Z RÚbu k OBRZ17U svemu V VEVERKA Stvolorost, ktorý nedávno objevil, byl opravdu úrodný. Plný těžkých, jako noha silných, tučná nabotnalych atvolu s minimám stvrdlé tkáně. Proto když dopravil na dvůr poslední náklad, který mu zbýval do celodenní normy, ti tomu neodváži poBtavit." "Alvaro možná přijde. Ale myslím, že až přijde a uvidí Adu, tak odmítne rituál. Alvaro má strach zo váoch autu, kteří žijí u pustin. Nikdy do jejich obcí nepřišel. Ale určitě ví, že šestiprstky v našem kraji nežijí. Pozná, ie Ada není odtud. A odmítne. Je to čteč a pozná to." "Anebo," pokračovala Mara, "neodmítne, ale dítě prohlásí za zasažené Zářením. A •navrhne je utratit, i kdyby to byla nezvyklá varianta variant. Nemůžeš přeci vědět, co se vám narodí. Kdyby jsi žil *e ;skrčkou nebo s siamačkama, tak bychom věděli, co to budeizo dítě. Ale nikdy v okolí neví, co se narodí hnatovi & pbstiprstce. Možná, že ani Alvaro to nevij když raá otrach z pustin. Anebo naopak -- možná, že to ví. Nebo tuší, a má strach. Protož* jo čtefi, tak když prohlásí, že je třeba dítě utratit, nikdo se pro- s jakýmsi uspokojením si uvědomil, íe je teprve odpoledne a že do návratu ostatních mu zbývá ještě dost času, ktorý muže strávit podle svého. A protože zrovna nedokázal přijít na nio naléhavějšího a další cestu ke stvolo-rostu, aby si případně přinesl náklad ne již pro obec,ale pro vlastní rodinu, by již nestihl, rozhodl se nakonec Uara měla pravdu. Ada byla šestiprstka, a žádná jí podobná v širém okolí nežila. A Alvaro jako čtsč to jistě moc dobře ví. "Co mám tedy udělat?" zeptal se Olden. "Musíš přivést jiného čteče" řekla llara. Do obci u pustin chodí čteč Davir. Nikdo pry se mu pořádně si naostřit Daznechty. Za posledních pár dni skliznetfyrovná moudrostí ani zkušeností. Jo jedním z vyvolených, kteří sepisují Knihu variant. Ten by možné mohl přijít, zvlášť když mu řekneš, že jsi první hnat v celém kraji, který bude mít dítě se šestiprstkou z hraniční obce. " "Ale musíš se za ním vyDravit co nejdříve, protože nikdo přesně nevi, kde teä přebývá. A ty budeš mít na ce- ně již byly skoro-zbroušeny a hnat cítil, že musí dávat do úderu mnohem větší sílu, než obyčejně. V chýši nikdo nebyl, dokonce i skrčka Tina někam odběhla. Musel se tedy obejít bez její pomoci a pracně dostrkat brusku, umístěnou za truhlicí, dcvprostřed pokoje, kde bylo dost světla. Pak mu ještě chvíli trvalo, než na- iou cestu sotva víc než týden." šel stoličku a pořádně zaryl do země všechny čtyři její opery, aby se neviklala až se oři broušení pořádně zap. ře. Konečně se uvelebil a pečlivým pohybem začal rozvR' zovat botv. Jako každý hnat i Olden používal na všechny V tom, že musí vyrazit co nejdříve, měla Mara pravdu. Když konečně hnat Olden po pětidenním putování a vyptávání se dostihl čteče ťavira, nezbývalo na cestu zpátky >pří-liä mnoho Čadu. Přesto však Davir souhlasil, že s hnátem práce, které vyžadovaly drobnou, jemnou manipulaci, svých do obce půjde, a dokonca svolil putovat i v noci, aby tam obratných nohou. Jen při jídle nabíral jednotlivá sousta dorazili co nejdříve. paznéohty, i když jeho muta tvrdila, že je to zlozvyk, který by se měl