PALEOLIT ČASNÝ PALEOLIT (3/2,5-1 mil.) - rod Homo se objevuje v Africe po klimatické změně před 2,8-2,5 mil. lety - první lidé Homo habilis, Homo rudolfensis, kamenné valounové nástroje (oldowan), zvětšování mozku - Homo ergaster - předek moderních lidí, kultura acheuléen, pěstní klín, odchod z Afriky (2,0-1,8 mil. let) STARÝ PALEOLIT (1mil./800 000 – 250 000) Homo erectus – pro nálezy z Asie Homo antecessor – starší evropské nálezy Homo heidelbergensis (dříve jako Homo erectus) – mladší evropské nálezy Homo rhodesiensis – pro nálezy z Afriky - pravděpodobně první skutečný masožravec, pro dalšího hominida nebylo již v ekosystému místo, zmenšil se chrup - úprava pokrmů na ohni - používání ohně umožňuje vstup do chladnějších oblastí, zbavuje závislosti na prostředí, odíval se do kůží, proměna termoregulačního systému - nevýhodou nového termoregulačního systému je velká závislost na vodě - zmenšil se pohlavní dimorfismus, souvisí to pravděpodobně se složitější sociální organizací, která pravděpodobně vyžadovala řeč - valounové industrie (clactonien), industrie s pěstími klíny (acheuléen) a drobnotvaré industrie (např. Bilzingsleben, Vertésszöllös atd). [DEL: - :DEL] mladší klínová industrie se v Evropě šíří od JZ, velká podobnost afrických pěstních klínů s nálezy ve stř. Evropě à podobnost industrie různých období a oblastí je běžná, nejedná se o migraci[DEL: :DEL] [DEL: - :DEL] 780.000 let (těsně nad paleomagnetickým rozhraním epoch Matuyama/Brunhes) – Brno-Stránská skála, ohniště, ocasní obratel lesního slona s rýžkami[DEL: :DEL] STŘEDNÍ PALEOLIT (250 000 – 40 000 př. n. l.) Homo heidelbergensis - protoinhimace - první obydlí (Bečov) Homo neanderthalensis (150 000 – 40 000) - v Evropě z Homo heidelbergensis, už od 300.000 přibývají v evropské populaci znaky neandrtálců, stálá proměna populačních znaků, liší se starší a mladší populace neandrtálců - kultury středního paleolitu (taubachien, moustérien - levalloiská technika, micoquien) - osídlil Evropu, antropologické doklady - Chorvatsko (Krapina), Maďarsko (Tata), Slovensko (Šaĺa, Gánovce), ČR (Kůlna, Šipka, Švédův stůl) i Přední Východ: Izrael (Karmel), Uzbekistán (Tešik-Taš) - první rituální pohřby s milodary (květinové dary aj.) - záměrné pohřby: La Ferrassie (muž a novorozeně), Tešik-Taš (Uzbekistán), Kiik-Koba (Krym) a Šanidár – kostra muže v kamenném obložení, tělo obloženo 8 druhy květin - ateliéry na výrobu kamenných nástrojů, úštěpové industrie, levalloiská a diskovitá metoda jsou charakteristické pro střední paleolit, typologická náplň: hroty, drasadla, zoubkované hrany, vruby, v micoquienu klínky a nože - vyspělou komunikaci předpokládáme nejen v rámci jednotlivých skupin, ale i mezi loveckými tlupami po celé Evropě, existovaly „lovecké školy“? MLADÝ PALEOLIT (40 000-11 000 př. n. l.) - v časné fázi dožívá neandrtálská populace – ve střední Evropě kultury szeletien, bohunicien - v současnosti dvě paralelní hypotézy o molekulárně genetické analýzy ukazují, že neandrtálci zanikli (40-32 tis. let) bez následovníků (významná odlišnost v mitochondriální DNA od Homo sapiens) o míšení místních populací neandrtálců s nově příchozími populacemi Homo sapiens (genetická podobnost s neandrtálci v evropské populaci 3%) Homo sapiens (sapiens) – první kultura, jejímiž nositeli v Evropě byl jistě Homo sapiens je aurignacien - malá variabilita sekvencí mtDNA u lidí (mitochondriální Eva z Afriky ukazuje na platnost modelu Noemovy