1( ,    Fénlx se plavně odlepil od země.Pomalinku se vznášel.obestřen aureolou zlatého jasu.Lehce proklouzl nažloutlým prstencem
sféry.Vzdalující se planeta měnila postupně zbarvení.Nejprve modré,pak špinavě Šedá a «?,^«° ^Utx ba™> 88 ustálila na typickém fo*Í°Z! eném10d3tínu'P0dle kterého pozná ..*ai?y kosmoplavec Zemi mezi stovkami jiných nebeských těles.Fénix se ponořil do zemskéhoistfnu  a Země si v protisvětle navlékla žlutý prstýnek.
" Regrí tua !! " Umělým hlasem promluvil Fénix.Pasažér,přezdívaný mezi kumpány Bažiňák zpozorněl.
" Regrí tua 1! " Stroj trval tvrdošíjně na svém.Všechny přístroje přestaly pracovat a dokonalý automat zchroml.Bažinékova záda zvlhla studeným po
." Regrí tua 1 ! "
Monotónním hlasem syntetizátoru volal Fénix
^nPvmT«*Vvlal Jaz2keií ™ozků,které ho ses?ro Jíly.Jazykem národa z kteréhosi zapadlého kouta vesmíru.
" Regrí tua !! " Stroj žádal o zásah zvenčí.Zásah možná nepatrný,možné jen vyslovení nějakého pokynu, drobný pohyb rukou ... ' '
.,„„, Bažinák pochopil,Že se s Fénixem nedomluví, že mu nemůže pomoci.Stal se cizincem ve vlastním těle,ve vlastním osudu.Jeho tělem a jehe osudem se stal Fénix,atroj se svou nesrozumitelnou exotickou mluvou.
" Regrí tua !í " Stihlé tělo Fénixe na okamžik zaváhalo a začalo se stoupající rychlostí propadat do
*ůub>-Sravitsčnlho pole jakéhosi neviditelného tělesa ...
" Regrí tua !I "
" Regrí tua I! "
Síanis (cuv
"Jsou to primitivové," zašeptal Stewart Novikovovi. Měl přitom kamennou tvář hazardního hráče. "Kdyby'přistál někdo u nás, obtěžoval by se prezident Světové rady. Tady ten jejich králík pošle dva dědky a dvoučlennou stráží a myslí si, že se mu budeme klanět."
Jeden ze dvou vyslanců si upravil poměrně hezky zdobený kožený oblek a důstojně zahučel. Automat okamžitě začal překládat.
"Král už utišil svůj hněv a vítá cizince, kteří chtějí obchodovat. Žádost o prodej půdy na stavbu vašeho domu ale zatím neobsahovala žádnou nabídku."
Novikov před j'ednáním s domorodci připravil spolu s kapitánem Kakonenem náčrt budoucí stanice i s mapkou její nejvhodnější polohy. Měl trochu výčitky svědomí, že se v kosmickém věku opakuje historie s prodejem země za korále a soudek ohnivé vody a tak přemluvil kapitána zahrnout do nabídky i sadu nářadí na opracování dřeva a umělých hmot. Byly to krásné nástroje z nerezavějící oceli.
Te3 tedy mlčky„rozbalil před královskými vyslanci velké pouzdro z černé koženky. Dva ozbrojenci, kteří stáli za posly, ocenili soupravu obdivným pohledem a Novikov věděl, že zvolil správně. "Tohle je dar našeho náčelníka vašemu králi. Škoda, že nepřišel s vámi, jistě bychom jej přivítali důstojně." "Přiletěl snad s vámi váš král? Važte si, mladý muži toho, Se s vámi jednají rádci krále. Nepřítomnost vašeho náčelníka je pro nás uréž-kouř ale víme, že žijete jinak. Promíjíme vám vaši nevědomost."
Novikov spolkl lekci mlčky. Stewart se nadechl, ale také poznámku nekomentoval. Byl si vědom, že jednání vede Novikov jako exo-biolog a psycholog. On sám byl kybernetik a
/VACHOUČEK
byl do Novikovy "skupiny" přidělen proto, aby se nepletl při montáži Stanice. Jeho neustálé vychloubání střeleckým uměním přineslo nečekané ovoce v podobě funkce osobního strážce Novikova. který dostal za dkol legalizovat s domorodci stavbu Stanice a zajistit tak hladký a nekrvavý průběh akce.
