ILUMINACE Ročník 23, 2010. í. 3 {79) Články k tématu SOUDNÍ PROCES SE SKUPINOU BAADER-MEINHOF (Případfilmu Raná díla, J 968-1970) Bogdan Tirnanic Začátek byl komický, konec groteskní. Co bylo mezi tím, může posloužit jako instruktážní materiál pro studium našich padesátiletých (politických) povah a (ne)poměrů. Zkrátka, film Zelimira Zilnika byl osobitý lakmusový papírek socialistické společnosti coby emanace teorie o věčném návratu téhož. Začátek natáčení Raných DĚL na podzim roku 1968 nijak nenaznačoval, že se tento film stane jedním z nejspecifiětějších „případů" v celé historii jugoslávské kinematografie. Neprovázelo ho žádné zvláštní vzrušení, jaké už v té době realizace našich filmů dovedla vyvolat. Denní a specializovaný tisk řádně, ale bez jakéhokoli entuziasmu, tak nějak mimochodem, rutinně, informoval veřejnost, že v okolí Nového Sadu začal mladý režisér Zelimir Žihuk natáčet svfij první hraný projekt, ve kterém účinkuje úřadující Miss Srbska Milja Vujanovic.1' Noviny zajímala tato informace více než obsah budoucího filmu nebo osobnost režiséra Zilnika, jinak velice „barvité" osoby. Narozen v nišském koncentračním tá--boře, syn národního hrdiny (Konrád Zilnik), tento nadějný mládežnický funkcionář, stra-■ nicky „parťák" Mirka Čanadanoviče,2' redaktor časopisu Polja a tehdy velmi agilní novosadské Tribuny mladých, jinak vystudovaný právník, utekl z nejasných důvodů k filmu a po několika málo amatérských (Srpske freske, Borba crnaca u tunelu) a krát-kometrážních dílech (Žurnál o omladím na selu, zimi, Pioniri malení..., Nezaposleni lju-Dl) se proslavil u nás i ve světě jako laureát Velké ceny na prestižním festivalu v Ober-hausenu.3' 1) Miss Srbska 1967 Milja Vujanovic (1945-2005) hrála dále např. ve filmech Sloboda 1LI strip, BuBE u clavi a Olovná bhicada. Později se uplatnila jako astroložka (pozn. rbl). 2) Mirko Čanadanovič (*1936) se v roce 1967 stal předsedou oblastního výboru Svazu komunistů Vojvodiny. Jeho působení ve vrcholných orgánech strany skončilo o pět let později v rámci kampaně proti tzv. liberálom, srov. B. Erdeljan: Obračun s liberalima u Vojvodini. Nin, £. 2713,26. prosince 2002, online: [cit. 1. 8. 2010] (pozn. rbl). 3) Velkou cenu na MFF v Oberhausenu získal v roce 1968 Žilnilcřív film Nezaposleni uuDt (pozn. rbl). ILUMINACE Bogdan Timaniá; Soudní proces se skupinou Baader-Mcmhof ILUMINACE Bogdan Timanič: Soudní proces 3e skupinou Baader-MeĹnhof V novinách se tu a tam objevovala krátká interview s Miss Srbska, jejichž povinným a jediným tématem bylo svlékání se ve filmu. Žilnik se rozhodl takto zacílený zájem využít a svůj film od začátku natáčení propagoval jako dílo, které hovoří o „krásách vlasti a krásách ženského těla". Při jedné příležitosti k tomu dodal: Film je o jedné dívce a třech mladících, jimž je cizí lhostejnost. Nedělají ze své nespokojenosti profesi či kariéru, nechovají se jako funkcionáři. Jejich život je nebezpečný, jelikož dělají věci, které se nezamlouvají ani jedné z velmocí. Žijí intenzivně a krátce. A jak už to v životě bývá, na konci filmu umírají.4' Z toho nebylo těžké vyvodit, že film „představuje polemické pokračování právě uplynulých studentských událostí" (o kterých Žilnik natočil dokument Lipanjska gibanja, jenž se později promítal jako předfilm k Raným dílům). Nový snímek byl ale obrácen k budoucnosti: o několik let později se jeho hrdinové znovu vynořili pod značkou Frakce Rudé armády (RAF). Naštěstí se film a život nesešly v tomtéž geografickém prostoru. Traktát o nervozitě První aféra, která se k Raným Dílům váže, je humorná. Některé listy (Susret, Film novosti) při stopování možných politicko-erotických lechtivostí tohoto projektu uveřejnily úryvky z technického scénáře Raných děl; z nějakého důvodu se vždy jednalo o jednu a tutéž sekvenci, ve které jeden z mladíků, rádoby intelektuál Dragiša, selhává v posteli s dívkou Jugoslavou, navzdory chvástavým slibům, že „přejde od slov k činům" a udělá jí „to" šestkrát za sebou. Kvůli bratrství a jednotě, samozřejmě. To podnítilo sarajevskou revui Svíjet, aby ve své stále rubrice „Naše filmové (ne)pomě-ry", kterou vedl novinář Džavid Husič, otiskla komentář nazvaný „Kdo koho šokuje?" Vedle zmíněného úryvku z technického scénáře vznesla dotaz, zdali filmoví pracovníci oním způsobem (nahotou) „reflektují naši dnešní realitu a nakolik jí přispívají", nebo je jejich cílem nás „za každou cenu šokovat čtveřicí holobrádků (kvartet z Raných děl), jejichž svoboda a drzost jsou ,nesmírné' a jejich řeč je ,bez komplexů a poddanské du-še"'.s> To by jistě na „případ" nestačilo, kdyby autorovi komentáře, k jeho smůle, neuklouzla jedna „nepřesnost" v popisu scény mezi Jugoslavou a Dragišou. Ve Svijete se totiž psalo: „Ti dva se protahují oknem do pokoje. Jugoslava nesmí domů, ale nechce se ani milovat s Dragišou. Přesto jí on kus po kuse svléká oblečení, zatímco ona ,zmírňuje jeho nervozitu' čtením jakéhosi ne zrovna chytrého filozofického traktátu o studu a revoluci."61 Problém byl v tom, že „jakýsi ne zrovna chytrý filozofický traktát o studu a revoluci" nebyl ničím jiným než závěrem významného Marxova prvního dopisu Rugemu z roku 1843, který patří mezi nejklasíčtější „marxistické" texty a který je zajisté nezbytný 4) Film novosti, &. 105, 30. října 1968. 5) Džavid H u s i c, Ko koga šokira? Svíjet, 6. 550, 13. prosince 1968. 6) Tamtéž. pro pochopení „mladého Marxe". Byl autor komentáre ve Svijete avantgardní (kontra)re-volucionář? Ani nápad. On jen lehkomyslně přešel upozornění, že autory „přidaných dialogů" jsou ve filmu Karel Marx a Bedřich Engels. Toto přehlédnutí bylo dostatečným podnětem pro tehdejší mládežnický a studentský tisk, jehož redaktory byli především „neomarxisté", aby uveřejnil řadu kousavých komentářů na adresu autora článku jakožto bdělého strážce „naší reality" („a jak jí přispívá"). Autor se ale snadno nevzdával a Svijet v následujících číslech publikoval několik příslovečných „dopisů čtenářů". Tak například jistá Eleonora Pavišié7' do této revue napsala: V mém sousedství žije zaostalý chlapec [...který] není způsobilý pro žádnou školu ani pro normální život. Zkrátka: je to chlapec, „který nic neumí". Ale když vyjde s dětmi na dvůr, z jeho úst jsou slyšet nejsprostší nadávky, ve kterých nedominuje urážlivé sloveso, nýbrž detaily... Každý člověk může přemluvit ženy a muže, aby se svlékli do naha, seděli na záchodech, nechali se tak či onak portrétovat. Ale nabízí se otázka, zdali je takový člověk i umělec. Cožpak to, „co dovede každý idiot", má představovat umění?8' Jelikož se to vše odehrávalo ještě v době natáčení filmu, Žilnik hned celou epizodu zařadil do Raných děl způsobem, o jehož vkusu by se, z dnešního odstupu, dalo diskutovat a kterého si tehdy všiml týdeník Studio: Je mi velice nepříjemné, že vám musím sdělit, do jak banálního nevkusu může dospět imaginace některých filmových režisérů. Takový Zelimir Žilnik [...] nejspíš aby se kvůli některým článkům pomstil novináři Džavidu Husicovi, nutí svého herce vykonat velkou potřebu, aby po tomto filmovém rituálu, vedle zmínky novinářova jména, použil list, do kterého přispívá, k tomu, co se jinak dělá toaletním papírem... Takové krajně nechutné vyrovnávání účtů mne přivádí na myšlenku, že to Žilnik nemá v hlavě v pořádku. Konec konců film není soukromý majetek pomstychtivého režiséra, aby se v něm vyžíval takovýmto podřadným způsobem.9' Fdm byl nicméně bez jakýchkoli vážných stresů dokončen v rekordním čase a jeho rozpočet byl i na tu dobu směšný - sedmdesát milionů (tehdejších starých) dinárů. Již v únoru roku 1969 byl připravený do kin, provázen vzkazem Milji Vujanovič: „Vždy se budu svlékat!" (Politika ekspres, 19. ledna 1969). Efektivnější druh propagace kromě „verbální reklamy" ani nebyl možný, jelikož komise pro kontrolu filmů („cenzura") zakázala tzv. foršpan, protože byly, podle něčího názoru, v upoutávce použity i záběry, které ve filmu nejsou, což odporuje pravidlům „profesní morálky". 