odnaučit. Pečlivě bral prsty jednotlivé řemeny a napínal je na rozvodové kola. Pak se přesvědčil, ře je v máčecím měchu ještě dost vody, a opatrně položil na brusku své hnáty. Nejdříve levý paznecht, rozhodl se, protože chtěl Díky toho došli do cíle po setmění posledního dno , toho, kdy měla Oldenova muta přivést na svět jejich prvního potomka. Hnat si ovšem oddechl teprve tehdy, když stanuli na hřebenu,ze kterého dohlédl skrčených chýší domovské obce. Teä už jen sejit po klikaté stezce k říčce, která je povede po zbytek cesty. Radostně so v čele hloučku mít dříve zasebou tu obtížnější část. Měl je zbroušen do poutníků pustil do údolí, a tak si ani nevšiml, že čteč se pilovitého, nebezpečně zubatého ostří, jak se tomu naučil a s ním pak i ostatní, na hřebeni na okamžik zastavili, od toulavého hnata, který kdysi prošel jejich obcí. Na A i kdyby si toho všiml, nejspíš by si myslel, že je zau-pravé hnáte pak měl obyčejný srpovity paznecht s jednost- jal pohled na pomalu se svažující údolí, zbrázděné mělkými ranným břitem. roklemi, vybíhající na horizontu do dalšího horského ře- Pomalu tedy začal roztáčet setrvačník a jakmile se tězu. Ten pak byl i ve 'vočerními přítmí neobyčejně jasně kámen dostatečně roztočil, rozvážným pohybem proložil le- zřetelný - zpoza jeho kontur prosvítala jemná studená zá-vý paznecht ra rotující hranu a jemně přitlačil. Bruska ře, obrovské světlé 3kvrna. V těchto místech, několik dní začala vydávat nepříjemně skřípavý zvuk a místností se cesty od údolí, byla jedna ze Zářících pustin, začal šířit pach zahřáté rohoviny. Teprve pochvíli si uvě- Ale Davir a jeho průvodci nevěnovali záři za obzorem domil, že do místnosti nčkdo vstoupil. Přestal roztáčet žádnou poBornoatj na svých cestách čteč viděl již nespo-setrvačník a otočil hlavu směrem ke vchodu. Byla to'Mara, čet míst, v jejichž okolí bylo v noci vše prosyceno tím zcela bezzubá, zkroucená stařena, která v obecní chýši chladným, varovným přísvitem, před kterým bylo podle Knihy odkazu radno se ostříhati. Jejich pozornost upoutalo něco jiného, jiná záře. Mnohem slabší, než ta za obzorem. Někde vysoko nad nimi, skoro uprostřed hvězdného nebe se nad místem, kde tušili osadu, vznášela vlasatice. Zářící hvězda, o které věřili, že jo zlým znamením.. Teprve po chvilce se průvod vydal za hnátem do údolí. "Pojd dél. pečovala o muty, které měly před porodem. "Ach,to jsi ty, Maro, " řekl automaticky Jak se daří Adě? ". Ada byla Oldenova muta a před několika dny odešla do Mariny chýše, aby ss připravila na svůj první porod. Mara však zůstala stát hned za závěsem. "Hnato Oldone, doba tvého potomka se blíží. Je nej-vyšší čas, aby jsi se vypravil přivést čteče." Olden zastavil brusku. Ve stísněném prostoru kamenného sklopení se podle "Na čteíe qe ještě času dost, Maro. Ada přeci odešla obyčeje shromáždila celá obec. Vládlo zde přítmí a dusny do chýše před týdnem, takže zbývá nejméně ještě jeden tý-pach smolných louči, které vrhaly po stěnách i všech při-den. A Fran včera říkal, že čteč byl před třemi dny v prv-tomných krátké mihotavé stíny. Jedinou lampičku s draho-ní cbci u koryta. Měl namířeno vzhůru, k