BAKCHANTKY BAKCHANTKY EURIPIDES BAKCHANTKY Antickí svědectví nám uchovalo informaci, Že Bakchantky byly uvedeny spolu s Ifigeneiou v Aulidě a Alkmaiónem v Korinthu na athénském jevižti roku 406 př. n. I. již po Euripidovi smrti jeho nejmladSím synem Eurípi-dem ML, který jimi získal první cenu. Je vlak velmi pravděpodobně, že tyly napsány a také jii uvedeny v makedonskí Pelle, na dvoře krále Archeláa, kam se básnik roku 408 pf. n. I. odebral a kde také záhy zemřel, — Tragédie dramatizuje epizodu z pověsti o dramatickém Mření Bakchova kultu po Řecku a je pro nás pramenem cenných zpráv o původním smyslu a podobe bakchických orgii, které známe jinak jii z Řecka historické doby v podobe značné zkrocené a zeivilizované. Látku zpracoval jii Aischylos, a to dokonce ve dvou nezachovaných tetralogiích, z nichž je citována i tragédie s nazvem Pentkeus. Euripida inspirovalo patrné překvapující setkání s bak-chUkými obřady, které si v Makedonii — jak víme odjinud — uchovaly jeítS původní divoký a krajní extatický a enthúsiastieký (enthúsiasmos je stav, kdy má tlovik ve svém nitru boha, posedlost bohem) charakter, o nimi v kultúrni a civilizačné pokročilejším Řecku vypravily ní jen staré mýtky. Z díla alespoň dýchá s plnou bezprostredností zážitek fascinující, pudové i mysteriózni, dravé svůdnosti a jakási omamujici prahistorická původnost. Rozhodní svědil Bakchantky o tom, jaký básnický žár a výrazovou potenci si Euripides uchoval ai do posledních dnů života. V jednoduchosti a přímočarosti mistrní sevřeného a stupňovaného děje i ve výrazoví naléhavosti chórů bakchantek se projevuje záměrní archaizující stylizace. — Dílo bylo za všech dob hluboce obdivováno (Goethe je např. povazoval za nej-hlubií Euripidovu kreaci), ale ne vidy dobře vykládáno a chápáno. Po pravdě řeíeno, není spolehliví vyloženo beze zbytku dodnes. To má několik příčin. Přední je celá jeho dramaturgicko ekonomie osnována tak, ie tragiku díla lze snadněji prožit a pochopit emocionálně nežli pak tento složitý estetický zážitek definovat. Dále jsou Bakchantky bezpochyby skuteční nejstrmijSím a myšlenkově nejsloiitějším Euripidovým dramatem, opřeným nadto o hluboce podvědomé a pudoví sféry helénskeho prožitku svita. Konečné — text dílo je zachován ve znační porušené podobí a mnoho závažných textovíkritických problémů není dodnes uspokojiví vyřeieno. Nejbolestníjíl ztrátou je velká mezera před závěrem dramatu, a to právě v místi velmi citlivém pro postižení Euripidova uměleckého a ideového záměru, (Viz o tom v poznámkách k textu Bakchantek.) 19, století mělo sklon interpretoval Bakchantky jako Euripidov konečný filozofický obrat, jako jeho kajícný skok do sféry iracionálna a mystiky a zřeknuti se kritického rozumu. Ale dávno bylo prokázáno, že taková interpretace neobstojí — dílem proniká zároveň silný vichr rezavě ostré ironie. Proto se zdá správnější výklad, Se hrůzní otřesní a až ohavné tragické vyústění dila je výsledkem mistrní a přesvědčiví ztvárněného nesmiřitelného a neřešitelného utkání a prudké srážky dvojího fanatismu — náboženského, kterému propůjčuje sílu a konečné vnějil vítězství primitivní, ale hluboko zakořeněný pudový základ, potlačovaný historicky podmíněnými civilizačními formami a % vědomi vytěsňovaný kulturou, jemuž víak bakchickS orgie zprostředkuji a umožňuji dočasné vybití a uklidnění, — a fanatismu státni-civUizačního, který prohrává pro jaksi „pozitivisticky" plochý a omezený racionalismus, který se nesnaží pronikat nepochopitelným a prostí je předem popírá, aniž by si byl vědom vlastní podstaty, omezenosti a slabosti. — Ztracený závěr tragédie se pokusil na zá-kládě starověkých citaci a svědectví rekonstruovat první EURIPIDES BAKCHANTKY 353 překladatel Bakchantek do ieitiny, Ot. Jiráni (Euripides: Bakchy, Praha 1925). OSOBY DIOrrŕSOS, bůh plodnosti a vína TEIRESIAS, slepý věštec KADMOS, zakladatel Tbéb PENTHEUS, thébský král, syn Agauy A6AITÉ, dcera Kadmova SLUHA Pentheův POSEL první, pasák dobytka POSEL druhý, sluha Pentheův SBOR bakchantek, průvodkyň Dionýsových x Lýdie Sluhové Pentheovi, sluhové Agauy Odehrává « v Thébách pfed královským palácem, opodál je náhrobek Kadmovy dcery Stměly, matky Dionýsovy, s větným doutnajícím ohíiSm DIONÝSOS ti podobě mladíka Já, Dionýsos, Diův syn, teď přicházím sem do Théb, kde mě kdysi dcera Kadmova, Semelé, v ohni blesku na svět přivedla. Zde u pramenů Dirké, u vod Isménu svou božskou podobu jsem změnil na lidskou. Hle, náhrobek mé matky, bleskem zabité, tam u paláce, také její dům, již v troskách! Y nich dosud doutná plamen z blesku Diova. Je věčným svědectvím Héřiny zpupnosti. Kadmovi patří chvála, že to místo ctí jak svatyni své dcery, nepřístupnou všem. Má réva zelená ji hrozny zakrývá. Prošel jsem Lýdii a také Frygii, zářící zlatem, sluncem žhavou Fersii, i hradby Baktrie a chladnou Médii. Blaženou Arábii jsem též navštívil. Přes celou Asii, u slaných mořských vod, přes města s krásnými věžemi na hradbách, jež spolu s Řeky obývají barbaři, jsem došel do Théb. Ty jsou prvním řeckým městem. Své tajné obřady jsem všude zavedl, i reje, abych lidem projevil své božství. Z řeckých měst nejprve jsem Théby rozjásal. Do srnčí kůže jsem je oblékl a dal jim do ruky svou hůl, svůj thyrsos s břcíťanem. Matčiny Bestry, od nichž bych to nečekal, řekly, že Dionýs prý není od Dia, I 354 EURIPIDES že matka 8 někým smrtelným se zapletla a pak svůj poklesek chtěla svést na boha. Prý Kadmův nápad! Proto zahubil ji Zeus svým bleskem. Pro ten sňatek vylhaný. Já vyštval jsem je za to z jejich domovů, teď v horách bez rozumu běsní v šílenství. A přiměl jsem je vystrojit se k obřadům. Co žen je v Thébách, všechny z domovů jsem hnal v divokém jásotu. Ted všechny společně jak dcery Kadmovy bez všeho přístřešku na holé skále sedí, pod větvemi jedle. To město dosud neznalé mých obřadů, ať chce či nechce, musí se jim zasvětit. Cest Semely, své matky, musím obhájit, prokázat, že jsem bůh zplozený od Dia. Sám Kadmos není vládcem již, předal svou moc a vládu Pentheovi, svému vnukovi. Ten bohům vzpírá se tím, že mě zneuznal, odstranil z oltářů, v modlitbách opomněl. Svůj božský původ mu chci proto dokázat a s ním všem Thébanům. Až tohle dosáhnu, pak kroky obrátím do jiné krajiny, své božství prokážu. A kdyby Thébané snad chtěli násilím bakchantky sehnat z hor, pak chci jim v čele stát jak jejich velitel. Jen proto jsem se teď proměnil v člověka a přijal na sebe svou mužskou podobu. Obrací »e ke sboru bakchaníek Vy ženy, jež jste pro mne opustily Tmólos, záštitu Lýdie. Sem pojďte, cizinky, mě doprovázejte jak přítelkyně dál, má družino. Ted fryžských bubínků se chopte, těch, které vynalezla Rhea spolu se mnou. BAKCHANTKY 355 Obstupte palác Pontheův a bubnujte. Ať celé město Kadmovo vás uslyší. Já odejdu teď v kithairónské údolí, kde jsou mé bakchantky. S nimi se pustím v rej. SBOR Až z Asie spěchám za Bakchem, z posvátného Tmólu. Za svou radostnou prací, jejíž těžkost snáším tak lehce. Chci jásat k Bakchově poctě. Hej, vy na cestě! Hej, vy na cestě! Hej, vy lam v paláci! Ustupte nám! A mlčte v posvátné úctě. Tak jak se sluší, tak jak je mým zvykem, chci písní oslavit Bakcha. Ach, jak je blažený, ach, jak je šťastný, kdo tajemné obřady poznal. Svůj život v čistotě tráví, v duši vždy radost a jásot. Na horách v Bakchově reji posvátnou očistu získá. I Kybelu, Velkou Matku, ctí, její obřady