7) Eleonora Pavišic-Filipovič (1926) je sarajevská novinářka a básnířka (pozn. rbl). 8) Svijet, í. 551, 20. prosince 1968. 9) Danas je petak (v redakci Pery Zlatara). Studio, č. 257, 7. března 1969. ILUMINACE Bogdan Timariie: Soudní proces 3C skupinou Bnader-Meinhof Lepivá směs otazníků Předpremiéry se konaly v Záhřebu, Bělehradě a Novém Sadě, ale film už předtím obdržel pozvání k účasti v oficiální soutěži berlínského filmového festivalu, který tehdy probíhal koncem června a začátkem července (nyní se koná v únoru) a v roce 1969 měl speciální, ambiciózně koncipovaný program věnovaný jugoslávské kinematografii. Zvláštní výběrová komise v čele s Ennem Patalasem, renomovaným kritikem a filmovým historikem, vybrala kolem deseti našich nejnovějších děl, mezi kterými byly snímky Puriši Dordevióe, Živojina Pavlovice, Bora Draškovice, Gordana Mihice a Ljubiši Kozomary, vytištěna byla zvláštní příloha festivalového katalogu a štáby německých rozhlasů a televizí natočily v Bělehradě obsáhlé pořady věnované této události. První kritiky Raných děl byly kontroverzní. V Mladosti (Milan Jovanovič) vyšlo pozitivní stanovisko, že „idea autora a jeho výtečných spolupracovníků je zcela dotažená do konce, ať se to někomu líbí, nebo ne".10) Politika nicméně uveřejňuje krajně negativně laděný text z pera M. S. Maksimovice, jenž konstatoval, že Raná díla jsou nudný film, který publikum v bělehradském Domu mládeže přijalo chladně: Říci všemu ne, vystavit vše potupě a posměchu, dělat z dramatického komické, z lyrického drastické, z něžného surové, z lásky násilí, z pohlavního styku znásilnění, z nevěry násilí - není lehké. Spíchnout film, ve kterém bude nahé tělo Milji Vujanovic hlavní senzací, a vše ostatní, co chtěl Žilnik říci i co se chystal říci, ale nepovedlo se mu to, bude vedlejší - není lehké. Z bláta, triérů, drhlíkfi, antikoncepčních prostředku, nevzdělaných sedláků, výkalů, bezdůvodného násilí a pranic, falešných i skutečných vražd, happeningů, škaredých slov, brutálních scén dělat anti-ideologický guláš - není lehké. Ale přesto nejsnazší způsob je ten Zil-nikův [...] Někdo o Žilnikově filmu řekl, že je to plytký pamflet. Pamflet ano, ale bohužel tupý."1 Iniciálami D. R. (Dorde Radišic?) podepsaný komentátor listu Narodna armija tehdy sice ještě film neviděl, ale k postřehu mu stačilo projít se novosadskou ulicí. Předposledního dne měsíce května roku 1969 píše: Jednu „odborně" vytvořenou reklamu jsme spatřili v těchto dnech na novosad-ských ulicích. A na ní jsme si přečetli toto: „TRIBUNA MLADÝCH - Muži a ženy! - Pracující lidé města a venkova! - Tribuna mladých organizuje slavnostní premiéru filmu Želimira Žilnika Raná díla - filmu, který připravuje lid k eventuální všeobecné obranné válce,12* filmu o kulturní, sexuální a pyrotechnické revoluci" [•••] 10) Mladost, č. 559, 29. dubna - 5. května 1969. 11) Politika, 18. května 1969. 12) Jde o narážku na jugoslávskou vojenskou doktrínu, která v případě útoku zvenčí přepokládala mobilizaci Jugoslávské lidové armády, teritoriální obrany, civilní obrany a všeho lidu. Tento plán vycházei z partyzánské zkušenosti za druhé světové války a jeho aktuálnost byla posílena po invazi pěti armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 (pozn. rbl). ILUMINACE Bogdan Timanir: Soudní proces se skupinou Baáder-Mcinhcf Komentátor dále píše: Žilnikův úkol je tvořit „sexuální a pyrotechnickou revoluci", vystavit lásku potupě, například. Kdo mu nebo tomu, kdo dělá reklamu jeho jménem, dává právo zahrávat si s přípravami lidu na eventuální všeobecně obrannou válku? Tyto přípravy nejsou ani svátostí, kterou by bylo třeba sejmout z oltáře a zesměšňovat ji, ani se nevnucují našemu lidu, naopak vzešly z jeho skutečné a lidské potřeby bránit se a uchránit svoji nezávislost [...] Ať si Žilnik a jeho přátelé tvoří revoluce v sexu a pyrotechnice, jak je libo. Na plátně nebo mimo ně. Ale pokud už nepociťují afinitu, ale odpor vůči, například, přípravám na všeobecnou obrannou válku, na kterých se podílejí miliony našich občanů, ať důvody toho, že stojí stranou a posměšně plivou do řeky, hledají nejprve v sobě. A ve svých postojích.'3' Jedná se, statisticky vzato, o nejvíce závěrů, jaké kdy byly vyvozeny z filmu bez jeho zhlédnutí. Nejasné zůstává, jsou-li na reklamě zobrazeni Žilnik a spol., jak plivou do řeky. A do které? Jestlipak je na reklamě vidět, že tak činí posměšně, s odporem? Kvůli řece nebo... Lepivá směs otazníků, jak by řekl Krleža.u) Žaloba a obhajoba K rozhodující události došlo 19. června 1969, kdy bělehradský krajský žalobce Spasoje . Milošev podepsal rozhodnutí o dočasném zákazu veřejných projekcí filmu Raná Díla pro těžkou urážku společenské a politické morálky. Veřejný žalobce při té příležitosti poskytl následující zdůvodnění: Ve filmu Raná díu jsou expresivním způsobem, mluvou, obrazy a hudbou ztvárněny zážitky tří mladíků a jedné dívky při hledání odpovědi na ideové a politické otázky, které je zajímají. Toulání těchto mladých lidí po venkově a městě je přivádí do kontaktu s některými jevy, které pokládají za podstatné pro společenské vztahy a pro které dle vlastního přiznání nacházejí chybná řešení. Při označování příčin těchto jevů či jednotlivých společensky negativních případů však hlavní postavy filmu a jejich autor znehodnocují veškeré současné zásady společenských, ideologických a politických vztahů mezi lidmi obecně a zvláště u nás. Výslovným zostuzováním, ironickým přístupem i přímo nepravdivými argumenty se v tomto filmu dotýkají problémů lidí v rodině, v národě, v intimních vztazích mezi mladými, života na vesnici a ve městě, vztahu k existujícím a nezadatelným lidským právům a podobně. 