PALACKÝ 710 711 PÁZDRAL českému zjevovat! a před oči stavětí se má všeliká mravni pravda a krása". Na rozdíl od většinového myšlení o divadle, poznamenaného nacionálním a politickým zřetelem, vycházel z koncepce Schillerovy. Úkol divadla spatřoval v soustředění k podstatným a obecným otázkám lidské existence a v tomto smyslu kladl na první místo morální a estetickou funkci. ESTETIKA Radhost I, 1871 [obs. Přehled dějin krásovědy a jej í literatury, Krásověda čili o kráse a umění, Posudek tragedie Angelina]; F. P. korrespondence a zápisky 11, 1902, s. 79n.; Spisy estetické a literárni, ed. L. Cech, 1903; Dějiny české slovesnosti [př. Geschichte der schönen Redekünste bei der Böhmen], ed. O. Králik, J. Skalická, Ostrava 1968; Úvahy a projevy. Z české literatury, historie a politiky, ed. J. Špičák, 1977. PRAMENY A LITERATURA LA PNP: osobní fond, inventář F. Baťha, 1967. ■ J. E. Sojka: Naši mužove, 1862, s. 162-198; F. A. Šubert: Národní divadlo v Praze. Dějiny jeho i stavba dokončená, 1881, s. 46, 77, 107. 120, 182; J. Arbes: P. jako divadelní kritik, Hlas národa 5. 12. 1886, příl. Nedělní listy Literaria, 1954; Památník na oslavu stých narozenin F. R, 1898 [obs. L. Čech: P. jako aesthetik, O. Hostinský: F. P. esthetické studie 1816-1821, K. Kadlec: P. a české divadlo v Praze, ad.]; A. Novák, J. Pekař: F. P. v letech 1828-1848, in sb. Literatura česká devatenáctého století HI/1, 1905, s. 62-130; F. V. Krejčí: F P., jeho význam v českém probuzení, 1912; J. Pekař: F. £'[1912]; Z. Nejedlý: F. P, 1921; Jan Bartoš: Národní divadlo a jeho budovatelé (Dějiny ND I), 1933, zvl. s. 84-87, 104; K. Stloukal: Legenda o budovatelích Národního divadla, Český časopis historický 41, 1935, s. 83-105, 321-355; F. Baťha: Ze styků F. Turínského s J. Jungmannem, F. P. a P. J. Šafaříkem, ČČM 1938, s. 198-210; J. Patočka: ldea„božnos-ti" v R „krásovědě", Křesťanská revue 23, 1956, s. 118-123 + K ideji národního divadla. Divadlo 19, 1968, č. 8-9, s. 1-3; DČD II; DČD III; A. Závod-ský: F. P. a divadlo, in sb. Pocta F. P., red. J. Dvořák, F. Valouch, M. Pospíchal, Olomouc 1979, s. 142-151; E. Foglarová: Estetika F. R, 1984; J. Morava: P. Čech, Rakušan, Evropan. Ostrava 1994; J. Štaif: F. P. a F. L. Rieger po revoluci 1848-1849, Historický' obzor 6, 1995, s. 172-183; sb. F. P. 1798/1988. Dějiny a dnešek, eds. F. Šma-hel, E. Doležalová, 1999; J. Kořalka: F. P. (1798 až 1876). Životopis, 1999; J. Štaif: Dva typy občanského sdružování v dobé předbřeznové. Akcionářská jednota pro české divadlo a sbírky na českou průmyslovou školu, Documenta Pragensia sv. 18, 2000, s. 141-159 + R, Rieger a Bráf aneb česká národní entita mezi prestiží, rodinou a mythem, in sb. Pocta profesoru Zdenku Jindrovi k sedmdesátým narozeninám, ed. D. Jančík, 2003, s. 103-115 + F. P. Život, dilo, mýtus, 2009. ■ LČL, ÔBL, Otto, Rieger, Wurzbach, NAlb šrm Michal Silorad PATRČKA * 21. 7. 1787 Solnice u Rychnova nad Kněžnou t 25. 4. 1838 Jaroměř Autor drobných dramatických textů, básník, prozaik. Přijaté vlastenecké jméno Silorad používal i v dalších variantách (Silorad, Silorad, Sylo-rad, Sýlorad). - Pocházel z rodiny punčo-chářského mistra, později kupce. Po vychození solnické obecné školy a roce stráveném přiučováním se němčině v Králíkách (1799) šel do učení ke kupci v Kostelci n. Orlicí. Po bankrotu otcova obchodu a jeho smrti (1812) zůstala rodina zcela bez prostředků. P. se 1812 neúspěšně pokoušel získat místo redaktora ve Vídni, ještě t. r. se vrátil zpět do Solnice a živil se jako podomní plátenický faktor. 1814 přijal neplacené místo redaktora Vídeňských novin, zakrátko se opět vrátil domů. 1815 byl odveden k vojsku a zúčastnil se závěru protinapoleonských tažení. 