeho neskutečnémsvětě, vždytstěžíchápe,
co učinil.Byl to velký básník, jeden z největších, jaké kdy
Norsko mělo, ale politice nerozumí vícnežnemluvně. Cožpak
už neobdželnejstrašnějšírozsudek, jakého se může
stárnoucímu básníkovi na konci cesty dostat? V hněvu
a opovrženíse k němu ted'obrací zády vlastní národ, celé
životnídílo bylo vhozeno do ohně,..
Ne, nechte toho starce, ktery již stojí u bran smrti, at'zmizí
ve stínu ticha. To bude nejdůstojnější,
Bylo by však přílišjednoduché odbýt celou tuto záležitost
soucitným nebo hněvivlim potřesením ramen a konstatovat,
že šestaosmdesátiletý Knut Hamsun je znovu jako dítě
a je třeba k němu přistupovat jako k politickému idiotovi,
Je přílišjednoduché přiřadit tohoto muže do skupiny přízemních
korouhviček nebo konjunkturalistů, kteří po vítězném
taženíněmeckých batalionů zavětřili osobní výhody."
Blomberg uvádi, žepro mnohé byl Hamsunův postoj
šokem, ale podlejeho názorůjednal staíec zcela v logice
svého života a dila.*
,,Vlastně by bylo s podivem, kdyby se Hamsun zachoval
jinak."
Touto fotmulací se Harry Blomberg vyjádřil stejně, jako
se nejednou, byť neoficiálně, vyslovila Sigrid Undsetová.
Napsal:
,,Obžalován zde neníjen osamělý staný básník, ale i životnístyl
v literárním ohledu grandiosního, v nejzazšímdůsledku
však nepříjemného člověka."
Uprostřed války, roku 1943, vyšla českyHamsunova
Wktorie. Pak bezradně umlkla i českávydavatelská činnost.
Teprve v roce 1959 byl opět vydán Hlad, prulomové
díloevropského modernismu (orig. 1890). A byl to Břetislav
Mencák, ktery v rozsáhlém úvodu shromáždil smutná
fakta o Hamsunově zradě. paradox Hamsunova živola
a díla vnímajíjako otevřenou ránu dodnes i sami Norové,
Gustav Pallas, který užv roce 1933 napsal obdivnou
monografii básníkovu, píševe svých Kapitolách z kulturních
dějin severslqlch se souhmým názvemHvězdy severtt
(l948):
)l