IVAN PETROVYČ K O T L J A R E V S K Y J
JDEWBJB
PRAHA 1955
STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ KRÁSNÉ LITERATURY, HUDBY A UMĚNÍ
Část první ■
TO ?3 - éi;
Z UKRAJINSKÉHO ORIGINÁLU ehe'íäa,VYDANÉHO NAKLADATEL-
STVÍM'BKflABHHUTBO a K a H e M I I HAyK VIÍPAIHCBKOI PCP, KHIB Í 952, PŘELOŽILI  I.  a  IV.   Č Ä S T MARIE MARCANOVA,  II.  CÄST ZDENKA HANUŠOVA, III., V., VI. ČÁST JAN TURECEK-JIZERSKY. POZNÁMKAMI OPATŘILI ZDENKA HANU-SOVÁ.A OREST ZILYNSKYJ, KTERÝ TAKÉ NAPSAL DOSLOV. ILUSTROVAL,  GRAFICKY UPRAVIL, OBÁLKU A VAZBU NAVRHL MIROSLAV VÁŠA.
A eneas, chlapík k pohledání, chlap všemi mastmi mazaný, schopný a k činu odhodlaný, v tom předčil všecky Trojany. Když Rekové, dobyvše Troje, z ní udělali kupku hnoje, vzal torbu, šelma mazaná, z Trojanů vybrav hrstku věrných, houf otrhanců umouněných, zakmital v běhu patama.
7
Narychlo sbil si z prken čluny,	„Buď zdráv, Aeole, starý kmochu,
pustil do moře siného,	no, jak se daří, jak se máš ?"
každý 7. nich Trojanů byl plný,	Vešla a rozhlédla se trochu:
a jel, kam voda nesla ho.	„Snad návštěvu dnes nečekáš?"
Leč stará Juno, zlá jak psice,	Talířek postavila s chlebem
se rozkdákala převelice,	před Aeolem, staletým dědem,
ta na Aenea měla vztek	na starou sedla truhlici.
a umínila si, že musí	„Aeole, naděje ty naše,
dát čertu jeho hříšnou duši,	sveď s cesty toho Aeneáše
by po něm nezbyl ani flek.	a převrhni mu pramici!
Ten Aeneas jí trnem v oku	Znáš toho holomka a rváče,
a solí v očích dávno byl,	lumpa nad všecky ničemy,
protivný na každém svém kroku,	co lidí ještě nad tím spláče,
že o přízeň se neprosil.	že si tak běhá po zemi!
A tohle nejvíc namíchlo ji,	Dělej mu co jen nej horšího:
že Aenej narodil se v Tróji	ať všichni kolem opustí ho
a Venuši měl za svou máť	a nakonec ať zajde sám.
a jeho strýček, Paris mladý,	Najdu ti holku černookou,
zneuznav Junoniny vnady,	\ urostlou, pěknou, štíhlobokou,
že Venuši moh přednost dát.	tu za odměnu tobě dám!"
Vykoukla Juno zpoza nebe:	„Ach kdepak já už, kam se deru!'
na člunech pluje Trojánek,	dí Aeol. „Aby ho kat spral!
cos přišeptla jí mrška Hebe —	Za takou cenu rád bych věru
Junonu popad velký vztek.	pro tebe něco udělal.
Pávici k saním zapřáhla si,	Však — Boreas spí po opici,
schovala pod plachetku vlasy,	Notos hrá k svatbě na vesnici,
aby jí drdol nečouhal,	Zefír je lump a líná veš,
spodničku vzala, šněrovačku,	s děvčaty lítá po svém zvyku;
kus chleba a sůl do plecháčku,	Euros šel dělat k nádeníkům —
k Aeolu vlítla, sotva vstal.	tak vidíš, dělej si co chceš!
8 9
Znám Aenea a na tvé přání sám pořádně s ním zatočím a postarám se bez meškání, aby byl v bryndě, k čertu s ním! Teď koukej zmizet, vzácná paní, a nezapomeň na slib daný, sic nehnu prstem, pánbu ví! Jestli mě zklameš, máš to marné, mne dvakrát nikdo nedostane, kašlu já na tvé přátelství!"
Aeol, než sám se za pec svalí,
své syny větry k dílu má:
nejhorší psotu vyvolali,
to byla čistá Sodoma!