archy) – geneticky nedávný vznik moderních populací (195-150 tis. let), existují dlouho před příchodem do Evropy - rozrostla se lidská populace, lidé přešli Beringovu úžinu do Ameriky, do Austrálie - rozšíření čepelové techniky (charakteristická pro mladý paleolit) – štípání menších čepelí z upraveného jádra technikou měkkého otloukače nebo nepřímého úderu à upravují se dál na specializované nástroje (rydla, škrabadla, vrtáčky, hroty, vruby aj). - nejstarší výtvarné projevy, doklady hudby (flétny) a pohybových (tanečních) kreací - ve střední fázi mladém paleolitu vznikla na Moravě na omezeném teritoriu skupina sídlišť (zasahuje do Dolního Rakouska), jejichž projev přesahuje obecný projev gravettienu rozšířeného po celé Evropě (Dolní Věstonice, Pavlov, Předmostí) à pavlovien - dlouhodobá tábořiště lovců velké stádní zvěře, běžně se budovaly obydlí (zimní×letní polohy) několik světových priorit: - nejstarší reprezentativní soubor kosterních pozůstatků moderního člověka (Homo sapiens) na světě v kontextu zbytků staveb, ohnišť, skládek mamutích kostí a umění, - nejstarší keramika, broušené artefakty a otisky textilu na světě gravettien (29 000-21 000 př. n. l., tj. pavlovien, willendorfien, meziňská a kostěnkovská sk.) - charakteristické gravety – hroty typu a Gravette s otupeným bokem - spadá do mladšího würmu (poslední doba ledová) pavlovien - záměrné pohřby: Dolní Věstonice - kostra ženy ve skrčené poloze (DV3), trojhrob (DV 13-15), kostra muže ve skrčené poloze (DV 16) Pavlov – kostra muže ve skrčené poloze přikrytá mamutí lopatkou Předmostí – 1893/94 hromadný hrob 20 jedinců prozkoumal K. Maška, sekundární ukládání - ze všech sídlišť pochází hojné výtvarné doklady – Dolní Věstonice, Pavlov, Milovice mladší gravettien - pohřeb „šamana“ - Brno 2 (Francouzská) – 1891 zachránil A. Makowsky, 3 části figurky muže z mamutoviny, kamenný kotouč s otvorem, 14 terčíků z různých materiálů, 600 ks ulit dentálií, přítomnost červeného barviva - venuše: Petřkovice, Moravany nad Váhom, Kostěnki - před 25 000 se u nás ochladilo - z našeho území zmizela velká zvířata glaciální fauna – mamut, nosorožec, los – epigravettien, epiaurigntien, mikrolity geometrických tvarů magdalenien (15 000-11 000) - magdalenci osídlují intenzivněji i jeskyně – Pekárna, Kůlna, Žitného jeskyně, Býčí skála, Kůlna; sídliště pod otevřeným nebem známe také - Hostim (okr. Beroun) – stanový přístřešek – obydlí s kamennými miskami, rytina koně - kultura lovců sobů a koní s drobnou štípanou industrií, početnými kostěnými nástroji a výtvarným uměním - náčelnické hole POZDNÍ PALEOLIT (9 000-8 000) - zvyšování hladiny moří, zmizela možnost cest mezi kontinenty, glaciální fauna odešla na sever - epipaleolitické skupiny se projevují zjednodušením a mikrolitizací ŠI, mizí čepele hroty, nože s otupeným bokem (skupina Federmesser) - na Předním východě zemědělství - v pozdním paleolitu a mezolitu se objevují první řadová? pohřebiště, ale nevíme do jaké míry je vzorek populace zkreslen sociálně podmíněným výběrem pohřbených PLEISTOCÉNÍ UMĚNÍ - hrálo významnou úlohu v konsolidaci sociálních vazeb komunity žijící v náročných subsistenčních strategiích, dle etnologických paralel mohlo souviset s obřady spojené s loveckými aktivitami, teritorialitou, iniciacemi aj. přenosné umění (umělecké předměty) - rozšířené po celé Evropě - první předměty k ozdobě lidského těla a amulety se objevily na počátku mladého paleolitu (vrtané