deinceps in quantum velimus substituere pos-sumus. 175. Et licet nobis vel unum in vmius locum substituere pluresve, et contra in plurium locum vel unum vel plures substituere. 179. Liberis nostras inpuberibus quos in potes-täte liabemus, non solum ita ut supra diximus substituere possumus, id est ut si heredes non exstiterint, alius nobis heres sit; sed eo amplius, ut etiamsi heredes nobis exstiterint et adhuc inpuberes mortui fuerint, sit lis aliquis heres: velut hoe modo: „Titius filius meus mihi heres esto, si filius meus mini heres non erit sive heres erit et prius moriatur quam in suam tu-telam venerit, tunc Seius heres esto." 191. Post haec videamus de legatis. Quae pars juris extra propositam quidem materiam vide-tur; nam loquitur de his juris figuris, quibus per universitatem res nobis adquiruntur;... (De legatis.) 192. Legatorum itaque genera sunt quattuor; aut enim per vindicationem legamus, aut per damnationem, aut sinendi modo, aut per praeceptionem. (Ad legem FalcuUam.) 224. Sed quidem licebat totum Patrimonium legatis atque libertatibus erogare nee quiequam heredi relinquere praeter-quam inane nomen heredis; idque lex XH tabu-larum permittere videbatur, qua cavetur, ut quod quisque de re sua testatus esset, id ratum haberetur his verbis: „UTI LEGASSIT SUAE REI ITA IUS ESTO." Quare qui scripti heredes, erant, ab hereditate se abstinebant, et idcirco plerique intestati moriebantur. 225. Itaque lata est lex Furia, qua, exceptis personis quibusdam, ceteris plus mille assibus legatorum nomine mortisve causa capere permission non est. Sed et haec lex non perfecit quod voluit;. .. 226. Ideo postea lata est lex Voconia, qua eau-tum est, ne cui plus legatorum nomine mortisve causa capere liceret quam heredes caperent... 227. Lata est itaque lex Faleidia, quam cautum est, ne plus ei legare liceat quam dodrantem; itaque hoc nunc jure utimur. (De imitiliter relictis legatis.) 229. Ante heredis institutionell! inutiliter legatur, scilicet quia testamenta vim ex institutions heredis accipiunt, a rozhodniž se ve stu dnech" atd. Takto můžeme nahrazovat (substituovat) dědice, nakolik chceme. 175. A je nám dovoleno ustanoviti jednoho nebo více náhradníků na místo jednoho dědice a i na místo více dědiců dáti jednoho nebo více náhradníků (substitutů.). 179. Svým nedospělým dětem, které máme v otcovské moci, můžeme ustanoviti náhradníky nejenom způsobem nahoře uvedeným — to je pro případ, že se nestanou dědici, — ale nadto i pro případ, kdy se stanou dědici, ale zemrou v nedospelosti. Ku příkladu takto: „Můj syn Titius budiž mým dědicem: nestane-li se můj syn mým dědicem nebo stane-li se jím a zemře dříve, než dospěje, tu budiž dědicem Seius." 191. Nyní pojednáme o odkazech. Zdá se, že tato část práva vypadá z naší osnovy, neboť mluvíme o těch zařízeních práva, jimiž nabýváme universálně (ientiura fiant et quando-que nobis non eaedem, sed aliae ejusdem naturae reddantur. Unde etiani rautuum appellatum est, quia quod ita tibi a me datum est, ex meo tutum fit. 92, Verbis obligatio fit ex interrogation© et responsione, veluti: „Dari spondes? Spondeo; dabis? dabo; promittis? promitto; fideipromit-tis? fideipromitto; fidejubes? fidejubeo; faeies? faciam." 110. Possumus tarnen ad id quod stipulamur alium adhibere qui idem stipuletur; quem vulgo adstipulatorem vocamus. 128. Litteris obligatio fit veluti in nominibus transscripticiis. Pit autem nomen transscripti-cium duplici modo, vel a re in personam vel a persona in personam. 129. A re in personam transcriptio fit, veluti si id quod tu ex emptionis causa aut conductions aut societatis mihi debeas, id expensum tibi tu-lero. 130. A persona in personam transcriptio fit, veluti si id quod mihi Titius debet, tibi id expensum tulero, id est Titius te delegaverit mihi. 135. Consensu fiunt obligationes in emptionibus venditionibus, locationibus conductionibus, soci-etatibus, mandatis. 