Moře se vzdulo, rozpoutalo,
hlubokých vírů nadělalo; j zavřískl Aeneas a řval,
pak rozbrečel se jako dítě,
drbal se zoufalstvím tak lítě, \ že si až kůži rozškrábal. -
Proklaté větry od plic dují,
divoké moře vztekle řve,
Trojane ,hrůzou nadskakují,
sám Aeneas je bez sebe.
Lodičky jim to pocuchalo,
co vojska světu sbohem dalo,
zhynulo lidí nešťastných!
„Při vousech", dí on, „Neptunových!
Půl kopy dal bych grošů nových,
jen aby už ten kravál ztich!"
10
Neptun, ten držel na diškrece, hlas Aeneášův dobře znal, hned sebou mrsk — a dolů s pece půl kopy, to je kapitál! A mžikem osedlá si raka, vyšvihne se naň, zahuláká, a jako karas — z vody ven! Kleje a nadává už z dáli: „Hej, co jste se tak rozeřvali ? Koukejte, ať jste pod mořem!"
Větři se náhle umírnili a utíkali do svých děr, jak Laši v lesích když se skryli, jak tchoř když ježka uviděl. Neptun vzal koště, mořskou dráhu vymetl jako na svém prahu, i shlédlo slunce na ten svět. Aeneas, jak by zrozen znova, pětkrát se honem pokřižoval, poručil chystat na oběd.
Přitáhli prkna pro pohodlí
a po přestálém zármutku, co na talíře sehnat mohli, do lačných cpali žaludků: placky narychlo upečené, halušky sádlem promaštěné, pak pivo táhli z korbele, i kořalky si zavdávali, od stolů stěží povstávali, hledali dlouho postele.
Venuše, ne poslední courá, obratná, aby čert ji vzal, vidí, jak Aeol synkem cloumá, že by v něm duši nenechal; umyla se a našlechtila, pak svátečně se ustrojila, jak do tance by chtěla jít: vzala si čepec brokátový, šosatý kabát zbrusu nový, šla pana otce navštívit.
Zeus se právě sklínky chopil, kořalku sledem zajídal. On sedmou osminku už dopil a zbytky z číšky vylíval. Venuše přišla, tvářila se hned kysele a smutně zase, pak začla plakat, naříkat: „Můj synek ubohý! Ach táto, co spáchal, že ho trestáš za to ? Jak s mičudou s ním chtějí hrát!
Kdy takhle dostane se k Rímu ?
Až v příkopě čert zdechne snad ?
Až chán se vrátí vládnout v Krymu ?
Sýc až si bude sovu brát ?
A to by sotva Juno byla,
paličkou aby nehrozila,
ty její zvyky známe už.
Aby se pořád nevztekala
a vrtochů svých zanechala —
ty sám jí poruč, vždyť jsi muž."
12
13
Jupiter dopil sklenku do dna, čupřinu svoji načechral: „No neplač, moje dcerko rodná, j á v slibu vždy jsem pevně stál. Tvůj syn založí velkou říši, tam svoji vládu upevní si a bude v světě velký pán. Kdekdo mu robotovat bude, naplodí spoustu synů všude a velitelem bude sám.
K Didoně jedou teď co hosté, tam budou slavně hodovat. On po ní okem házet počne, až stane se, co má se stát. Jen jdi, dceruško, nermuť ty se, odpočiň si a pomodli se, všecko tak bude, jak jsem řek." Venuše se mu poklonila, pěkně se potom rozloučila a pusu dal jí tatíček.
Aeneas procit, rozkoukal se,
své otrhance zavolal,
pak sebral všecko na loď zase
a rozhlédl se, kam plout dál.
A plul a plul, kam vidět bylo,
až se mu moře zprotivilo,
že by byl z kůže vyletěl:
„Kdybych byl v Tróji nechal kosti,
co bych si ušetřil teď zlosti,
neflákal bych se po světě."
Pak s nahým Trojanstvem svým vidí,
že vlna k zemi nese ho;
přistali k břehu, zakotvili
a hned: co k jídlu dobrého ?
Usedli, jedli malou chvíli,
aby se trochu posilnili,
a dál šli cesta necesta.
Aeneáš po břehu šel stále,
za nosem pořád dál a dále
a zrovna přišel do města.