pahorkům u vel- cenou lojovou náplní držela jedna ze skrček na vztyčených ké rokliny, takže půjde po odvrácené straně údolí. Nemůže pažích před čtečem tak, aby viděl do svých posvátných per-trvat déle než den,abych ho přivedl Ještě je dost času." gamenů. Panovalo zde ticho, které až do konce rituálu ná-Mara potřásla nesouhlasně* hlavou leželo porušit jen Davirovi. "Čteč. o kterém mluvíš, je cteí Alvaro a já mám do- "Podejte jí dryják," řekl Davir. Několik rukou nadz- sud dobrou paměť. Alvaro je posedly strachem ze Zářící vedlo Adě, ležící uprostřed měkkých potkaních kožešin, pustiny. A Ada přeci přišle z obce na samé hranici pusti-hlavu, a další ji přitiskly ke rtům nádobu s loktvarem, ny." který urychluje porod a tiší bolesti. Po několika dávivých Olden mlčel. Sám moc dobře věděl, jak to tenkrát by-doušcích Adina hlava poklesla, ale neobytné ruoe jí molo a jeho mutou, která do obce přišla poté, co byl její vu a znovu nutily polykat hořký odvar. Nakonec otočením domov zpustošen nečekaným nájezdem maxibrabenců. V tomto misky dnem vzhůru Čteči naznačily, že již dávku vypila, kraji neměl skoro nikdo v lásce obyvatele vesnic za řekouyObřad mohl začít, vesnic, ležících na samém okraji Zářící pustiny. Stařeši- "Slyšte litanii Stvoření!" nové by tenkrát Adu vyhnali, nebýt jeho. Olden tehdy proh- Davirův hlas byl tichý, ale jistý a podmanivý, lásil, že chce , aby s ním zůstala, a že pokud ji z obce "V dobách, jež zmizely v nekonečnu věků, byl stvořen vyženou, půjde také. A tak nakonec Ada zůstala, protože svět. A byl stvořen jakokrajina hojnosti zvaná Ráj. Bar-Olden byl jediný hnat v obci a nebylo nikoho, kdo by mohl va Rájo byla zelená a modrá. Byl stvořen neměnný a doko-zastat jeho préci. Byl pro obec příliž cenný. nalý, měl svůj řád a zřejmý smysl. Nebol praví Kniha odka- "A ty si myslíš, že by Alvaro mohl odmítnout přijit?'zu: nesčetným bohatstvím zvěře a plodů všeho druhu, v zemi, zeptal se po chvilce. vzduchu i vodí, tím vším oplývala tato země. Svět byl Rájem, _ 20 _ v Děn! bylo liti všem živočichům. Z živočichů však .{.dno- , «a otolfiel a spustil dosud vztyč.né pal.. St.j- ho dne povstal člověk , první mezi prvními, nahot jako j«- n* 3*o v"41™ o.tatnich noioroval mutin klin, v něaž 4V dinný tvor poznal mnohí z tajemství všemocné VěXy. KW1 Prá»* Prodíral na "St novy fotomak. Rovy mut. Po chvilce a. člověk Vědí a ona nu sloužila." V> roílehl plaítivy křik novorozanite. Ha.t.l Kuta na lůžku vyiazile přidusaný sten a. její tňlo poalodni 8A«tx rituálu, přijatí nového auta do obce. tafalo chvřt. Na obliceii ae jí objevily hutné kapky J«din9 •hromáždíní všech členu obce mílo totii právo roz-maatného potu hodnout o tom, zda novorozeně může a bude mít pro otoea -A jak'roetlo bohatství člověka, roatla i jeho oti-nžJaký Proapěch íi jde o takovou variantu variant, která ládostivoat a pýcha. Ryl první nati prvními, lei jednal. b£a »»•■ J9" na°b*"- **** bv 0VJ"a ?ab'° byl» aohop-jako by bvl jfdiný z prvních. Nebol takto hovořil ČWk **■ př*lít. Ne jdůležitějšlm úkolem čteče vtomto okamžiku v oněch dobách. Nechl slouží Ráj j-n ku prospechu mimu, bylo na základě posvátných pergimenů a