13) Narodna armija, 30. května 1969. ■14) Nepodařilo se nám doložit, že by slogan „lepivá směs otazníků", který Bogdan Tirnanic přisuzuje Miroslavu Krležovi (1893-1981), vskutku pocházel od největsího chorvatského spisovatele 20. století; jedná se pravděpodobně o omyl nebo mystifikaci. (Za konzultaci v této věci děkuji českému editorovi a překladateli Krležových spisu Dušanu Karpatskému, pozn. rbl). ILUMINACE Bogdan Timanic: Soudní proces ae skupinou Baadäŕ-Meinhof Zvláštní místo je ve filmu věnováno procesu nápravy — plnému jízlivostí a aluzí s výslovně negativní charakterizací politických otázek, vztahů mezi národy v Jugoslávii, agrární politiky, zaměstnaných i nezaměstnaných, postojů k událostem v Československu ze srpna loňského roku, role Svazu komunistů ve společnosti, všeobecně přijatých a uznaných symbolů společenských a historických hodnot a výdobytků pokrokové revoluční minulosti ve světě i u nás, metod a výsledků úsilí o rozvoj materiálního, politického a kulturního života pracujících vrstev společnosti apod.15' Ačkoli zákaz vzbudil u veřejnosti překvapení, z výpovědi právního zástupce společnosti Neoplanta film (jednoho 2 producentů), jímž byl sám režisér Želimir Zilnik, vyšlo najevo, že toto dějství bylo v předešlých týdnech nepřímo ohlašováno: Iniciativa pro zákaz filmu, kterou rozpoutala žaloba, se k nám dostala před pár týdny. V touze nevyvolat incident v mezinárodních filmových kruzích (a poněvadž jsou všechny publikace berlínského festivalu již vytištěny a ve světě zveřejněny) sešli jsme se s republikovým a krajským žalobcem, abychom oznámili, že autor a producent jsou ochotni eliminovat z filmu příslušné části, které by mohly být vzhledem ke komplikacím v současných mezinárodních vztazích chybně nebo provokativně interpretovány či chápány.16' Soudní proces s filmem Raná Díla začal u bělehradského krajského soudu 23. července a trval tři dny. Během přelíčení senát soudce Ljubomira Radovice zhlédl zvukovou kopii filmu a pročetl literární a technický scénář. Politika ekspres o tom 25. června, v den začátku filmového festivalu v Berlíně, informovala takto: „Uzavřené projekce se vedle senátu soudce Ljuby Radovice účastnilo několik soudců krajského soudu, několik filmových pracovníků, jakož i hlavní protagonistka filmu Milja Vujanovič. Celý rozruch kolem filmu ani slovem nekomentovala a záhy po projekci opustila sál."17) Borba o tom z pera F. P. (Feliks Pašič?) a D. D. (?) psaia něco jiného: Soudnímu senátu byla včera promítnuta první kopie filmu, nikoli ta, která byla již připravena pro berlínský festival. Z oné druhé kopie, která je zapečetěna, bylo odstraněno několik sporných scén. „Přistoupili jsme na kompromis, ale jako odpověď následovalo rozhodnutí svazové prokuratury," podotkl Zilnik. Přistoupil by Zilnik na eventuální nové zásahy do filmu, pokud by o to soud požádal? „I to, co jsem už udělal, udělal jsem proti svému svědomí. Ovšem pokud by důvody byly takto bez argumentů a pokud by - jak to činí prokuratura - představovaly ve skutečnosti abstraktní nálepkování, pak bych na takové dodatečné zásahy přistoupit nemohl."IE) 15) Krajská prokuratura, Ut. i. 31/69, červen 1969; otištěno v publikaci Dokumentacija I, Neoplanta film. Novi Sad 1972. (zakázáno); publikováno v časopise Rok, č. 3, prosinec 1969. 16) Prohlášení Neoplanta filmu. Rok, 6. 3, prosinec 1969; taktéž: Dokumentacija I, c. d. 17) B. B e k a v a c, Sudije imaju reč. Politika ekspres, 25. června 1969. 18) F. P.-D. D., Sudskom veču přikázáni Rani radovi. Borba, 26. června 1969. ILUMINACE Bogdati Tinrnnič: Soudní proces se skupinou Baader-Mcinhor Zilnikových šest bodů Na hlavním přelíčení Zilnik coby zástupce Neoplanty v šesti bodech detailně analyzoval obvinění z rozhodnutí krajského soudu: 1. Intervence pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa je v Jugoslávii hodnocena jako těžká rána socialismu. Ve filmu Raná díla se na více místech tato intervence kritizuje, ironicky se hovoří o teorii omezené suverenity atd. Žaloba si správně všímá, že se tu jedná, jak se píše v rozhodnutí, o „ironickou negativní charakterizaci"; otázkou pouze je, proč se požaduje jiná charakterizace, zda by jiná charakterizace, nikoli ta, jež byla podána ve filmu Raná díla, byla identická s našimi politickými postoji. 2. Ve filmu Raná díla jsou jen v jednom místě zmíněny vztahy mezi národy v Jugoslávii. Zde je filmovými prostředky vyjádřena ironie v souvislosti s dřívější částečnou nerovnoprávností příslušníků albánské národnosti v Jugoslávii. Jak známo; některé aspekty této nerovnoprávností byly kritizovány i v nejvyšších politických orgánech této země, proto se už, mimo jiné, příslušníci této národnosti nenazývají Šiptari, ale Albánci. Ve filmu Raná díla se o tom explicitně mluví. Proč žalobci vadí připomínání tématu, který je zmíněn výslovně v kontextu politické atmosféry, jež nastala po známém IV. plénu ÚV SKJ?19' 3. Žalobci vadí ironický přístup, jak říká, k „agrární politice". Ve filmu Raná díla se mluví pouze o jednom detailu z tohoto komplexního tématu - o politice kolektivizace. Také zde žaloba správně postřehla kritický přístup vůči politice kolektivizace, jenom je otázkou, proč se domnívá, že je tento kritický přístup v rozporu se „zásadami ideologických a politických vztahů u nás", když byly dokonce na několika sjezdech SKJ kriticky hodnoceny deformace, které se objevovaly v období kolektivizace a dekretového družstevnictví. Jaký jiný než kritický přístup můžeme požadovat, pokud jde o tuto otázku? 4. Ve filmu se na jednom místě připomíná nezaměstnanost jako sociální a politický problém. Myslí si žalobce, že problém neexistuje, nebo si snad myslí, že všechny ostatní informační prostředky a politická fóra o některých otázkách mluvit můžou, ale film ne? 5. Žalobce tvrdí, že se ve filmu Raná Díla „negativní charakterizací" posuzuje role SKJ ve společnosti. Na tomto místě je třeba širší zdůvodnění, jelikož je zřejmé, že je v rozhodnutí přítomna snaha nepravdivým nálepkováním představit film ve špatném světle. Celý film Raná díla se věnuje frontě odporu, která se v loňském roce vynořila mezi mladými lidmi ve světě i u nás. A celý film ukazuje, že tuto frontu - bez ohledu na její inspiraci progresivními myšlenkami, z nichž některé inspirovaly dělnické hnutí po celé století — tedy že toto hnutí odporu nelze označit za „novou revoluci" ani ve světě, ani u nás. Celý 19) Jedná se o tzv. brionské plénum Ústředního výboru Svazu komunistfi Jugoslávie, na němž byl 1. července 1966 zbaven moci člen politbyra, místopředseda vlády a šéf tajné policie Aleksandar Rankovié. Kritizován byl mj. jako nositel srbského nacionalismu (pozn. rbl). ILUMINACE Kostku Tirnartic: Soudní proces ae skupinou Baader-Mcinhof film Raná díla ukazuje iluzorní, nepřizpůsobivou, násilnou akci za „uspokojení pokroku". Ve filmu se vůbec neukazují ani nezesměšňují prostředky samosprávného chodu společnosti, nemluví se ani o činnosti SKJ, ale mluví se konkrétně o jisté nesamosprávné akci, která zažívá porážku. V tomto smyslu snaha identifikovat SKJ s hrdiny filmu představuje nesprávnou interpretaci, jejímž cílem je film politicky diskvalifikovat. 