V tom městě tenkrát Dido žila, to město zvali Karthagem. Rozumná, zdatná paní byla, že zaslouží si pár těch jmen: pilná a vůbec pracovitá, veselá, pěkná, zdravá, hbitá, jenže už vdova, chudinka; šla právě městem na procházku, když potkala tu trojskou chásku, hned se jich v udivení ptá:
14
*5
„Odkud, ubozí vandrovníci ? Snad ryby z Donu vezete ? Ci z burláků jste uprchlíci ? Kam putujete po světě ? A který čert vás přived k městu a kdo vám ukázal k nám cestu ? Jaká to banda divná jste!" Trojane něco zahuhlali, padli jí k nohám a zas vstali, začali slušně, zdvořile:
„My všichni tady lid jsme křtěný,
světem nás honí osud náš,
a jak jsme v Tróji narozeni,
nás vodí za nos Aeneáš.
Dali nám Rekové co proto
a pana Aeneáše potom
jak psa vyhnali z Troje ven.
To on nám radil nechat všecko
a plavat s ním za slávou světskou;
a teď víš aspoň, odkud jdem.
Smiluj se, paní dobrotivá,
zahynout bídně nedej nám,
buď milosrdná, spravedlivá,
Aeneáš poděkuje sám.
Vždyť vidíš, jak jsme rozedraní,
nezbylo kouska šatů ani,
mrznem jak štěně na dešti.
Už nedržíme na parádu
a v žaludku nám kručí z hladu —•
takové máme neštěstí."
Dido, ta hořce zaplakala a s bílých lící šátečkem slzičky přitom utírala: „Kdybych tak měla v domě svém toho junáka Aeneáše, hned veselá bych byla zase, hody bych vystrojila vám." Tu Aeneáš jak spad by s nebe: „Tady jsem, jestli hledáte mne! Didoně poděkuju sám."
A hned se spolu objímali
a líbali se dosyta,
za bílé ruce se pak vzali
a povídali tak i tak.
Sli s Didonou v dum pohostinný
a prošli mnoho krásných síní
až do světnice pospolu:
kořalku pili na shledání,
makovec jedli cukrovaný,
až volali je ke stolu.
Pokrmy jedli všelijaké jen z polévaných pěkných mis, z klenových talířků a také ze všeho, z čeho dá se jíst. Vepřovou hlavu měli s křenem, pro změnu nudle osmažené a pak pečené krocany; co zákusek byl dort a naše ječná i borůvková kaše a koláč medem mazaný.
Pak pili pivo, slivovici
a medovinu nakonec,
kořalku obyčejnou všici,
na kamnech voněl jalovec.
Hrdličku hráli na bandufe,
fujara zpívala ne hůře,
tam zas pískali na flétnách.
Sanžarivku jim housle hrály,
dívčiny v kole tancovaly
v kabátcích, čižmách, kordulkách.
I měla Dido sestru Hanu, opravdu děvče jako květ, svižnou a jako malovanou — ta k tomu tanci přišla hned v červené sukni širokánské a v pěkně vyšívané pasně, a samé pentle, korále; před Aeneášem točila se, hned kolo vlevo, vpravo zase, a skákala jak na bále.
Horkého vína plné šálky po tanci jim pak podali a mladé žínky štěbetalky hned nezbednosti začaly. A Dido, ta si zavýskala, na kusy šálek roztřískala, pak pili dál jak posedlí a pili z rána do červánků a pak se uložili k spánku; Aenea sotva odvedli.
Aeneáš tak se rozdováděl, jak hřebci kdybys volnost dal, Haničku pořád k tanci sváděl a málem že se neuštval. Podkůvky zazvonily o zem, jak vyskakoval každý po svém, on v širokánských kalhotách (do hrsti vzal je při tom tanci), písničku k tomu notoval si a přisedával na patách.
Aeneáš v prosu zabořil se,
tam pěkně zahrabat se moh;
kdo chtěl, ten šel spat do světnice,
ten hledal chlív, ten zase stoh.
Už nekoukali vpravo vlevo,
kde padli, usnuli jak dřevo,
jen funěli a chrápali.
Junáci statní, osvědčení,
ti pili až do kuropění,
co zmohli, všecko vytáhli.