vědomosti, .tál. , n-bol já jsem první a jediný. >S" shromažďovaných pro Knihu variant, jak to uložil svým lak ai člověk přivlastnil fláj a učinil jej svým. Je-Íak>}» Ježíš Mendel, zařadit nového autanta do základních ho panství pak trvalo mnoho věků a roetlo tak, jak roatla variant, určit varianty variant, jestli příliž neoelabi jeho moc. A bvl člověk nesmírní mocný, protože vzýval Ví- 81 neomezí další vývoj a růst nového muta, a vyevítlit, rtu a učinil z ní nástroj své vůle." .'akv Př}noe »uže novv ™t pro obec mít. , Ada vykřikla. Několik rukou přidrželo její paže i v Případě, ze by na základě čtečova vykladu vétšma nohy* zmítala ee na lůžku, do úst jí kdosi vpravil kus perflřítomnyoh i usoudila, že dítě by pro komunitu bylo .pla. ramenu a její křik přešel v tlumené steny. Davir pokračo- *ateíl neJ přínosem, muselo byt novorozeně utraceno, yal v litanii. Zatímco převazovaly pupeční snuru, dali Ade napít dal- "7hk v'liká byla bvla nakonec pýcha Člověka, l> poz-síno odvaru, po kterém usnula. Porod ji vyčerpal a ve .pán-vedl svou moc a? na roveň Stvořeni. Leč skrze svou malic- *" 89 n9Jl9P9 zotaví. Ostatně podle rituálu neamíla rodič-chernostnikdy nenabyl tohoto daru a síly stvoření ae v ka dítS »P»třit dříve, než bude přijeto za právoplatného jeho rukách staly silami zdaru. Neunesl Člověk tíhu těch- clena obo9> , , « to ail a nadešel spravedlivý trest za jeho pýchu a zištnost. Pak P°loíili ještě neomyté novorozeně před Davira. Všemocná Věda, již vzýval, a» obrátila proti němu, ^evf> 81 ho mohl1 všichni pořádně prohlédnout, n-bol on zneužil jejích daru. Svět, jež byl nájem, se pro- Jlí na tTvaí Pohled bvl° Jaané> ŽB J9 t0 néJaka Zapadl do věčné temnoty, Takto praví Kniha odkazu.- A ve dnecS1 neobvyklé varianta variant. Stvoření bylo odporní čer-oné Apokalypsy tisíce sluncí pohltily Ráj. Vida seslala vovené a veliké, mnohem větší, než normální mut. Ale rozhod-flvém hněvu žár, který vysušil oblaka, řeky i moře, smazal nS to nebyl obrouš - .iednak: fla obrouši nikdy nerodili hna-zelené i modré barvy, strašlivým plamenem pohltil vše ži- tínl- a hlavně matka, by porod nepřežila, protože obrouěs by vé a zpustošil ermř života. bvl° nutné s,J8Jího luna vyříznout. Bylo prostě jaané, že Pak naatala dlouhá noc, nesmírná potopa, jež milos-*0 n8ní iadnv "Právny mut, druh, který by se vyskytoval tivě přikryla zkázu. A strašlivé zima spalovala pustinu pone'rde T okolí. desítky let. Ten, kde sídlil kdysi ílovčk, vykvetly plame- "Mnudry Alvaro měl pravdu, " řekl kdosi vzadu. "Coko-ny ničení a z nich se zrodily pustiny, které září. Však li přijde z kraje u Zářící puBtiny, bude nejspíš .tvůra. této záře je ještě strašnější neviditelný doch Zéřácich z toho ne»oäe byt nic dobrého. " pustin, veskrze ktprý zanikl ?