slaví. Svůj thyrsos do výše zvedá a břečťanem zdobí si hlavu. Tak Bakchovi slouží. Sem pojďte, bakchantky, pojďte. Uveďte božského Bakcha, syna božského otce, z fryžských hor do Hellady, do jejích širokých ulic. 356 EURIPIDES BAKCHANTKY 357 Sem. uvedte Bakcha. kde čekají ženy. Ty Bakchos zahnal od stavů a člunků. Kdysi ho zrodila matka Dionýsos, syn Diův. v bolestné porodní křeči. Blesk od Dia seslaný Tam v obydlí Kurétů, předčasně vypudil plod. v posvátných krétBkých slujích, A matka hromovou ranou kde narodil se Zeus. ze sveta sešla. Tam vynalezli Korybanti, nosící trojité přilbice, Hned Zeus, Kronův syn, tenhle můj kožený bubínek. nahradil synovi matčino lůno. Spojili jeho bakchické údery Ve svém boku jej ukryl, s příjemně znějící fryžskou flétnou bok zlatými sponami sepjal. v lahodný souzvuk. A tak jej před Hérou schoval. Dali jej do rukou Rheji, V čas, který určily Moiry, ať zvučí bakchantkám k tanci. ho přivedl na svět. I bujní Satyrové Boha s býčími růžky. jej získali od božské matky. Skráně mu ověnčil hady. Teď bije jim k reji Tak vznikl zvyk: i bakchantky loví každé tři roky. V slavnosti, hady a věnčí se jimi. z níž se raduje Bakchos. Vy Théby, Semelino rodiště, Jak Šťastný je na horách, ověnčete se brečtany. když v divokém tanci Zdobte se zeleným svlačcem se převalí na zem. s krásnými květy a plody. Oděný posvátnou kolouší kůží Též větvemi dubů a jedlí. žene se za krví. A slavte jásavě Bakcha. Chutná mu syrové kozlí maso. Svůj oděv z kolousích kůží Ve fryžských a lýdických horách. lemujte bělostným rounem. To je náš vůdce, náš hřmotící bůh. Euhej! S bujnými thyrsy v ruce Tu země oplývá mlékem a přetéká vínem se zasvěťte bohu. a sladkým nektarem včel. Hned celá zem se rozjásá. Jak syrským kadidlem všechno voní. To Bakchos vede svou družinu Bakchos do výše zvedá tam do hor, tam do hor, hořící pochodeň, 358 EURIPIDES BAKCHANTKY 359 svůj rozžhavený thyrsos. A láká svou těkavou družinu k divému tanci, svým radostným křikem ji volá. A jeho vlnité vlasy ve větru vlají. Takhle je svolává jásavým hlasem: Hej, bakchantky, vzhůru! Hej, bakchantky, vzhůru! Velebte Bakcha v pýše zlatonosného Tmólu, za hlučného dunění bubnů. Bujného boha v bujnosti slavte jásavým frygickým křikem. Když lahodná pístala k posvátným hrám posvátně zazní a k horám, k horám vede rozptýlený dav. Bakchantka tak jako hříbě na pastvě s matkou radostně zvedá svou nožku. TEIRESIAS přichásí k paláci v bakchicki výstroji Je někdo u brány? Hned zavolejte mi z paláce Kadma, syna Agénorova, jenž Sídón opustil a Théby ohradil. Běž hned a oznam, že ho Teiresias hledá. Sám bude vědět, proč ted k němu přicházím, co jsme si, oba starci, spolu dohodli. Ze vezmeme si thyrsos, kůži kolouší a hlavu ověnčíme listím břečťanu. KADMOS vychází x paláce rovngž v bakchicki výstroji Můj milý, v paláci jsem uslyšel tvůj hlas. Moudrou řeč muže moudrého. Hned přicházím, připraven, ustrojen tak, jak to žádá bůh. Je třeba sířit slávu Dionýsovu, seč naše Bfly stačí, když se projevil smrtelným jako bůh. Vždyť je můj vlastní vnuk. Kde máme tančit, sivou hlavou potřásat? Kam máme jít? Ty, Teiresie, moudrý jsi, ty mi to objasníS, jsem stařec jako ty. Chci bez únavy celý den a celou noc bít thyrsem o zem. Zapomenout v radosti, že jsme už starci. TEIRESIAS Cítíš stejně jako já. I já se cítím mladý a chci tancovat. KADMOS Snad necháme se vyvézt do hor na voze. TEIRESIAS To ne, tím bychom boha méně uctili. KADMOS Tak tedy povedu tě, starý starého. TEIRESIAS Bůh nás tam dovede, bez naší námahy. KADMOS Z Théb jen my dva chcem tancem boha uctívat? TEIRESIAS Jen my dva máme rozum, druzí nikoliv. KADMOS Už meškáme moc dlouho. Vem mě za ruku. 360 EURIPIDES BAKCHANTKY 361 TEIRESIAS Zde máš mou ruku, veď mě, spolu půjdeme. KADMOS Já bohy nepohrdám. Jsem jen smrtelník. TEIRESIAS 0 bozích nemudrujeme. Ty tradice, které čas neznají, po otcích zděděné, ty nelze vyvrátit smrtelným rozumem. 1 kdyby o nich bádal nejmoudřejší muž. Snad někdo řekne, že svou starobu dost nectím, když s hlavou ovinutou břeěťanem chci tančit. Bůh nijak neurčil, zda má jej oslavit tancem jen mládenec, nebo i starší muž. Chtěl by být ode všech společně uctíván. Bez všeho omezení chce svůj věhlas Šířit. KADMOS Ty, Teiresie, sluneční svit nevidíš. To, co se děje teď, chci ti zas věštit já. Tamhle jde k paláci ve spěchu Pentheus, syn Echíonův, jejž jsem určil vladařem. Vypadá vzrušený. Co nese nového? PENTHEUS přichází 3 druiinou, oba starce nevidí Já jsem byl právě mimo vlast, když slyšel jsem, že po městě se šíří hrozné novoty. Pryč z domu ženy odešly za falešnou oslavou Bakcha. Toulají se po horách, prý Dionýsa, nebo jak se jmenuje, svým tancem oslavují, je prý nový bůh. Měsidla plná vína stojí uprostřed a ženy postupně se odkládají pryč, v skrytu se oddávají mužským obětím. Říkají, že jsou bakchantky, posvátné kněžky, a přitom Afrodite je jim nad Bakcha. Některé jsem už přistih. Ty jsem spoutat dal a do vězení vsadil strážcům pod dozor. A které chybějí, dám v horách pochytat, svou matku Agauu i její sestry Inó a Áutonou, matku Aktaiónovu. Vsadím je do želez a spoutám řetězy, a tak jim překazím to hříšné veselí. Síká se také, že sem přišel cizinec, našeptávač a kouzelník až z Lýdie. Má plavé kadeře, lahodně vonící, v opojném zraku chová Afroditin půvab. Ten sdružuje se ve dne v noci s děvčaty a chce jim namluvit, že prý je zasvětí. Jestli ho někdy přistihnu zde v paláci, dál nebude už thyrsem bít a potřásat svou kšticí. Odseknu mu hlavu od těla. Ten rouhač tvrdí, že je Dionýsos, bůh, jejž ve svém vlastním boku Zeus donosil. Vždyť ale tenkrát blesk ho sežeh spolu s matkou za její uskok, že prý snoubila se s Diem. Což není odporná a hodná oprátky ta zpupnost nad zpupnost, jak lže ten cizinec? Zpozoruje oba starce Zas nové překvapení. Věštce Teiresia zde vidím pestře oděného v srnčí kůži i svého dědečka, jak s thyrsem dovádí. Jak je to k smíchu! Trapné je mi dívat se na starce bez rozumu, na vás na oba. Což ty, můj vlastní děd, ten břečťan nestrhneš 362 EURIPIDES BAKCHANTKY si z hlavy a ten thyrsos z ruky nedáš pryČ? To tys ho, Teiresie, přemluvil. Chceš zas nového boha zavést, abys z letu ptáků a z obětí moh věštit, jde ti o tvůj zisk. Jen vzhledem k tvému stáří a k tvým šedinám tě nedám vsadit v poutech mezi bakchantky, když šíříš tady tyhle hnusné obřady. Kde smějí při slavnostech ženy víno pít, to není podle mého soudu obřad důstojný. SBOR Nevzdáváš úctu bohům ani Kadmovi, jenž vypěstoval nové lidské plemeno ? Sám hanobíš svůj rod, ty, Echíonúv syn. TEIRESIAS Když moudrý člověk dobrou věc chce vyložit, není mu obtížné promluvit obratně. Ty umíš dobře promluvit jak moudrý muž, tvá řeč je ale bez skutečné moudrosti. Muž smělý, mocný, schopný dobře promluvit, když nemá rozum, pak je špatným občanem. Jak nové božstvo, které je ti na posměch, se stane v Řecku významné, to nemohu teď ani říct. Dvě věci pro lidi jsou, hochu, základní. Démétér či Země, jestli chceš ji takhle nazývat, ta dává lidem chléb. Jí teď se pouze Semelin syn vyrovná. Ten nápoj z hroznů vynalez a lidem dal. A bední smrtelní, když víno vypijí, zbaví se zármutku a všeho trápení. A není jiný lék na všechny bolesti. Sám také bůh, i bohům dává úlitbu. Tak od něho jen dobro lidem pochází. Směješ se, že byl zašit v pasu Diově. Rád bych tě poučil, jak tohle vyložit. Když Zeus zachránil ho z ohně svého blesku a vynes