136. Ideo autem istis modis consensu dieimus obligationes contrahi quia neque verborum neque scripturae ulla proprietas desideratur, sed suffi-cit eos qui negotium gerunt consensisse. Unde inter absentes quoque talia negotia contrahuntur, veluti per epistulam aut per internuntium: cum alio quin verborum obligatio inter absentes fieri non possit. 137. Item in his contractibus alter alteri obliga-tur de eo quod alteram alteri ex bono et aequo praestare oportet, cum alioquin in verborum obli-gationibus alius stipuletur, alius promittat, et in nominibus 'alius expensum ferendo obliget, 'alius obligetur. 139. Emptio et venditio contrahitur, cum de pre-tio convenerit, quamvis nondum pretium nume-ratum sit, ac ne arra quidem data fuerit; nam zlato. Takovéto věci počítáním, měřením nebo vážením tak poskytujeme, aby přešly na ty, kdo je od nás přijímají a kdo nám potom vracejí ne tytéž věci, ale věci téže povahy. Odtud i název „mutimm", ježto ti dávám ze svého tak, abys byt s tím bezpečný, pokud jde o mne, 92. Slovy se uzavírá závazek otázkou a odpovědí: „Slibuješ, že bude dáno? Slibují. Dáš? Dám. Přislibuješ? Příslibu ji. Na Čest slibuješ? Slibuji na čest. Na důvěru slibuješ? Slibuji na důvěru. Učiníš? Učiním." 110. Můžeme přece k tomu, co si dáváme slíbit, přivzíti vedlejšího věřitele — to je i jinou osobu, která si dává totéž slíbiti a kterou obecně nazýváme „adstipulátorem". 128. Písmem (Mteris) se uzavírá závazek na př. při zrušení staré pohledávky písemným zřízením nové (nomina trcmscripticia). ,$fomen transcripticmm" vzniká dvojím způsobem buď zápisem z věci na osobu nebo zápisem z osoby na osobu. 129. „TranscripUo a re in personam" vzniká, když k tvé tíži zapíši jako vydání, co mi dluhuješ z důvodu trhu, nájmu nebo společnosti. 130. „Transcripticio a persona in personamf vzniká, když k tvé tíži zapíši jako vydání, co mi dluhuje Titius, to je Titius mně delegoval tebe. 135. Vzájemnou dohodou (consensu) se uzavírají závazky při koupi a prodeji, při nájmu a pronájmu, při společnosti a při příkazu. 136. Mluvíme o tom, že závazky vznikají doho-doi;, ježto není třeba slov, není potřeba písma, postačuje, že ti, kdo jednají, souhlasí. Proto se tato jednání mohou uzavřít i mezi nepřítomnými, jako dopisem nebo poslem; naproti tomu verbální obligace nemůže vzniknout mezi nepřítomnými. 137. Při těchto závazcích se také jeden druhému zavazuje, že splní, co třeba plniti podle dobré víry (ex aequo et ~bono), zatím co při slovních (verbálních) závazcích jeden zavazuje, jiný slibuje, a při zapsaných pohledávkách jeden zápisem vydání zavazuje, druhý se zavazuje. 139. Trhová smlouva (kupní smlouva, koupě a prodej, emptio venditio), se uzavírá, když se strany dohodnou o ceně, ačkoli dosud cena ne- 93 quod arrae nomine datur, argumentum est ernpti-onis et venditionis contractae. 140. Pretiura autem certum esse debet... 141. Item pretium in numerata peeunia consistere debet... 142. Locatio autem et eonductio similibus regu-lis eonstituitur; nisi enim merces certa statuta sit, non videtur locatio et eonductio eontrahi. 148. Societatem coire solemus aut totorum bonorum aut unius alieuius negotii, veluti manei-piorum emendorum aut vendendorum. 149. Magna autem quaestio fuit, an ita coiri possit societas, ut quis majorem partem lucre-tur. minorem damni praestet... 155. Mandatum consistit, sive nostra gratia mandamus sivealiena;itaque sive ut me a negotia ge-ras, sive ut alterius, mandaverim, contrahitur mandati obligatio et invicem alter alteri tenebi-mur in id, quod vel me tibi vel te mihi bona fide praestare opportet. 163. Expositis generibus obligationum quae ex contractu naseuntur, admonendi sumus adquiri nobis non solum per nosmet ipsos, sed etiam per eas personas quae in nostra potestate manu man-cipiove sunt. 164. Per liberos quo que homines et alienos servos quos bona fide possidemus, adquiritur nobis tantum ex duabus causis, id est si quid ex operis suis vel ex re nostra adquirant. 