Česká sorabistika

     V důsledku historického vývoje mají Lužičtí Srbové úzké kontakty zejména s Čechy, dále pak
s Poláky. Badatelé obou zmíněných národů se zasloužili o bližší poznání kultury a jazyka Lužických
Srbů mezi ostatním slovanských národy. Sorabistiku, komplexní vědu o Lužických Srbech, pěstovali
také němečtí vědci, jedna v rámci slavistiky, jednak v rámci německé historie a národopisu.

   Lužičtí Srbové mají k českým zemím a Čechům vybudována pevná pouta, daná existencí společného
státu v období vrcholného středověku, nadstandardními vztahy v době národního obrození i
neúspěšnými snahami lužické reprezentace po spojení s Čechy v době dějinných převratů, jež přinesl
konec první nebo druhé světové války. Úzké kulturní vazby mezi českými zeměmi a Lužicí se projevily
v rovině institucionální založením Česko-lužického spolku „Adolf Černý“ v Praze r. 1907, který
navázal na starší formy kontaktů po založení pražského Lužického semináře r. 1728 a na programově
budovanou slovanskou vzájemnost v době obrozenské. Zásluhou české sorabistiky máme základní
lužickosrbskou literární produkci přeloženu do češtiny, k dispozici jsou jak historické práce
k dějinám Lužice, tak díla lingvistická a slovníková spolu s literárněvědnými vedle množství
popularizačních příruček.

     Neméně rozsáhlá je také národopisná sorabistika. Vzhledem k tomu, že tradiční lidová kultura
naležela vedle jazyka k základním etnoidentifikačním znakům Lužických Srbů, byla jí věnována velká
pozornost. Zakladatel české národopisné sorabistiky Adolf Černý (1864–1952) některé své práce
publikoval lužickosrbsky ve správním středisku Horní Lužice v Budyšíně

·        Wobydlenje łužiskich Serbow. Časopis Maćicy Serbskeje 42, 1889, s. 97–135. Též jako
separát. Práce o tradičním domu Lužických Srbů,

·         Narodne hłosy łužiskoserbskich pěsni. Budyšin 1888; Týž: Druha zběrka narodnich hłosow
łužiskoserbskich pěsni. Budyšin 1888; Týž: Třeća zběrka łužiskoserbskich pěsni. Budyšin 1894 –
sbírky lidových písní

·         Mythiske bytosće łužiskich Serbow. Časopis Maćicy Serbskeje 43, 1890, s. 3–50 – práce o
lužické mytologii.

·        Už česky Černý vydal další sorabistická díla mezi nimi popis lužickosrbské svatby: Svatba
u Lužických Srbů (Praha 1893), který korespondoval s dobovým úsilím badatelů i z jiných slovanských
zemí o detailní zaznamenání svatebních zvyků za účelem jejich komparace.

·        Fejetony čerpající své náměty z tradičního lužického života a kultury vydal souborně jako
Různé listy o Lužici (1894)

·        Odborný a syntetický charakter pak vykazuje jeho Lužice a Lužičtí Srbové (1911), která je
rozšířenou variantou hesla v Ottově slovníku naučném.

Zhodnocení díla A. Černého provedl Petr Kaleta: Češi o Lužických Srbech. Český vědecký,
publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo Adolfa Černého.
Praha 2006.


     V sorabistickém díle A. Černého pokračovali jako pedagogové na Karlově univerzitě, ovšem už se
zaměřením na problematiku filologickou a literárněvědnou Josef Páta (1886–1942), popravený za
heydrichiády.

·        Lužice. Praha 1919; Lužice. Odkaz národu. Praha 1946. Předmluva literárního historika
Alberta Pražáka Vybrané kapitoly z dějin Lužice, psané ve vlasteneckém duchu.

·        Lužickosrbská čítanka. Praha 1920.

·        V Budyšíně vydal luž.srb. 1929 úvod do studia srbského písemnictví a řadě studií se
věnoval česko-lužickým kulturním vztahům (Josef Dobrovský a Lužice. Praha 1929)

·        Českou odbornou veřejnost informoval o dění v lužickosrbském národopisu. Viz O
lužickosrbském národopise. Národopisný věstník českoslovanský 24, 1931, s. 313–317.

·        U J. Páty najdeme i práce folkloristické (pohádkoslovné) a historiografické, v nichž
zhodnotil sorabistické dílo A. Černého nebo L. Kuby (Ludvík Kuba. K šedesátinám slovanského
pracovníka. Praha 1923).

·        Soupis Pátova díla vydali J. Petr – M.Tylová: Josef Páta. Bibliografický soupis
publikovaných prací s přehledem činnosti. Praha 1990.


Antonín Frinta (1884–1975) – profesor sorabistiky a bulharistky na UK, redaktor Slovanského
přehledu (1927–1948), funkcionář Sekce pro studium srbské kultury při Společnosti Národního
muzea.

·        Lužičtí Srbové a jejich písemnictví. Praha 1955 – přehled práce, česko-lužické vztahy.


