•
Polen-Litauen.png


AGAD_Henryk_von_Plauen,_wielki_mistrz_zakonu_krzyzackiego,_zawiera_pokoj_z_Wladysławem_Jagiello,_kr
olem_polskim_i_Witoldem,_wielkim_ksieciem_litewskim.jpg Peace_of_Torun_1411.jpg
Listina Jindřicha z Plavna a Vladislava II. Jagella

•Všechny dosavadní sporné záležitosti mezi řádem, Polskem a Litvou a jejich spojenci mají být
zapomenuty, tj. pokládány za vyřešené (omnes displicencie, dissensiones, controversie et dampna
dimissa et totaliter sopita).
•Všichni zajatci na obou stranách mají být propuštění a výkupné, které ještě nebylo zaplaceno, má
být zrušeno (omnes depactiones et exactiones eorumdem captivorum, que nondum sunt exacte,
deleantur).
•Všechna území a hrady dobytá během války mají být vráceny příslušné straně s výjimkou Žmudi. Tu
mají držet po dobu svého života král Vlad. II. Jagello a Vitold (ad vitam ... in possessione quieta
tenere debent). Oba mají vystavit listinu, kterou se zavazují předat toto území řádu po své smrti
(hoc debet literis patentibus roborari, quod post mortem ipsorum de eadem terra ordo se poterit
intromittere sine impedimento sum omnibus iuribus).
•Polská koruna ani Litva nevystoupí proti řádu ani nebude podporovat řádové nepřátelé.
•Obě strany mají zůstat u svých práv a privilegií jako doposud (omnia ... privilegia et literas
laudabilesque consuetudines atque iura).
•Kupci obou stran mají mít zajištěn bezpečný pohyb na řekách i pevnině (mercatores ... absque
impedimenti transire debent).
Podmínky prvního toruňského míru (1.II.1411) I.

•Věčný mír nesmí být ničím narušen a pokud se vyskytnou sporné otázky, má je řešit 12 zvolených
arbitrů (po šesti z každé strany). Pokud se nedohodnou, má se spor předat papeži jako superarbitru
(unio federis perpetui per nullas penitus dissensiones violetur, quelibet parcium, insurgentibus
aliquibus dissensionibus et impedimentis, debet dare sex personas. ... si in sentencia concordes
esse non potuerint, ad superarbitrum, dominum nostrum papam, causas debent remittere).
•Mírová smlouva uzavřená se souhlasem obou stran nesmí být přes nikoho porušena, i kdyby vznikly
nové neshody nebo sporné otázky. Ty má v budoucnu řešit arbitráž. Strana, která by porušila mír,
musí zaplatit pokutu 10 tis. hřiven stříbra (per nullas penitus dissensiones violetur, eciam
parcium aliquibus insurgentibus dissensionibus, arbitramur, sentenciamus, declaramus et volumus
dictam unionem perpetui federis et contenta in scriptura dicte unionis et concordie perpetuo
valituram et valitura).
•Řád se zavázal zaplatit polsko-litevské straně odškodné 100 tis. kop praž. grošů.
•Všichni zběhové z obou stran se mají bezpečné vrátit ke svým majetkům (varmijský biskup, jenž byl
velmistrem označen jako zrádce).
Podmínky prvního toruňského míru (1.II.1411) II.

•Polská strana požaduje od řádu Gdaňské Pomoří, zemi chełmińskou a michałowskou.
•beřezen 1412 – spojenectví mezi Zikmundem Lucemburským a králem Vladislavem II. Jagellou.
•srpen 1412 – výrok krále Zikmunda jako rozhodčího soudce v prusko-polském sporu. Potvrzení
toruňského míru, řešeny měly být pouze nové spory ohledně průběhu hranic.
•od podzimu 1412 do jaro 1413 – subarbiter Benedikt z Makry, pověřen králem Zikmundem, aby na místě
(prusko-polsko-litevské pohraničí) sesbíral důkazní materiál. Řád odmítl uznat legitimitu
subarbitra pro jeho zaujatost.
•velmistr Jindřich z Plavna spěl k vojenské konfrontaci; říjen 1413 – útok na Mazovsko.
•14. října 1413 – sesazení velmistra (vnitřní opozice v řádu). 9. ledna 1414 – novým velmistrem
zvolen Michal Küchmeister. Prosazoval diplomatické řešení, ale hájil územní celistvost řádového
státu.
•jaro–léto 1414 – jednání v Budíně; polská strana předložila max. požadavky – Gdaňské Pomoří, země
chełmińská a michałowská, řádové majetky na Kujavsku, Drezdensko a Santok na hranici Nové marky.
Velmistr byl ochoten se vzdát pouze Žmudi. Nezdar jednání v Budíně.
Války 1412–1414