18
!9
Dido však proti kocovině pila už zrána syrivec; parádu sháněla pak pilně, oblekla se jak na tanec. Vzala si čapku ze sametu, spodničku, korset, brazuletu, pás ze řetízků stříbrných, červené botky obouvala, zástěru přes sukni si vzala, do ruky šátek jako sníh.
Aeneáš ráno po opici zajed to slanou okurkou, umyl se, načesal si kštici, jak chlapec když jde za holkou. Dido, ta poslala už jemu, co vzala nebožtíku svému: kalhoty, pár bot kožených, košili, kabát atlasový, čápku, pás k tomu zámišový a černý šátek s třásněmi.
Tak sešli se zas, vystrojeni, a už druh s druhem rozpráví; začali ihned po snídaní vymýšlet nové zábavy. A chudák Dido, jak to bývá, do Aeneáše celá divá, už nevěděla, kam se dít, a všecko možné vyváděla, jen aby víc ho přivábila, tak se mu chtěla zalíbit.
20
Hry vymýšlela všelijaké,
jej rozveselit chtěla víc,
aby jak ona řádil také
a zapomněl a nechtěl pryč;
oči si šátkem zavázala,
na slepou bábu si s ním hrála,
Aenea chytat chtěla jen;
Aeneáš ne hned, ale přece
pochopil, za ní otáčel se
a dělal, že je polapen.
A rozmanité hry tam hráli, jak si to sami zvolili: jeřába pěkně tancovali a při flétně zas křepčili. Tam peška hráli, výskajíce, taková byla tlačenice, že nebylo už kam se hnout. A jiní dámu hráli radši, mastili karty v mariáši a nikde nebyl prázdný kout.
Co den se pilo stále více, jen kořalky co vypili! Zas hostiny a veselice, při nich zas všichni řádili; paní se v Aeneovi zhlíží, jak nemoc ji ta vášeň tíží, jak by ji kouzlem uhranul. Trojane pořád nasyceni, obuti byli, oblečeni, ač přišli nazí jako kůl.
Měli se k světu všichni věru,
až mladé zinky zlákali,
k děvčatům lezli v podvečeru
a pokoj už jim nedali.
Sám Aeneáš přemlouval paní,
až se šli pařit v horké lázni,
snad došlo k hříchu nakonec . . .
Vždyť po něm bláznila jak děvče,
ztratila rozum, nedivte se,
a ještě pěkná byla přec.
Aeneas zůstal u Didony, zapomněl na Rím, na svůj cíl. Na Juno nedbal, co mu po ní, a hodoval a pěkně žil. V Didoně viděl už svou žínku (nevzdechla po svém nebožtíku), jak Moskal na vsi vyváděl. Vždyť junák byl on k pohledám, hezký, vyznal se v milování, a ostřejší byl nad ocel.
Hráli si spolu po den celý jak kocour s myší, kterou chyt, běhali spolu, dováděli a nemohli se nabažit. Dido si velkou práci dala: jednou ho na lov vylákala, hrom zahnal je až k jeskyni. Čert ví, co se tam potom dělo, komonstvo prý nic nevidělo, jen že tam byli dlouho v ní.
Tak rychle život neutíká, jak mihneš okem tam a sem, jak pohádku když někdo říká, jak pero běží papírem. Aeneáš dlouho tam byl hostem a vypadlo mu z hlavy prostě, kam z vůle bohů poslán byl. I seděl tam dva roky celé a byl by možná zůstal déle, však nepřítel ho vyrušil.
22
23
Jupiter kdysi znenadání
s Olympu shléd na naši zem
a do Karthaga pohled maní,
co je s tím trojským chlapíkem.
I rozkřičel se, hněvem rudý,
až otřáslo se všecko všudy,
a od plic Aeneáši lál:
„Ten čápek takhle poslouchá mne ?
Jak moucha do medu když spadne,
jak v bahně čert se zahrabal.
Hned mého posla zavolejte, chci ho tu mít v tu chvilinku! Držte ho, dobrý pozor dejte, ať nezapadne do šenku! Musím ho poslat na tu zemi, hleďme, jak ten kluk zatracený, ten Aeneáš tam zlajdačil! Tohle jsou Venušiny spády: to ona synáčkovi radí, jak Didonu by pobláznil."
Přiběhl Merkur udýchaný, pot s něho lil se prameny, řemeny celý přepásaný, na hlavě klobouk slaměný i patrontašku pro parádu a pytlík se suchary vzadu, tatarskou knutu za pasem. Jak vidět, vystrojil se na to, do dveří vpad a řekl: „Táto, pošli mě kam chceš s rozkazem."