na Olymp, to božské nemluvně, Héra se chystala ho svrhnout z nebe dolů. Tu Zeus našel důmyslnou božskou lest. Vzal si kus éteru, jenž obklopuje zem, z něj Dionýsa udělal a Héře dal ho napospas, aby tak skončil jejich spor. Později lidé slova popletli, a tak ve rčení „napospas" viděli slovo „pas". Tak vznikla tahle báj o pasu Diově. Ten bůh je také věštcem, neboť bakchické vzrušení s sebou nese schopnost věšteckou. Když totiž tento bůh nám vstoupí do těla, pak v božském nadšení věštíme budoucnost. čáBt Areovy moci také ovládl. Ve zbrani seřazené vojsko do siku popadne strach dřív, nežli dojde k střetnutí. A tenhle zmatek je též dílem Bakchovým. Též uvidíš ho, jak na delfských skaliskách uhání s pochodněmi přes dva vrcholy. Bakchickým thyrsem mává, velmi vážený je v celém Řecku. Poslechni mě, Penthee! Nevěř, že ve vládě je všechna lidská síla. Když mylně uvažuješ, tak si nemysli, že ty mአpravdu. Přijmi boha do země, konej mu oběti, svou hlavu ověnči. Sám Dionýsos ženy přimět nemůže k střídmosti v lásce. To je jen věc povahy, zda všechny dovedou střízlivost dodržet. To musíš uvážit. Vždyť žena rozumná se ani mezi bakchantkami nedá svést. Vzpomeň, jak ty se raduješ, když u tvých vrat 364 EURIPIDES BAKCHANTKY 365 dav stojí, Pentheovo jméno velebí. Tak také on se těší, když je uctíván. Věz, já i Kadmos, kterému se posmíváš, se budem věnčit břeČťanem a tancovat. Jsme sice stářím seslí, přesto tančit chcem. Tvou řečí nedáme se k boji 8 bohem svést. Jsi zcela šílený a tvoji chorobu nemůže vyléčit na světě žádný lék. SBOR Ty, starce, mluvíš o Bakchovi uctivě. Jsi věru rozumný, že toho boha ctíš. KADMOS Dobře ti, hochu, Teiresias domluvil. S námi buď v mezích zákona, ne mimo něj. Tvá mysl bloudí, říkáš samé nesmysly. I kdyby Bakchos bohem nebyl, jak ty říkáš, bohem ho nazývej a šiř tu krásnou lež. Ať platí o Semele, že zrodila boha. Vždyť je to čest a sláva pro celý náš rod. Jen vzpomeň si, co zažil chudák Aktaión. Jej rozsápali vlastní krvelační psi, když vynášel se v lesích nad Artemidu, že prý je lepší lovec. Abys nezažil ty něco podobného! Poj d sem, já tě hned ověnčím břečťanem. A s námi boha cti! PENTHEUS Ne, nedotýkej se mě. Slav si Bakcha sám a na mě nepřenášej svoje šílenství. Zde tvého učitele pošetilostí hned potrestám. Hej, rychle, běžte někdo z vás do jeho věštírny, kde věští z letu ptáků. Sochory vyvraťte a zničte jeho stan. Všechno tam rozmetejte v jednu hromadu. Obětní vínky dejte větrům napospas. Tím zraním ho na místě nej citlivějším. A vy zas toho zženštilého mladíka, který nám kazí ženy novou chorobou a lože hanobí, ve městě najděte. Sem přiveďte ho v poutech, až ho chytnete, ať zhyne ukamenováním a tak zví, jak trpce končí v Thébách bujnost bakchická. Odejde TEIRESIAS Ty blázne, už jsi předtím mluvil nemoudře. Teď nechápeš, co říkáš. Tak jsi Šílený. My, Kadme, půjdeme teď boha poprosit nejenom za něho, ač je tak šílený, ale i za město, ať nestihne je trest. Vem břečťanovou hůl, pojď těsně vedle mne. Snaž se mě podpírat tak jako tebe já. Je spatné, když dva starci upadnou. Však pojď! Musíme sloužit Bakchovi, je Diův syn. Před Pentheovou pohromou svůj palác střež. To neříkám jak věštec, ale to, co je, jen vykládám. Ten blázen mluví bláznivě. Oba starci odejdou SBOR Zbožnosti, bohyně mocná, která se zlatými křídly oblétáš naši zemi. Slyšíš, co Pentheus říká? Slyšíš tu bezbožnost ? On zpupně potupil Bakcha. 366 EURIPIDES BAKCHANTKY 367 Semelin syn je na prvním místě z blažených bohů pří slavnostech s krásnými věnci. To on nás nauěil ve sborech jásat a smát se za zvuku flétny. Přines nám úlevu v strastech, zářivý nápoj z hroznů při obětních hodech a kvasech. Kdy hlavu zdobí nám brečťan. Nakonec mčsidlo vína všem nabídne lahodný sen. Kde vládne bezuzdný jazyk a zpupnost, jež zákona nezná, tam neštěstí přijde. Kde život v poklidu plyne a rozum kde vládne, tam není bouří a zmatků a domov bezpečně stojí. Ačkoliv bohové daleko v éteru žijí, vše vidí, co děje se v smrtelném evětě. To není pravá moudrost mudrovat nad lidské meze. Život je krátký. Když někdo se žene za příliš vysokým cílem, pak často i nej bližší ztrácí. Dle mého soudu jen blázni a zpozdilí lidé si takto vedou. Na Kypros chtěla bych jít, na ostrov Afroditin, kde bydlí Eróti mámící lidská srdce. Na Pafos připlout, kde stoústá barbarská řeka bez dešťů úrodu množí. Či do Píerie, kde Múzy v nádheře sídlí, k vznešeným svahům Olympu. Veď mě tam, veď mě tam, Bakchu! Veď tam náš jásavý průvod! Charitky jsou tam a je tam Touha. Své reje tam smějí bakchantky slavit. Náš Bakchos, potomek Diův, se raduje z hodů. Eirénu rád má, dárkyni blaha a ochránkyni mládí. Jak bohatý, tak i chudý se stejně potěší z vína, stejně je zbavuje strastí. Toho bůh nesnáší, kdo neumí v radogti trávit dny i příjemné noci. Straňme se srdcem i myslí těch, kdo jsou přespříliš moudří. Co prostý lid myslí a dělá, to za své chci přijmout i já. Peniheus se vrací. Sluhové pfivódiji spoutaného Dionýsa SLUHA Jsme tady, Penthee, už zpátky z toho lovu, na který vyslals nás. A skončil úspěšně. Zde vědem úlovek. Byl krotký, na útěk se nevrh. Ochotně nám svoje ruce dal. 368 EURIPIDES BAKCHANTKY Nezbledl, jeho tvář zůstala ruměná, s úsměvem se dal spoutat, odvést nechal se. Jen čekal, tím nám naši práci usnadnil. S ostychem jsem mu řekl: „Milý cizince, jen nerad vedu tě na rozkaz Penthea." Ale ty bakchantky, které jsi zadržel, schytal a v poutech do žaláře uvěznil, jsou svobodné, tanečním krokem spěchají k lesnatým pahorkům. A Bakcha velebí. Pouta jim sama spadla z nohou. Závory ze dveří odpadly bez lidské pomoci. Jen samé divy toho muže provázejí sem do Théb. Ostatní už nechám na tobě. PENTHEUS PuBťte jej z rukou. Vždyť je pevně spoutaný. Není tak hbitý, aby mohl uprchnout. Tvůj zevnějšek je věru vzhledný, cizince. Líbíš se ženám. Proto také tady jsi. Tvé jemné kadeře nerostly v zápasech, splývají po tváři a budí touhu žen. Svou bílou pleť sis úmyslně vypěstil, neztmavla na slunci, držels ji ve stínu. Svou krásou toužíš získat Afroditin dar. Ted* nejprve mi řekni, odkud pocházíš. DIONÝSOS To bez zbytečné chlouby snadno řeknu ti. Znáš Tmóloa plný květů? Slyšels o něm již? PENTHEUS Znám tohle pohoří. Vrší se kolem Sard. DIONYSOS Odtamtud pocházím- Má vlast je Lýdie. PENTHEUS Kde jsi vzal obřady, jež v Řecku zavádíš? DIONYSOS Mě zasvětil sám Dionýsos. Diův syn. PENTHEUS To Bnad tam Zeus plodí nové potomstvo? DIONYSOS Tam ne, to tady Semelu si oblíbil. PENTHEUS On se ti zjevil ve snu nebo během dne? DIONÝSOS Ty obřady mi svěřil přímo tváří v tvář. PENTHEUS A co je vlastně podstatou těch obřadů? DIONÝSOS To musím utajit před nezasvěceným. PENTHEUS Jsou ku prospěchu těm, kteří je konají? DIONÝSOS To nesmíš slyšet, i když je to významné. PENTHEUS Chytře se vytáčíš, abych byl zvědavý. DIONÝSOS Člověka bezbožného obřad nesnáší. 