ád. ^vir se káravě otočil směrem, odkud zazněl rušitelův Nebol n«ni více na světě Sádu, on odešel od nás prohlas' Bvl° nepřípustné, aby kdokoli vyřkl nahlas svůj soud hřích Člověka." dříve, než čteč. I on sám byl viditelně na pochybách. Steny rodící muty ae změnily v iakési vlny, prostu- D080'' nikdy se nesetkal s tvorem, kterého měl nyní pujíeím celým jejím tělem. A každá vlny byla silnější té PrBd 8eb°"- Prohlížel ai jej volni podrobně a bedlivě v předešlé. duchu srovnával jednotlivé znaky a variabilní rovnioe, "Není již více Sádu," opnkovall.evir. "Když byl Člo-které si pamatoval ze záznamů, shromážděných v Knize variant, vík smeten Vědou, povstal z chaosu mut, nebol Věda si nep- vidv{ JBn" Jalc0 ítaži nyní připadla povinnoat novou řála zahubiti života, než pouze ztrestati tvorů, kteří jí írudu pojmenovat. K tomu však musí nejdříve najit dominsnt-nedbali ač skrz. ni a skrze Přírodu povstali. Věda a Pří- nl znak - jenže at ai je prohlížel sebepodrobniji, naly roda je dialektika, tak praví Kniha odkazu. S Člověkem te-mut Jakoby žádny dominantní znak neměl. dy zmizel Rád a proto s* zrodil mut. Mut ieat varianta, k Davir si najodnou uvědomil, že je biedy a po zádech jež byla zrozena skrze zločiny Člověka, jest mutovi žiti íe mu pojednou začaly stékatkapičky potu. Ruce ae mu leh-2« hříoh Člověka, a trpěti akrze něj. oft chvěly. Na myali mu vyvatala alova jedné z částí Knihy Vše, co se zrodí a vzroste, jest chaos, leč chaos odkazů. Člověka, jomuž je mcřné stanovití řád muta. Proto nezahy- v místnosti bylo již jen zdánlivé. Cteč hleděl nula naděje, noboi atarémui chaosu bude děn nový řád. SlyS_strnule na dítě a byl jakoby duchem nepřítomen. Z přítal te a pomníte slov proroka naíeho, svatého Ježíše Mendelai k nomu doléhaly tiché poznámky. Nesmírné je anožství variant, a variant variant, ale není ii"To Je teda Pékna 8*vůra - jak je červená a jak ae tře-to chaoa, leč prapodivný řád, a varianta variant neni než 8e<" kombinace variant. Ne vše možné je skutečné, a do akuteí- "Je t0 lruda nszrůda, stejně nepřežije." ného vneae příroda řád možného. Ti, kteří znají a čtou, nl vydržela, k čemu bude dobrá?" pak dříve či později řád pochopí, odhalí a změní zákon, "BlMt *° n9nl> *koda, že to není hnat." který bude všem k užitku. Zrozeny tvor, piroteekně symetricky a a neevykie ohrní- Tak praví Kniha odkazu." ří"1 na vypouklé hlavičce,ležel nehybně na kožešinách a na- Davir byl zkušený čtečj protože odříkával poslední "áhave dýchal. Vypadá bezbranně, ale Davir cítil, že ,h0j ■lova litánie Stvoření, objevila ee na deac. atolu, kde sePři Pohledu na něj zaplavuje jakýsi nevyavítlitelny «tr»oh. smítala Ada, vlhká, mlaty zakrvácená skvrna. Porod začal. Bvl Stei' Jako málokdo znal Knihu odkazů a jednotlivá .vao-čtsč ae na okamžik odmlčel, pokynul avé ponoonici, 8»li*« * "* věděl, kde hledat název pro tvora, nového »uta, a vzápětí pokračoval. který Be zrodil před jeho zraky. Evangelium podle filoaofa. "Slyšte litanii Zrození! Posléze ae vzohopil - musí dokončit rituál. Bude to Chaosu člověka nechl je dán řád muta. Heehl to, c. Poprvé, co poruší prastarou formulaci slov, ale není vyh- .. zrodí, jest ku prospěchu obce. Nechi rozmnož! naše řady nutí. Ráznym pohybem ruky obrátil k sobě potornost v*ech a síly a paže a smysly. A je-li nám souzena zrůda, nechí přítomných. je nám mutace příznivá a mutant životaschopný. A je-li po- Uchopil do ruky jeden z hromádky avych pergananů, krát-četí .tiženo radiací, nechl alespoň matka přežije ve zdra-09 do néJ- Pohlédl, jakoby as ohtěl přesvědčit, I. je to ví této chvíle a setrvá po našem boku, i kdybychom neměli opravdu ten, který potřebuje, a konečne promluvil, jiné audby než zrůdu utratit." "J* litánie Stvoření a litánie Zrozeni.