1816 se stal učitelem na vojenském výchovném ústavu v pevnosti Josefov, zároveň se věnoval literatuře, mnemotechnice a fyzikálně-mechanic-kým pokusům. 1823 opustil vojenskou službu a usadil se v Jaroměři u rodiny své budoucí manželky (sňatek 1835). Živobytí se pokoušel obstarávat využitím svého mnemotechnického systému a mechanických vynálezů, příležitostně pracoval jako korektor v tiskárně J. H. Pospíšila v Hradci Králové (1828-29), vyráběl a prodával šmolku a vypomáhal v tchánově dílně. Jeho hmotnou bídu završila povodeň a požár jaroměřského domku, při kterém přišel o veškerý majetek. Od mládí se setkával s českými vlastenci (F. V. Hekem, J. H. Pospíšilem, J. L. Zieglerem, V. Hankou aj.), silně ho ovlivnil V. Hanka, podporující jeho literární snahy. Ve své době byl znám jako autor moralizující a příležitostné poezie, alegorických skladeb, ód, hádanek, slovních hříček a tzv. míchanic (satirických čtyřverší využívajících komického spojení nesouvisejících myšlenek a představ), ovlivněný puchmajerovskou školou, ohlasovou poezií i dobovým idylismem a sentimentalis-mem. Psal také sentimentálni povídky a krátké moralistní prózy. P. měl vřelý vztah k ochotnickému divadlu; žádal o povoleni her a s ochotníky uvedl jedenáct titulů. S přáteli v Solnici nastudoval hru Hrabě Leonďtni (1810), ale krajský úřad veřejné provedení nepovolil. Představeními svého druhu byla P. veřejná vystoupeni, která pořádal 1835-37 v českých městech a na nichž předváděl (společně s deklamací svých veršů a písní) vlastní mnemotechnické postupy a mechanické vynálezy. Počátkem dvacátých let uveřejni! časopisecky dvě divadelní hry. Jednoaktovka Kaša a Bivoj aneb Milkova pomsta čerpá námět ze slovanského dávnověku (Libušina hrdá sestra Kaša, která zprvu odmítá sličného, urozeného a udatného, leč chudého Bivoje, jsouc uražena jeho smělostí, je po jeho hrdinském činu hraničícím se sebeobětováním pokořena láskou). Alexander a Kyazaje dramaticky sevřeným příběhem vojevůdce Alexandra Makedonského, který dobývá území indické královny Kyazy ne zbrani, ale hlubokým citem. Oběma hrám je společné poutavé líčení děje, srozumitelný, konkrétní a živý jazyk, vyjadřující vzletnými slovy a se silným vlasteneckým podtextem touhu bojovat za svobodu vlasti a viru, že země, sužovaná nepřátelským jhem, jej v budoucnu odvrhne. PSEUDONYMY, ŠIFRY Silorád, Sylorad, Sylorad Desetnín; M. P., M. S. R, S. P. HRY Kaša a Bivoj aneb Milkova pomsta, t. in Dobroslav 3, 1823, sv. 1, s. 43^17 (pseud. Sylorad); Alexander a Kvaza, t. tamtéž, sv. 4, s. 93-104. PRAMENY A LITERATURA LA PNP: osobní fond, inventář —» I. Pšeidová, 1995. ■ M. D. Rettigová: Z Rychnova, Čecho-slav 5, 1824, s. 232; J. A. Gabriel: Vzpomínka na M. S. P, Lumír 10, 1860, s. 1164; A. Rybička: Druhá vzpomínka na M. S. P., tamtéž II, 1861, s. 156; -r- [V. Patrčka]: Také jedna upomínka, Národní listy 23., 24. a 26. 8. 1871; F. J. Košťál: O literárním významu J. S. P, in sb. Rodnému městu. Slavnostní spis na počest stoleté upomínky narozeni českého spisovatele M. S. R, 1887, s. 19-24; A_. Rybička: Príspevky životopisné a knihopisné, ČČM 68, 1894, sv. I,s. 150; F. Hajn: M. S. P. jako divadelní ochotník, Samostatnost 24, 1929, č. 48. s. 2, č. 49, s, 2; V. Stein Táborský: Příspěvky k dějinám divadelního ochotnictva československého, 1931, s. 293; M. Hýsek: Zapomenutý Jiráskův vlastenec, Venkov 26. 4. 