„Běž na zem —• to je vůle naše, běž do Karthaga," Zeus děl. „Rozveď s Didonou Aeneáše, hleď, aby na ni zapomněl. Ať pluje dál, jak určeno je, buduje Rím a panství svoje, ať nesedí jak v seně pes. A flámovat-li nepřestane, pak uvidí, co se mu stane! Tak řekl Zeus, s tím tam běž!"
Merkur se poklonil až k zemi, před Diem ještě klobouk smek, přes práh se přenes v okamžení a do stáje se rozeběh, tatarskou knutu hodil na zem, zapřáh — to všecko jedním rázem pak s nebe šup — co pes by štěk; kobylky žene tryskem, hola, až drnčí oj a vržou kola, až skřípe celý vozíček.
Aeneáš zpitý na podlaze usnul a spal tam, kde si leh; nesnilo se mu o rozkaze, když náhle Merkur k němu vběh. Chytne ho, jako psem jím třase: „Co děláš ? Vodku piješ zase.?" Tak zplna hrdla křičí naň. „Přestaň se válet, chlastat pořád a s Didonou se miliskovat — víš, co ti přikázal náš pán!
24
25
Což tohle taky patří k věci, že tady civíš, lelkuješ ? Tak dělej honem, hni se přeci, Zeus nehrozí marné, věz! Nezůstane jen při ostudě, on z tebe olej mačkat bude, znáš ho, tak jen si pozor dej! Koukej, ať ještě dnes jsi v prachu, a ztrať se, povídám ti, brachu, po druhé si mě nežádej!"
Aeneáš svěsil chvost jak psisko,
vždyť, jako Kain, byl zbabělec,
měl nos u samé země nízko,
znal Dia, to je jistá věc.
Švih sebou, výběh zadním vchodem,
svolával Trojany své honem
a shledával je po dvoře:
,,Co možná rychle seberte se
a každý všecko své.ať snese
a vzhůru, plavci, na moře!''
Sám se pak vrátil do paláce, aby své hadry posbíral, dvě truhly krámů sebral hladce a na loď ihned odnést dal. Pak nemohl se dočkat noci, až Dido usne, zavře oči, bez rozloučení zmizet chtěl. Opravdu bylo mu jí líto, vždyť věděl, jak ji zarmoutí to, a sám ji nerad opouštěl.
Dido, ta brzy pochopila, co pan Aeneáš zamýšlí, a ráda by to překazila, by z toho jen tak nevyšli. Vykoukla často ze zápecí. Jako by chtěla pohovět si, dělala, že se jí chce spát. Aeneáš myslel, že už dříme, když se chtěl ztratit, jak my víme, Dido ho za pačesy — čap!
„Stůj, proklatče, stůj, čertův synu",
nejdřív se se mnou vyrovnáš!
Sic uškrtím tě jako psinu,
jen se hni, tcprv uhlídáš!
Tak za pohostinství mi vděčíš ?
Mne přivedeš do lidských řečí
a máš z toho jen legraci!
Já hada za ňadry jsem hřála
a nevděku, se dočekala!
Běda mi! Tak svět odplácí!
26
Jen vzpomeň, jak jsi přišel ke mně,
žes neměl ani košili
a jen ty láptě roztrhané
a lokty se ti svítily.
Mít krejcar v kapse — ani zdání,
ke groši nepřivoněls ani,
aspoň že měl jsi kalhoty;
už beztak byly samá díra,
tak nadranc, až to hanba byla
a stydno z té tvé nahoty.
Což nedělám ti pomyšlení ? Už zase popíchl tě ďas, abys, ty chlape zatracený, tu neseděl tak dlouhý čas ?" Dido se hořce rozplakala a s hlavy sobě vlasy rvala, rudá jak uvařený rak. Jak posedlá se rozlítila, jako by byla durman pila, proklela Aeneáše tak:
„Ty holomku, ty hanebníku, mamlase, lumpe, frejíři, ty mizero, ty katolíku, ničemo, lotře, kacíři! Za to, cos tady ztropil se mnou, já dám ti ještě na pamětnou, rozbiju hubu na padrť! Vyškrábu ti ty oči zrádné, ty čertův pacholku, ty cháme, třeseš se jako v mraze chrt!