Pozornost věnoval šíření křesťanství z Čech na Lužici v 10. století jako důsledek cyrilometodějské
mise.

Ludvík Kuba (1863–1956) se o popularizaci lidové kultury Lužických Srbů zasloužil jak svou
sběratelskou činností, tak dílem malířským a publicistikou. V rámci cest za slovanskou písní
procestoval i Lužici, Lužičanky v lidovém kroji patřily k častým námětům jeho malířských pláten a
poznatky a dojmy z cest uplatnil v cestopisných fejetonech.

·        Slovanstvo ve svých zpěvech V. Písně lužické. Praha 1885–1887;

·        Nowa zběrka melodiji k hornołužiskim pěsnjam. Budyšin 1887.

·        O písni slovanské II. Píseň Srbů Lužických. Praha 1922;

·        Čtení o Lužici. Praha 1926;

·        Cesty za slovanskou písní I. Slovanský západ a východ. Praha 1933.

·        Křížem krážem slovanským světem. Praha 1956.


     Bohatou organizační, přednáškovou a redakční práci rozvinul v meziválečné a poválečné době
také Vladimír Zmeškal (1902–1966), spojený se Společností přátel Lužice. Soubor přenášek doplněný
fotografiemi vydal jako

·        Lužice v obrazech. O zemi a životě lužických Srbů (1937, 1945).

·        Lužičtí Srbové. Praha 1962 – populární charakter, historie, vývoj po r. 1945, popisuje
kroj, dům, zvyky a lidové umění.


V moravském prostředí je obdobné popularizační úsilí spojeno s činností Karla Kyase (1881–1958) –
právník, překladatel z lužické srbštiny, od 1946 lektor lužické srbštiny na Masarykově univerzitě
v Brně. Propagátor lužickosrbské kultury

·        Viktor Velek: Moravsko-lužická vzájemnost – neznámá kapitola česko-lužickosrbských vztahů.
In: Sborník Muzea Brněnska. Příloha. Předklášteří 2007, s. 133–140.

·        Josef Šaur: Karel Kyas (1881–1958). Česko-lužický věstník 18, 2008, č. 11–12, s. 82–83.


      O další výzkum kulturní historie a popularizaci lidové kultury Lužických Srbů se z mladší
generace zasloužili s Karlovou univerzitou spojeni Jan Petr (1931–1989), filolog, docent
slavistiky, autor souborného díla:

·        Jan Petr: Nástin politických a kulturních dějin Lužických Srbů. Praha 1972.


     Zdeněk Boháč (1933–2001) – historik, historický geograf, vědecký pracovník Historického ústavu
ČSAV v Praze, člen Společnosti přátel Lužice, od r. 1975 předseda Sekce pro studium lužickosrbské
kultury při Společnosti Národního  muzea. Nekrolog (Josef Žemlička: Zemřel Zdeněk Boháč. ČČH 99, č.
3, 2001)

·        Zdeněk Boháč: České země a Lužice. Tišnov 1993 – antologie z časopiseckých prací,
česko-lužické kulturní vztahy, církevní dějiny, národnostní vývoj Lužice, ze života lužických
katolíků a evangelíků (popis velikonočních jízd).


Český lid informoval o dění na Lužici články:

·        Förster, Frank: Studium lužickosrbského lidu. Výsledky, projekty a směry rozvoje. Český
lid 75, 1988, s. 211–214.

·        Kasper, Měrčin: Etnické rysy lužickosrbské kultury. Kulturně-historický přehled. Český lid
74, 1987, s. 143–151.


     Etnickou problematiku sledoval během svého pracovního pobytu na Lužici Leoš Šatava, autor
lexikální příručky Národnostní menšiny v Evropě (Praha 1994), kde je uvedena základní literatura
k situaci Lužických Srbů.


     Mezi posledními etnohistorickými díly lze uvést Stopy zapomenutého lidu (Č. Budějovice 2006)
olomoucké historičky Libuše Hrabové, popisující osudy polabských Slovanů a Lužických Srbů jako
jejich pozůstatku.


     K současným představitelům české sorabistiky vedle L. Šatavy náležejí pražský literární
historik Petr Kaleta, Radek Černý, pražský literární vědec a překladatel, a na brněnské univerzitě
působící hudební vědec Petr Kalina a slavista Josef Šaur.

·        Josef Šaur: Role štěpení a periferiality v lužickosrbských dějinách. In: Sborník Muzea
Brněnska. Příloha. Předklášteří 2007, s. 107–112.

·        Petr Kalina: Velké housle lidového instrumentáře Lužických Srbů. NR 21, 2011, s. 22 – 31.
(L. Kuba: Herc Jan Kušk. In: Čtení o Lužici. 1925)


     V rámci Společnosti přátel Lužice vychází informační bulletin Česko-lužický věstník,
přinášející informace o aktuálním společenském dění na Lužici. Vedle toho otiskuje literární díla
současných lužickosrbských autorů, odborné příspěvky literárně a kulturně historické, etnickou
problematiku a recenzuje vydávanou literaturu.