370 EURIPIDES BAKCHANTKY PENTHEUS Tys viděl jasně boha? Tak jak vypadal? DIONÝSOS i Tak, jak sám chtěl. Já na to neměl žádný vliv. PENTHEUS Zase ses vykroutil a nic jsi neřekl. < DIONÝSOS Je hloupé říkat moudré věci nemoudrým. PENTHEUS Sem k nám jsi přišel se svým bohem nejdříve? ' DIONÝSOS Celý barbarský svět už tančí k jeho cti. , PENTHEUS Ti rozumem za Reky zaostávají. DIONÝSOS V tom jsou spíš napřed. Mají jiné zvyklosti. ' PENTHEUS Slavíš ty obřady spíš v noci, nebo za dne? DIONÝSOS Většinou za noci. Tma nese vznešenost. PENTHEUS Pro ženy je to zákeřné a nezdravé. i DIONÝSOS Nestoudné chování je ve dne možné též. PENTHEUS MusíŠ být potrestán za svoje výmysly. DIONÝSOS Ty za své zpozdilé, bezbožné rouhání. PENTHEUS Jak je ten bakchant drzý, v řečech obratný. DIONÝSOS Řekni, co zakusím, cos pro mě uchystal? PENTHEUS Nejdřív ti ustřihnu tvé bujné kadeře. DIONÝSOS Můj vlas je posvátný. Pěstím ho pro boha. PENTHEUS Dále mi vydej thyrsos, který držíš v ruce. DIONÝSOS Sám si ho vezmi. Patří Dionýsovi. PENTHEUS Pak budeš pod dozorem zavřen v žaláři. DIONÝSOS Bůh vysvobodí mě, jen co si zamanu. PENTHEUS Až zavoláš ho ve svém eboru bakchantek. DIONÝSOS I teď je nablízku a vidí, co tu snáším. 372 EURIPIDES BAKCHANTKY 373 PENTHEUS A kde ho máš? Pro mne je neviditelný. DIONÝSOS Zde je. Ty nemůžeš ho vidět, bezbožný! PENTHEUS Chopte se ho. Vždyť mne i Théby uráží! DIONÝSOS Rozum je na mé straně. Proto nechte mě. PENTHEUS Na mé straně je moc. A tak ho spoutejte! DIONÝSOS Nevíš, co říkáš, děláš, ba ani kdo jsi. PENTHEUS Jsem Pentheus, syn Agauy a Echíona. DIONÝSOS Již tvoje jméno předpovídá neštěstí. PENTHEUS Pryč 8 ním! Ke koňským žlabům připoutejte ho, aby se díval v nejtemnějŠí temnotu. Tam můžeš tancovat. A tyhle ženštiny, které tě provázejí ve tvých neřestech, prodáme nebo odvykneme bubnovat na hřmotnou kůži, pak je vezmu ke stavům. DIONÝSOS Já jdu. Vždyť stejně nikdo trpět nemusí, co není určeno. A tebe za zpupnost ten Bakchos, jehož popíráš, sám potrestá. Jako bys jeho poutal, když mě svazuješ. Sluhovi odvádějí Dionýta. Ptnthtui oddtátt do paléet SBOR Achelóova panenská dcero, vznesena Dirké. Tvé vody přijaly kdysi nemluvně, Diova syna. Zeus ho zachránil z božského ohně a vložil ve vlastní bok. Hlasitě zvolal: Ty, jehož oslaví zvučné zpěvy, vejdi v mé otcovské lůno. Můj Bakchu! Pod tímto jménem tě poznají Théby. Ted mě však, blažená Dirké, nenecháš s věnečky tančit svobodně u čistých vod. Proč mě zapíráš, proč mě odháníš ? Při hroznaté révě a radostech z ní věřím, že Bakcha zas přivineí k Brdci. Jak strašnou, strašlivou nenávist projevil Pentheus, zrozený z dračího plemene, z Echíonova rodu. Nestvůra s divokým zrakem je to, ne smrtelný člověk. Po krvi dychtí jak Gigant. Jak on se chce vyrovnat bohům! Mě, oddanou ctitelku Bakcha, 374 EURIPIDES se chystá provazy spoutat. A mého průvodce v tancích již drží ve své moci. Uvrh ho do temných věznic. Zda vidíš to, potomku Dia, jak tvoji proroci zápasit musí se surovou silou? Sestup k nám z Olympu dolů, zamávej zlatavým thyrsem. Zadrž tu ukrutnou zpupnost. Kde nyní řídíš svým thyrsem taneční sbory? Zda v Nyse bohaté zvěří či v koryckých horách? Nebo snad na Olympu, v údolích porostlých stromy, kde Orfeus na lyru hrával a zpíval? Stromy i divokou zvěř svolával k sobě svým zpěvem. Blažená píerská země, slaví tě jásavý Bakchos, v tanečním veselí blíží se k tobě. Překročí proudící Axios s družinou bujarých mainad. Překročí Lydias, jenž v šťastné zemi rozlévá blahobyt. ftíká se o něm, že překrásným tokem otcovsky napájí kraj, kde daří se koním. DIONÝSOS volá t posadí Hola hej! BAKCHANTKY Slyšte mě, bakchantky, slyšte můj hlas! SBOR Kdo je to? Odkud mě volá můj vůdce, můj Bakchos? DIONÝSOS Hola hej! Znovu vás volám já, syn Diův a Semelin. SBOR Hola, pôjd k nám, nás pane, připoj se k našemu sboru. Ó Bakchu, náš pane. DIONÝSOS Bohyně mocná, tecT otřásej zemí! Zemi « Modwije NÁČELNICE SBORU Hled! Hled! Brzy už Pentheův palác se roztříští v trosky. DionýsoB je v domě. Ctěte ho, boha! SBOR Ctíme ho. Hleďte, hlavice sloupů se rozpadávají. Náš bůh tam vítězně jásá. 376 EURIPIDES BAKCHANTKY 377 DIONÝSOS Zapal svou bleskovou pochodeň. A sežehni, sežehni Pentheôv dúm. Ze Semtlina náhrobku vyšlehne plamen a zapáli palác SBOR Hled! Hled! Vidíš tu záři, vidíš ten oheň, jak šlehá z náhrobku Semelina? Je z toho plamene, který tam zůstal, když sežeh ji Diův blesk. Padněte na zem, chvějte se strachem. Padněte, bakchantky, k zemi. Syn Diův útočí na dům. A v trosky jej obrací. DIONÝSOS v podobí mladíka přicháH od paláce Vy ženy barbarské, tak jste se zděsily, že jste až padly k zemi, když jste viděly, že BakchoB Pentheův dům zbořil. Vstaňte však a klidně ze sebe už setřeste ten strach. SBOR Ty světlo jasné, zářící nám při tancích, tak ráda vidím tě v své pusté samotě. DIONÝSOS Ta úzkost na vás padla, když jste viděly, jak vedou mě do Pentheova žaláře? SBOR Kdo by nás chránil, kdybys upad v neštěstí? Jak unikl jsi moci toho rouhače? DIONÝSOS Sám jsem se osvobodil bez vší námahy. SBOR Cožpak ti ruce pevným lanem nespoutal? DIONÝSOS V tom mi byl za blázna. Myslel, že poutá mě, mě se však nedotkl, to se jen domníval. Ve stáji, kde mě hodlal věznit, našel býka, tomu chtěl spoutat kolena i kopyta. Zle zuřil, celý zpocen, zlostí kousal se i do rtů. Já však seděl zcela nablízku a klidně přihlížel. Tu Bakchos zasáhl, zatřásl domem, a z matčina náhrobku vyšlehl plamen. To když viděl Pentheus, sem a tam poskakoval, sluhům poroučel hned hasit, ti se lopotili zbytečně. Pak zjistil, že jsem prch, a nechal hašení, temný meč uchopil a spěchal do domu. Tu Bakchos, jak se zdá, můj přízrak vytvořil na dvoře. Ten pak proti němu vyrazil a bodal do vzduchu, chtěje mě usmrtit. Pak další spoušť a zkázu Bakchos způsobil. Dům srovnal se zemí, rozmetal na kusy. Tak trpce pykal za mou vazbu Pentheus. Byl na konci svých sil, z ruky mu výpad meč. To proto, že si troufal s bohem zápasit. Já klidně odešel, Penthea nedbal víc. Zdá se, že vychází. Už slyším jeho krok teď před dveřmi. Co po tom všem nám může říct? Já klidně snesu třeba jeho zuřivost. Moudrý se musí vždycky chovat rozvážně. 378 EURIPIDES BAKCHANTKY 379 PENTHEUS *• vyřUl % paláce Tohle je strašné. Uprchl mi cizinec, jehož jsem před chvílí sám pevně uvázal. Ha, ha! To je ten muž. Co to? Jak se ti povedlo se dostat ven, tady se volně procházet? DIONÝSOS Stůj klidně a svůj hněvivý krok umírni. PENTHEUS Jak dokázal ses osvobodit z vězení? DIONÝSOS Slyšela, jak řek jsem, že mě někdo vyprostí. PENTHEUS Kdo ale? Mluvíš stále jenom v hádankách. DIONYSOS Kdo dává lidem révu s hrozny vinnými. PENTHEUS Tos toho Dionýsa pěkně potupil. Já volám: Všechny brány kolem zavřete! DIONYSOS Myslíš, že tvoje brány boha zadrží? PENTHEUS Jsi chytrý, ne však tam, kde je to potřeba. DIONÝSOS Kde je to nejvíc třeba, pTávě moudrý jsem. Ted ale měl bys nejdřív zprávu vyslechnout, kterou ti přináší tady ten posel z hor. Já s tebou zůstanu, nechci ti uprchnout. POSEL přichází Penthee, který thébskou zemi ovládáš, přicházím z Kithairónu, na němž věrný sníh se rozprostírá ve své třpytné bělosti. PENTHEUS Přinášíš mi snad důležitou novinu ? POSEL Viděl jsem bakchantky, ty ženy ctihodné, jež z města bosy rozběhly se v nadšení. Chci, králi, tobě a s tebou všem Thébanúm vylíčit jejich činy, víc než zázračné. Dřív ale řekni, zda smím mluvit bez zábran, anebo zda mám výklad trochu upravit. Mám, králi, strach z tvé příliš prudké povahy, z tvé prchlivosti a z tvé panovačnosti. PENTHEUS Jen klidně mluv, nijak ti nechci ublížit. Kdo jedná správně, na toho se nezlobím, čím děsivější zprávy o těch bakchantkách mi řekneš, tím spíš tady toho potrestám, který je naučil ty kousky vyvádět. POSEL Já vyháněl svá stáda skotu na kopec v tu dobu, kdy už slunce vyšlo nad obzor a zahřívalo zemi svými paprsky. Tu vidím najednou tři ženské družiny. 