schránky měkkýšů, přívěsky z kostí a zubů) – nejde o výtvarný projev neboli umění lidské figurky - nejstarší pocházejí z aurignacienu – v jeskyni Hohlenstein (tvor s lidským tělem a lví hlavou z mamutoviny); Stratzing (mužská postava), Galgenberg – tančící ženská postava z břidlice - tzv. venuše, stylizované figurky (v gravettienu se zdůrazněním prsů a boků, v magdalenienu hýždí a pokrčených kolen), - gravettien: nejvíce jich pochází z Francie, Itálie a Ukrajiny, u nás keramická Věstonická venuše, krevelová Petřkovická venuše, v blízkosti: Willendorfská venuše, venuše z Moravan nad Váhom - ojedinělá geometrická rytina venuše na klu z Předmostí - stylizované přívěsky – symboly ženských prsů, nebo spodní části těla - u idolů celého těla jsou málo detailizovány tváře, samostatné řezby hlaviček jsou podrobnější, nejde o realistické zachycení, nejde o tzv. portréty, jak byly interpretovány starší literaturou, např. hlavičky z Dolních Věstonic nebo z Brassempouy nijak nedokládají, zda se jedná o muže nebo ženu, rysy obličeje jsou všeobecné - magdalenienské „gönnersdorfské“ venuše – Pekárna plastiky, řezby a rytiny zvířat na kostech, parozích a kamenných plaketách - již v aurignacienu se v jeskyních J Německa objevují drobné figurky zvířat, do těl zvířat někdy vyryté body – určité symbolické sdělení, - v pavlovienu zvláště trofejní fauna (mamut, nosorožec, lev, medvěd, jiné šelmy) ve 3D vyjádření - magdalenien preferuje 2D formu - rytiny s realistickým dojmem a hojnějšími kompozicemi (Pekárna, Děravá jeskyně, Hostim) abstraktní rytiny – snad lovecké záznamy, kalendáře, tzv. mapa z Pavlova nástěnné (lépe nepřenosné) umění – vyskytuje se po celé západní Evropě s výraznějšími koncentracemi v jihozápadní Francii, na dolním toku Rhony, v Pařížské kotlině, Normandii, severním Španělsku od podhůří Pyrenejí po Galicii, středoiberské Mesetě, celém J a JV pobřeží Iberského poloostrova. Izolované nálezy jsou známy z Belgie, Švýcarska, Británie aj. v technikách dominuje malba (Niaux, Altamira, Lascaux, Chauvet, Cosquer) a rytina (Pech Merle, Rouffignac) na jeskynní stěně, v Portugalsku a severním Španělsku rytiny pod otevřeným nebem, reliéfy a basreliéfy ve Francii (Cap Blanc, Abri Cellier), hliněné modely – nejznámější bizoni z Le Tuc d’Audoubert - nástěnné umění je těžké datovat, užívají se analogie z přenosného umění ve figurálním projevu dominuje fauna, zvláště bizoni, koně, jeleni, kozorožci, méně glaciální fauna a šelmy, v západní Evropě jsou běžně zobrazováni muži x ve střední a východní Evropě jsou jejich zobrazení vzácná, hojné jsou abstraktní motivy (mřížky, ovály, linie, tečky), otisky rukou charakteristiky paleolitu: - přisvojovací hospodářství: lov zvěře a ryb, sběr à společnost lovců a sběraček - předpokládá se neusedlý způsob života – neexistence trvalých sídlišť, lovecké stanice - první lidská obydlí, nejen jeskyně, ale i stanové přístřešky a chýše - struktura sídliště: skládky kostí, ateliéry na ŠI - možná již i určitá pracovní specializace: ŠI, výroba šperků, umění MEZOLIT - kryje se s počátky holocénu àmůžeme jej charakterizovat jako paleolit v podmínkách naší geologické a klimatické současnosti - pozdněpaleolitické skupiny lovců, lovící drobnou zvěř a ryby (bumerang, luk + šipky, pasti, lapací sítě, monoxyly s vesly, harpuny, vrše, udice) à individuální lov snad už s pomocí psa, sběr představuje 1/3 obživy - mikrolitizace ŠI – vkládaly se do dřevěných nebo parohových násad