168. Tollitur autem obligatio praecipue solutione ejus quod debetur. Unde quaeritur, si quis con-sentiente creditore aliud pro alio solvent, utrum ipso jure liberetur, quod nostris praeeeptoribus placuit, an ipso jure mane at obligatus, sed ad-versus petentem exceptione doli mali defendi de-beat, quod diversae scholae auctoribus visum est. 169. Item per aceeptilationem tollitur obligatio. Acceptiiatio autem est veluti imaginaria solutio; quod enim ex verborum obligatione tibi debeam, id si velis mihi remitiere, poterit sic fieri, ut patiaris haee verba me dicere; „Quod ego tibi promisi, habesne aeceptum?" et tu respondeas: „Habeo". 173. Est etiam alia species imaginariae solutio- byla zaplacena a nebyl dán závdavek, neboť to, co se dává pod názvem „závdavek (arra)", je důkazem, že kupní smlouva byla uzavřena. 140. Cena musí být při trhové smlouvě určitá... 141. Při trhové smlouvě musí také být cena stanovena v penězích... 142. Nájemní smlouva (nájem a pronájem, pacht, locatio conductio) se uzavírá podle podobných pravidel jako trhová smlouva; není-li určitě stanoveno nájemné, nevzniká nájemní smlouva. 148. Smlouvu o sdružení (společenskou smlouvu, societas) uzavíráme buď pro veškeré jmění nebo k nějakému jednomu jednání na př. ke koupi nebo k prodeji mancipaěních věcí. 149. Velká byla otázka, zda lze vejiti ve společnost tak, aby někdo bral větší podíl na zisku a menší na ztrátě... 155. Příkaz (mandátům) spočívá v tom, že něco přikazujeme ve svém nebo v cizím zájmu; tak na př. přikáži, abys vedl mé záležitostí nebo záležitosti někoho jiného; tím se uzavírá príkazní závazek a obě strany jsou navzájem povinny plnit to, co je třeba splnit v dobré víře (bona f ide). 163. Když jsme si vyložili druhy závazků ze smluv (ex contractu), připomeňme si, že nabýváme nejenom prostřednictvím sebe samých, ale také těmi osobami, které máme v panské a v rodinné moci, v manželské moci nebo jakoby v majetku (in fótestate, manu mancijňove). 164. Prostřednictvím svobodných osob nebo cizích otroků, které držíme v dobré víře, nabýváme toliko ze dvou důvodů — to je tenkráte, kdy něco nabývají vlastní prací nebo z naší věci. 168. Závazek se ruší zvláště splněním toho, co se dluhuje. Tu vzniká otázka, zda se — jestliže dlužník plní za souhlasu věřitele něco jiného, než co dluhuje,—už po právu dlužník osvobozuje. Tento názor se zamlouval našim učitelům. Různé školy však hájí mínění, že dlužník zůstává po právu zavázán, ale má proti vymáhajícímu věřiteli námitku zlého úmyslu (eooceptio ddli mali). 169. Závazek také zaniká akceptilací. ^ccepti-latio" je jakoby obrazné plnění. Jestliže mně totiž chceš prominouti, co ti dluhuji z verbální obligace, může se to stati tak, že strpíš, abych řekl: ,.Co jsem ti slíbil, už más přijaté?" a ty odpovíš: „Mám." 173. Kromě toho je jiný způsob obrazného plně- 94 ms per a es et Iibram. Quod et ipsum genus čertíš in causis receptům est, veluti si quid eo nomine debeatur quod per aes et Iibram gestům sit, sive quid ex judicati causa debeatur. 176. Praeterea novatione tollitur obligatio; veluti si quod tu mihi debeas, a Titio dari stipulates sim. Nam interventu novae personae nova nascitur obligatio et prima tollitur translata in posteriorem, adeo ut interdum, licet posterior sti-pulatio inutilia sit, tarnen prima novationis jure tollatur; veluti si quod mihi debes, a Titio post mortem ejus vel a muliere pupillove sine tutoris auctoritate stipulates fuero... 177. Sed si eadem persona sit, a qua postea sti-puler, ita demum novatio fit, si quid in posteria stipulatione novi sit, forte si condicio aut dies aut Sponsor adjiciatur aut detrahatur. 180. Tollitur adhuc obligatio litis contestatione, si modo legitime judicio fuerit actum. Nam tunc obligatio quidem principalis dissolvitur, ineipit autem teneri reus litis contestatione; sed si con-demnatus sit, sublata litis contestatione ineipit es causa judicati teneri. Et hoc est quod apud veteres scriptum est ante litem contestatam dare debitorem oportere, post litem contestatam con-demnari oportere, post condemnationem judi-catum facere oportere. 