380 EURIPIDES BAKCHANTKY 381 Jednu z nich vedia Autonoé, druhou zas tvá matka Agaué a Inó poslední. A všechny spaly, únava je přemohla. Jedny si upravily lůžko na chvojí, druhé si lehly jen tak v listí pod dubem, prostě a slušně, ne, jak ty se domníváš, že zpité vínem, rozjarené píšťalou, se v lesní pustině honily za láskou. Tu tvoji matku probudilo bučení rohatých býků. Vstala v středu bakchantek, svým volaním je burcovala ze spánku. Ty noční tíži hned si z očí setřásly, jak spořádaně vstaly, by ses podivil! Mladé i staré, neprovdaná děvčata. Nejdřív si vlasy na ramena spustily, kolouší kůži uvázaly do uzlů, pokud se uvolnily, přepásaly se opasky z živých hadů, kteří lízali jim tváře. Ty z nich, které měly plný prs, když doma zanechaly svoje kojence, braly si do náručí mladé gazely či vlčí štěňata a dávaly jim pít. Vily si věnce z dubu, břečťanu a svlačce. Jedna z nich uhodila thyrsem do skály, hned voda vytryskla průzračným pramenem. Druhá svou berlu zarazila do země, bůh nechal prýštit z toho místa vinný proud. Ty, jimž se zachtělo bílého nápoje, rozhrábly prsty zem, hned měly prameny, z nichž teklo mléko. Z břeČťanových thyrsů jim skapával sladký med v bohatých krůpějích- To kdybys viděl ty, jenž boha hanobíš, hned by ses na něho obrátil v modlitbách. Pak sešli jsme se, skotáci i ovčáci, abychom společně posoudili tu věc, to neslýchané, divné chování těch žen. Jeden z nás, města znalý, uměl promluvit a řekl ostatním: „Vy, kteří žijete v posvátném pohoří. Chytněme při rejích Agauu, matku Pentheovu! Získáme tím jeho přízeň." Nám se rada líbila. Do houští jsme se skryli, v hustém listoví, a číhali. Až přišel čas, kdy bakchantky svým thyrsem mávly a daly se do tance. Jedněmi ústy Bakcha sborem vzývaly, Diova Byna. Hora se k nim přidala i zvířata, a vše se dalo do tance. Agaué při tanci octla se blízko mne. Já z houštiny, kde jsme se všichni skrývali, jsem vyrazil a snažil se ji zachytit. Ona však vykřikla: „Mé hbité psice, sem! Sem za mnou, s thyrsem v rukou! To je naše zbraň.' Nám povedlo se prchnout, a tak nebyli jsme rozsápáni. Zato ženy vrhly se rukama bez meče na pasoucí se skot. To by ses podivil, vždyť sama jedna z nich bučící jalůvku nám vedví roztrhla. Jiné zas rozsápaly krávy na kusy. Viděl bys kolem sebe žebra, kopyta hozené Bern a tam. A kusy krvavé uvízly na stromech, krev na zem kapala. I zpupní býci, kteří jinak mají vzdor v svých rozích, nyní jenom k zemi padali, jak strhávalo je na tisíc ženských paží. A kůži od masa rychleji servaly, nežli svým královským okem bys zamžikal. Pak zvednou se jak hejno ptáků, spěchají do nížiny, kde proudí řeka Asópos 382 EURÍPIDÉS BAKCHANTKY 383 a Thébám přináší bohatou úrodu. Vtrhly i do vsi Hysie a Erythru pod svahem Kithairónu. A tam řádily jak nepřátelské vojsko, všude plenily. I děti z domů odnášely. Všechno si bez uvázání kladly na plece a nic nespadlo k černé zemi, ani železo a měď. Oheň si přenášely ve vlasech, však nespálil je. Rozzuření oběané se s loupícími bakchantkami dali v boj. A teď bys, králi, viděl něco divného. Ze střel těch mužů nevytryskla žádná krev. Zeny však jenom thyrsy házely, a přec je zraňovaly a zahnaly na útěk, ty muže — ženy, jistě s boží pomocí. Pak zase vrátily se zpátky do těch míst, kde bůh dal vytrysknout zázračným pramenům. Tam smyly z rukou krev a četné krůpěje, jež uvízly jim v tváři, hadi slízali. Ty, měl bys, králi, toho boha uvítat v svém městě, ať je, jaký chce, je mocný. Nadto se vypráví, že lidem přinesl i vinnou révu, která smutek zahání. Vždyť bez vína by ani láska nebyla a vůbec nic, co lidem radost působí. Odejde SBOR Bojím se před vladařem mluvit svobodně. Přesto však je to nutné tady vyslovit. Bakchos se ostatním všem bohům vyrovná. PENTHEUS Už zcela blízko jako požár pronikla bakchická zpupnost. Je to hanba pro Reky. Už nelze otálet. K sluhovi Jdi k Elektřině bráně, rozkaž, ať soustředí se těžkooděnci, jezdci na rychlých koních, ti, co mávají lehkými štíty, i ti, kteří tětivu dovedou napnout. Na bakchantky vytáhnem. To, co jsme od nich snesli, míru přesáhlo, a proto už to dále snášet nechceme. DIONÝSOS Ty sice vůbec nedbáš, Penthee, mých rad. I když jsem od tebe snášel jen příkoří, já znovu varuji tě! S bohem nebojuj! Zachovej mír. Vždyť Dionýsos nestrpí, abys mu na horách rušil bakchický rej. PENTHEUS Mě nepoučuj. Buď rád, že jsi unikl vězení. Nebo tě mám znovu potrestat? DIONÝSOS Měl bys mu raděj oběť vzdát než zuřivě se vzpírat jemu, bohovi, ty, smrtelník. PENTHEUS Jdu obětovat přece krev těch žen, které to zaslouží, na stráních Kithairónu. DIONÝSOS Všechny vás zaženou. Bude to ostuda, až thyrsy přemůžou tvé štíty kovové. 384 EURIPIDES BAKCHANTKY 385 PENTHEUS Je těžké jednaní s támhletím cizincem. Ať po dobrém, Si po zlém, stále mluví dál. DIONYSOS Je ještě možné, příteli, se dohodnout. PENTHEUS Jak? Mám snad podle tebe sloužit vlastním služkám? DIONYSOS Já ti ty ženy přivedu, a bez boje. PENTHEUS Ha! To je jenom lest, již mi chceš nastražit. DIONYSOS Jak to? Když tě chci zachránit svým uměním. PENTHEUS Jste smluveni, dál chcete sloužit Bakchovi. DIONYSOS Ano, jsem smluven, a to s bohem samotným. PENTHEUS Sem přineste mi zbraně! Ty nech řečnění. DIONYSOS Ach tak! Chceš vidět ženy tábořící na horách? PENTHEUS Jistě, a dobře bych to zlatem zaplatil. DIONÝSOS Což máš tak velkou touhu po tom pohledu? PENTHEUS S odporem bych se díval, jak jsou opilé. DIONÝSOS Rád by ses díval na to, co tak nerad máš? PENTHEUS Jistě,-a seděl přitom tiše pod jedlí. DIONÝSOS Stejně tě vyslídí, i když se ukryješ. PENTHEUS Tedy se neskryjú. Tos řekl výborně. DIONÝSOS Chceš podniknout tu cestu? Mám tě tedy vést? PENTHEUS Co nejrychleji veď mě. Odklad nestrpím. DIONÝSOS Tak ve m si šaty z tenouěkého plátna. PENTHEUS Naí to? Proč mám se z muže v ženu přestrojit? DIONÝSOS Když jako muž tam přijdeš, tak tě zabijí. 386 EURÍPIDÉS BAKCHANTKY 387 PENTHEUS Máš pravdu. Dávno vím, žes člověk zkušený. DIONÝSOS V těch věcech Dionýsos sám mě vyučil. PENTHEUS Jak ale uskutečnit radu, cos mi dal? DIONÝSOS Půjdeme do paláce. Tam tě vystrojím. PENTHEUS A v jaké šaty? V ženské? To se ostýchám. DIONÝSOS Což už tě pohled na bakchantky neláká? PENTHEUS Tak do jakého šatu se mám obléknout? DIONÝSOS Nejdřív ti vlasy do kadeří rozčešu. PENTHEUS A jakou další výstroj jsi mi přichystal? DIONÝSOS Šat splývající k zemi. Věnec na hlavu. PENTHEUS A ještě něco přidáš k téhle výzdobě? DIONÝSOS Do ruky thyrsos, laní kůži na plece. PENTHEUS Ne, jako žena ustrojit se nemohu! DIONÝSOS Vyvoláš tedy boj a krveprolití. PENTHEUS Máš pravdu. Měl bych nejdřív vyjít na průzkum. DIONÝSOS To bude moudřejší než splácet ránu ranou. PENTHEUS Jak městem projdu tajně, nepozorován? DIONÝSOS Já provedu tě postranními cestami. PENTHEUS Všechno je lepší než být k smíchu bakchantkám. Půjdeme do paláce, tam se rozhodnu. DIONÝSOS Dobře. S mou pomocí vždy můžeš počítat. PENTHEUS Já jdu. Bud do boje se zbraní vyrazím, nebo se budu řídit tvými radami. Odejde do paláce 383 EURIPIDES B AK.C HAN TK Y 389 DIONÝSOS ke sboru Hle, ženy, tenhle muž se chytá do léčky. On půjde k bakchantkám, to smrtí zaplatí. Teď, Bakchu, měj se k dílu! Nejsi daleko. Ztrestejme ho! Nejdřív ho trochu pomátni, rozum mu zkal. Vždyť dokud bude při smyslech, nikdy si nebude chtít obléct ženský Šat. Jen když se pomate — pak si ho oblékne. A také ho chci před Thébany zesměšnit, až povedu ho městem v ženském odění. To za ty jeho výhrůžky, tak ukrutné! Teď půjdu