"Chtěli bychom koupit tuto zemi," řekl exobiolog a rozbalil před posly papírový svitek. Chtěl vysvětlovat, co znamenají symboly na mapě, ale starší rádce jej gestem zarazil. "To nejde," přeložil okamžitě automat. "Máme rozkaz nabídnout vám pouze ostrov." Novikov si uvědomil, že asi míli od pobřeží je skutečně malý ostrůvek. Ten ale nepřicházel v ú-vahu. Stanice pro mimoproatorovou dopravu potřebovala pevné skalnaté podloží a musela být na souši daleko od břehu, aby ji nevyřadily z provozu bouře nebo příliv.
"Nemohli bychom jednat o nějakém místě na pevnině?" "Máme jasný příkaz. Král prodá pouze ostrov. Cena je tato - potrava a věci, které potřebuje jeden z vašich lidí po dobu dvou let." Novikov nedovedl skrýt překvapnní. "My ale odlétáme, hned po dokončení Stanice . ... tak asi za dvacBt dní." "Král se rozhodl jednoho z vás pozvat na dva roky ke dvoru, aby vyprávěl o svém domově a poskytl au zábavu a poučení." "Odlétáme všichni." "Král jednoho z vás pozve ke dvoru." "Nevím, zdali bude moci někdo b nás přijmout vaše pozvání."
Stařec zavrtěl hlavou. "Zatím nejste zváni. Až přijde čas, král si vybere jednoho z vás a ten pozvání neodmítne." Novikov se pokusil vrátit k tématu, protože správně cítil, že debata tímto směrem nevede k žádnému cílí. "Potřebujeme místo na pevnině. Jame ochotni zaplatit požadovanou cenu, ale potře-
- 4
bo jame místo n.a břehu, daleko od moře."
"Král vám nabízí ostrov. Pokud připínáte, pošlete dar a věcí pro jednoho z ván na dobu dvou roků ke akalé*. Pokud ne, nemusíte dělat nic. Přestěhujte se na ostrov do dvou dnů nebo •pustte toto místo a nevracejte se sea,"
Stařec povstal, aby ukázal, že rozhovor je u konce. Navikov by byl rád ještě něco dodal, ale už se zvedal 1 druhy posel a oba strážcové se postavili po jejich boku. Stewart jim s posměšnou poklonou pokynul k východu z kabiny. Poselstvo prošlo chodbou a nákladovou uzávěrem vystoupilo na písčitý břeh. Kolesi lodi kypěla práce. Základy Stanice ae už začaly rýsovat v délce na úpatí hor. Směrem ke skalára vedly pískem hluboké koleje po stavebních mechanismech. Návštěvníci vyrazili pískem pryč. Novikova překvapilo, že oba starci jdou vpředu, brodí se namáhavě pískem a ze nimi stejně těžce pospíchají strážci. "Stejně jako kdysi v Egyptě," reagoval na jeho tázavý pohled Stewat. "Měli ve zvyku nechávat lidi ve funkci jen tak dlouho, dokud byli schopni prokazovat fyzickou zdatnost."
"Výchova k aktivnímu stáří,  co?" zasmál se Novikov. "Jak říkám ... primitivové(" potvrdil s úsměvem otevvart. Pak se obrátili a šli referovat kapitánovi. Kapitán nebral královské poselstvo vážně. Měl svůj plán a ten byl odhodlán včas splnit. Dal příkaz odvést ke skalám kontejner 3 konzervami, několika knihami o náhodně vybranými předměty denní potřeby. Rozhodně neměl v úmyslu někoho nechávat na planetě. Během cesty bylo třelo vytudovat ještě Čtyři Stanice, naštěstí na neobydlených planetách. Po dvou dnech si ale n:. slova králových vyslanců musel vzpomenout. Zc staveništi se totiž přihnalo několik aut ověšených dělníky a techniky.