•konec července – polsko-litevská armáda vstoupila na pruské území; jeho pustošení; tažení směrem
na Královec; změna směru kvůli nedostatku zásobování a velkým dešťům; obsazení Fromborka, komturský
zámek v Dzierżgoniu spálen, rovněž Prabuty (sídlo pomezanského biskupa); město Kwidzyn spálili sami
měšťané a schovali se v tvrzi; Jagello se rozhodl táhnout na jih chełmińské země.
•od 14. září bylo obleženo město a zámek Brodnice (u Drwęcy).
•obyvatelstvo chełmińské podpořilo Řád německých rytířů v jeho odporu proti Polsku; řád spoléhal na
podporu řádového vojska z Livonska, které působily na Gdaňském Pomoří (útoky na Kujavsko); řád
dokonce získal zpět ztracené majetky na Varmii a Mazurech.
•papežský legát Vilém z Chalant v táboře před hradem Brodnice.
•7. října 1414 – uzavřeno dvouleté brodnické příměří mezi řádem a polsko-litevskou stranou; během
příměří měly strany dojednat věčný mír před papežem, římským králem nebo koncilem.
Války 1412–1414

scan-2017-11-30.jpg



•řádová delegace: rižský arcibiskup Jan z Wallenrode, německý mistr Konrad z Egloffsteinu a
dzierżgońský komtur Jan z Weldenu. Prakticky nejdůležitější úlohu měl Petr Wormditt, řádový
prokurátor při římské kurii.
•polská delegace: hnězdenský arcibiskup Mikuláš Trąba, rektor a jurista Pavel Vlodkovic z
Brudzenia.
•Brodnické příměří prodlouženo třikrát (1416, 1417, 1418).
•Rozhodčí proces (arbitráž) nebyl zahájen; obě strany se nedohodly na osobě arbitra (Zikmund
Lucemburský), ani formě arbitráže.
•Vlodkovicův traktát De potestate pape et imperatoris respectu infidelium (1416).
•počátek roku 1416 – delegace Žmudinů na koncilu. Prosba ke koncilu o ochranu před řádem a vyslání
misionářů.
•polemické odpovědi ze strany řádového poselstva.
•spor a proces proti dominikánovi Janu Falkenbergovi za jeho Satiru (polský král a Polsko mělo být
zcela zcela zničeno). Polská delegace obvinila Falkenberga z kacířství.
•v létě 1419 – Zikm. Lucemburský jako rozhodce v prusko-polském sporu.
•6. ledna 1420 – výrok Zikmunda Lucem. vydaný ve Vratislavi: potvrzení toruňského míru. Polská
strana ho odmítla a podala apelaci k papeži Martinu V.
•1422 – Antonio Zeno jako papežský zplnomocněnec vyslaný do Polska měl shromáždit důkazní materiál
kvůli apelaci. Po 13.VII.1422 nebylo prodlouženo příměří.
Kostnický koncil 1414–1418 a vratislavský výrok (1420)

•Nový velmistr Pavel z Rusdorfu (1422–1441) počítal s výbuchem nového konfliktu; marně hledal
spojence v králi Zikmundovi nebo mezi říšskými knížaty.
•Před 6. červencem 1422 soustředění řádových vojsk pod vedením maršálka Oldřicha (Ulricha) Zengera.
Velmistr se vzdal útoku na polské území.
•14. července 1422 – polský odpovědní list velmistrovi.
•Část řádového vojska měla zabránit polskému vojsku v překročení hranice na řece Drwęca.
•Jagello překročil se svým vojskem Vislu u Czerwińska a spojil se s Vitoldovým vojskem; společné
tažení k Lubawě, kde chtěli svést bitvu, ale Oldřich Zenger ustoupil až k Bratian.
•Tažení polsko-litevského vojska až do Prabut (11.VIII.), po cestě pustošení řádového území.
•Velmistr byl připraven jednat o příměří, ale jen pod podmínkou, že polsko-litevská armáda opustí
Prusy.
•Jagello se rozhodl dobýt Chełmińsko a proto 16.VIII. oblehl město a hrad Golub. Král oslovil
obyvatele oběžníkem s tím, že je od roku 1410 nezprostil slibu poslušnosti. Velmistr odmítl
vyjednávat a spoléhal stále na pomoc z říše, ze Slezska a také na řádové vojsko pod velením
Oldřicha Zengera. Přesto město i hrad kapitulovalo před 23.VIII.
•Oldřich Zenger sice plánoval protiútok, ale ve skutečnosti jen vyzýval velmistra, aby shromáždil
další vojsko na Pomoří a odtamtud zaútočil na Kujavsko.
Válka roku 1422 a mír mełneńský (I.)

Válka roku 1422 a mír mełneńský (II.)
•V 2. polovině srpna velmistr odmítl nabídku Zikmunda Lucemburského na roční příměří.
•Mezitím Jagello oblehl Toruň, přičemž pustošil okolí a vzal mnoho poddaných do zajetí (to vyvolalo
paniku na celém Chełmińsku).
•V polovině září se pol.-lit. vojsko obrátilo do okolí Grudziąca. Tam 17.IX. dorazil velmistrův
posel s nabídkou příměří.
•Pruské stavy varovaly velmistra před dalším odporem proti Polsku.
•Jednání byla vedena u jezera Mełno.
•27.IX.1422 – uzavření mírové smlouvy.
•Řád se vzdal Nieszawy, okolí a poloviny toku řeky Visly; tří kujavských vesnic (Murzynno, Orłowo a
Nowa wieś). Řád vrátil všechny listiny k odevzdaným územím.
•Litva obdržela natrvalo Žmuď (řádu zůstala jen Klajpeda).
•Polsko přenechalo řádu Pomoří, chełmińsko a michałowsko. Výrok papežského soudu z roku 1339 měl
být polskou stranou anulován. Vladislav Jagello osvobodil pruské poddané od slibu poslušnosti z r.
1410.
•Zajištění svobodného obchodu mezi Polskem a řádem.
•Garanty míru se stali zástupci obou zemí (polský návrh). Pruské stavy mohou vypovědět poslušnost,
pokud řád nedodrží podmínky smlouvy. Řád ztratil monopol na zahraniční politiku.
•Konec expanzivní politiky řádu a nástup nové mocnosti v regionu – Polsko-litevské unie.

scan-2017-11-30.jpg