Technologický vývoj, jenž nahrazuje práci
kapitálem, po celou dobu dějin znamenal stimul
přinášející blahobyt. Kdykoliv totiž byla
nějaká technologie zvládnuta tak, že se stala
substitutem lidského konání, uvolněné fyzické
a mentální kapacity mohly být přesměrovány
k tvorbě nových hodnot. Tato praxe, jíž můžeme
připsat třeba přeorientování se ze zemědělství
na průmyslovou výrobu a později na služby, však
i přes své nezpochybnitelné úspěchy může
vyvolávat obavy. Co když totiž existuje
hranice, která je relativně nepřekročitelná
a ustavit nový robustní sektor hospodářství už
v jistém bodě prostě nepůjde? Může takto dojít
k tomu, že většina lidstva bude chycena v pasti
mezi hradbami étosu kapitalismu a postupujícím
technologickým vývojem?
V momentě, kdy se naší všeobecnou technologií
staly výpočetní stroje a jejich sítě, takováto
eventualita bohužel nabrala poněkud jasnější
kontury. Při uznání určitých premis jsou to
totiž právě některé z esenciálních vlastností
ICT, jež při střetu s mechanismy současného
tržního hospodářství výše popsaný scénář
implikují. Hrozí lidstvu masová nezaměstnanost
a útlak ze strany extraktivních institucí?
A pokud ano, jaké kroky by takovýto scénář
mohly odvrátit?
ICT dokáže nahradit práci
kapitálem i v sektoru služeb.
Výsledek tohoto se navíc snadno
může stát předmětem nerivalitní
spotřeby. Prostor pro nabídku
práce se bude zmenšovat a
celkový objem hospodářství
taktéž.
Nahrazení práce kapitálem
znamená cenový pokles. Pokud
klesnou ceny, otevře se nový
prostor pro útraty. Zde volná
práce najde uplatnění.
Sítě ruší faktor geografické
ochrany a iniciují vznik trhů
superhvězd, kde vítěz bere vše.
S tímto přichází nerovnoměrné
rozložení příjmů, jež se otiskne
i na společenské stratifikaci.
Pokud dochází k celkovému
růstu blahobytu, mluvit o
nerovnoměrném rozložení
bohatství není příliš relevantní.
PROSPERITA V DOBÉ DIGITÁLNÍ REVOLUCE
ekonomické nástrahy ICT
ˇ