Jen k čertu rohatému jeď si, ať každou noc tě pokouší! Táhni se svými povaleči a ve m vás ďas, vy padouši! Abyste samou smůlu měli a hned na místě zdřevěněli a nikdo z vás živ nezůstal. To přej u vám i vašim dětem, ať věčně vláčíte se světem, zlý osud ať vás honí dál!"
Aeneáš couval od ní zpátky a ven až za práh světnice, neohléd se a výběh vrátky, jak pes když honí zajíce. Přiběhl ke svým udýchaný a v potu jakby vykoupaný, jak zloděj slepic ve střehu; do člunu sed a volal na ně, opřít se do vesel, a řádně! Plout, nedívat se ku břehu.
Dido se těžce roztruchlila a jíst a pít už nechtěla, jen trápila se, hořem nyla a plakala a křičela. Hned jako divá pobíhala, hned zase jako socha stála, nehty si mohla ukousat; pak sedla na práh u světnice, tak utrápená převelice, že na nohou nemohla stát.
28
29
Volala sestru na poradu, o hoře s ni se podělit, oplakat Aeneovu zradu a srdci svému ulevit. „Sestřičko Hano, duško milá, ach, jak bys mě jen potěšila, na věky ztracena jsem už! Tak Aeneášem opuštěna jak děvka, poslední jak běhna —■ vždyť to je had, to není muž!
Ne, srdce mé a oči moje jej zapomenout nemohou, jen jedno mi už souzeno je: hrob čeká na mne, ubohou! Já všecko jsem mu v oběť dala, svůj lid, svou pověst zanedbala, bohové, zapomněla vás! Ach, bolehlav mi vypít dejte, srdci se rozmilovat přejte, ať utichne na věčný čas!
Klid nenajdu já ve dne v noci a bez konce je bolest má! Aeneáš světlem byl mých očí, bez něho v světě pro mne tma. Amorku, kluku neposedná! Slyšíš, jak sténá Dido bědná ? V kolébce měl jsi umřít hned! Vězte, vy žínky pěkných lící, jsou stejní všichni záletníci, aby je, zrádce, odnes čert!"
Tak Dido, všecka utrápená, svůj život začla proklínat; i Hana, ač ji těšit chtěla, nemohla žádnou radu dát. Královně zavázala hlavu a plakala si do rukávu a chvílemi zas do dlaně. Pak ale Dido ztichla přece, poslala Hanu pryč, a že chce prý vyplakat se pořádně.
Když nářkem unavená celá šla na lože, byl pozdní čas, dumala chvíli, přemýšlela, pak náhle vyskočila zas. Křesadlo vzala ze zápecí, koudel a troud a jiné věci a tiše vyšla z domu ven. Sla v temné noci do zahrady, hluboké ticho bylo všady, křesťanský lid spal tvrdým snem.
Bylo tam pěkně narovnané na zimu suché rákosí; když kolem jsou jen stepi samé, odkud se dříví nanosí ? Už krásně vysušené bylo, jak prach se snadno zanítilo, vždyť je tam měli na podpal. Teď pod ním oheň rozkřesala, v koudeli plamen rozdmychala, až náhle velký oheň vzplál.
30
31
Ze šatů vysvlekla se zcela, pak, obklopena plameny, do ohně házela, co měla, až na košili poslední. Na hranici se položila, už pro dým sotva vidět byla, a tak se světa odešla. Tak Aeneáše milovala, pro něho duši čertu dala a ten ji odnes do pekla.
^Leneas brázdí modré moře, na Karthago se otáčí a marně potlačuje hoře, utírat slzy nestačí. Ač od Didony plul dost spěšně, přec plakal hořce, bezútešné. Když uslyšel, jak skončila, řekl: „Dej, Bože, ať spí sladce a já abych byl dlouho vládcem, jiná se do mne zjančila."
33
POZNÁMKY A VYSVETLIVKY
Část první
Str.
7 Aeneas. —jeden z hrdinů trojské války, podle starorímskych hájí opustil po pádu Troje na příkaz bohu rodné město a po mnoha letech bloudění našel novou vlast v Itálii.
8 Juno — v římském bájesloví Jupiterova manželka a bohyně manželství. V řecko-trojské válce nadržovala Rekům, zatím co Trojany pronásledovala. Odtud také její nenávist k Aeneovi.