(Obě hovoří o Slova as vznášela místno.tí, ale zdaleka ne každý t0B> *• v dávných dobáchRáje žil tvor, zvaný človík:. Skr-je vnímal, a takřka nikdo x přítomných nerozuměl viemu.co z* m6 hříchy byl potrestán chaosem, i. kterého ss zrodil čt.Č přednáší. Vždyl ani Davir sám ai nebyl přesně jiot, But' Slyšte, co hovoří Evangelium podle filo.ofai Na sačát-významen některých slov, protože litánie Zrození byla nea-1™ bvl Člověk. A mut jest varianta člověk*. Když odešel člo-mlrnš stará, mnohem starší, než předchozí litánie Stvorení7ek> *bvl J*» »utt t»dy v*rianta. V. avěti chaosu pak ke J«4í obřed vznikl snad j.ěti v biblických dobách avíta, kaíd* variant* následuje varianta variant. Nebud. t.dy mut, obývaného prý zbytky lidí, v dobách, kdy začali na rvět Jeí *>? 89 nelišil od wryoh předků. přicházett první autová. Její původní význam víak ji! dáv- od ""P8"9*! přináší náa, kt.ři čten. v Knize odkazů no upadl v zapomnění a postupem času zlákal nový smysl i 8 sestavujeme Knihu variant, přednášet v okamžiku zrozeni význam. litánie, aby nikdo nezapomněl. V naši moci je pojmenovat "Kál je kombinace genů odolnát" každého nového muta, určit j.ho druh, variantu variant, _ 21 _ ■ Je-H to nor* zrfida, pak pojmenovat i ji vo skrzo její dominantní znak. Je hnát a skřet, bloub a škvark, trp a arostlík, chromajzlík a slamák, jednoočka a beirukouš. Je stanoveno sto a šedesáte a osm lákladni variant. Než toto je raut, který'nemí dominantního znaku. Avšak tak to pra»l tniha odkazit Každý mut má dominantní snak, nebot člověk jej nezrodil k obrazu svému." Dítě před čtečem tlie vzlyklo, snad zakřičelo hlady, A ač Davir jii nesčetněkrát takto stál nad noví zrozsným nutem, připadalo nu pojednou,jakoby to ia celou tu dlouhou dobu bylo poprvé, co pronese alova rituálu, zahajujfcíp poslaní, třetí íást obřadu. "Zrodil se novy íivot." "Z nesčetných vaíiant a variant variant bnla naplněna jedna jediná." Cítil na sobě překvapené a udivené pohledy, protože jeho alova zněla najednou jinak, nežjak ukládal obřad. Přesto však pokračovaly vždyí alespoň úvodní věta se shodovala, A poslední, poslední bude také atejná. "Hle, zrodil se nový život," znovu zopakoval. "Pravím vám, že mi jej nelze pojmenovat! podle dominantního znaku, neboř tento rout nnraá dominantní Onak. A přesto je mi dáno nazvat i joj jménem, jediným a skutečným. Pohleäte a pomnete alov litánií - zde před vámi ae znovu zrodil člověk, Nabot toto praví evangelium podle filosofa: Z originálu učinil chaos kombinaci, a nastalo nesčíslné množstní variant. Každé varianta pak jest svým originálem a vše, co ji předcházelo, a bude ji následovat, jest variantou nového orifinálu. A z principu matematické pravdepodobnosti nastana kombinace variant, kdy řetěz změn doddé od pozmenené kopie zpět k originálu, nebol tento jest součástí množiny všech kombinaci již pozměněných variant, ■' Hel pocit, že nikdo z mutů kolem něj přesně nechápe, kam vlastně směřuje smysl jeho