6. V rozhodnutí se, pravda obecně a nepřesně, hovoří o „negativní charakteristice výdobytků revoluční minulosti ve světě i u nás". Předpokládáme, že žalobce tu má na mysli čtyři citáty z děl klasiků marxismu, které se ve filmu Raná díla objevují. Ale místa, ve kterých se ve filmu citáty objevují, a jejich smysl, se nemohou ani v nejmenším charakterizovat jako „negativní charakteristika". Naopak, stejně jako všechna hnutí odporu, Jcterá se ve světě objevila, bez ohledu na jejich úspěšnost či neúspěšnost, je i toto z velké části inspirováno myšlenkami klasiků. To jen vypovídá o vitálnosti těchto myšlenek. Je nemožné, bez ohledu na názory předložené v rozhodnutí, rezervovat myšlenky klasiků pouze pro některé oficiální síly. A v tomto filmu se ukazuje, že se jimi mohou inspirovat aktivity, které ve svém konkrétním kontaktu s realitou vykazují diletantismus, nepřizpůsobivost podmínkám, což jen vede ke známému rozporu mezi teorií a praxí.201 Rozsudek a soudce ILUMINACE Bngdan Tiruanič: Soudní proces se skupinou Bnader-MeínhoF to pohnutkami. Skutečnost, že se natáčejí a promítají i takové filmy, je odrazem síly naší společnosti.211 Pro ilustraci lze dodat, že ke stejnému závěru později došli mnozí zahraniční kritici a po zásluze ocenili Jugoslávii za její odvahu a propagandistické schopnosti: „Jugoslávii jistě slouží ke cti, že se takto živý a nedvojsmyslný důkaz její svobody projevu a tvorby dostal na plátna mezinárodního filmového festivalu. Titova Jugoslávie umí vytvářet svoji popularitu. Jugoslávie není země hlupáku. Zasluhuje si naše gratulace," napsal Novalis Teixeira z Brazílie.221 Problém byl pouze v tom, že takovýto názor neměl v samotné Jugoslávii mnoho stoupenou. Prokuratura své právo na žalobu k vrchnímu soudu využila v zákonném termínu tří dnů. 2. července však prokuratura Srbska uveřejňuje prohlášení, že již neexistují důvody pro zákaz filmu Raná díla, jelikož byla z filmu odstraněna místa, která byla příčinou dočasného zákazu promítání (ale tato místa, jak je známo, byla odstraněna ještě před rozhodnutím o zákazu). Celý „případ" byl dočasně ukončen pochopitelným aplaudováním -soudu ze strany tisku: „Zvítězil historicky prověřený názor o zralosti této společnosti," psaly Večernje novosti.2Z> A část kritiky využila příležitost, aby přispěla ke zmírnění „společenského napětí" umenšením samotného filmu: „Viděli jsme hlučně ohlášenou Žilni-kovu exhibici: a ukázalo se (po kolikáté?), že bez skutečné jiskry není dobrodružství, že vše zůstává prázdné a zcela nudné bez ohledu na nahé hvězdičky a politické nadávky."24' Byl to teprve začátek. [...] 25. června roku 1969 tříčlenný senát krajského soudu v Bělehradě zamítl návrh krajské prokuratury zesílit rozhodnutí o dočasném zákazu promítání filmu Raná dIla a změnit ho na trvalý zákaz. Ve zprávě Felikse Pašice z listu Borba se říká: Senát došel k tomuto rozhodnutí po hodinové poradě, na konci včerejšího přelíčení o požadavku prokuratury. „Soud," řekl ve zdůvodnění rozsudku Ljubomir Ra-dovic, „respektuje důvody prokuratury, ale domnívá se, že naše samosprávná socialistická společnost je dostatečně zralá na to, aby jeden film nemohl zpochybnit ani naše mezinárodní vztahy, ani agrární politiku, ani náš postoj k událostem v Československu a k úloze Svazu komunisto ve společnosti, stejně jako všeobecně přijaté a uznané symboly společenských a historických hodnot i výdobytky pokrokové a revoluční minulosti ve světě i u nás." Podle mínění soudu je film Raná díla posedlý zaostalými poměry, sociální bídou a apatií a může být použit pro špatné účely, ale zároveň soud shledává naše veřejné mínění natolik vyzrálým, aby posoudilo hodnotu uměleckého díla, tedy i tohoto filmu. Rozhodnutí, že se Raná díla mohou volně promítat, je podle slov Ljubomira Radoviée motivováno právě těmi- 20) Prohlášení Neoplanta filmu, c. d. Lov na medvěda A tak Zilník s osvobozeným filmem pod paží odcestoval do Berlína. Film se na tamním festivalu promítal 3. července, den poté, co byla v kulturně-osvětové radě Svazové skup-štiny25' vedena diskuse o tom, kdo a jak posílá naše filmy na mezinárodní festivaly. Debatu inicioval Pero Djetelič poslaneckým dotazem a Dušan Vojnovié, předseda svazové - komise pro kulturní styky se zahraničím, vysvětlil, že speciální porota svazové komise, sestavená z filmových pracovníků, vybírá filmy na největší světové festivaly a že se při té příležitosti stará o zájmy celé jugoslávské kulturní politiky, ačkoli - dodal Vojnovié - to není vždycky jednoduché, jelikož se výběr provádí pouze mezi filmy, které přihlásí pro- . duccnli, tedy je často výhoda na straně těch děl, která již mají pozvání na určité festi-ialy. íl) PiJiks P a š i c, Rani radovi nisu zabranjeni. Borba, 26. června 1969. 12) Novalis Teixeira, Jugoslovensko nasilje. O eslado da Sao Paolo, 19. srpna 1969; in: Inostrana Stampa o jugoslovenskomfilmu. Jugoslavija film 1970. i:V. V i t e z i c a, Rani radovi. Večernje novosti, 27. června 1970. - i Ranko M u n i t i é, Vlak bez oíiju (Kuda vrtoglavo juri jugoslovenski film?). Politika, 29. června ■\ 1969. !5) Svazová skupština byla v letech 1963-1974 nejvyššírn zákonodárným orgánem SFRJ. Podle federální ústavy i roku 1963 měla pět rad (vece): svazovou, podnikovou, kulturně-osvětovou, sociálně-zdravotní a organizačně-politickou (pozn. rbl). ILUMINACE Bftgdan Timtuiiŕ; Soudní proces w skupinou Baader-Meinhof Denní tisk sleduje osud filmu v Berlíně. „Žilnik dorazil!" - oznamuje Ekspres 4. července. „Film Raná díla přijat normálně" (Politika, 5. července). „Chladné přijetí Raných Děl" (Ekspres, téhož dne, od téhož zpravodaje). Festival skončil v neděli. Porota, které předsedal Willard van Dyke, ředitel filmového oddělení Muzea moderního umění v New Yorku, udělila hlavní cenu festivalu Zlatého medvěda jugoslávskému filmu Raná Díla režiséra Želimira Žilnika. Mezi pěticí laureátu druhé ceny, Stříbrného medvěda, se nacházel i Brian De Palma s filmem Greetings. Půlnoční kovboj Johna Schlesingera získal pouze cenu katolické poroty. V soutěži byli i Je-an-Luc Godard, Elio Petři, Carlos Saura a mnoho dalších. „Festivalová porota ocenila náš film, jak se říká v odůvodnění, ,za jeho provokativní ostrost a protiklad ideologie a skutečnosti.' Mimoto se zdůrazňuje ,schopnost režiséra vdechnout život jisté politické abstrakci, přičemž se mu současně podařilo být ve formě i obsahu moderní'," psaly Ve-černje novosti.2® Přestože měla na festivalu svého zpravodaje Milutina Čoliče, Politika zprávu o berlínském vítězství uveřejnila s podpisem Boži Torbici, zaměstnance Jugosla-vija filmu: Žilnik poskytl dopisovateli Radia Zagreb Hanzlovskému odpověď na otázku, co si o ocenění myslí. Odpověděl, že je pro něj důležité přijetí filmu levicovými studenty a mládeží.27 Pouze studenti účtují s mýty svého avantgardismu a s politickými činy [...] Sami pochopili, nakolik je jejich hnutí nezakotveno v této kapitalistické sociální situaci, a hledají nové alternativy.28' Kritika většinou podpořila názor poroty. Sunday Times psaly: „Raná Díla mají revoluční záři, jakou západní film nemá." Ulrich Gregor (v Züricher Woche) říká: „Za skepticismem je oheň revolucionáře". New York Times: „Svým duchem Raná díla připomínají střední období Jean-Luca Godarda a film Prima Delia RIVOLUZIone od Bertolucciho, taktéž mladého člověka." Přední německý filmový časopis Filmkritik: „Nejvýznamnější film roku jsou nepochybně Raná díla, první hraný film Želimira Žilnika." Variety: „Film zasluhuje zmínku z více důvodů. Je to drastický, politicky významný, výjimečně sebekritický film coby výraz komunistického nahlížení věcí."M) V domácím tisku byly ohlasy na výsledek berlínského festivalu zcela odlišné. Udělení Zlatého medvěda Zilnikoví je hodnoceno jako promyšlený útok na Jugoslávii. Vjesnik u srijedu (z pera Ranka Munitice) pod titulkem „Filmový skandál po jugoslávsku" píše: Smíme se divit, že takové speciality slouží ve světě každému, kdo v naší společnosti nechce vidět nic jiného než džungli? Můžeme čestně bránit cestu, po které jdeme vstříc úspěchu? Protože jedna věc je odcházet do světa s pravdou, nestydět se za její trpkost - druhá pak je předkládat pomluvu v podobě odvahy, lež pod •j I m ü ■ í 26) S. S a v e 1 j i č, Zbog provokatívne oštrine. Vegernje novosti, 9. července 1969. 