182. Transeamus nunc ad obligationes quae ex delicto naseuntur, veluti si quis furtum fecerit, bona rapuerit, damnum dederit, injuriam eom-miserit; quarum omnium rerum uno genere con-sistit obligatio, cum ex contractu obligationes in mi genera diducantur, sicut supra exposuimus. 183. Furtorum autem genera Ser. Sulpicius et Masurius Sabinus Uli esse dixerunt, manifestum et nec manifestum, conceptual et oblatum; ... 184. Manifestum furtum quidem id esse dixerunt, quod dum fit deprehenditur... 185. Nec manifestum furtum quid sit, ex iis quae diximus intellegitur; nam quod manifestum nort est, id nec manifestum est. 186. Conceptum furtum dicitur, cum apud ali-quem testibus praesentibus furtiva res quaesita et inventa sit; nam in eum propria actio consti-tuta est, quamvis fur non sit, quae appellatur coaeepti. ní — „sólxiUo per aes et librám". A tento druh plnění je přijat v určitých záležitostech, jako při dluzích z jednání „per aes et librám" nebo z rozsouzené záležitosti. 176. Mimoto zaniká závazek zřízením nového závazku, novací. Jako na př. to, eo ty mně dluhuješ, jsem stipuloval, že mně má dáti Titius. Neboť vstupem nové osoby vzniká nový závazek a starý se zdvíhá, byv přenesen do pozdějšího, a to tak, že — ačkoli je pozdější ústní závazek (stipulatio) neužitečný — přece se prvý závazek zrušil právem novace; jako ku př. když si dám stipulovati to. co mi dluhuješ, od Titia po jeho smrti nebo od ženy nebo od nedospělého dítěte bez poručníkovy účasti... 177. Jestliže je to táž osoba, od které si později dám ústně slíbiti (stipulovati), dochází k novaci tak, že v pozdějším závazku je něco nového — aliquid novi — ku př. to, že se připojí podmínka nebo čas nebo se připojí nebo odloučí rukojmí (sptonsw). 180. Závazek se dále ruší zahájením rozepře (li-tiskontestací). Předpokládá se však, že bylo jednáno v zákonném sporu (iudichmi legiti-mum). Tehdy se totiž hlavní obligace ruší, dlužník začíná být zavázaným z litiskontestace; jestliže pak je odsouzen, zaniká zahájená rozepře a dlužník začíná být zavázaným z rozsouzené věci (eo; causa iudicati). A toto vyjádřili staří spisovatelé takto: před zahájením rozepře má dlužník povinnost „dare", po litiskontestaci „condemnari", po odsouzení Judicatum facere". 182. Přejděme nyní k závazkům, které vznikají z bezprávných činíi (ecs delicto), jako příkladem uvedeme, jestliže se někdo dopustí krádeže, loupeže, způsobí bezprávně škodu, způsobí bezpráví — ze všeho toho vzniká jeden druh obligací, nahoře jsme si přece vyložili čtvero druhů závazků. 183. Servius Sulpicras a Masurius Sabinus řekli, že jsou čtyři druhy krádeže: furtum manifestům, nec manifestům, conceptum, oblatum',... 184. Krádež je — jak řekli — zjevná (furtum manifestům), když byla objevena, dokud se dála,... 185. Furtum nec manifestům — z toho, co jsme si pověděli, vyplývá, že to není krádež, která by byla zjevná. 186. „Conceptum furtum" se nazývá krádež tehdy, když se u někoho za přítomnosti svědků hledá a najde ukradená věc; tu se na tuto osobu podává žaloba — actio furti concepti — i když není zlodějem. 95 187. Oblatum furtum dicitur, cum res furtiva tibi ab aliquo oblata sit eaque apud te concepts sit; utique si ea mente data tibi fuerit, ut apud te potius quam apud eum qui dederit concipere-tur; nam tibi, apud quem eoncepta est, propria adversum eum qui optulit, quamvis fur non sit, eonstituta est actio, quae appellatur oblati, 188. Est etiam prohibiti furti actio adversus eum qui furtum quaerere volentem prohibuerit. 189. Poena manifest! furti ex lege XU tabularum capi talis erat... 195. Furtum autem fit non solum cum quis in-tereipiendi causa rem alienam amovet, sed gene-raliter cum quis rem alienam invito domino eon-tree tat. 196. Itaque si qitis re, quae apud eum deposita sit, utatur, furtum committit; ... 203. Furti autem actio ei conpetit cujus interest rem salvám esse, licet dominus non sit... 209. Qui res alienas rapit, tenetur etiam furti; quis enim magis alienam rem invito domino con-trectat quam qui vi rapit?... 