A Venuši měl za svou máť — Aeneas byl synem bohyně Venuše a význačného Trojana Anchisu. Po celou dobu řecko-trojské války podporovala Venuše Trojany a nyní se stará o další osud svého syna.
A jeho strýček, Paris mladý — podle trojské pověsti byl Paris syn trojského krále Priama a příbuzný Aeneův. Znesvářil bohyně Junonu, Minervu a Venuši tím, že byv vybrán za rozhodčího v jejich sporu o nejkrásnější bohyni, rozhodl podáním jablka sváru" ve prospech Venušin. Tento tak zvaný Paridův soud se stal nepřímou příčinou trojské války.
Hehe — podle starověkého bájesloví byla Hebe dcerou Jupitera a Junony a číšnicí při hostinách bohů.
Kus chleba a sůl do plecháčku — uvítání chlebem a solí bylo projevem úcty a patřilo k běžným zvykům při zdvořilostních návštěvách.
Áeolus — podle řeckého bájesloví bůh větrů. Také ve Vergiliové Aeneidě posílá Aeolus Aeneovi na přání Junoníno opačný vítr.
9 Boreas, Notos, Zefír (Ze fy ros) a Euros — bájeslovné ztělesnění větrů ze Čtyř světových stran.
10   Neptun — v antických bájích bůh vodního živlu.
12 Jak Laši v lesích kdys se skryli — narážka na t. zv. hajdamácká povstání na Ukrajině v XVIII. století, za kterých polská Šlechta často hledala záchranu před hněvem lidu v lesích.
13 Zeus — v římském bájesloví Jupiter, pán země a nebe, vládce bohů a lidí. Byl často líčen, jak hoduje v čele ostatních bohů.
Kdy takhle dosiane se k Rímu? — podle rozkazu bohů Aeneas mel plout do Itálie a tam založit římskou říši.
AS, chán se vrátí vládnout v Krymu — narážka na připojeni krymského chanátu k Rusku r. 1783.
14 K Didoně'jedou ted co hosté — Dido byla bájeslovná punská královna, která prý založila město Karthago.
299
15 Karthago — ve starověku hlavní město kupecké otrokárske republiky v severní Africe. Vedlo s Římem dlouholeté války, zvané punské, a nakonec bylo Římany přemoženu a zničeno.
Iři Snad ryby z Donu vezete? — Dido přirovnává Trojany k čumákům, potulným obchodníkům, kteří v dávných dobách vozili na Ukrajinu z Krymu a Donu sůl a ryby. Či z búrldkň jste uprchlíci? — burláci byli nádeníci, kteří tahali lodi proti proudu, bezprávní a krutě vykořisťovaní svými zaměstnavateli.
17 Jen z polévaných pěkných mis, z klenových talířků — polévané nádobí a klenové talíře byly znamením zámožnosti.
18 Hrdlička, sanzarivka — ukrajinské taneční písně.
On v široká?iských kalhotách — jde o t. zv. šaravary, barevné kalhoty s širokými nohavicemi, které kozáci převzali od Turků. Při tanci se takové kalhoty musely držet v ruce.
20 Syrivec — nápoj z chleba, chlebový kvas.
21 Jeřáb — ukrajinský lidový tanec, a píseň.
22 Jak Moskal na zm -vyváděl — Moskalem nazývali ukrajinští vesničané každého vojáka. 24   S Olympu shléd na naši zem — Olymp jc hora v severním Řecku. Ve starověkém báje-
sloví to bylo místo, kde přebývali bohové.
Merkur — podle starověkých bájí Diův posel, patron obchodu, poutníků a zlodějů. 28    Ty katolíku -— v ústech pravoslavných Ukrajinců se stalo toto slovo v době náboženských bojů nadávkou.
30 Amor — bůh lásky, syn Venušin. Byl představován jako sličný okřídlený chlapce s lukem a šípem. Kotljarevskyj se zde posmívá sentimentálním básním své doby.
Část druhá
34 Palinurus — kormidelník na Aeneově lodi, později spadl do moře a setkal se s Aeneem v podsvětí.
35 Tam žije Acest, dobrý král — Acestes, legendární král na ostrove Sicílii; původem Trojan.
36 On bohabojný syn byl, otce ni po smrti se nezříkal — Aeneas chystá tryznu za svého otce Anchisa, který zemřel za prvního pobytu Trojanů na Sicílii.
