SYHTAMOR ZASAHUJE — Zazvonil zvonek. "Koho to sen čerti nesou," hartusil pan Klásek a odložil nejnovšjší Rubikův hlavolam, Kulovou kostku, a níi trávil to žervnové odpoledne již třeti tupou hodinku. Usrkl kafe, studené jako údy umrlcovy, a žel otevřít. Za dveřmi stál obézni chlapík, vybaveny malinkýma, chytrýma očima, šedým knírkem a seriozním . kufříkem. Že by pojišíovák?, uhadoval domácí pán mrzuté. Ach, přece jen nechodí neštěstí po horách. "Račte být pan Václav Klásek?" zeptal se přiohozí středně vemlouvavým hlasem. "Ano. Ale jestli jdete kvůli pojistce, předem vám říkám, že ..." "Ne, ne. Kdepak ..." ohrazoval se ten muž. "Jsem doktor Samčík. Z Plzákova psychotechnického ústavu. Přišel jsem b uríitou nabídkou ... ale snad abychom se na to posadili, ne?" Aniž počkal na názor dekrítovaného majitele bytu, vsupěl do předsíně. "Dovolíte?" odlsžil si sako a jal se svým čiperným zrakem decentně, ale systematicky zkoumat okolí. "Hm," řekl a špičkou boty lehounce {ukl do pootevřeného kufru, z něhož cynicky páchlo Špinavé prádlo. Z útrob toho zavazadla se vykulila zrohovatělé ponožka. "Aha," pokračoval se zájmem a přejel prstem po rámu věSékové stěny. Jako mimochodem si prohlédl flíček sametové ěedi, jež na ukazováku ulpěl a otřel jej do kapesníku. "Mohu se opláchnout? Venku je nesnesitelně. Horko k zalknutí." "Jistě," pravil pan Klásek nevrle. Drzost toho člověka ho zaujala natolik, že ho prozatím nebyl schopen vyhodit. "Tyhle dveře, prosím. Ale pozor, v umyvadle asi bude nádobí od večeře." "Opravdu?" zarazil se doktor Samäík. Ta poznámka ho podle všeho zcela fascinovala. Proto bí ani nevěiml, že o koupelnové dveře je opřen rozklížený smeták a utrpěl lehký zásah jeho padající násadou. "Zajímavé," prohlásil, zatímco pan Klásek pocítil potměšilé 'uspokojení. Skrze zurčení vody se ozval návštěvníkův hlas: "Směl bych požádat o ručník?" "TB.m žádný nevisí?" zajímal se pan Klásek. "Nevypadá to. Ostatně, nevadí. Použijú utěrku." Doktor Samčík vyšel z koupelny zcela okouzlen. "Nerad předbíhám událostem," řekl, "ale myslím, že jste náš člověk. Jak dlouho už žijete sám?" "V listopadu to bude deset let." "Vida," podivil se příchozí a cosi si čmáral do bloku, ktorý hbitě vylovil z náprsní kapsy. "Dokud se nedozvím, o co běží, jakékoliv zápisky si vyprošuji," zavrčel pan Klásek nedůtklivě. "Samozřejmě," hlaholil jeho společník. "Omluvte moje profesionální zaujetí. Jsem nesnesitelný. Ale sám vidíte, že je to jen pro vaše dobro..." Vstoupili do pokoje. Rozesílaná válenda vydechovala v odpoledním dusnu těžkou melancholii nepraných lňžkovin. Na stolku, který k ní přiléhal, se kupily stohy křížovkářských a modelářských časopisů, pár nedojedených housek, hrníčky s lógrovými výkaly, nářadí a špejle a pomerančové slupky a všechny ty předměty plavně přetékaly pres okraj a zdobily rmutný okr vype-lichaného bukláku na podlaze, "Promiňte," řekl domáci pán a přehodil přes lůžko propálenou deku s jeleny. Pak nabídl příchozímu místo na osamělé židli, která svou zachovalostí silně rušila jednotu interiéru. "Především bych vás chtěl požádat, abyste mě poctil svou plnou důvěrou," prohlásil návštěvník a dodal: "I když chápu, že to pro vás bude zpočátku těžké." Okamžik počkal, aby jeho slova nabyla pravé váhy a pak řekl: "Naleju vám čistého vína: Potřebujete ženskou." "Cože?" naježil se pan Klásek. "Prosímvás, neztěžujte mně to," vzdychl doktor Samčík a upřel na svého hostitele didaktický pohled, v němž byla dávkována i kapka trpitelství. "Vezměte na vědomí, že jsem profesionální psycholog. Patná#t let jsem si odkroutil v manželské poradně, chápete? Mém odhad. Ten zatuchlý mikrosvet, do kterého jste se uzavřel ... jak bych to