05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
1
Tvoření substantiv – derivace
1. Deverbální substantiva
Umožňují nominalizovat slovesnou formu, a přitom zvýraznit jednotlivé aspekty děje/stavu
ztvárněného fundujícím slovesem.
Petr daroval Marii auto – dárce (agens), darování (děj), dar (výsledek),
Petr parkoval na dvoře – parkoviště (místo)
Bůh vyhnal Adama s Evou ráje – vyhnanec (patiens)
1.1 Dějová jména
Primárně mají abstraktní charakter: jejich podstatou je prostá proměna děje v substanci (tj.
transpozice) a nikoli pojmenování substance s příznakem děje.
Jejich abstraktní pojmenování děje/stavu se může přenést na účastníka události ztvárňované
daným dějem/stavem – tento významový posun se nazývá iridiace.
(1) Šití musí zvládat každá sestra – děj
(2) Petr si z posledního hokejového zápasu odnesl další šití – výsledek děje
(3) Správná švadlena si nosí šití u sebe – prostředek děje
Již od nejstarší doby je nutno odlišovat dvě kategorie:
a) „Verbální“ substantiva, která se paradigmaticky tvoří od každého slovesa, a to z jeho
infinitivního kmene pomocí sufixů -n-/-t-:
nč. rý-Ø-t → ry-Ø-t-í
nakup-ova-t → nakup-ová-n-í
hr-á-t → hr-a-ní
věd-ě-t → věd-ě-ní
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
2
b) „Dějová“ substantiva, která se tvoří ze slovotvorného slovesného základu, v němž není
infinitivní sufix přítomen.
Pro tvoření těchto substantiv
i) existuje celá řada sufixů,
ii) a pro jejich aplikaci celá řada restrikcí.
Takové slovotvorné formace často mění svůj abstraktní význam na význam konkrétní, a tvoří
tak slovotvorné typy různých deverbálních kategorií.
nč. rý-Ø-t → rý-č – název prostředku činnosti
nakup-ova-t → nakup-ova → nakup-Ø – název výsledku činnosti
hr-á-t → hr-á → hř-iště – název místa
věd-ě-t → věd-ě → věd-ec – činitelské jméno
V těchto případech je možné, že se stejný základ derivuje odlišnými sufixy – to je pak zpravidla
doprovázeno významovými rozdíly:
a) kategoriálními
→ letec
letět → letadlo
→ letiště
b) v rámci stejné kategorie
honit → hon-ba – hon-Ø
rýt → ry-dlo – rý-č
Vývoj
stsl. -nьje / -tьje -ъ -a (-ьba) (-ja, -ь, -tъ,
-ajь/-jь, -tva)
stč. -nie / -tie -Ø -a -(v/č/)ka (-et / -ot) -ba
střč. -ní / -tí -ná -Ø -a -(v/č/t/n)ka -ot -ba
nč. -ní / -tí -ná -Ø -a -(v/č/t/n)ka -ot -ba
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
3
Staroslověnština svědčí o tom, že v praslovanštině se dějová jména tvořila řadou formantů,
které lze rozlišit podle starobylosti:
a) starobylé: -ъ (m.), padъ, -ь (m.), -tь,
b) novější: -nьje/-tьje (zřejmě původem z pasivního participia n-ového a t-ového), -a, -ja, -ь
(f.), -(a)jь, -ьba, -tva, -snь, -aznь,
Tyto sufixy se lišily co do produktivity:
a) velmi produktivní:
-ъ (m.) téměř pro všechna slovesa s výjimkou těch, jejichž kmenotvorný sufix byl -ova- a
sekundární imperfektiva ja- a a-kmenová
-nьje/-tьje pro všechna slovesa
b) méně produktivní: vesměs omezena na některé slovesné třídy (podle inf. kmene)
-ь (m.), -tь pro Ø-, a-, ě-kmeny
-a, -ja, -ьba, -snь/-znь, -tva pro a-, i-, ě-kmenová slovesa
Historický vývoj
Po celou dobu historického vývoje si uchovává maximální produktivitu -nie/-tie (> -ní/-tí). Jeho
předností bylo a je, že uchovává infintivní kmenotvorný sufix a že se při derivaci nemění vid a
další významy slovesného děje.