slov, ale byl si jist, le to nejdůležitěji! nakonec všichni určitě pochopí. "Než pamatujte," pokračoval, "že v okamžiku zrosení vám nenáleží souditi minulost, protože mut jest zrůda a nemá minulosti. Vám nyní přísluší posoudit budoucnost to jest, můžs-li být nový tvor ku prospěchu celku." "Toto jest člověk. Honí mut, jelikož má minulost. Záleží jen na nás, jaká bude jeho budouonost, protože ve •větě nrutů jo člověk stejně nestvůrný, jako je mut ve světě lidi. Je to mut nemut. Proto dobře zvažte své rozhodnutí," dodal Davir, než vyslovil poslední větu rituálu, tentokrát přesně, slovo od slova, jak mu to ukládá starobylý obyčej i "HleSte a euäte - oo učiníme a touto zrůdou?" L ADAMOV1Č PRVKIÍ TRI miKiury Na pečátku byla existence, nebe spíše neexistence něčehe, ce nebylo1 ani hmeteu, ani duchovnem. C« te bjřle? Odkud se te vzalo ? Nikdo noví. Snad te byl zbytek, tečka za něčím dávno neexistujícím. Byla te jakási myšlenka, náznak, sen. A pak se to stale. Te ae zastavilo. Ztuhlo. Zkenkrétněle. A vznikl bod. Jako výkřik do prázdna. Byla te rukavice hozená té nicotě. I bod se pohnul a vytkl dráhu právě vznikajícího prostoru. Byla ta přímka. A jako by tomu všemu ještě nebyl konec, spolu s pohybem bodu vznikl čas. No nějak odděleně, ale spolu s ním, jako by se prostor a čas navzájem podmiňovaly. To vse se odehrálo okamžitě, v nulovém čase, čas tu byl a minulost neexistovala. 1 začala se přímka otáčet, rotovala kolem nehybného bodu. Teä, v prostoročase bylo všechno možné. I plooha, která právě vznikla. Bez obzoru. Do nekonečna. Cosi cinklo a čas se začal vlnkami ěířit od toho bodu, který byl vzápětí zbaven víech privilegii a ztratil se v nekonečnu sobě rovných. Představení pokračovalo. Po krátké debě, jako by prostor potřeboval nabrat síly, ae plocha, která byla, dá-li se to tak říci, kruhem o nekonečném poloměru, prohnula, zakřivila ss tam, kam neměla. Ani dopředu, ani do strany, ale jinam. Odněkud nahoru, odněkud dolů. ti plocha ss zakřivovala, uzavírala, přímky času se přibližovaly, až se plocha zakřivila úplně, vlny času so spojily a vznikla..... nejspíě to by- la koule. Od té doby čas semohl plynout kam chtěl, ale jen po jedné přímce a stále jedním směrem. t Cosi zaěuměle, pukle a v keuli se rozptýlil drobný prach. Prach vířil, spojoval se a zase vířil. Z prachu se shlukovaly chuchvalce, z nich koule a na ty koule začaly působit různié síly a interakce, ale všechny byly v rovnováze. Která byla výjimečná, zanikla. A čas plynul. S časem se věci stávali složitějěí, podivnějSí, vznikaly a bujely roztodivné útvary. Některé z nich měly schopnost uvažovat, ale nebyly • nic zvláštnější, než oetatní. Byl klid, jako před bouří. A bouře přišla. Aniž si kdokoliv něco uvědomil, pleskl poslední triumf abstraktna a čas ztrati své okovy. Rozhlédl se do všech stran a spolu s nim začala koule rotovat kolem nehybné kružnice. Bylo to tu, Vyvrcholeni. Koule vytínala do prostoru čtvrtou souřadnici. Všechno složité se zjedneduěilo a naopak. Byl ta monumentální závěr. Prostory ae prolnuly, sjednotily. Jedon, dva, milión,, ..... nekonečno! - A co bylo pak? - Pak mýdlová bublina praskla. & & & - 22