jen řekl ... nemá šťávu, víte? Je smutný. Mrtvý. Vy nejste rozený starý mládenec. Nesluli vám to." Doktor Samčík štítivě prohrábl hromádku hádankář-skýchtiskovin a po očku Bledoval účinek svých neomalených výroků. Pan Klásek byl zmaten opravdu důkladně. Sprostota jeho hosta vylučovala jakékoliv rozumné reakce. "Co si vlastně myslíte o ženách?" zkoumal návštěvník. "Nemyslí na ně. Jsou to ... jsou to..." "Mrchy, že?" pomáhal psycholog. "Ano, jsou to mrchy. Ale sladkí! A dokud nepřestanou být sladké, nezapomenete na něl" Poslední slova skoro zaječel a hostitel si ulekaně poposedl. "Ostatně, co je tohle?" zpytoval návštěvník a rozmáchlým pohybem ukázal na kupku lechtivých žurnálů v rozeschlé knihovně. "A tohle?" S námahou se ohnul a dvěma prsty vytáhl zpod válendy kus dámského prádélka, z jehož zaprášeného záhybu utekl drobný pavouček. "Jste muž, abyste věděl," naléhal doktor Samčík. Uchopil nedokončenou maketu letadélka, která ležela na ctole a pomalu jí otáčel. "Jste muž a nikam před tím neutečete. Pan Klásek se proti své vůli oítil polichocen. Kdy mu naposledy někdo řekl něco podobného? Je to krásné, slyšet tyhle silné věty. Musel se skoro nutit, aby se alespoň trochu bránil sugesci svého hosta. "Dobře, jsem muž," řekl. "Ale kdo jste vy? Dohazovač? Pasák?" "Něco daleko horšího," odbyl ho psycholog. "Jsem žák akademika Plzáka. A přišel jsem vám pomoci zbavit se samoty." Pan Klásek si otřel pot z čela. "Vím o vás více, nsž si myslíte," pokračoval host neúprosně. "Před rokem jste použil služeb seznamovací kanceláíe Kontakt. Neuspěl jste, protože fuchtle, kterou vám vybral počítač, byla opravdu otřesná. Ale ono všechno zlé je k něšemu dobré, vážený pane. Padl jsta do oka nám. Zrovna v době, kdy jsme u nás v ústavě dokončovali laboratorní zkoušky soustavy Syntamor. Slyšel jste o ní někdy?" "Nevzpomínám si." "Samozřejmě. Celá věc se zatím přísně tají. Jde o systém mikropočítačů, které mají umožnit seznámeni chronicky nesmělým lidem. Testy v laboratoři dopadly skvěle a proto jsme sá rozhodli přistoupit ke zkouškám v terénu. Pomocí vhodných dobrovolníků, které jsme si vytypovali v kartotéce zákazníků Kontaktu. A proto jsem vlastně zde." Podivný host si dopřál krátkou pauzu a pak svou obět propíchl jehličkami analytického pohledu: "Pane Klásku, upřímně, jste nesmělý?" "Já...no dovolte?!" "Prosím vás! Kdybyste nebyl, už byste se mnou dávno vyrazil dveře." "Taky že to udělám! A brzo!" "Nesmysl," odfrkl si doktor Samčí* a rozepnul si košili, jejímiž cípy se začal ovívat. "Neuděláte to a já vám hned řeknu proč: Jste zvědavý. Jako technicky založený muž zbožňujete tajemnou kabalu strojů. Chcete vědět, co je to Syntamor. Stejně, jako jstet chtěl předtím vědět, co dokáže počítač Kontaktu." Ozvalo se suché zapraskání. To pan Klásek přelomil v prstech krátké balzové prkénko, se kterým si pohrával a tou drobnou destrukcí se trochu uklidnil. Náhle přestal mít chuí udeřit. "Dáte si kávu?" zeptal se odevzdaně. "Děkuji. Raději něco ostřejšího, smím-li prosit." Hostitel vzdychl, z příborníku vylovil bachratou sklínku nejisté čistoty a odlil do ní trochu starorsžné. "Vidím, že jsem se ve vás nemýlil," pochvaloval si doktor Samčík, prozkoumal sklenici ve snopu světla, jež protínal pokoj a pak zlehka upil. "A te8 se soustřeflte: Jistě se mnou budete souhlasit v tom, že ženský mozek je nejpomateněji! vědomý útvar známé části Vesmíru." "No snad je to trochu ostřeji řečeno, ale v podstatě..." "Nemusíte se sanovat. Studoval jsem váš rozvodový spis. Mimojiné. Ostatně, výzkumy docenta Bejčka z našeho ústavu, který se zabýval měřením informačního šumu v lidském mozku, hovoří jasně: ženské vědomí v plné akci má asi stejný stupeň