37 Žebráky v městě shledávali. — na tryzny byli zváni a zdarma hoštěni žebráci, aby se modlili za duši zemřelého.
38 Když dopěli tu ,,Se svatými" — začáteční slova pohřební písně u pravoslavných.
40 Pod okny někde zácipěli — žáci si vydělávali zpěvem na různých slavnostech a svátcích. Slepci si kobzy ladili — kobza byl starobylý ukrajinský nástroj; hru na kobzy provozovali převážně slepci.
41 Dares — jeden z účastníků trojské války.
42 Absest — Absestes, ve Vergiliové Aeneidě jeden z Aeneových Trojanů.
Entellos — podle starověkých bájí sicilský hrdina, který přibyl na Sicílii s Acestem.
43 Roztřesu jako žhna bábu — srovnání je vzato ze známé ukrajinské národní pohádky „O bábě a mrazu".
45 Bakchus — bůh vina a vinařství.
46 Mars — podle římského bájesloví bůh války. Jako u Homéra Ares, je Mars u Vergilia také na straně Trojanů.
Ganymedes — podle řeckých báji Diův šenkýř. Zeus ho unesl na Olymp, uchvácen jeho krásou.
48 Uvidět medvědy si přál — tanec s medvědem patřil k oblíbeným atrakcím ve starších dobách. Na Ukrajině medvědy vodili Litvané, to je obyvatelé Litevského knížetství, Bělorusové.
Iris — podle starověkého bájesloví sloužící bohů, hlavně Junony, kromě toho byla bohyní duhy.
50   Beroe ■— ve Vergiliové básni Trojanka, žena Doriklova. její podobu vzala na sebe
Iris, aby přemluvila Trojanky k zapálení lodí. 53   Pluto — bratr Diův, podle starověkého bájesloví bůh podsvětí.
Persefone — dcera bohyně země a úrody Cerery. Byla unesena Plutonem do jeho
království a stala se jeho manželkou.
56 S voly až do Slezska se vydal a ?ia Krym pro sůl jezdil sám — typický portrét čurnaka. Obchod mezi Slezskem a Ukrajinou byl až do poloviny XVIII. století velmi čilý. Ukrajinští obchodníci nakupovali ve Slezsku plátno, železné výrobky a jiné předměty a vozili je volskými potahy na Ukrajinu.
57 Anchises — Aeneův otec. Ve Vergiliové Aeneidě se vypráví, jak Aeneas vynesl starého otce na zádech z hořící Troje, uchvácené Řeky.
60   Kobylí hlava — strašidlo z ukrajinské národní pohádky.
Neptune, jsi můj strýček přece — podle Homérova eposu jc Venuše neteř Neptuna, bratra Diova. Podle jiných bájí se zrodila z mořské pěny.
Část třetí
64 O Sahajdačném zazpívali ... — Sahajdačnyj — kozácky vůdce na začátku XVII. století, proslavil se svými námořními taženími proti Turkům. Sic — opevněný kozácky tábor na jednom z ostrovů na dolním Dněpru. Od poloviny XVI. století byl střediskem obrany proti tatarským vpádům a odboje proti Šlechticům, Byl zrušen Kateřinou II. r, 1775. Jsou zde vyjmenovány ukrajinské národní písně o různých historických událostech a postavách. V písních o ,,poltavské bitvě s Švédy" se zpívá o vítězství nad švédskými útočníky u Poltavy v r. 1709. Vzpomínka na Bendery, starou pevnost v Bessarabii, je vyvolána událostmi druhé turecké války koncem XVIII. století. V r. 1789 ruská vojska pod velením knížete Potěmkina obklíčila Bendery, v té době tureckou pevnost, a turecká garnisona bez velkého odporu kapitulovala. Favorit Kateřiny II. kníže Potěmkin žil v Benderách v přepychu, zato v ruské armádě, která tehdy obléhala mohutnou tureckou pevnost Izmail, šířil se hlad a různé nemoci, o které se zasloužil vlhký a studený podzim a nedostatek potravin. Na tento stav naráží slova ,,bez halušek umírali".
65 Kumy — Cumae — přímořské město v jižní Itálii, stará řecká kolonie.
300
301