vystrojit Penthea do šatu, v němž vejde do Hádu. Až bude zavražděn matčinou rukou. Pozná potom konečně, že Dionýsos, Diův syn, je pravý bůh, nanejvýš ukrutný, i nejvýš laskavý. Odejde do paláce aro Pentheem SBOR Zda někdy zas při nočních tancích poskočím bělostnou nohou k Bakchově chvále? Do vlahého vzduchu pozvednu Šíji, tak jako když skotačí laňka na louce s rozkošnou trávou. Unikla strašlivé honbě, unikla z okruhu honců, vyvázla z pletiva sítí. Za ní lovec své psy poháněl k běhu halasným křikem. Ona však rychle jak vítr rovinou podél řeky prchala ze všech sil. Teď už se těší z liduprázdné samoty v lesním porostu ve stinném listoví stromů. Co je to moudrost? A co je od bohů nej krásnější dar lidem? Vítězně svoji ruku zdvihnout na nepřítele. A co je krásné, je i milé. Pomalu, ale nezvratně vždy převládne božská síla. Potrestá přísně ty z lidí, pro něž je nade vše zpupnost. Kteří v své bláhové mysli nechtějí uctívat bohy. Bohové často se skrývají obratně po dlouhý čas. Náhle však stihnou rouhače trestem. V myšlenkách ani v skutcích nelze se povznášet nad platný řád. Je přece tak snadné poznat, kde spočívá síla: v tom, co je opravdu božské, v tom, co je tradicí dáno, a v tom, co z přírody plyne. Co je to moudrost? A co je od bohů ne j krásně jsi dar lidem? Vítězně svoji ruku zdvihnout na nepřítele. A co je krásné, je i milé. Šťasten, kdo vyvázl z bouře a přístav ho přijal. 390 EURIPIDES BAKCHANTKY 391 Šťasten, kdo nesnáze překonal. Jednou ten, jindy zas druhý má jmění a moc. Je na světě tisíce lidí a tisíce nadějí různých. Jedny se ukáží liché, jiné se podaří splnit. Kdo den ze dne prožívá štěstí, jen toho chci blaženým nazvat. DIONYSOS vychází s paláce, následován Pentheem ve výstroji bakchanlky Ty, který dychtíš spatřit, co se nehodí, a spěcháš za tím, za Čím spěchat neměl bys, jen vyjdi před dům, Penthee, a ukaž se v tom ženském šatě, ve výstroji bakchantky. Chceš špehovat svou matku s její družinou. Teď podobáš se spíš jedné z Kadmových dcer. PENTHEUS Dvě slunce na nebi, tak se mi aspoň zdá, a dvoje Théby vidím, město sedmi bran. Ty, jak jdeš přede mnou, mi připadáš jak býk, a vyrostly ti také rohy na hlavě. Už dříve jsi byl zvíře? Teď jsi pravý býk. DIONYSOS Vždyť bůh nás vede. Dřív nám nebyl nakloněn, teď ano, a ty vidíš konečně, co máš. PENTHEUS Jak připadám ti, jsem snad Inó podobný, nebo se podobám spíš matce Agaué? DIONYSOS Vidím je před sebou, když hledím na tebe. Zde se ti uvolnila jedna z kadeří a není pod vínkem, kam jsem ji upravil. PENTHEUS Jak jsem se při bakchickém tanci natřásal hned vpřed, hned vzad, tak vyklouzla mi z věnce ven. DIONYSOS Já, jemuž přísluší ti nyní posloužit, ti všechno upravím. Jen hlavu zpříma drž. PENTHEUS Uprav mě. Na tebe se ve všem spoléhám. DIONYSOS PáB se ti uvolnil a tvůj zřasený šat ti nesplývá až ke kotníkům, jak by měl. PENTHEUS Opravdu se mi to zdá. Tady napravo. Nalevo ale je šat zcela v pořádku. DIONYSOS Snad nazveš mě svým prvním přítelem, až spatříš bakchantky střízlivé. Vždyť to jsi nečekal. PENTHEUS Mám mít svůj thyrsos v pravici, či v levici? Abych se ještě víc bakchantce podobal. DIONYSOS Měj thyrsos v pravici a zvedej současně i pravou nohu. Těším se z tvé proměny. 392 EURIPIDES 393 PENTHEUS Zda dovedl bych zvednout horu Kithairón i s bakchantkami na svých vlastních ramenou? DIONÝSOS To dokážeš, když budeš chtít. Tvé myšlení dřív zdravé nebylo. Ted je máš, jak má být. PENTHEUS Mám vzít si páku, nebo mám jen rukama vytrhnout horu, na svá bedra položit? DIONÝSOS To nelze. Zničil bys přec nymfám obydlí a sídlo Pánovi, jenž píská na flétnu. PENTHEUS Máš pravdu. Na ženy se násilím jít nemá. Ukryjú se dobře v jedloví. DIONÝSOS Budeš skryt v úkrytu, v kterém se ukrýt máš. Kdys chceš ty hakchantky v tajnosti špehovat. PENTHEUS Vidím je v houštinách jak ptáky chycené v osidlech lásky, která je jim nade vše. DIONÝSOS Proto ses právě na ty ženy vypravil. Chytíš je, nebudeš-li dříve chycen sám, PENTHEUS Veď mě teď thébským městem, jsem muž jediný, který se k takovému činu odhodlal. DIONÝSOS Ty jediný se o to město zasloužíš. Ceká tě za to zápas, jenž ti náleží. Pojď za mnou. Budu ti na cestě průvodcem. Zpět odvede tě jiný. PENTHEUS Moje matka snad? DIONÝSOS Všem budeš nápadný. PENTHEUS Proto tam přece jdu. DIONÝSOS To říkáš krásnou vec. Zpátky se poneseš.. PENTHEUS DIONÝSOS V matčině náručí. PENTHEUS Přímo mě zhýčkáváš. DIONÝSOS A jakým hýčkáním! PENTHEUS Můj čin je záslužný. DIONÝSOS Jsi velký, veliké jsou tvoje záměry. 394 EURÍPIDÉS BAKCHANTKY 395 Tvá sláva bude stoupat k samým nebesům. Pentheus odejde Rozevři náruč, Agaué, i ostatní Kadmovy dcery. Přivádím k vám mládence na velký zápas. Z nebo vyjdem vítězně jak já, tak Bakchos. Ostatní se ukáže. Dionýsos odejde SBOR Vy vzteklé Lítice, žeňte se do hor, kde tančí družina Kadmovýcb dcer. Poštvěte je proti muži, který se v šílenství přestrojil za ženu, vydal se potajmu špehovat bakchantky. Nejdřív bo uvidí vlastní matka, jak se tam rozhlíží z holé skály anebo ze stromu. Bakchantky svolává: Kdo je to? Kdo je ten slídil, který nás, Kadmovy dcery, špehovat přišel sem do hoř, sem do hor? Kdopak ho porodil? Není syn ženy, asi ho zrodila Ivice, anebo libycká Gorgó. Objev se, Diké, objev se s mečem, protni mu hrdlo skrznaskrz, synovi Ecbionovu. Pohrdá zákony, právem i bohy. V bezprávne mysli a v zločinném vzteku vydal se, Bakchu, rušit tvůj obřad, obřad své matky. V šíleném srdci bláhově dychtí násilím zničit to, co se člověku nezdaří přemoct. Toho, kdo mudruje o božských věcech, postihne nezvratná smrt. Život bez žalu na toho čeká, kdo pokorně žije. Nezávidím vám moudrost! Sama však snažím se o jiné štěstí, velké a zjevné, vždy jenom krásné. Zít čistě a zbožně ve dne i v noci. Všechno, co příčí se právu i zákonům, odmítám a bohu sloužím. Objev se, Diké, objev se s mečem, protni mu hrdlo skrznaskrz, synovi Echíonovu. Pohrdá zákony, právem i bohy. Jak býk se zjev či mnohohlavý drak anebo jako lev, soptící plameny. Přijď, Bakchu, a tomu slídiči hod na krk s úsměvnou tváří smrtící smyčku. Nechť zhyne v divoké družině bakchantek! Druhý posel přickáxt POSEL ó dome, věhlasný svým Štěstím po Řecku, paláci starce sídóntkého, který sil do země dračí setbu. Jak tě lituji, jak oplakávám tě, ač jsem jen otrokem. Vždyť řádný otrok sdílí s pány neštěstí. SBOR Copak se děje? Neseš od bakchantek zprávu? 396 EURIPIDES BAKCHANTKY 397 POSEL Syn Ecjúonův, Pentheus, nalezl Bmrt. SBOR ó Bakchu, projevil ses jako velký bůh! POSEL Co myslíš těmi slovy? Snad se netěšíš z toho, že mého pána stihlo neštěstí? SBOR Jsem cizinka, a proto po svém zpívám si. Už nemusím se strachem třást před okovy. POSEL Troufáš si, jak by Théby byly bez mužů! SBOR Ne Théby, ale Dionýsos, Diův syn je pro mne pánem. POSEL To uznávám. Není však, ženy, důstojné se těšit z neštěstí, jež jiné postihlo. SBOR Tak vyprávěj nám, jakým způsobem zahynul ničemník, jenž spáchal ničemnost. POSEL Když opustili jsme obydlí Thébanů a přebrodili se přes proudy Ásópu, stáli jsme najednou před horou Kithairón, Pentheus, jehož jsem co pána sledoval, a cizinec, jenž vedl naše pátrání. Nejprve prošli jsme travnatým údolím, tlumili jsme své kroky, tlumili jsme řeč, abychom neviděni všechno viděli. Objevila se roklina, v níž potok tek, stíněná sosnami, tam ženy seděly a zabývaly se radostnou činností. Jedny své thyrsy, z kterých listí spadalo, věnčily zase novým, hustým břečťanem. Druhé jak hříbata, jež z pestrých ohlávek se vymkla, jásaly v střídavém popěvku. Ubohý Pentheus, když neviděl dav žen, tak řekl: Cizince, z místa, kde stojíme, takzvané bakchantky já vidět nemohu. Však vystoupím-li na tu jedli na kopci, budu moct jejich hanebnosti sledovat. Pak moh jsem vidět zázračný čin cizince. Chyt větvi jedle, která čněla k nebesům, a ohýbal ji, ohýbal až k černé zemi. Zkroutila se jak luk anebo jako kruh, jejž narýsovalo by tahem kružidlo. Tak horskou jedli ohnul k zemi rukama ten cizinec, a byl to věru božský čin. Posadil Penthea na větev při zemi a zvolna pouštěl ji svou rukou do výše, aniž se zachvěla, dbal, aby svého jezdce nestřásla. Přímo do vzduchu se vznášela a nesla mého pána vzhůru na sobě. Bakchantky spatřily ho dříve než on je. On totiž nebyl ještě zcela nahoře, když náhle před mým zrakem zmizel cizinec a jako ze vzduchu jsme uslyšeli hlas jakoby Dionýsův: Vzhůru, děvčata! 