210. Damni injuriae actio constituitur per legem Aquiliam, cujus primo capite cautum est ut si quis hominem alienum alienamve quadrupedem quae pecudum numero sit injuria Occident, quanta ea res in eo anno plurimi fuerit, tantum domino dare damnetur. 211. Injuria autem oceidere intellegitur, cujus dolo aut culpa id acciderit; ... 215. Capite secundo adversus adstipulatorem qui pecuniam in fraudem stipulator is acceptam fece-rit, quanti ea res est, tanti actio constituitur. 217. Capite tertio de omni cetero damno cavetur. Itaque si quis servum vel earn quadrupedem quae pecudum numero est vulneraverit, sive earn quadrupedem quae pecudum numero non est, veluti canem, aut feram bestiam, veluti ursum, leonem, vulneraverit vel occiderit, hoc capite actio constituitur ... 219. Ceterum placuit ita demum ex ista lege actionem esse, si quis corpore suo damnum dederit; ideoque alio modo damno dato utiles actio-nes dantur, veluti si quis alienum hominem aut pecudem incluserit et fame neeaverit, aut jumen-tum tam vehementer egerit, utnimperetur; item si quis alieno servo persuaserit, ut in arborem ascenderet vel m puteum descenderet, et is ascendendo aut deseendendo ceciderit et aut mortuus fuerit aut alia parte corporis laesus sit; . . . 187. Oblatum furtum: když je ti nabídnuta ukradená věc a u tebe je nalezena, jako když ti byla věc dána se záměrem, aby byla nalezena spíše u tebe než u toho, kdo ti ji dal; tobě pak, když u tebe byla kradená věc nalezena, naproti tomu, kdo ti ji podstrčil, i když nebyl zlodějem, se dává žaloba zvaná ocť/o furti oblati. 188. A je ještě žaloba „actio furti proJúbiti" proti tomu, kdo někomu zabránil zjistit krádež. 189. Podle zákona dvanácti tabulí byl trest na zjevnou krádež (furtum manifestům) hrdelní... 195. Krádeže se dopouští nejenom ten, kdo cizí věc odejme, aby si ji prisvojil, ale všeobecně i ten, kdo proti vlastníkově vůli nakládá cizí věci, aby se obohatil. 196. A tudíž dopouští se krádeže, kdo užívá věci, která mu byla dána do úschovy; ■ • ■ 203. Žaloba z krádeže náleží tomu, kdo má zájem na tom, aby věc byla v pravém stavu, třebas není vlastníkem... 209. Kdo uloupí cizí věc, odpovídá také za krádež; kdo totiž více nakládá s cizí věcí proti vlastníkově vůli, než-li ten, kdo ji loupí ? ... 210. ,..Damni inmriae actio" se opírá o Akvili-jův zákon, v jehož první hlavě bylo stanoveno, že ten, kdo cizího člověka nebo cizího čtver-nožee, počítaného mezi dobytek, bezprávně zabije, bude odsouzen dát vlastníku nejvyšší částku, které věc v tom roce dosáhla. 211. Zabiti bezprávně („inxuria") značí zabiti zlovolně (dolo) nebo zaviněně (cidpa) ... 215. V druhé hlavě Akvilijova zákona se ustanovuje žaloba na tolik, kolik ta věc bude činit, proti adstipiúátorovi, který přivodil přijetí peněz, aby stipulátor byl obelstěn. 217. V třetí hlavě Akvilijova zákona se jedná o veškeré ostatní škodě. A tak, když cizího otroka nebo cizího čtvemožce, který nepatří mezi dobytek, jako psa nebo šelmu na př. medvěda, lva, někdo poraní nebo zabije, dává se proti němu žaloba podle této hlavy zákona... 219. Ostatně, hájí se názor, že podle tohoto zákona (t. j. podle Akvilijova zákona) vzniká žaloba, jestliže někdo svým tělesným působením způsobil škodu; a tak, byla-li jiným způsobem škoda způsobena, vznikají obdobné žaloby (acti-ones utíles), jako když někdo cizího člověka nebo dobytče zavře a nechá zhynout hladem nebo tažný dobytek k smrti utahá nebo, když někdo přemluví cizího otroka, aby vylezl na strom anebo slezl do studny, a ten při lezení spadne a zabije se nebo se zraní. 96 223. Poena autem injuriarum ex lege XII tabu-larum propter membrum quidem ruptum talio erat; propter os vero fractum aut conlisum tre-centorum assium poena erat, si libero os fractum erat; ea si servo, CL; propter ceteras vero injurias XXV assium poena erat constituta, et videbantur illis temporibus in magna paupertate satis idoneae istae pecimiariae poenae. 