Po provedení hláskových změn má většina singulárových pádových forem stejné znění: -í.
Zřejmě proto se začíná objevovat jeho konkurent -ná (zkušená, pomyšlená...) – ve střední době
nesměle, zato v období národního obrození jeho obliba stoupá.
Velmi produktivní zůstávají také:
 formant -Ø, po celou dobu spojitelný s řadou slovesných základů (Ø-, i-, n-kmeny, a
zčásti také a-kmeny):
porod-i-ti → porod
natisknúti → nátisk
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
4
 formant -a se užívá k derivaci i-kmenů;
 podobně k derivaci k i-kmenů slouží -ba (v některých případech se ve stč. kontaminoval
s neproduktivním -tva, a tak vznikla nehistorická forma -tba:
modlitva → modlitba
Ve stsl. nebyl příliž užívaný, ve stč. se jeho produktivita mírně zvyšuje – dokonce může
derivovat od sloves jiných kmenů, než jsou i-kmeny: hutba, kratba, čužba.
Velké oblibě se těší v období národního obrození, kdy proniká ke slovesům jiných tříd: klenba,
četba, setba, držba (u jiných sloves, než jsou i-kmenová, často pojmenovává konkréta).
Ve stč. se objevují sufixy, které stsl. nezná:
 -ka, který měl zprvu varianty -vka a -čka
sázěti → sázka
kapati → kapka
běhati → běhavka / běhačka
Tyto formace velmi silně tíhnou k označování konkrét.
dráti → dračka ‚loupež‘ × dračka ‚vydírání‘
Ve střední době se ještě objevují varianty -nka, -tka
 -et / -ot je v psl. i stč. málo produktivní – varianta deverbativ tvořených konverzí pomocí
formantu *-ъ od sloves končících na -tati, která měla význam modifikace děje ve smyslu
zintenzívnění, chápaného také jako opakování: *trepetati → *trepet-ъ, v dalším vývoji
se toto zakončení emancipovalo, tato emancipace se projevila změnou jeho fonologické
struktury z et na ot, v dalším vývoji se pak -ot definitivně prosazuje na úkor -et, a tak
dochází k resufixaci: třepet → třepot, v nč. vzniká mnoho takových jmen – odvozují
zejména od sloves pojmenovávajících zvuky, ojediněle i pohyby: praskot, jásot.
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
5
U řady výrazů se objevují možnosti paralelní derivace – to vede k jejich významovému odlišení.
Ukazuje to (nepříliš častá) možnost čtveré derivace od slovesa (vy)platit:
abstraktní = platba – placení × plat – výplata = konkrétní
Někdy však zůstává abstraktní význam zachován – zejména u formací s -ot (rachot) a -ba
derivovaných od i-kmenů (hanba).
1.2 Činitelská jména
Jsou na rozdíl od výše popsaných dějových jmen založena na mutaci.
Patří do významové kategorie substantiv označujících primárně osoby:
 zmocnit → zmocn-i-tel = činitelská jména (nomina agentis)
 zmocnit → zmocn-ěn-ec = nomen patientis (čeština nemá specifický sufix jako
činitelská jména, a jelikož se derivuje od participií zmocnit → zmocn-ěn-ý →
zmocn-ěn-ec, je chápáno jako podtyp názvů nositelů vlastnosti)
 líný → lenoch = jména nositelů vlastnosti
 ryba → rybář = konatelská jména
Slovotvorná kategorie označující substance, mající prototypicky rys + osoba (výjimečně
+životný nebo –neživotný, a to zpravidla v terminologii snovač, dělitel), které se vyznačují
činností, kterou denotuje fundující sloveso.
Označovaná substance se pak v intenční poli predikátoru označovaném fundujícícm slovesem
zastává rolí agens s prototypickým rysem +osoba.
stsl. -telь -ьcь/ -ьca -ьnikъ (-tajь, -unъ, -ъ)
stč. -č -tel -ec / -cě -ník -ák -l (-ař/ ář, -l, -ka, -dlo)
střč. -č / -tel (-ec / -ce) -čí -ník -ák
nč. -č / -tel -ec / -ce -čí -ník -ák
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
6
I.