uspořádanosti, jako nedávný hurikán Soňa, který zpustošil kamčatské pobřeží. Skvělé Bejčkovy práce aice našly spoustu oponentů, hlavné jakousi doktorku Půvabnou z olomoucké university, která pomocí entropických Soků...ale proBdňta, asi vás unavuji. Nechal jsem se trochu unést." i Posel vědy s mohutným zafuněním vstal a šel se 'provětrat k pootevřenému oknu, které zíralo do zčernalých a vyprahlých staroměstských dvorků. "Chtěl jsem původně říci," pokračoval, "íe existuje jen jediný typ situace, kdy se žena, podobně jako muž, chová předvídatelným způsobem. Tou situaci je stadium namlouvání. Tým profesora Semence, chlouba našeho institutu, provedl důkladný rozbor dvanáati set seznamovacích rozhovorů a zjistil, že v této fázi "Syntamor," pokračoval hlasem, který byl ztlumen: působením moučného výrobku, "spolehlivě rozezná duševní typ, k němuž vaše vyvolená patří, a podle toho se zachová. Slyši-li například temné monology o odcizení, frustraci a Freudově škole, urči intelektuálku a doporučí ideální způsob, jak ji léskvplně utvrdit v její jasnozřivosti. A věřte mi, stejně dobře si poradí s maminou od plotny, činovnicí Spolku pro ochranu zvířat nebo sentimentální smyslnou vdovičkou. Věty, které budete na Syntamorovu radu pronášet, budou prosté právě těmi větami, které si dotyčné odjakživa přály slýchat. Není to nádherné?" Psycholog přistrčil přístroj zcela rozleptanému partnerských vztahů lze vysledovat překvapivě jednoduché hostiteli a okouzleně řekl: "Pohle3te na něj: Tělo stereotypy. Rozumíte mi?" "Ale jistě!" zazářil pan KláseX.."Proč myslíte, že mě to vždycky tak otravovalo, lézt za ženskými? Právě proto, že to všechno je tak banální... Tak průhled^ né...Tak hloupoužké..." "No, no,"zpražil ho badatel. "Nelžete si do vlastní kapsy, člověče. Vy jste se docela obyčejně bál. Vy to prostě s ženami neumíte, v tom to vězí." Doktor Samčík odstoupil od okna a důvěrně poplácal vzrůstajícího nadšení a jal se kroužitmístností. "Jak svého hostitele po rameni: "Ano, bezpochyby, jste moudrý hy fe^\ júš velký učitel, akademik Plzák blahé paměti, muž, pane Klásku," řekl. "Víte, že člověčí namlouvání Synaamor je génius balicí techniky. Vaše osobnost se je v podstatě stejně triviální akt, jako třeba tokání pod jeh0 vedením stane neodolatelnou. Namíchá ve vás nevábné, ale srdce Dona'Juana. Až vaše družka zapřede,, odhodlána se do vás zamilovat, našeptá vám Syntamor sentence tak něžné, že sám zatrnete blahem. A jestliže dáma zpozorní, domnívajíce se, že zaslechla ve vašem hlase faleš, nezoufejte. Je to jen součást Syntomorovy rafinované strategie. Dostanete se z toho tak elegantně, že vás vavříny vítězství neminou.?^ Vyslanec psychických věd již nevydržel tlak tetřevů. Ale co je vám to platné? No povězte? S pomocí této vědamosti byste možné mohl dostat Nobelovu cenu, ják mimochodem doufá profesor Semenec, ale docela určitě tak neulovíte ani jednu jedinou samičkul" Psycholog se te3 dočista rozohnil a na uklidněnou si dolil ještě decinku alkoholu. "Příteli, vy jste sáa, protože jste moo hrdý," ztišil hřměni svého utěšeného basu. "Odmítáte se podřídit pravěkým zákonům říje. Jate kdeai mimo a čekáte na lahodný koktejl skromnosti i útočnosti, mužnosti i chlapeotví...Ale dost už toho, říká se, že dobrá věc se chválí sama...Podívejte se raději na tohle." Doktor Samčík se chvilku přehraboval ve avém kufříku a pak vytáhl jakýsi strojopisný traktér. "Zde," řekl, "jsou protokoly prvních poloprovozních zkoušek systému Syntamor. Mohu vám říci, že již podle těchto výsledků jo namlouvaci účinnost našeho přístroje obrovská. Zatímco vybraní vrcholoví proutníci, ženu, která si zamiluje vaše něžné nitro čirou telepatií.kteří ae pro