1938 -» Literární besedy, 1940: J. Frýzek: M. S. P., in sb. Východočeské Athény a Josef Liboslav Ziegíer, Rychnov n. Kn. 1997, s. 39-51; L. Kusáková: K literárnímu dílu M. S. P., tamtéž, s. 52 57; J. LoužiI: M. S. P. - lidový buditel, voják a vynálezce, Tvar 10, 1999, i. 6 až 9. ■ Jungmann, LČL, Otto, Ricger, Wurzbach; Místopis 11 [Solnice] voj Leopoldina de PAULI -> Leopoldina ORTOVÁ de PAULI Václav PÁZDRAL * 26. 4. 1845 Stěžery t 28. 9. 1919 West (Texas, USA) Dramatik, herec, divadelní ředitel. VI. jm. Pazdrák. - Otec byl úřednim sluhou. P. studoval od 1858 na gymnáziu v Hradci Králové, kde vstoupil do tajného studentského spolku, který pěstoval všeslovanskou vzájemnost. 1863 odjel do Polska, připojil se k povstání a by! poté policejně sledován, později podezříván z konfidentství. Po návratu z Polska nastoupil 1864 jako herec ke společnosti F. J. Čižka, 1865 hrál u V. Prokopové a u ředitele A. Szeninga. 1866 byl odveden k vojsku, 1867 se oženil. Působil u společností E. Zollnerové (1867), J. F. Kozlanského (1868), F. Pokorného (1869), opakovaně u J. E. Kramuela (1868-69, 1870, 1872,1876) a V. Svobody (1870). Vlastní společnost založil PAZDRAL 712 1870, koncesi však neoprávněně pronajímal (F. Vratislavovi, V. Vilímkovi, E. Šumoví). 1875 pracoval rok jako pokladník v PD. Poté opět kočoval na venkově, koncem 1876 společnost opustil a pobýval neznámo kde (podnik vedl F. Pokorný). Koncem 1878 žádal o koncesi pro Moravu a dostal povolení jen pro německoja-zyčná představení, pro česká až po odvolání 1880. Marně se snažil proniknout do Libně, kde hodlal hrát v hostinci U Deutschů (1882), neúspěšné byly i pokusy vydat se do slovenských oblastí Uher (zamítnuto 1876, 1891). Divadelní podnikání přerušil 1881, koncesi sice každoročně získával, ale nevyužíval ji. S rodinou se odebral do Wurttemberska, kde se věnoval teologickým studiím. 1893 vycestoval do Ameriky a stal se metodistickým pastorem. Není známo, že by se do vlasti vrátil. P. byl vytáhlé postavy a hrával většinou milovníky a mladé hrdiny. Zprávy o jeho hereckém projevu se značně liší; někteří referenti v lokálním tisku uznale hodnotili jeho výkony, podle jiných byla jeho deklamace i gesti-ka toporná a křečovitá. P. nevelká činoherní společnost (ze známějších herců byli jejími členy A. Brázda, manželé J. a M. Hurtovi, F. Šípek) kočovala zejména ve středních a východních Cechách (např. 1872 tříměsíční pobyt na Kladně). Po znovuustavení se přesunula na Moravu, kterou procestovala od Kyjova a Kojetína po Valašsko (štace ve Vsetíně, Valašském Meziříčí, Rožnově p. Radhoštěm) a Ostravsko (Paskov, Místek, Příbor, Moravská Ostrava), zajela i do Zlína a Hodonína. P. všude uváděl praktický týž repertoár, který se od běžné nabídky poskytované téměř všemi kočující podniky lišil množstvím jeho her. P. jich údajně sepsal několik desítek, většinou šlo zřejmě o úpravy textů jiných autorů, které vydával za vlastní práce. Byly to kusy s náměty historickými (Černohorci), romanticky dobrodružnými či senzačními (Babinský) i veselohry. Některé byly označeny jako operety, ale spíše to byly hry se zpěvy, k nimž skládal i hudbu. Scénickou hudbu složil též k inscenaci Stroupežnického monodramatu Dobrý český dědeček (PD 1877). Jeho hry a úpravy patřily k triviální produkci a nezřídka silně útočily na vlastenecké city. Ve své době se objevovaly poměrně často na repertoáru kočujících společností, některé uváděl F. Ludvík v Americe. Provedení ani texty některých údajně P. her nebyly zjištěny (Macecha; Meča Kalich; Starý-ženich aneb Sázka na nevěstu; Tři matky najednou). PSEUDONYMY V. J. (též V. P.) Stěžerský, V. Pázdral Stěžerský ROLE Spol. V Prokopové Odolán Pétiburský (J. J. Kolár: Monika) - 1865. Szeningova spol. Wagner (J. W. Goethe: Faust)- 1865. Kramuelova spol. Jan Hus