Ve staroslověnštině dva produktivní sufixy -ьcь / -ьca a -telь – jejich distribuce řízena
fonologickými faktory:
-ьcь / -ьca
Připojoval se k základům zakončeným na konsonant, tedy ponejvíce k slovesným kořenů
(sěčьcь, lьstьcь...), kdežto mnohem více využívaný sufix -telь byl spojitelný se základem
vokalickým. Sémantické omezení tu neexistovalo: slovotvorné typy tvořily názvy činitelů jak
abstraktních, tak konkrétních dějů (dělatelь, žetelь, gubitelь, ganitelь sǫditelь, svętitelь...).
-ьnikъ
Nepůvodní, vzniklý perintegrací ze sufíxu -ikъ od jmen nositelů vlastností s adjektivním
sufixem -ьn- (blǫd-ьn-ikъ).
Ostatní prostředky (-tajь: ratajь, -unъ: pěst-unъ, -ъ: prorok-ъ, sъpasъ) měly okrajový význam.
II.
Produktivní stč. sufixy: -č, -ec, -cě, -tel, -ník a některé další. Z praslovanštiny je přitom zděděn
jen sufix (*-ьcь >) -ec, (*-ьca>), -cě a polyfunkční -ník.
Lze pozorovat značné diference mezi češtinou a staroslověnštinou jak v repertoáru sufixů, tak
v jejich distribuci, především u -č (stsl. téměř nezná) a -tel (ve stč. s významovou restrikcí)
-č
Ve stč. nejzastoupenější sufix, ve stsl. doložen u jediného jména označujícího název prostředku
činnosti: bi-č; připojuje se k infitivnímu kmeni slovesa:
běh-a-ti → běh-a-č
hol-i-ti → hol-i-č
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
7
Označuje děje fyzické (běhač, lamač, holič...) i intelektuálních (nabadač, domnievač,
modlíč...).
Během dalšího vývoje se specializuje na označení původců fyzických dějů. S tím patrně souvisí
fakt, že od 15. stol. se stává sufixem názvů prostředků činnosti.
-tel
Druhý nejpočetnější stč. sufix; stejně jako -č zachovává infinitivní sufix:
hled-a-ti → hled-a-tel
spas-i-ti → spas-i-tel
Sémantická restrikce – převážně jen od sloves ztvárňujících intelektuální děje: hledatel,
nalezatel, vykladatel, spásitel... (také kovatel ve spojení kovatel bludóv) atd.
Téměř k polovině takových formací existují synonyma se sufixy -č nebo -cě:
hledatel / hledač
činitel / číncě
Na rozvinutí sufixu -tel mohla mít nepřímý vliv stsl.: jeho existence ve sféře církevní
komunikace mohla podnítit jeho stč. produktivitu. Existence paralelních formací svědčí o tom,
že mohl mít status stylově vyšší varianty.
-ec/ -cě
Na rozdíl od -č a -tel se při jejich derivaci maže kmenotvorný sufix:
spas-i-ti → spas-i → spás-cě
lov-i-ti → lov-i → lov-ec
Původní stsl. varianty mají distribuci řízenu významově.
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
8
-cě -ec
intelektuální děje: chlúbcě, zrádcě, spáscě fyzické děje: hudec, mlatec, lovec
Během obrození výrazně aktivovány formace odvozené pomocí -ce: žalobce, výrobce,
příjemce, nástupce.
-čí
Ve stč. málo užívaný, behem období střední češtiny se jeho produktivita mírně zvyšuje:
náhončí, berčí, námlučí, vejběrčí.
Produktivita výrazně aktivována během národního obrození: rozhodčí, průvodčí, dozorčí,
výpravčí.
Vedle toho se objevovaly sufixy okrajové:
-ař / -ař / -ieř původem konatelský, emocionálně zabarvené přípony -ák (doják, klamák), -ka
(hovorka, mluvka), od l-ového příčestí utvořená substantiva -l (drbal, dýmal), sufix -dlo (pl.
hemzadla ‚co se hemží, plazí; hmyz‘, letadlo ‚pták‘)
-ník
Ve stč. doložen v mnohem menší míře než ve stsl. Stejně jako -cě/-ec maže u derivace
kmenotvorný sufix:
chvál-i-ti → chval-i → chval-ník
násled-ova-ti → násled-ova → násled-ov-ník
Typické pro tyto formace je, že jim konkuruje řada paraleních útvarů odvozených jinými
sufixy:
chvalník / chvalič
měnník / měnič / měnitel / měnec / měnář
následovník / následovač / následovcě
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
9
Produktivita sufixu -ník opět roste v mladších obdobích – jeho zdrojem jsou zejména nová
slovesa na -ovati: hodovník, orodovník, opatrovník.