224. Sed nunc alio jure utimur; permittitur enim nobis a praetore ipsis injuriam aestimare, et judex vel tanti condemnat quanti nos aestimaveri-mus, vel minoris, prout ei visum fuerit. Sed cum atrocem injuriam praetor aestimare soleat,... judex ... plerumque tarnen propter ipsius prae-toris austoritatem non audet minuere condem-nationem. 225. Atrox autem injuria aestimatur vel ex facto, veluti si quis ab aliquo vulneratus aut verberatus fustibusve caesus fuerit; vel ex loco, veluti si cui in theatro aut in foro injuria facta sit; vel ex persona, veluti si magistratus injuriam passus fuerit vel senatori ab humili persona facta sit injuria. Commentarius quartus. 1. Superest ut de aetio-nibus loquamur. Et si quaeramus quot genei-a actionum suit, verius videtur duo esse, in rem et in personam; ... 2. In personam actio est qua aghnus cum aliquo qui nobis vel ex contractu vel ex delicto ob-liga-tus est, id est cum intendimus „Dare, facere, praestare oportere." 3. In rem actio est, cum aut corporalem rem intendimus nostram esse, aut jus aliquod nobis conpetere, veluti utendi aut utendi fruendi, eundi agendi aquamve ducendi ve altius tollendi proscipiciendive; aut cum actio ex cliverso ad-versario est negativa ... 5. Appellantur autem in rem quidem actiones vindicationes, in personam vero actiones quibus „dari fierive oportete" intendimus, condictiones. Dějiny státu a práva 223. Podle zákona dvanácti tabulí byla trestem na bezpráví (iniuria) při zničení údu odveta; když byla zlomena kost nebo rozbita, byl stanoven trest tří set asů, jestliže byla svobodnému zlomena kost; jestliže otroku, stopadesát &.sů; pro jiné injurie, trest dvaceti pěti asů; a tyto peněžité pokuty se tenkráte za velké chudoby pokládaly za dosti vhodné. 224. Avšak dnes užíváme jiného práva; pretor nám dovoluje, abychom si sami ocenili bezpráví a soudce odsoudí podle své úvahy na tolik, na kolik jsme Škodu ocenili, nebo na méně. Jestliže však pretor dovoluje ocenění při surovém bezpráví, zpravidla se soudce neodvažuje vzhledem k pretorově autoritě snížit odsouzení. 225. „Atrox iniuria" — surové bezpráví — se posuzuje podle povahy činu, na př, jestliže byl někdo bičován a poraněn nebo kyjem zbit k smrti; nebo podle místa, jako když byla injurie spáchána v divadle nebo na f oru; nebo podle osoby, jestliže utrpěl bezpráví magistrát nebo od nízko postavené osoby senátor. Čtvrtý komentář. 1. Zbývá promluvit i o žalobách. Ptáme-li se, kolik je druhů žalob, pak je pravdivé, že jsou jich dva druhy, žaloby na věc (věcné žaloby, actiones in rem) a osobní žaloby (actiones in personam). 2. Osobní žalobou (actio in personam) je žaloba, kterou žalujeme někoho, kdo je nám zavázán buď ze smlouvy (ex contractu) nebo z bezprávného činu (eco delicto) — to je když tvrdíme, že někdo má dáti, učiniti, plniti (dare, facere, praestare oportere). 3. Věčná žaloba (actio in rem) je tu tehdy, když buď tvrdíme, že tělesná věc je naše nebo že nám náleží nějaké právo, na př. užívání, požívání, právo cesty, právo průhonu, právo vésti vodu, právo výše stavětí nebo právo vyhlídky; nebo když je žaloba proti tomu či onomu odpůrci záporná... 5. Věcné žaloby (actiones in rem) se nazývají vindikačními žalobami (vindkaiiones), osobní žaloby (actiones in persoiwm/. kterými uplatňujeme, že se má dáti nebo stati (dari fierive oportere), kondikcemi (condictiones). 97 6. Agimus autem interdum ut rem tantum con-sequamnr, interdum ut poenam tantum, alias ut rem et poenam. 7. Rem tantum persequimur velut aetionibus qui-bus ex contractu agimus. S. Poenam tantum persequimur velut actione furti et injuriarum...; nam ipsius rei et vindicatio et condictio nobis conpetit. 9. Rem vero et poenam persequimur velut ex his causis ex quibus adversus infiüantem in duplum agimus; quod aecidit per actionem judicati, de-pensi damni injuriae legis Aquiliae,... 10. Quaedam praeterea sunt actiones quae ad legis actionem exprimuntur, quiaedam sua vi ac potestate constant. Quod aut manifestum fiat, opus est prius de legis aetionibus loquamur. 