27) Má se zato, že mezi levicovými studenty a mládeží na berlínské projekci byl i Jan-Carl Raspe (1944-1977), pozdější terorista z Frakce Rudé armády. 28) B. T o r b i c a, Gran pri dobio Žilnikov film Rani radovi. Politika, 7. července 1969. 29) Inostrana itampa o jugoslovenskomfilmu, c. d. 1 i ILUMINACE Bogdan Timanič: Soudní proces se skupinou Baaricr-Meinhof pláštíkem fatální upřímnosti. A je oprávněné ptát se; cožpak jsme opravdu došli až sem? Což pro nás medaile znamenají tolik, že kvůli nim smíme prostituovat své základní ideje? Chceme zítra ještě otevřeněji plivat po vlastních úspěších, abychom ukořistili ještě nějaký ten dárek?301 Dopisovatel Politiky ze SRN Božidar Dikic byl názoru, že [...] film Raná Díla nebyl v Berlíně oceněn pro to, co jím mladý Žilnik chtěl vybá-dat, ani nebyl poctěn pro mladický zápal pro revolucionářství a napravování světa, ani nebyl vybrán z nenadálé lásky k mladé, nepochopené a nespokojené generaci. Byl vyznamenán Zlatým medvědem, jelikož nechtěně odehrál úlohu, kterou využili zlomyslní duchové v zákulisní, intrikánské hře proti všemu pokrokovému, bez ohledu na to, vztahuje-li se to pouze k jedné socialistické zemi, Jugoslávii, nebo k zájmu socialismu a pokroku vůbec [...] Každý ve filmu nalezl munici pro svá děla - reakční i dogmatická strana.3'1 Temné stránky života A tak se den po dni přibližuje Pula. Tehdy začíná příběh o „černé vlně", přes nějž se osud raných děl proplétá s osudy dalších filmových „případů". Přestože Zilnikův film na festivalu získal několik neoficiálních cen, základní tón pro pokračování jeho neveselého osudu udávaly pravoverne neúprosné kritiky. Všeobecné pobouření „pokrokového filmového myšlení" ve své zprávě z Puly nejlépejshrnul sovětský kritik Dmitrij Pisarevskij: Autor si vzal za téma anarchistický protest mládeže proti mnoha společenským konvencím a normám, jež zpracoval do podoby pamfletu. Příběh o „putování mezi lid"32> v podání trojice, buričský naladěných mladíků a jejich kamarádky ani trochu lakomé v lásce (jež své tělo poskytuje celé trojici - protože bojují i za „sexuální revoluci") oplývá kritickými útoky proti všemu a všem. Bouří se proti „rudé buržoazii" i proti nezaměstnanosti i proti kolektivizaci. Zároveň jsou plni pochybností o rolí Svazu komunistů ve společnosti i o revolučních tradicích minulosti. Naříkají na národnostní vztahy v Jugoslávii i na události v Československu. A jak se říká, hrdinové „nemají všech pět pohromadě". [...] Jaký je postoj autora? Zde je těžké oddělit soucit od ironie. V mnohém je zajedno s levicovým radikalismem svých mladých hrdino, ale občas se nevyhýbá ani posměchu. Převážně mu jejich tragikomické nehody slouží jako záminka vysypat na diváky pytel plný jízlivých aluzí a politických dvojsmyslů. [...] Film působí jako pyrotechnická raketa s velice pochybným palivem. V Jugoslávii se dočkal ostré kritiky a velmi hlasité polemiky (došlo dokonce i na soudní proces), čehož se samozřejmě ihned chopili „ob- 30) Ranko M u n i t i 6, Filmski skandál na jugoslovenski náčin. Vjesnik u srijedu, 16. července 1969. 31) Božidar Dikic, Berlínski medvěd. Politika, 13. července 1969. 32) Narážka na ruské hnutí národníků: „choždSnije v národ" fpozn. rbl). ILUMINACE Bögdjlrt Tittlflnió: Soudní proces se skupinou Baader-Me i nhof ILUMINACE Bogdan Timanič: Soudní proces se skupinou Bauder-Mcinhof hájci umění" na Západe, [...] a byl hodnocen tamním reakčním tiskem výjimečně příznivě.35' Příběh pokračoval téměř o rok později, 9. dubna 1970, kdy VeČernje novosti informují, že film Želimira Žilnika byl stažen z repertoáru kina v Zenici: Na základě názoru kulturních a společensko-politických pracovníků Zenice rozhodla včera rada podniku Ekran stáhnout z repertoáru zeniekých kin film Raná díla Želimira Žilnika. Film je hodnocen jako lživý obraz revoluce a poválečného rozvoje země, neopodstatněně pesimistický a vulgární, proto „nepřijatelný pro toto město, které se zapojilo do výstavby socialistické Jugoslávie". Raná díla se promítala v Zenici pouze jeden den a už při prvním uvedení vyvolala pobouření publika, které opouštělo sál uprostřed projekce.34) V poněkud obšírnějším textu citovala Politika téhož dne i některé názory kulturních pracovníků města o „nepřítomnosti elementární hudební, ideové a estetické hodnoty filmu". Podtrhli, že „Zenica, s mimořádnými výsledky v proměně města i okolí," nejzřetelněji „dementuje lživé a tendenční zobrazení jugoslávské skutečnosti". „Zorán Risto-vic," píše Politika, [...] dramaturg Národního divadla, interpretoval kritiky jugoslávského filmového tisku a řekl, že Raná díla jsou film bez imaginace, humoru a poselství, s šokujícími scénami a dějem, který se omezuje výhradně na temné stránky života. Zilniko-vo dílo je nejtypičtějším představitelem černé vlny v domácím filmu, vzdálené od naší každodennosti. [...] Radovan Marušíé, scénograf Národního divadla, zhodnotil film jako „svéráznou politickou diverzi": „Pokud chtěl autor," říká, „vyvolat cynický vztah k naší revoluci, Zenica je povolána, aby se tomu vzepřela." A Boko Vranješ, literát, vyjádřil mínění, že film je nesrozumitelný a odpudivý. Podle jeho názoru jsou Raná díla vážné filozoficko-estetické selhání, které projektuje děsivě černé obrazy člověka, bez víry, naděje a ideálů, v prostředí, které vyvolává mrazení a hnus.35' Hlávky zelí Díky tomu všemu se Raná díla nedočkala opravdového kritického zhodnocení, zatímco ojedinělé pokusy v tomto směru zůstaly hluboko v pozadí společensko-politického skandálu. Zajímavá je v tomto smyslu polemika vedená mezi profesory Srdanem Vrcanem a Nikolou Viskovicem3'5, na stránkách splitského listu Gdje. 33) Ijioslrana štampa o jugoslovenskomJilmu, c. d. 34) Večernje novosti, 9. dubna 1970. 35) R. K o v a 6 e v i 6, Zenica otkazala gostoprimstvo Žilníkovim Ranim radovima. Politika, 9. dubna 1970. 