398 EURIPIDES BAKCHANTKY 399 Vedu vám toho, kdo si tropil posměšky z vás a z mých obřadů. Proto ho ztrestejte! Zatímco tohle říkal, metal k nebesům i k zemi ohnivé posvátné plameny. Vše ztichlo, v údolí se nehnul ani list, dokonce ani zvěř se neozývala. Zeny však neslyšely jasně jeho řeč, proto jen povstaly a rozhlížely se. Hlas zazněl podruhé. Když dcery Kadmovy už jasně Dionýsův rozkaz chápaly, daly se do letu jak diví holubi, všechny své síly k tomu běhu napjaly. Jak matka Agaué, tak její obě sestry a všechny bakchantky. Údolí s bystřinou i rokle přelétly v svém božském nadšení. Když pána viděly, jak sedí na jedli, hned začly po něm házet těžké balvany z protější skály. Jedny větve jedlové, jiné zas thyrsy metaly jak oštěpy. Do ubohého terče. Bez výsledku však. Ve větší výši, nežli mohly dosáhnout, můj ubohý pán seděl, zcela bezradný. Pak strhly z dubu větve rychle jako blesk a jako sochorem páčily kořeny. Když jejich námaha nebyla úspěšná, zvolala Agaué: Sem všechny, ke stromu, uchopte, bakchantky, ten kmen kol dokola! Ať toho vetřelce chytneme jako zvěř. Ať neprozradí naše tajné obřady! Hned tisíc rukou vyrvalo strom ze země. Z výše, kde seděl, padal střemhlav Pentheus až k zemi. Tisícerým vzdechem bědoval. Poznal, že jeho konec se už přiblížil. Matka se stala velekněžkou vraždění. Vrhla se na něj. On ubožák z hlavy strh svůj věnec, aby ho Agaué poznala a ušetřila. Pohladil jí tvář a řek: To jsem já, milá matko, tvůj syn Pentheus, v Echíonově domě jsi mě zrodila. Slituj se, matko, nade mnou a za činy, které jsem spáchal, svoje dítě nevraždi. Jí pěnila se ÚBta, oči divoce se koulely. Nebyla schopna úsudku, posedlá Bakchem, vůbec nevnímala ho. Pažemi uchopila jeho levici, nohou se o bok ubožáka opřela a vyrvala mu rámě, nejen vlastní silou, to sílil její ruku při tom cínu bůh- A Inó chopila ho z druhé strany zas a rvala tělo. Autonoé s davem žen se na něj vrhly. Mísil se rozdílný křik. On sténal, dokud žil, a ony jásaly. Jedna si nesla jeho paži, druhá zas chodidlo se střevícem. Obnažený bok byl rozdrásán. A každá rukou krvavou si kusem jeho těla pohazovala. Tak leží jeho tělo: Kus je pod skalou, kus leží v hustém lesním listoví. Těžko je shledat. Jeho hlavu ubohou, tu uchvátila sama matka, na thyrsos ji nabodla, jak byl by to snad horský lev. A nyní nese ji přes celý Kithairón, své sestry zanechala v kruhu bakchantek. Kráčí a raduje se z hrozné kořisti, sem k městu blíží se. Děkuje Bakchovi za honbu společnou a za společný lov, za vítězství. To jí však slzy přinese. Já nyní vzdálím se od toho neštěstí. 400 EURIPIDES BAKCHANTKY Dříve než Agaué dojde sem k paláci. Být pokorný a bohy ctít je nejlepší. A to je také podle mého úsudku největší moudrost, když tak lidé jednají. Odejde SBOR Tanieme k oslavě Bakcha, jásejme nad krutou zkázou, jíž propad Pentheus, zrozený z draků. Oděl se do ženských šatů, uchopil nádherný thyrsos, hůl, jež ho do Hádu vedla. Na cestě za zkázou měl vůdcem býka. Bakchantky z Kadmova města, pěly jste vítěznou píseň, pro svůj žal, pro své slzy. Jak nádherný zápas! Krvavou ruku vztáhnout na vlastní dítě. Tam vidíte již spěchat matku Penthea Agaué, běží sem s šíleným výrazem. Ted vítejte ten průvod radostného boha. AGAUÉ přichází s hlavou Penthea nabodnutou na thyrsu Asijské bakchantky! SBOR K čemu nás svoláváš? AGAUÉ Přináším z hor čerstvě uťatou snítku břečťanu. Náš lov byl šťastný. SBOR Vidím a vítám tě do naší družiny. AGAUÉ Beze všech pastí jsem ho chytila, to divoké lvíče. Pohleďte sem. SBOR Z kterých hor přicházíš? AGAUÉ Z pohoří Kithairón. SBOR Co říkáš, Kithairón? AGAUÉ Ten přinesl mu smrt. SBOR Kdo první zasáh ho? AGAUÉ Je to má zásluha. SBOR Jsi šťastná, Agaué. AGAUÉ Tak zve mě celý sbor. SBOR Kdo ještě? 402 EURIPIDES BAKCHANTKY 403 AGAUÉ Kadmovy... SBOR Kdo Kadmův? AGAUÉ Mé sestry. My spolu, my spolu... SBOR To zvíře skolily? Úlovek šťastný! AGAUÉ Pojď s námi Kódovat. SBOR Hodovat, ubohá, s tebou? AGAUÉ Je ještě mláďátko. Husté chmýří mu teprv nedávno na skráních začalo rašit. SBOR Vskutku má hřívu jak divoká zvěř. AGAUÉ Byl to sám Bakchos, obratný lovec, který sbor bakchantek obratně na něho poštval. SBOR Náš pán je výborný lovec! AGAUÉ Chválíš nás? SBOR Chválím a brzo Thébané... AGAUÉ I můj syn Pentheus... SBOR Svou matku pochválí. AGAUÉ Za to, že lapila lvíče. SBOR Skvělý lov! AGAUÉ Skvělý čin! SBOR Jsi pyšná. AGAUÉ Mám radost že velký, veliký... SBOR .. .všem lidem na odiv provedlas čin. 404 EURIPIDES BAKCHANTKY 405 Tak ukaž Thébanům, ty ženo nešťastná, tu kořist vítěznou, kterou jsi přinesla. AGAUÉ Sem pojďte, občané hrazených pyšných Théb, pohleďte na kořist, kterou jsme získaly my dcery Kadmovy, ne lehkým oštěpem thessalským ani sítí, ale rukama, pouhými bělostnými prsty. A pak se zas může ještě někdo chlubit, zbytečně si opatřovat u zbrojíře k lovu zbraň. My touhle vlastní rukou jsme ho chopily a jeho tělo rozsápaly na kusy. Kde je můj starý otec? Jen ať přijde sem. A Pentheus, můj syn. Ten musí žebřík vzít, dobře ho k domu připevnit a vystoupit nahoru, aby přibil na trojhranný vlys tuto lví hlavu, která je mým úlovkem. KADMOS přichází. Sluhové nesou na nosítkách zbytky Pentheova těla Sem za mnou, sluhové, s tím smutným břemenem. Sem před dům přineste, co zbylo z Penthea. To tělo shledal jsem jen s těžkou námahou po roklích Kithairónu, rozsápané tak, že ani dva kusy nebyly pospolu. Porůznu v lesním houští jsem je posbíral. Slyšel jsem o tom neslýchaném činu dcer, když jsem se z bakchického reje navrátil se starcem Teiresiem znovu do města. Hned do hor vydal jsem se zpět a přináším zde vnuka od bakchantek rozsápaného. Autonoé, jež Aktaióna zrodila Aristaiovi, spolu s Inó po lesích se ještě toulá, ve svém bědném šílenství. Agaué však, jak mi kdos řekl, kráčí sem jásavým krokem. Mluvil pravdu. Vidím ji zde před sebou, a pohled je to příšerný. AGAUÉ Ty otče máš teď právo nejvíc pyšnit se, že ze všech lidí zplodila dcery nejlepší. Nás všechny myslím tím, sebe však především. Já u svých stavů člunek nechala a šla za větším cílem, jen holýma rukama zvěř lovit. Vidíš, že si trofej přináším, aby nám zdobila zdi tvého paláce. Sám, otče, do rukou ji vezmi, pochlub se mým úlovkem a svolej druhy k hostině. Jsi věru blažený, blažený nad všechny, když takový čin se tvým dcerám podařil. KADMOS Nezměrné hoře, na něž nelze pohledět! Vraždu jste spáchaly svou rukou nešťastnou! Je skvělá oběť, kterous bohům přinesla! A hostina, k níž zveš teď Thébany i mě. Ach, je to trýzeň pro mne, tím spíš pro tebe! Po právu, ale přehnaně nás trestá bůh, náš vládce Bakchos, jenž je s námi spřízněný. AGAUÉ Jak dovede být starý Člověk mrzutý, tváří se pochmurně. Ó kéž by jen můj syn byl dobrý lovec, matce se v tom podobal, až s thébskou mládeží se na lov vypraví. Teď však je schopný pouze s bohy bojovat. Měl bys mu, otče, v této věci domluvit. 