"Stříleli po n:'r> prcky, pane," vysvětloval předák jedné party a držel si krvácející rozseknuté obočí. Kopitán za' račene přehlížel skupiny lidí, kteří as zřejmě v bezpečí mateřské ledi bezvadně bavili vsponínkou na svá dobrodružství. "Posádka protiineteorické * ochrany na ?vé místa," zavelel a tři technici zmizeli v chodbě. Pak se otočil k ť.'ovikovovi a Stewartovi, kteří stáli  poblíž. "Konzervy dostali,  tak co ještě' chtějí?" "Kíkali , abychom do dvou dnů vypadli. Za ty konzervy mů-že;:ie do exilu na ostrov." Stewartova připomínka vyvolala lehkou vlnu smíchu. Kapitán ho ignoroval. "Chci. slyšet exobiologa." "Je to tak, pc.ie,"  odkašlal si Novikov. "V toiis, že máme pobřeží do dvou dnů vyklidit, bylo zcela jasno." "Já mám plán," zařval kapitán. "Všichni přijdete o prémie!" "Přijdeme ... " ozval se tiše Stewart. "Vás jsem se na nic neptal. " Kapitán se znovu obrátil na Novikova. "Jaké mají zbraně?" "Je to středověk, pane. Praky  ... meče, halapartny ... luky a šípy jsem neviděl. Mohli by mít něco těžšího, nějaké katapulty a beranidla."
"Půjdete jim naproti," kapitán ukázal pohybem brsdy i na Stewarta. "Zkusíte yyjedné vat. Zdržte je. Za žádnou cenu nedopustte, aby začali ničit základy. Vezměte si s sebou vysílačku a karabinu," "  ... a dalekohled a ochranné přilby ..." pokračoval polohlasem Stewart. "Jistě," zasupěl kapitán. "Vezmete si s sebou věci podle potřeby, ale karabinu jenom jednu a ponese ji Novikov. Stewart bude udržovat spojeni."
"Vývoj probíhá všude stejně," bručel si spokojeně pro sebe Novikov a obhlížel dalekohledem hlouček vojáků.  "Typický středověk ... kožené kabátce, meče, dýky, kopí, praky ... hele, tamhle táhnou katapult!" Stewart přijal vděčně nabízený dalekohled a podíval no stejným směrem. "Mají pěkné brnění,"  řekl uznale, "To jsem tu ještě neviděl." 'Tk«ř," Smlnnil nedočkavě Novikov,  "Máš pravdu,  to jo znjíwa-
vé. Vypadá tu jako kožené kabátce poéité šupinami." 2ai;yulel se a podal dalekohled příte li. "Řekni uii , prosím tě, proti jaké zbrani tohle chrání. VŽdyt ty šupinky jsou strašně malé ... snad proti šípům, ale ty jsme nevidě' li. Proti meči, dyce nebo kopí to nemá smysl.'
"To je železo?" "... snad to bude cín.. h
Novikov svou expertízu nedokončil. Snesl se na ně déšl kamení a oba znovu zalehli za betonovou podezdívku. Stewart si zamáčkl bouli rukou, na níž byla vidět modřina jako hroia, Novikova fascinovala svými barevnými fázemi. "Nekoukej tak nu mne," zavrčel Stewart. "Nechceš náhodou zaae vyjednávat?" "Vždyt se tak moc nestalo," pokrčil rameny jeho přítel. "Ko« nec konců jsme živi a zdrávi." "Jsme živi, ale zdráv jsi jenom ty!" Novikov pevněji stiskl karabinu, ale Stewart mávl rukou. "Nebudu se tadj a.ab>/at příšti pkařenía, kamaráde. Za chvíli kapitánovi povolí nervy, bouchne do nich antiprotony a plnění plénu bude zachráněno." "Je mi jich líto." "Jak říkám ... měli  trefit tebe."