36) Srdan Vrean (1922-2006) byl profesorem sociologie na univerzitě ve Splitu. Nikola Viskovié (1938) působí na téže univerzitě jako teoretik státu a práva (pozn. rbl). Jeden z nejuznáyanějších sociologů tehdejší Jugoslávie Vrcan byl toho názoru, že Raná díla skutečně jsou filmem, který popírá marxistický pohled na svět: Film mluví proti Marxovi z jeho raných děl dvěma způsoby. Na prvním místě se ve filmu konfrontují některé ideje z raných děl, stejně jako ideje, které se těmito díly inspirovaly, s realitou vojvodinské vesnice a němým vztekem vojvodinských vesničanů na jedné straně a těžkými pracovnímia ještě více životními podmínkami dělníků jedné staré cementárny na straně druhé. A v této konfrontaci Marxovy ideje stěží obstojí a tahají za kratší konec. [...] Ideje z raných děl [jsou] jako čisté fikce, iluze, prostá a prázdná slova, která do tohoto světa nepatří a nemají v tomto světě co pohledávat. Nadto v konfrontaci s takovou skutečností působí tyto ideje groteskně, a není tedy divu, že i u publika vyvolávají smích. Na druhém místě film mluví proti Marxovi z raných děl způsobem, jakým jsou prezentováni nositelé a mluvčí Marxových idejí. Skupina studentů, která se ubírá na vesnici, je zobrazena krajně naturalisticky. Sprostota, vulgární scény a nahota mají v Žilnikově filmu právě tuto funkci. [...] Spíže se podobají nastaveným automatům zbaveným jakékoli špetky lidské emocionality a racionality a svým pohybem na plátně působí jako neosobní, přísně naprogramovaní roboti. Zilnik zašel do krajnosti tím, že studentům nepřiznal ani zrnko mladistvého idealismu a zanícení, nadšení či rado-sti [...]."' Nikola Viskovié v odpovědi Vrcanovi říká, že „Žilnikňv film přesto svědčí ve prospěch idejí a proti stavu věcí". Viskovicovi zvláště vadilo Vrcanovo traktování postav filmu a nachází v něm recepturu socialistického realismu, která ani v nejmenším nemůže „přijmout tři muže a jednu půvabnou ženu z Žilnikova filmu jako mladé lidi, kteří si inspirativně a neužitečně4 pohrávají s revolucí a láskou a kteří nás tak, v protikladu k vnější a jejich osobní nepřípadné realitě, donkichotsko-chaplinovsky rozesmívají výjevy naší společné ubohosti". Konečně: „Ptejme se, zdali veškeré hořké a směšné pravdy o revoluci z Zilníkovy tragikomedie znamenají popírání samotné možnosti revoluce a jejího étosu, jak se domnívá Srdan Vrcan, nebo nám možná jemným duchem ironie a humoru pomáhají osvobodit se od pštrosích politických reflexí, potřeby lakovat skutečnost narů-žovo, nečistého svědomí a zbabělosti."38* Nejdále v interpretaci filmu zašli slovinští kritikové, respektive intelektuálové, pro něž psaní o filmu není užší specializace — Taras Kermauner, Marjan Rožanc a Rastko Mocník —, jejichž texty byly otištěny v Ekranu a později v bělehradském Roku. Zde je úryvek z Močnikova textu, který předjímá směr, jímž se vydá studentská vzpoura: Strategický problém: jak prorazit imperialismus sémiologie hodnot, která je již připravena lokalizovat revoluci do prostoru hry. Jakmile dojde ke konfrontaci „řád versus hra" — bitva je prohraná [...]. Taktická chyba: revoluční subjekt se nemů- 37) Snían Vrcan, Žilnikov film je film o Ranim radovima. Gdje, č. 2, Split 1970. 38) Nikola Viskovié, Politicko u filmu Rani radovi. Gdje, č. 3, Split 1970. 1 I ILUMINACE Bogdan Timaniŕ: Soudní proces se skupinou Bauder-Mcinhof že konstituovat jako revoluční subjekt. Působí jako symbol systému, který chce podvracet [...] Nic se nezměnilo. To je konec revoluce, ještě než začala.39' Marjan Rožanc se vrací k otázce osudu Marxových citátů ve filmu a říká, že [...] i v tomto případě ukazují svoji skrytou a protikladnou povahu. Nejen proto, že nejsou zcela sladěny se světem; činnost v jejich jménu, která je namířena proti buržoaznímu řádu, lidskému odcizení, moci a útlaku končí konsolidací všeho, proti čemu byla namířena, tedy - konsolidací moci, útlaku a buržoazního řádu. Mladí aktivisté, kteří chtějí uspořádat svět a vztahy mezi lidmi k pravému lidskému obrazu, se nakonec ocitnou ve světě, který je již uspořádán k lidskému obrazu, ale uspořádanost světa k tomuto obrazu je právě moc, útlak, buržoázni řád atd. A co víc: také se ukazuje, že jejich činnost je pouze subjektivistickou touhou po moci, a že jsou tedy moc, odcizení a útlak jen vnitřní logikou a organickým výrazem jejich revolučních hesel a jejich činnosti. Rožanc vyvozuje, že hrdinové filmu jsou „přesvědčeni, že jsou revoluční ideje takové, jaké jsou, neslučitelné se světem jen proto, že je revolucionáři ještě dostatečně radikálně neprověřili". Paradoxně se Zilnik vrací do světa revolučních idejí „a tyto ideje se vlastně znovu konstituují".** Teskním po Soně Henie Jak vesele začala, tak aféra Raných Děl skončila, ale bohužel až o jedenáct let později. V únoru roku 1980 dr. Draško Redep, tehdy opětovně zvolený náměstek ředitele Neo-planty, později pověstný „velký transportér",*1* poslal řediteli Televizije Novi Sad Milu-tinu Stanišicovi dopis následujícího obsahu: Vážený soudruhu řediteli, v roce 1969 společnost Avala film v koprodukci s Neoplanta filmem realizovala film Raná Díla Zelimira Zilnika. Tento film byl, jak známo, z mnoha důvodů charakterizován jako antikomunistický a představoval prototyp tzv. černého filmu. Své o něm řekla řada našich kritiků a společenských pracovníků a rovněž, analyticky a detailně, i členové aktivu Svazu komunistů při Neoplantě v kritické analýze z března 1973. 39) Ekran, 6. 4/1969, Lublaň: Tri pogleda na koketovanje sa revolucijom; přetištěno v časopise Rok, c. d. 40) Tamtéž. 41) Bogdan Tirnanič zde naráží na aféru s velkofilmem Veljka Bulajíce Veuki transport (1983): „Ač pompézně podporováno důležitými vojvodinskými soudruhy, kteří budou později známi jako autonomisté, změnilo se natáčení tohoto filmu v řadu sporů a finančních skandálu, o nichž po celé měsíce psaly všechny noviny. Ne že by se při této rašomoniádě dobře rozlišovalo, kdo koho okradl, kdo podepisoval tajné nevýhodné smlouvy se zahraničními partnery, v čí kapse skončily provize [...]. Účet zaplatil Draäko Redep, ředitel novosadského studia Neoplanta [...]." Bogdan Tirnanič: Tiiov najbolji drug Veljko Bulajié, online: , feit. 2. 8. 20101 ÍDOzn. rhll. ILUMINACE Bogdan Timanic: Soudní proces se skupinou Baadcr-Meinhof Pramenný materiál tohoto filmu se nachází v Avala filmu. Máme informaci, že byla nedávno v rámci příprav natáčení hry Karpa Ačimovice Godiny, v produkci TV Beograd a lublaňského Viba filmu, zorganizována, bez našeho vědomí a bez vědomí a souhlasu Avala filmu, projekce nesestříhaného materiálu z filmu Raná díla a rovněž z natáčení tohoto filmu. Existují indicie, že tento materiál, a možná už i film, byl Avale a Neoplantě odcizen již před deseti lety, což znamená, stejně jako projekce tohoto necenzurovaného materiálu a filmu, přestupek. Karpo Aéimovič--Godina je, jak je známo, autorem mnoha černých filmů v Neoplantě, rovněž i filmu nedostaje mi sonja HenI, jehož promítání bylo zakázáno. Jakékoli použití zmíněného materiálu z Raných děl v inscenaci, kterou připravuje TV Beograd, podléhá trestnímu řízení, a my Vás žádáme, abyste na to ředitele TV Beograd upozornil. Ceníme si i při této příležitosti Vašeho úsilí o samosprávný proces spolupráce TV Novi Sad a Neoplanty a zůstáváme se soudružským pozdravem.421 Dopis byl podivný přinejmenším z několika důvodu - pokud nepočítáme logické nesrovnalosti. Jak je možné, aby existovaly indicie, že něco možná bylo odcizeno již před dese-li lety; proč tu figuruje materiál z filmu, ale ne sám film; jak to, že se i materiály filmu cenzurují, když u nás ostatně cenzura neexistuje, a tehdy už ani neexistovala republiková komise pro kontrolu