11. Actiones quas in usu veteres habuerunt, legis actiones appellabantur vel ideo quod legibus proditae erant (quippe tunc edicta praetoris, quibus eonplures actiones introduetae sunt, non-dum in usu habebantur), vel ideo quia ipsarum legum verbis aecomodatae erant et ideo inmuta-biles proinde atque leges observabantur; unde eum qui de vitibus succisis ita egisset, ut in actione vites nominaret, responsum est rem perdi-disse, cum debuisset arbores nomin are eo quod lex XU tabularum, ex qua de vitibus succisis actio conpeteret, generaliter de arboribus succisis loqueretur. 12. Lege autem agebatur modis quinque: sacra-menfco, per judicis postulationem, per eondietio-nem, per manus injectionem, per pegnoris capi-onem. 13. Sacramenti actio generalis erat;... 30. Sed istae omnes legis actiones paulatim in odium venerunt, namque ex nimia subtilitate ve-terum qui tunc jura condiderunt eo res perdueta est, ut vel qui minimum errasset litem perderet. Itaque per legem Aebutiam et duas Julias subla-tae sunt istae legis actiones effeetumque est, ut per coneepta verba, id est per formulas, litige-mus. 34. Habemus adluie alterius generis fictiones in quibusdam formulis, veluti cum is qui ex edicto bonorum possessionem petiit ficto se herede agit... 36. Item usucapio fingitur in ea actione quae Publiciana voeatur. Datur haec actio ei qui ex justa causa traditam sibi rem nondnm usueepit eamque amissa possessione petit. Nam quia non potest earn „Ex jure Quiritium suam esse" 6. Někdy žalujeme tak, že sledujeme věc, jindy pokutu, jindy zas i věc i pokutu. 7. Toliko věc sledujeme při žalobách ze smluv (ex contractu). 8. Jenom pokutu sledujeme na př. při žalobě z krádeže (actio furti) a z bezpráví (actio in-iuriarmn)...; neboť nám náleží, pokud jde o věc, jak víndikace, tak kondikce. 9. Věc i pokutu sledujeme na př. v těch záležitostech, ve kterých žalujeme na dvojnásobek toho, kdo zapírá; to se děje při actio kultcati, depensif inhiriae legis Aqitttiae,... 10. Některé žaloby se opírají o legisakci, jiné mají svou vlastní sílu a moc. Aby to bylo srozumitelné, je potřeba nejdříve pojednati o „legis actiones". 11. Žaloby, jichž staří užívali, jmenovaly se „legis actiones". To proto, že byly vytvořeny zákony (poněvadž se tehdy ještě neužívalo pretor-ských vyhlášek, jimiž byly zavedeny mnohé žaloby) , nebo proto, že byly přizpůsobeny slovům samých zákonů a tudíž byly zachovávány nezměnitelně jako zákony; odtud ten, kdo žaloval z toho důvodu, že mu byly pořezány révy a v žalobě uvedl révy — prohrál spor, poněvadž měl uvésti stromy, ježto zákon dvanácti tabulí, z něhož náležela žaloba i na pořezané révy, všeobecně mluvil o stromech. 12. Bylo patero legisakci: legis actio sacramen-to, legis actio per mdicis posíulationem, legis actio per condictionem, legis actio per manus iniectionem, legis actio per pignoris capionem. 13. 2aloba ^aeramenti actio" byla všeobecnou, generální;... 30. Ale všechny tyto legisakce jedna po druhé upadly v nenávist, poněvadž to pro přílišnou přesnost starých, kteří právo tvořili, tak daleko došlo, že ztratil spor i ten, kdo se dopustil co nejmenší chyby. A tak Aebutiovým zákonem a dvěma zákony Juliovými byly zrušeny ony legisakce a dnes tudíž žalujeme pomocí formulí (per concepta verba, per formulas). 34. Dneska máme v některých formulích... smýšlené předpoklady (fikce), na př. když se žaluje na základe pretorské vyhlášky o bonorum possessio s fikcí, že je žalobce dědicem,... 38. Též vydržení se finguje v žalobě, která se jmenuje publiciánskou žalobou. Tato žaloba se totiž dává tomu, komu byla věc ze spravedlivého důvodu odevzdána a on ji dosud nevydržel a, ztrativ její di'žhu, žaluje na vrácení držby. 98 intendere. fingitur rem usueepisse et ita quasi es jure Quiritium dominus f actus esset intend it, veluti hoc modo: „Judex esto. Si quem homi-nem A. Agerius emit et is ei traclitus est, amio possedisset, tiun si eum hominem de quo agitur ex jure Quiritium ejus esse oporteret" et reli-qua. 39. Partes autem formulářům hae sunt: demonstratio, intentio, adjudicatio, condemnatio. 