Novikov znovu opatrně vykoukl nad zídkou Katapult už byl v provozu. Přímo nad nimi hvízdla směrem k raketě černá koule. Ze skal vytáhla skupina otrhanců těžký vůz obrněný cínovým plechem, jeden z rytířů dlouhými kleštěmi vytáhl z vozu další kouli a položil ji do lžíce praku. Druhý okamžitě zatáhl za páku a těžké protizávaží se zhouplo k zemi a vymrštilo kouli vzhůru. Ze skal vytáhla další skupina třetí oplechovaný vůz. Stewart se zasmál. "Tímhle núra nenohou nic udělat. Všechno to padá na jedno místo. Ani nedostřeli k raketě. Skládají to tan všechno do písku jako kuličky. Připonínu mi to dětství, když jsem otci v jeho dílně vytahal všechny velké matice a šrouby a házel jcam je sousedovi do sklepa. Chtěl jaen ho vyhodit do povětří atomovou bombou a ty ratice byly nejtěžši prvky, jaké joen dona ncôel." Noviiov na něj vytřeštil oči. Vytrhl nu z ru!-.y vysílačku, stiskl knoflík a zavolal. "Kapitáne ..." v té chvíli nad nimi hvír.dla vzduchon čtvrtá koule a svět se rozzářil nesnesitelným zábleskem. Zdálo se jim, 2e hřnění buráci nekonečně dlouho. Když ztichlo, setřásli ze sebo písek o podívali se přes roh zídky k raketě. Kobylo tam nic. Nad břehen noře se vznášel najestátní oblak kouře.
Audience u krále byla krátká. Stráže přivlekly ono zajatce před dřevěný trůn, který připomínal spíš křeslo z lovecké chaty. "Původně jsem chtěl pozvat jen jednoho z vás, ale když jste přežili, dva, rozhodněte se sami. Méir tu pro vás jídlo a věci na dva roky pro jednot ho nebo na jeden rok pro dva,že?"
Novikoyovi se zdálo, že automat překládá i jízlivý ton hlasu. "Ano," potvrdil a po zádech mu přejel mráz, když si vzpomněl, jak ledabyle balili  zásilku, která měla jenom zdržet domorodce do doby, než bude Stanice hotova a uzavře se do svého nezničitelného časového pole. "Vyberie si." Oba muži se na sebe podívali. Stewart kývl. Novikov se obrátil ke králi. "Rozdělíme se spolu." "Dobře." souhlasil král. "Ale pamatujte si, že budete vyprávět a řeknete nám všechno, co víte. Kdyby jeden z vés nechtěl mluvit, zbude všechno jídlo pro druhého."'^ co pak?" "Pak půjdete do dolů na — kov." Automatický tlumočník zřejmě nahradil neznámé slevo nejbližším podobným. Stewart sykl:"Doly na uran nebo ještě horší svinstvo.' Tlumočník pohotově zahučel. Král přisvědčil. "Ano, 7. dolů se lidé nevracejí," Pak nepatrně pokývl hlavou a stráže postrčily do místnosti dva chlapce n nepřítomným pohledem. "To jsou král světí svědci, jako malé děti podstoupili operaci, H.»rá je zbavila možnosti lhát. Mají výbornou pamět. Až jednou přiletí vsěi. přátelé znovu, svědci  jim řeknou všechno, co zd» slyšel i . Jsou dva,  protože jeden by mohl
- 5 -
časem zemřít a možná, že se vqěi přátelé bu- < dou chtít přesvědčit, že opravdu nemůže lhát
"Mlátili je do hlavy kladivem, až zapomněli všechno kromě pamětiř" zasyčel Stewart. "Véš popis metody je poměrně přesný," řekl krél. VAle teä se vrátíme k tomu hlavnímu. Dávejte pozor, má nabídka ae nebude opakovat ... Chcete ae stát dobrovolně mými hosty na dobu jednoho roku a dělit se spolu o všechno • dobré i zlé? Odpověč může být jen ano nebo ne "Ano," řekli oba najednou. "Chce někdo z váa ted hned následovat své přátele z lodi? Odpo-věd nuže být jen ano nebo ne." "Ne," řekl
okamžitě Novikov. Stewart na něj chvilku nechápavě hleděl, ale pak si i on uvědomil, že nemá na výběr a řekl své "ne".
Král pokynul rukou a stráže oba chlapce odvedly. "Budou te5 zavřeni v tmavé jeskyni, aby si dobře pamatovali tuto chvíli a mohli kdykoliv přesně zopakovat naše slova," vysvětlil král.
Stewart obrátil oči v aloup. "Tomu říkám primitivové ... atomové pumy, magnetofony, neurochirurgie v praxi ..."