filmů. Ale na tom nezáleží. Dôležité je, že dr. Redep s Ranými díly nakládá jako se zakázaným filmem; film nebyl zakázán, o čemž existuje i pravomocné rozhodnutí příslušného soudu, jak by pak mohlo jeho sledování znamenat přestupek? Kromě toho nejsou Raná díla vlastnictvím Neoplanty — podle smlouvy tohoto producenta a Avaly o koprodukci vlastní veškerá práva na film Zelimira Zilnika bělehradské filmové studio. Proto byl svého času soudní proces s filmem v Bělehradě, a ne v Novém Sadě. Konečně, co má společného Televizija Novi Sad s projektem Televizije Beograd a Viba filmu (Lublaň)? Bez ohledu na vše, jednalo se o zcela nepodložená tvrzení: jelikož ani Karpo Godina, kameraman a střihač Raných Děl, neviděl film po jeho premiéře a neměl ani v úmyslu jeho materiály zahrnout do svého hraného debutu Splav Medúze, který se mimochodem později promítal asi na dvaceti světových festivalech a nakonec i na velké pařížské retrospektivě jugoslávského filmu v Beaubourgu. Za své početné „černé filmy" získal Godina významná domácí a světová uznání (Zdraví ljudi za razonodu). Co se však týče filmu Ne-DOSTaje mi Sonja Heni, ten byl skutečně zakázán jako vedlejší oběť doby, kdy se Neoplanta vypořádávala se svými projekty W. R. - mystéria organismu Dušana Makavejeva a Sloboda ili strip Zelimira Zilnika. V době konání bělehradského festivalu Fest v roce 1971 přišli Karpo Godina a Branko Vučiéevié s nápadem nabídnout přítomným slavným světovým režisérům natočení malých etud-asociací se stejnými technickými podmínkami pro všechny. Kamera byla statická a každý byl povinen ve svém filmu použít repliku „teskním po Soně-iíenie", náhodně vybranou ze slavného komiksu Charlese Schulze o Charliem Brownovi a psu ILUMINACE Bogdan Tímanió: Soudní proces sc skupinou Baader-Meinhof Snoopym. Zároveň měl Godina druhou kamerou natáčet jejich pracovní proces. Pozvání k této veselici přijali, vedle dalších, Buck Henry a Miloš Forman, kteří ve spolupráci s herečkou Catherine Rouvel natočili parodií na film Johnny Got His Gun, dále Tinto Brass, Paul Morissey, Puriša Bordevic a - Dušan Makavejev.43' Nebyla šance, aby film u vojvodínské cenzury prošel. Tři měsíce po citovaném Redepově dopise píše Karpo Godina předsednictvu škupštiny Festivalu jugoslávského hraného filmu v Pule: Jsem autorem filmu Splav Medúze, přihlášeného na letošní festival. Včera jsem se z tisku dozvěděl složení poroty, ve které se nachází i dr. Draško Reríep. Letos na jaře, zatímco byl film Splav Medúze ve fázi příprav a natáčení, se dr. Redep vícekrát pokoušel projekt zmařit, a to metodou pomluv, insinuací a zdůrazňováním nepřesných tvrzení o obsahu a povaze filmu. Insinuace v podstatě zkoušely diskvalifikovat umělecké a společenské hodnoty filmu a zpochybnit moji osobu, ale žádným způsobem se nevztahují k obsahu projektu a scénáře ani k metodě, jíž byl film vytvořen. Tímto chováním dr. Draško Redep projevil svoji neobjektivitu, a tím, že posoudil umělecké dílo ještě před tím, než je viděl, zdiskvalifikoval sebe sama jako nezaujatého, objektivního člena poroty, jenž má posuzovat umělecké a společenské hodnoty dokončeného filmu. Proto žádám, aby se předsednictvo škupštiny festivalu seznámilo s mým požadavkem, aby se dr. Redep neúčastnil jednání letošní poroty.44' Dr. Draško Redep v pulské porotě v roce 1980 zasedl, o čemž publikoval delší lyrickou zprávu v listu Oko. Film Raná Díla se znovu promítal v roce 1982 v rámci retrospektivy Zelimira Zilnika v bělehradském Studentském kulturním centru. Jean-Loup Passek, ředitel filmového oddělení Beaubourgu, vybral Raná Díla do retrospektivy jugoslávské kinematografie v Paříži, jež byla hodnocena jako jeden z nej větších a nejvýznamnějších exkurzů do světa celé naší (tehdejší) kultury. Dr. Draško Redep nebyl přítomen slavnostnímu zahájení v Centru Georges Pompidou z objektivních důvodů: nacházel se ve vyšetřování. Karpo (Acimovič) Godina se deklaroval jako slovinský autor. (Přetištěno se souhlasem- Filmski centar Srbije). Přeložila Marcela Zárubová. Přeloženo ze srbského originálu: Bogdan Tirnanic, Sudenje grupi Bader-Majnhof (Slučaj filraa Rani radovi, 1968-1970). In: Týž, Crni talas. Beograd: Filmski centar Srbije 2008, s. 66-82. 43) Bogdan Tirnanic zde skromně zamlčel vlastní podíl na autorství tohoto krátkého filmu (pozn. rbl). 44) Ze soukromého archivu. ILUMINACE Bogdan TĹmamč: Soudnf proces se skupinou Baäder-Mäitihof Poznámka k textu Případ Jugoslávie dokazuje, že se bez trezoru (bunkru) neobešel žádný komunistický režim, ani ten nejliberálnější. Přesněji řečeno ani ten, o jehož demokratičnosti panovaly v Československu jisté iluze.45' Jugoslávie v letech 1948-1991 nepodléhala sovětskému diktátu, měla odlišný politický systém, vlastní ideologii samosprávného socialismu — a přesto z bezmála osmi set celovečerních filmů vyrobených v tamějších studiích bylo čtyřicet (asi pět procent z celkového počtu) zakázáno.'16' Jugoslávská trezorová praxe měla svá specifika a vedle „tichých" zákazu, jaké známe z ostatních zemí, se proti kontroverzním filmům uplatnily i soudní procesy. Kniha Bogdana Tirnanice Crni talas (Beograd, Filmski centar Srbije 2008) vybrané aféry analyzuje. Nejde o metodologicky ryzí vědecký text, nýbrž o hybridní útvar na pomezí historické studie, eseje a memoárů. Autor do popisovaných konfliktů zasahoval jako kritik a ztělesnil jednu ze čtyř hlavních postav v proskribovaném snímku Zelimira Zilnika Raná díla.47' Vybrali jsme k otištění kapitolu právě o tomto filmu, neboť v oné kauze byly vyčerpány snad všechny možné metody restrikce: o zákazu v jednu chvíli rozhodoval soud, proti dílu byla vedena kampaň v tisku, do hodnocení se zamíchala sovětská kritika, byly využity „protesty pracujících" a snímek nakonec tiše zmizel z oběhu. Případ se navíc dvojím způsobem dotkl Československa: film byl v Jugoslávii kritizován za narážky, jež odsuzovaly intervenci pěti armád Varšavské smlouvy ze srpna 1968 (tyto pasáže z něj byly před soudním procesem vystřiženy) a zároveň patřil k zakázaným titulům také u nás: v roce 1969 byl zakoupen do československých kin, opatřen českými titulky, ale na jaře roku 1970 bylo rozhodnuto snímek neuvádět. A přestože se u nás nikdy nepromítal v distribuci, jde o film zdejším cinefilům dobře známý: několikrát se hrál na Letní filmové škole, počátkem nultých let ho odvysílala Slovenská televize a v dubnu 2005 byl v rámci Žilnikovy retrospektivy uveden na Febiofestu (festival v Jihlavě téhož roku představil Žilnikovy dokumenty).48' Jako profilové dílo studentské revolty roku 1968 bývají Raná Díla často diskutována v akademickém prostředí a věnuje se jim jedna kapitola ve sborníku Cinema of the Balkans.49' Název odkazuje k textům mladého Karla Marxe, jež v šedesátých letech inspirovaly tzv. novou levici. Protestní hnutí zachvátilo v červnu 1968 i studenty v Bělehradě, kteří svou 45) Podle Jana Pelikána v průběhu pražského jara rostl „v československé společnosti i mezi proreformně orientovanou mocenskou elitou již dříve existující jev, který můžeme označit jako jugoslávský mýtus. V jeho rámci byly poměry v Jugoslávii vnímány jako mnohem atraktivnější model sociálně spravedlivé společnosti, než jaký existoval v ČSSR." Jan Pelikán, Jugoslávie a pražské jaro. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2008, s. 337. 46) O čtyřiceti zakázaných filmech mluví v rozhovoru s Milanem Nikodijevicem televizní dramaturg Radoslav Zelenovió: Milan Nikodijevic, Zabranjeni bez zabrané. Beograd: Jugoslovenska kinoteka 1995, s. 164. 47) Obálku knihy Crni talas zdobí fotografie z filmu Raná díla, s Bogdanem Tirnaničem v rolí mladíka Dra-giši vlečeného za trest blátem. 48) Obě Žilnikovy retrospektivy připravila a studii o jeho tvorbě publikovala Dominika Prejdová, Angažovaný film podle Zelimira Zilnika. Do-revuepro dokumentárníjilm 3, Jihlava: JSAF 2005, s. 231-245. 49) Marina G r ž n i č, Rani radovi/Early works. In: Dina Iordanova (ed.), The Cinema of the Balkans. London: Wallflower Press 2006, s. 65-72. ILUMINACE Bogdnn Timanič: Soudní proces se skupinou Baader-Mcinhof alma mater přejmenovali na Rudou univerzitu Karla Marxe (Crveni univerzitet Karl Marks).50> Želimir Zilnik (nar. 1942) natočil o studentské stávce desetiminutový dokument LlPANJSKA cibanja, jenž vrcholí vystoupením herce Steva Zigona, přednášejícího pro stávkující studenty monolog Robespierra ze hry Georga Biichnera Dantonova smrt. Policie univerzitu obklíčila, ale 9. června vystoupil v televizi prezident Tito a dal studentům za pravdu.51' Zilnik vzpomíná: „Celá strana najednou hlásala: ,Chtějí doleva a chtějí marxismus, skutečný socialismus. Tak dobře, vyhovíme jim.' A následovalo skoro deset let neostalinismu."521 V Raných dílech deklaroval Zilnik svůj skeptický názor na vztah komunistické teorie a praxe i na radikální mládežnickou revoltu.531 V symbióze ideologické symboliky a absolutního verismu, v apelativním stylu navazujícím na tehdejšího Godarda (La Chinoise, Week End), sledujeme tři mladíky a plavovlásku,^jak putují po nevábných lokalitách Vojvodiny, deklamují hesla z děl klasiků marxismu-leninismu, inscenují revoluční performance (slyšíme přitom sborové písně dělnického hnutí), agitují mezi vesničany á praktikují sexuální revoluci. Když už se dívka Jugoslava nechce činnosti bojůvky dále účastnit, zhrzení hoši (v nichž navzdory vnějškovému radikalismu přežívá patriarchální mentalita) ji zastřelí a zapálí. Poslední mezititulek cituje Saint Justova slova: „Ti, kdo dělají revoluci jen napůl, kopou si vlastní hrob."54' Závěr filmu byl bohužel prorocký nejen pro osud Jugoslávie (kterou nakonec rozstříleli a zapálili bývalí soudruzi, kteří v mládí tak dobře citovali díla klasiků), ale i pro hlavní hvězdu Milju Vujanovié. V květnu 2000 jí žárlivý partner způsobil střelbou z pistole zranění, po němž ochrnula. Po Raných dílech natočil Želimir Žílnik mj. krátký dokument Crni fiLM55) a svůj druhý celovečerní snímek Sloboda ili strip, jehož realizace byla přerušena a zůstal nedokončen.561 V letech 1974-1976 pracoval v Západním Německu, poté se vrátil do Jugoslávie, kde pokračuje ve své nekonformní tvorbě. 50) Svědectví z rozbouřeného Bělehradu jsme si tehdy mohli přečíst v reportáži Anny Tučkové, Otcové a synové. Reportér 3, 1968, 5. 25, s. 18-20. 51) Neveřejné záběry Josipa Brože Tita, kterak se, pln rozpaku, chystá v televizním studiu přednést tento důležitý projev, zařadil Lazar Stojanovié do svého filmu Plastični Isus, což ho v řetězu daläích událostí přivedlo do vězení. Tirnanió o tom píše na s. 150-151. 52) Hans-Joachim S c h 1 e g e 1 (ed.), Podvratná kamera. Praha: Malá Skála 2003, s. 199. 53) Druhým významným dílem ze socialistických kinematografií, jež bylo inspirováno studentskou revoltou, je neméně ironický film Miklóse Jancsóa SvÉžť víte, zařazený do soutěže na MFF v Cannes téhož roku 1969 a rovněž zakoupený, otitulkovaný a nakonec neuvedený v československých kinech. 54) Když se Raná díla promítala pro prezidenta Tita, nechal znuděný maräál, dle svědectví promítaSe, zastavit projektor po dvaceti minutách a povzdechl si: „Co chtějí ti blázni?" Nikdo neměl odvahu zeptat se ho, zda měl na mysli postavy z filmu, nebo filmaře. Srov. Hans-Joachim Schlegel (ed.), e. d., s. 204—205, Milan N i k o d i j e v i é, c, d., s. 112. 55) Název Crni íílm odkazuje k filmu „noir" i k „černé vlně" v jugoslávské kinematografii. Žilnik sebral v nočním Novém Sadu nad ránem šest bezdomovců a přivedl je k sobě do bytu, kde spala jeho manželka a tříletá dcerka. Následující dva dny chodil s mikrofonem po městě a žádal kolemjdoucí o radu. Protože mu nikdo nebyl schopen poradit, rozloučil se s bezdomovci a vyhodil je zpátky na ulici. 56) Srov. online: , [cit. 14.8.20101. , ILUMINACE yfl&-ífc. Bogdan Tirrmnic: Soudní proces 3e skupinou Baader-Meiuhoi Ediční poznámka Názvy podkapitol jsme graficky zvýraznili a píšeme je na samostatný řádek. Z podkapi-\ toly „Rozsudek a soudce" vynecháváme odstavec, který se věnuje další kariéře soudce ■ Ljubomira Radovice. Slova a pasáže, které Tirnanič napsal kurzívou, aby signalizoval jejich citátový původ, přenesený význam či distanci, dáváme do uvozovek, případně do l citaěních odstavců. V zásadě respektujeme původní poznámkový aparát, včetně neúplnosti bibliografických údajů. K vysvětlení některých méně známých okolností jugosláv-ského kulturního a politického života přidáváme poznámky vlastní, signované značkou (rbll. Jaromír Blažejovský ILUMINACE Eogdart Timanič: Soudnf proces se skupinou Bůader-Meinhof Citované filmy: Borba cmaca u tunelu (Boj černochů v tunelu; Želimir Žilnik), Bube u glavi (Brouci v hlavě; Miloš Radivo-jevič, 1970), Crnifilm (Černý film; Želimir Žilmk, 1971), Greetings (Pozdravy; Brian De Palma, 1968), La Ckinoise (Číňanka; Jean-Lue Godard, 1967), Johnny Got His Gun (Johnny si vzal pusku; Dallon Trumbo, 1971), Lipanjska gibanja (Červnová vřava; Želimir Žilnik, 1968), Nedostaje mi Sonja Heni (Teskním po Soně Henie; Tinto Brass, Puriša Bordevic, Miloš Forman, Buck Henry, Dušan Makavejev, Paul Morrissey, Bogdan Tirnanié, Frederick Wiseman, 1971), Nezaposleni ljudi (Nezaměstnaní muži; Želimir Žilnik, 1968), Olovná brigáda (Olověná brigáda; Kiril Cenevski, 1980), Pioniti malení, mi srno vojska pravá, svakog dana ntfemo ko telena tram (Pionýři malí, my jsme vojska pravá, každý den rosteme jak zelená tráva; Želimir Žilnik, 1968), Plaslični hus (Plastický Ježíš; Lazar Stojanovic, 1970), Prima delta rivolwdone (Před revolucí; Ber-nardo Bertolucci, 1964), Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy; John Schlesinger, 1969), Raná díla (Rani radovi; Želimir Žilnik, 1969), Sloboda ili strip (Svoboda nebo komiks; Želimir Žilnik, 1972), Splav Medúze (Vor medúzy; Karpo Aéimovic Godina, 1980), Srpske freske (Srbské fresky; Želimir Žilnik), Svěží vítr (Fényes sze-lek; Miklós Janesó, 1969), Velikí transport (Velký transport; Veljko Bulajié, 1983), Week End (Víkend; Jean--Luc Godard, 1967), WR - Mystéria organismu (V/. R. - Misterije organizma; Dušan Makavejev, 1971), Zdraví ljudi za razonodu (Zdraví lidé pro zábavu; Karpo Acimovié Godina, 1971), Žurnál o omladini na selu, zirni (Zumál o mládeži na vesnici, v zimě; Želimir Žilnik, 1967). ILUMINACE R