40. Demonstratio est ea pars quae principio ideo inseritur, ut demonstretur res de qua agitur: velut haec pars formulae: „Quod A. Agerius N. Negidio hominem vendidit"; item haec: „Quod A. Agerius apud N. Negicihmi hominem deposuit". 41. Intentio est ea pars formulae qua actor de-siderium suum concludit: velut haec pars fcr-inulae: „Si paret N. Negidium A. Agerio sester-tium X milia dare oportere"; item haec: ,.Quid-quid paret N. Negidium A. Agerio dare facere oportere"; item haec ,,Si paret hominem ex jure Quiritium A. Agerii esse". 42. Adjudicatio est ea pars formulae qua per-mittitur judici rem alieui ex litigatoribus ad-judicare; velut si inter coheredes familiae ercis-cundae agatur, aut inter soeios communi divi-dundo, aut inter vicinos finium regundorum; nam illic ita est: „Quantum adjudicari oportet, judex Titio adjudicato". 4.3. Condemnatio est ea pars formulae qua judici condemnandi absoivendive potestas permittitur; velut haec pars formulae: „Judex N. Negidium A. Agerio sestertium X milia condemna. Si non paret, absolve"; item haec: „Judex N. Negidium A. Agerio dumtaxat X milia condemna. Si non paret, absolvito"; item haec: „Judex N. Negidium A. Agerio condemnato." 45. Sed eas quidem formulas in quibus de jure quaeritur, in jus conceptas vocamus, quales sunt quibus intendimus „Nostrum esse aliquid ex jure Quiritium" aut „nobis dari oportere" aut „pro fure damniun decidi oportere"; sunt et aliae, in quibus juris civilis intentio est. Jelikož nemůže tvrdit, že je věc podle kvirií-ského práva jeho, předpokládá se smyšleně, že věc vydržel a stal se jakoby vlastníkem z kvirit-ského práva. To tvrdí ku příkladu tímto způsobem: „Budiž soudce. Jestliže nějakého člověka Aulus Agerius koupil a ten mu byl odevzdán a držel jej rok, tu kdyby se tento člověk stal podle kviritského práva jeho vlastnictvím..." atd. 39. Části formuli jsou tyto: demonstrace, intence, adjudikace a kondemnace. 40. Demonstrace (demonstratio) je ta část formule, která se dává do jejího čela, aby se popsala záležitost, o kterou běží; na př. tato část formule: „Ježto Aulus Agerius prodal Numeriovi Negidiovi člověka" nebo: „Ježto Aulus Agerius uschoval u Numeria Negidia člověka." 41. Intence (inteniio) je ta část formule, clo které žadobce vkládá svou žádost; ku příkladu tato část formule: „Jestliže se zjistí, že Nume-rius Negidius je povinen dáti Aulu Ageriovi deset tisíc sesterců" nebo: „Cokoli se zjistí, že je to Numerius Negidius povinen Aulu Ageriovi dáti a učiniti (dare facere)"; rovněž: „Jestliže se zjistí, že člověk náleží Aulu Ageriovi podle kviritského práva." 42. Adjudikace (adiudicatio) je ta část formule, kterou se dovoluje soudci přisouditi věc některé ze stran sporu; jako když se žaluje mezi spoludědici na rozdělení rodinných věcí (acto fami-liae erciscundae) nebo mezi společníky na rozdělení společného jmění (iudiciwm communi dividundo) nebo mezi sousedy na úpravu hranic (mdiciuni finium regundorum). V těchto případech se ve formuli praví: „Kolik bude třeba přisouditi, tolik, soudce, Titiovi přisuď!" 43. Kondemnace (condemnatio) je ta část formule, kterou se soudci poskytuje moc odsouditi nebo osvoboditi, na příklad tato část formule: „Soudce nechť Numeria Negidia Aulu Ageriovi odsoudí na deset tisíc; jestliže se to nezjistí, nechť jej osvobodí" nebo: „Soudce Numeria Negidia Aulu Ageriovi nechť odsoudí do deseti tisíc; jestliže se to nezjistí, nechť jej osvobodí:" 45. Formule, ve kterých se někdo domáhá práva, označujeme žalobami sestavenými neboli koncipovanými podle práva (actiones in ius con-ceptae); takovými jsou příkladem: „Že je něco naše podle kviritského práva" nebo, že je nám .Jari oportere" (že na nás má býti převedeno vlastnické právo) nebo že „je pro krádež potřeba rozhodnout i o škodě"; jsou i jiné formule, ve kterých je intence opřena o občanské právo. 99