Srbský ústav v Budyšíně a současná etnologická literatura Jako v jiných zemích bývalého sovětského bloku dochází v NDR na přelomu 80. a 90. let k zásadním politickým změnám, po kterých následovaly neméně radikální změny ekonomické a společenské, s dopadem do sféry kulturní. Po sjednocení Německa, které proběhlo na základě smlouvy z 31. srpna 1990, se vytvořilo nové správní uspořádání země a Lužičtí Srbové se stali občany spolkových zemí Braniborska (Kraj Braniborska) a Saska (Swobodny stat Sakska), kde jim zemské sněmy schválily zákony o právech. Jako ve všech oblastech života došlo také k restrukturalizaci vědeckého výzkumu. Od 1. ledna 1992 vzniká Serbski institut (Sorbisches Institut), který pokračuje v komplexním výzkumu Lužických Srbů, jejich jazyka, historie a kultury, a to v minulosti i v současných společenských podmínkách. Shromažďuje a archivuje k tomu potřebné materiály a tím vytváří Lužickosrbský kulturní archiv, který je stejně jako bohatá knihovna k dispozici badatelům i veřejnosti. Dnešní interdisciplinární vědecký výzkum sleduje aktuální společenskou situaci na Lužici, kulturní specifika obyvatel různé etnické příslušnosti a provádí komparaci jazyků a kultury minorit v rámci celé Evropy. Výsledky jsou publikovány jednak v časopisu Lětopis, ze kterého se stává periodikum sorabistického a sociálněvědného výzkumu, a v ediční řadě Spisů Srbského ústavu, kde vychází monografické práce z oblasti kulturních a sociálních dějin, empirických výzkumů současných kulturních jevů a života Lužických Srbů (etnologie, antropologie) a z jazykovědy. Zvláštní pozornost je věnována výzkumu Dolní Lužice, kde je asimilace Lužických Srbů s německým etnikem téměř u konce. Institut zajišťuje v pětiletých intervalech vydávání běžné lužickosrbské bibliografie, jejíž poslední svazek pokrývá období let 2001–2005.[1] Jejím hlavním redaktorem je vědecký pracovník ústavu, literární historik Franc Šěn a vedle tištěné formy lze využít i podobu elektronickou. Jak časopis, tak samostatné publikace vycházejí v nakladatelství Domowina v Budyšíně. Vzhledem k naší disciplíně bychom se šířeji zmínili o současném etnologickém výzkumu, jak je realizován v oddělení empirického kulturního výzkumu. Ve středu zájmu stojí kultura všedního dne, výzkum vychází ze širokého chápaní kultury, jako sociálního procesu, jako strategie života. Oblast sledovaných témat je neobyčejně široká: identita, etnicita, používání jazyka, dvoujazyčnost, náboženská víra, rodina, přesídlenci, prostor, obraz Srba. Jde o otázky kulturní diference, konstrukci „svého“ a strategii jednání s cizími, o výchovu, o mezikulturní a interetnickou komunikaci. V oblasti, kde se setkává německý a slovanský element, kde se střetává bilingvnost a bikulturní životní realita lze na malém vzorku analyzovat problémy, které se týkají také evropské kultury a evropské integrace. Závěry, které vyplývají ze srovnání sociálních, právních a kulturních jevů u malých evropských národů, resp. minorit, je možné použít pro praktické rozhodování politických instancí. Samozřejmě etnologický výzkum Srbského institut neprovádí jen výzkum současnosti a aktuálních společenských problémů, ale má také historický rozměr ať už sleduje jevy tradiční kultury nebo historiografická témata z kulturního vývoje Lužických Srbů. Jak se uvedené výzkumná témata konkrétně realizují, lze sledovat na vydávané odborné literatuře, která dnes vychází výhradně už jen v němčině. Je poměrně rozsáhlá, protože jejími autory nejsou jen vědečtí pracovníci Srbského ústavu, ale také další domácí a zahraniční sorabisté. Průměrně v rámci spisů Srbského ústavu vycházejí tři knižní svazky ročně. Jako 54. svazek zmíněné edice byl vydán sborník Jakub Bart-Ćišinski (1856–1909). Erneuerer der sorbische Literatur (2010) z mezinárodní konference, která se v Budyšíně a Pančičích-Kukowě konala u příležitosti 100. výročí úmrtí zakladatelské osobnosti lužickosrbského básnictví a představitel mladosrbského hnutí bojující proti germanizaci v době Bismarkově. Obdobně v r. 2004 vznikl sborník Mato Kosyk 1853–1940. Materialien des ersten Kosyk-Konferenz. (Budyšín 2004). Vědecká konference k 150 výročí narození klasika dolnolužické literatury byla příležitostí k zasazení jeho