406 EURIPIDES BAKCHANTKY 407 Kdo z vás ho zavolá sem přímo před mou tvář, aby byl také mého štěstí úíasten? KADMOS Ach běda! Poznáte-li, co jste spáchaly, sevře vás hrozná bolest! Setrváte-li v nynějším stavu, šťastné sice nebudete, však samy nepocítíte své neštěstí. AGAUÉ Co je zde nepěkné či zarmucující? KADMOS Nejdřív teď svoje oči k nebi pozvedni. AGAUÉ To udělám. Však proě mě k tomu vybízíš? KADMOS Zdá se ti jako dřív, nebo je změněné? AGAUÉ Zdá se mi jasnější a světlejší než dřív. KADMOS Máš ještě stále v duši ono vzrušení? AGAUÉ Nevím, co myslíš, já nového vědomí však nyní nabývám a mění se můj duch. KADMOS Můžeš už jasně zodpovídat otázky? AGAUÉ Nějak jsem zapomněla, co jsme mluvili. KADMOS V čí dům tě zaved kdysi průvod svatební? AGAUÉ V dům Echíonův, jenž prý z draka pochází. KADMOS Kdo narodil se v domě tvého manžela? AGAUÉ Pentheus. Ten se z naší lásky narodil. KADMOS A čípak hlavu nyní držíš v náručí? AGAUÉ Lví, jak mi řekly moje spolulovkyně. KADMOS Jen pohleď dobře. Je to malá námaha. AGAUÉ Ha! Co to vidím? Co si v loktech přináším? KADMOS Jen pohleď ještě lépe, ať se přesvědčíš. AGAUÉ Ach běda mi! Já vidím bolest nej větší! KADMOS A ještě se ti zdá, že je to hlava lva? 408 EURIPIDES BAKCHANTKY 409 AGAUÉ Ó ne, j á v rukách držím hlavu Penthea. KADMOS Já nad ní plakal dřív, než tys ji poznala. AGAUÉ Kdo zabil ho? Jak dostal se mi do rukou? KADMOS ó pravdo nešťastná! Jak pozdě přicházíš! AGAUÉ Ta mluv. Již srdce se mi chvěje obavou. KADMOS Ty jsi ho zabila, se svými sestrami. AGAUÉ Kde zahynul, zde v domě, nebo jinde snad? KADMOS Kde Aktaióna kdysi rozsápali psi. AGAUÉ A proč ten nešťastník do Kithairónu šel? KADMOS Šel boha pohanět a tvoje obřady. AGAUÉ A jakým způsobem jsme se tam octly my? KADMOS Vás Bakchos okouzlil, a celé město též. AGAUÉ Už chápu to. Nás Dionýsos zahubil. KADMOS Byl potupen, že jste v něm boha nectili. AGAUÉ A kde je, otče, tělo pro mne nejdražší? KADMOS Tady je přináším. Jen těžko jsem je shledal. AGAUÉ Je zase složeno do lidské podoby? Jaký měl podíl Pentheus v mém šílenství? KADMOS On, stejně jako vy, odmítal boha ctít. Proto bůh všechny spojil v jedno neštěstí, jak vás, tak jeho. Zničil tak můj dům i mě. Já sám jsem syna neměl a teď, ubohá, se musím dívat, jak plod tvého života zde leží zabitý krutě a příšerně. K tobě můj palác vzhlížel, byls mu oporou, mé dítě. Celé město strachem třáslo se před synem dcery mé. A nikdo netrouf si mě starce tupit, když jen na tě pohlédl. Věděl, že by ho stihl zasloužený trest. Beze cti budu nyní z domu vypuzen já, velký Kadmos, který zasel thébský rod do země a pak sklidil skvělou úrodu. Můj miláčku, ačkoliv nejsi naživu, vždy budeš patřit mezi moje nejdražší. Už nepohladíš mě svou rukou po tváři 410 EURIPIDES BAKCHANTKY 411 a nepřivineš se, neřekneš: „Dědečku, kdo křivdí ti a kdo ti úctu nevzdává? Kdo je ti na obtíž a kdo tě zraňuje? Řekni, ať toho odvážlivce potrestám." Ted jsem já nešťastný a ty jsi ubohý, tvá matka hodna žalu, její sestry též. Jestli kdo bohy pohrdá, ať pohlédne na tuhle smrt, a rázem v bohy uvěří. SBOR S tebou mám, Kadmc, soucit. Tvého vnuka však stih zasloužený trest, i když tě zraňuje. AGAUÉ Hleď, otče, na můj osud, jak se obrátil DIONÝSOS se xjevl v podobí boít Ty sám se změníš v draka, v hada promění se také Harmonia, dcera Area, kterou jsi získal za choť, ač jsi smrtelník. S ní budeš jednou řídit býčí spřežení, dle věštby Diovy, jak vůdce barbarů. S ohromným vojskem mnohá města vyvrátíš. Když vtrhnou do svatyně Apollónovy, bude jim za to souzen návrat neblahý. Tebe a Harmonii Arés zachrání a nechá přebývat, kde žijí blažení. Já, Dionýsos, vám to hlásám, Diův syn, ne člověk smrtelný. Kdybyste dovedli být moudří, což jste nechtěli, mohli jste teď se šťastně těšit přízni syna Diova. KADMOS Odpusť nám, Dionýse, co jsme spáchali. DIONÝSOS Je pozdě. Když byl čas, tak jste mě neznali. KADMOS Más pravdu. Ale tys nás příliš potrestal. DIONÝSOS Vy pro boha jste měli jenom potupu. KADMOS Bohu se nesluší mstít se jak smrtelník. DIONÝSOS Ten trest vám dávno otec Zeus vyměřil. AGAUÉ Ach otče, před námi je bídné vyhnanství. DIONÝSOS Proč ještě váháte, když nutnost naléhá? KADMOS Dítě, jak hrozné neštěstí nás postihlo. Nás všechny, tebe i tvé sestry, ubohá. Já chudák starý mám jít mezi barbary, ještě dle věštby přivést vojsko do Řecka, smíšené z kmenů barbarských. A spolu s ním svou ženu Harmonii, dceru Area, v divoké dračí podobě, sám také drak. Tak proti řeckým oltářům a mohylám 412 EURIPIDES BAKCHANTKY 413 povedu cizí kopí. Nikdy neskončí mé útrapy, ani tam dole v podsvětí, kde teče Acherón, já nenaleznu klid. AGAUÉ Já mám žít v cizině bez tebe, otče můj ? KADMOS Ach, proč mě, ubohé mé dítě, objímáš? Mě trubce starého, ty, mladá labuti. AGAUÉ Kam obrátím se, ze své vlasti vyhnaná? KADMOS Nevím, mé dítě. V otci nemáš oporu. AGAUÉ Buď sbohem, domove, bud sbohem rodné město. Musím vás opustit, nešťastným osudem vyhnaná od krbu. KADMOS Odejdi tam, kde Aristaiův syn... AGAUÉ Nad tebou, otče, lkám. KADMOS Já pláču nad tebou, nad tvými sestrami, mé dítě. AGAUÉ Strašné jsou útrapy, jež vůdce Dionýsos na tvůj dům seslal. DIONYSOS Také já trpěl jsem strašně, když Théby jméno mé nectily. ímiii AGAUÉ Žij blaze, otče! KADMOS Měj se dobře, dcero, to ale stěží se ti vyplní, má nešťastná. AGAUÉ Sluhové, veďte mě k sestrám, v žalostném vyhnanství odejdou se mnou. Kéž přijdu tam, kde není prokletý Kithairón, kde Kithairón oko už nespatří, kde není po thyrsu stopy. 0 ten ať pečují zas jiné bakchantky. SBOR Božské řízení různou má podobu, často se utváří jinak, než myslíme-To, co jsme čekali, selže, nečekané se zas splní. A tak se končí tento náš příběh. EURÍPIDÉS HERAKLES A JINÉ TRAGÉDIE mas\RYkOYAUNlVHRZn* i KmhnviUi KOS \ ^"v \ <(il n u n o SVOBODA 1988 PRELOŽILI JAROSLAV KRÁL, JIŔt KLIER A HELENA KURZOVÁ Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Úslfednf knihovní Price Sign Syst.č Translation © Jaroslav Král, Jiři Klier and Helena Kurzová, 1988 Preface and Introductions © Jaroslav Král, 1988 ť j |57J l SVAZEK ANTICKÉ KNIHOVNY f NAKLADATELSTVÍ SVOBODA t t Euripides, Héraklés a jiné tragédie, Z řeckého originálu podle vydaní uvedených v ediční poznámce preložili a poznámkami opatřili dr. Jaroslav Král (Héraklés, Andromaché), Jiří Klier a dr. Helena Kurzová, DrSc. (vše ostatní). Předmluvu a úvody k jednotlivým dramatům napsal dr, Jaroslav Krá], Odborne recenzovala dr. Alena Frolíková, CSc. Přebal a vazbu 3 použitím písma Insignia Jana Solpery upravila Anna Kubů, Odpovědná redaktorka dr. Svatava Matoušková, Výtvarná redaktorka Jaroslava Lorenzová. Technická redaktorka Jitka Vostradovská. Vydaní první. Praha 1988. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 5865.(6978.) publikaci. Vytisklo ^ Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 7500 výtisků. AA 17,28, VA 18,11. Tematická skupina 13/42. Cena brož. výt. 27,80 Kč*, váz. výt. 33 Kcs. 73/605-22-8.5 25-049-88 Kčs 33 —