Síní se rozlehl jeho kašlavý smích. Král se obrátil ke stráži a do Stewartova kvílení zazněla suché intonace automatického tlumoč-níka:"Hysterie. To se stává. Pošlete někoho pro nádobu se studenou vodouI"
J sem   jenom   Slovek f integrovaný
■ Potom oe etooký mechanismus ve tvaru predsedníckeho stälu obrátil ke mně a promluvil: " Pane navrhovateli, vysvětlete ve stručnosti, proč jste požádal o revizi rozhodnutí ©bvoäního soudu."
Proč? šle přece jasně o justiční omyl, pane předsedaly t Oslovení   pane předsedo laskavě nepoužívejte," řekl mechanismus. "Jame krajský Spravedlnostní komplex JUSTRON B. Budete-li a,e na nás napříště obracet, oslavujte nás integrovaný tribunále . Tak tedy... domníváš se, že nižší soud rozhodl nepráve*, integrovaný tribunále. Mám důvodné podezření, že tam svou roli sehrála Virupcre." - V nitru ,Tstrojei to lehce zašumělo. "Můžete soudu objasnit důvod svého podezření?"
Samozřejmě, integrovaný tribunále,. Nižší soud vedl své řízení tak, že jaes prakticky nabyl připuštěn ke slevu. Vůbec jsem neměl příležitost vyléžit argumenty ve svůj prospěch. Rekl bych, že to byla pochybná zásluha mé bývalé ženy." "Používejte oslovení edpůrkyně " poučil mne mechanismus medovým barytonem. "OdpfSrkyně je zkrátka podaazala," prohlásil jsem e hlas se mně zachvěl. Mábývalá žena Dita, která seděla v protější jjevici mně zpražila pohrdavým pohledem. "Emocionálně zabarvených výrazů ae pokud možno vystříhejte," doporučil raně mechanismus."Posoudit postup obvodního soudu je výlučnou záležitostí této revize. Upil jsem ze sklenice minerálky před sobou na pultu a plně se soustředil. "Obvodní soud gkrátka vedl své řízení tak, jak® by ROBĚ 4 patřilo před rozvadea jednoznačně nám pb£ma«..*
"Míníte bezpodílové spoluvlastnictví manželů podle paragrafu 143 občanského zákoníku?" if> přsmigil sně aachanismua.
"Ano...právě tak. Míním bezpodílové spoluvlastnictví,"řekl jsem trpělivě. "Já mág důkazy pro to, že můj strýc daroval ROBE pouze mně, a tovještě před sňatkem. Zdůrazňuji, před sňatkem. ROBĚ   je tedy jasně mým esobáím vlastnictvím a celé řízeni je zhola zbytečné."
"Nesmysl," ozvala se má bývalá žena prudce. "Absolutní nesmysl. Strýc nám věnoval ROBE jako svatební dar."
"Strýc by TOBĚ nevěnoval ani") ohořelou sirku," pravil jsem ledově. "Bylaa mu odporná od pohledu." , ,
"Myslíš? A proč mně tedy říkal   beruško ?M "Hmyz.' on chronicMy nesnášel, DituŠ. Te jsi nepoznala?"
"Prosíme o klid",řekl mechanismus důrazně "jinak budeme nuceni přerušit řízení!" Na jeho panelu ae na chvíli rozsvítilo velké varovné světle. Dita přehodila nohu přes nohu a já jsem se snažil uklidnit vepo-HÍnkaai na Mariánské lázně. "Vy tedy tvrdíte"? věnoval ae JUSTRON B opět pouze mé osobě,"že předmět aporu, úklidový automat ROBĚ 4, jste získal od svého strýce jako osobní dar ještě před uzavřením manželství. Můžete soudu předložit příslušnou darovací listinu?" " to ne ... ale.." "Nebo snad jiný doklad?"
Ano, integrovaný, tribunále, aám u sebe dopis, který sně strýc poslal 2i. ledna , tedy šest dní před svatbou."
"Předejte prosím tente dopis eoudu k pře-
§koumání," požádal mechanismus, el jsea a vhodil tu listinu do černého zejícího otvoru hned vedla hlavní lobrazevky, nad kterým byla tabulka s nápisem "Dů- # kázní materiál." Mechanismus vydal několik kancelářských šelestů a než jsem se vrátil na své slste,pustil ae do hlasitého gtoni strýcova listu:
6