života a díla do literárních, kulturních, etnických, sociálních a politických souvislostí. Jinou zajímavou osobností lužickosrbské kultury byl Hanzo Nepila, polbur (tj. podsedník) v Rowně u Slepa, z vesnice v oblasti málo úrodné mužakovské hole ve střední Lužici, která má být rovněž odbagrována. Peter Milan Jahn je autorem monografie vydané ve spisech Srbského ústavu pod názvem Vom Roboter zum Schulpropheten. Hanso Nepila (1766–1856), která přibližuje životní osudy tohoto lužického poddaného a robotníka, který se v pozdním věku naučil psát, aby mohl zaznamenat svůj životní příběh pro budoucí pokolení. I když u svých vrstevníků našel pro své úsilí málo pochopení a většina jeho rukopisů byla zničena, ze zachovalé části mohl autor zpracovat mikrohistorii jeho života a díla. Dílo vyšlo s překladem zachovaného rukopisu do němčiny v r. 2010. Jeho jazyku, dolnolužickému dialektu z okolí Slepa se věnovala už dříve Hélène Brinjen.[2] Ještě bych se zmínil o monografii Pawol Nedo 1908–1984. Ein biographischer Beitrag zur sorbischen Geschichte (Budyšín 2002). Annett Bresan se v monografii pokouší odpovědět na otázku, proč tento vrcholný představitel Domoviny ji v r. 1950 opouští a věnuje se vědecké kariéře jako národopisec. Součástí monografie je analýza Nedova etnografického a folkloristického díla. Jako ve všech postsocialistických zemí, tak i na v bývalém východním Německu se řeší otázka vyrovnání s minulostí a kolaborace s komunistickým režimem. Na příkladu Domowiny tyto otázky řeší Ludwig Elle v práci Die Domowina i der DDR. Struktura a funkce menšinové organizace ve státem řízeném socialismu. Jazykové otázky, pro Lužické Srby neobyčejně citlivé téma, sleduje Leoš Šatava v díle Sprachverhalten und ethnische Identität. (Budyšín 2005). Na srbském gymnáziu a šesti základních školách sledoval vztah srbské mládeže k srbské kultuře a jazyku. Zmíněná zahraniční orientace Srbského institutu našla výraz ve sborníku redigovaném Elke Tschernokoshewou a Volkerem Grasnowem Beziehungen Minderheiten – Merhheiten in europaischer Perspektive (2007). Těžba uhlí a odbagrování vesnic je téma, které sleduje Frank Förster Bergbau – Umsiedler (1998). Do dnešního dne bylo likvidováno více než sto vesnických sídel. A jejich důsledky jsou pro Lužické Srby tragické. Ani klasická národopisná témata, jako je lidový oděv nebo stavební kultura, nejsou zcela opomíjeny, jak svědčí dva svazky spisů Srbského ústavu. Ines Keller a Leonore Schulze-Irrlitz redigovaly sborník Trachten als kulturelles Phänomen der Gegenwart (Budyšín 2009). I když i na Lužici kroj z denního života téměř zmizel (vyjma několika málo desítek starých žen, které jsou zdokumentovány na výstavě, probíhající právě v Srbském muzeu), stal je kroj předmětem osobní a rodinné representace. Autorky sledují uvedené proměny a snaží se odhalit mechanismy minulého a současného nošení kroje. Stejné změny ve 20. století, ovšem na tématu vesnické architektury, sleduje Lotar Balke v práci Bauen und Wohnen in Heide und Spreewald. Vom Wandel Lausitzer Volksarchitektur im 20. Jahrhundert (1994). Literární produkce Srbského ústavu v Budyšíně je jistě daleko širší a početnější. Uvedený přehled se snažil jen naznačit hlavní badatelské okruhy a jejich řešení. Samozřejmě svou literární produkci má také Srbské muzeum v Budyšíně, Domowina a další instituce. Neobyčejně rozsáhlá je také literatura populárně-vědná zaměřující se na jevy tradiční lužickosrbské kultury. Poslední svazky edice: Jan Kilian (1811–1884). Pastor, Poet, Emigrant. Sammelband der internationalen Konferenz zum 200. Geburtstag des lutherischen Geistlichen. Bautzen, 23. – 24. September 2011. Vydala Trudla Malinkowa (2014). Jana Schulz: Bilingualer Spracherwerb im Witaj-Projekt (2015). Michael Richter: Deutsche Parteien in der sorbischen Oberlausitz 1945–1953. Die politische Entwicklung in den zweisprachigen Kreisen nach dem Zweiten Weltkrieg (2017). Základní lexikografické dílo představuje: Schön, Franz – Scholze, Dietrich (eds.): Sorbisches Kulturlexikon. Budyšin: Domowina, 2014. ________________________________ [1] ŠĚN, F. (red.): Serbska bibliografija / Sorbische Bibliographie 2001–2005. Budyšin 2008. [2] BRIJNEN, H.: Die Sprache se Hanzo Nepila. Budyšín 2004.