V mladším vývoji je zřejmá tendence odlišit formace označující osoby vykonávající fyzickou
činnost od činnosti intelektuální:
-tel, -ce, -čí -č, -ec, ák
intelektuální děje fyzické děje
1.3 Názvy prostředků činnosti
Pojmenovávají substanční denotáty, které mají rys –životný, jejichž pojmenovávacím
příznakem je děj/stav a které zaujímají v intenčním poli fundujícího slovesa pozici nástroj či
materiál.
stsl. -lo (-slo, -ъ, -a, -ja)
stč. -dlo -č (od 15. stol.) -(č)ka (od 15. stol.) -ek (-slo, -Ø, -a, -ě, -icě)
střč. -dlo -č -(č)ka -ák
nč. -dlo -tko -č -(č)ka -ák
V rané staré češtině stav podobný stsl., který svědčí o tom, že tato kategorie nebyla vyhraněná
– většina sufixů je obecně deverbativních a význam prostředku mají zpravidla jen
lexikalizované útvary.
Nejvíce formací odvozeno sufixem -dlo (krajadlo, čitadlo, bidlo, černidlo, trdlo, mýdlo...), ale
i to si drží jiné významy, zejm. místa.
Podobně se mohly uplatňovat další deverbální sufixy, které nebyly primárně významově
spojeny v pojmovou kategorií prostředků činnosti:
-Ø (zámek, brus, kolomaz), -a (miera, závora), zřídka -ě (sviece, krmě) a další.
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
10
Od 15. stol. se začínají objevovat formace odvozené:
 sufixem -č: kláč, dymač, kopáč,
 sufixem -čka (variantou sufixu -ka): kolebačka, dmychačka, kopačky.
Střední doba
-dlo, -ka
Postupně se zvyšuje jejich produktivita: rypadlo, krojidlo, obálka, nádivka.
U varianty -čka podporovala produktivitu možnost motivace nejen slovesem, ale také dějovým
(účelovým adjektivem):
stříkati → stříkačka
stříkací → stříkačka
-ák
Nově se objevující a rozvíjejí sufix: tesák, řezák.
-ek
Nízce zastoupený slovotvorný typ, především užívaný pro názvy výsledků činnosti: opasek,
podvozek.
V této době se objevují deminutiva od slov utvořených sufixem -dlo, tj. -dl- + -ko > -dko: drží
si status denominativních deminutiv:
držěti → držadlo → držádlko
prostřieti → prostěradlo → prostěradlko
Nové paralelně odvozené formace jsou už vždy významově rozlišené:
stupadlo – stupeň
nalevadlo – nálevka – slevák
Národní obrození
V tomto období skokově narůstá produktivita sufixů: -dlo, -č, -čka a -ák. Rozrůstá se počet
formací utvořených sufixem -dko/-tko, avšak bez deminutivního významu.
05 Historická slovotvorba a syntax
Tvoření substantiv (derivace), deverbální substantiva – hand out
11
Poobrozenská čeština
Pokračuje produktivita uvedených typů. Paralelní formace lišící se rodem nebo sufixem
získávají specifikační funkci (odlišují význam):
rovnačka – rovnátko
svěrák – svorka
sluchátko – sluchadlo
Je také patrné odlišování jednoduchých nástrojů od zařízení komplexní povahy – v tomto
směru se projevuje vliv společenských (mimojazykových faktorů):
rypátko – rypadlo
sedadlo – sedačka
1.4 Názvy výsledků činnosti
stsl. -ъkъ -ъ -a -(a)jь -ьba -lo, -lь, -tь
stč. -ek -Ø -a -(ě)j(ě) -ina -(e)l -ba
střč. -ek -ka -Ø -a -(j)e (-ina)
nč. -ek -ka -a -ina