nýbrž ona celá jest stále přítomna, že ale žádný čas není celý přítomný; aby poznalo, že budoucí zapuzuje minulé, že budoucí následuje po minulém, a že vše minulé i budoucí jest vytvořeno a vychází z věčné přítomnosti? Kdo uchopí a zadrží srdce lidské, aby nahlédlo, že nezměnitelná věčnost rozhoduje o budoucím a minulém, nejsouc ani minulá, ani budoucí ? , Dokáže to má ruka, nebo bude schopna ruka mého jazyka vykonati tak ohromné dílo ?
HLAVA XII.
co dělal bůh před stvořením světa.
Hle, nyní odpovídám na otázku: „Co dělal Bůh, než stvořil nebe a zemi ? Neodpovím tím žertem, kterým kdosi odpověděl, chtěje se vy-hnouti těžké otázce: „Připravoval peklo těm, kteří chtějí proniknouti tak hluboké tajemství." Něco jiného jest věděti a něco jiného žertovati. Proto neodpovím žertem. Raději se přiznám: „Nevím, co nevím," než dáti odpověď, pro niž dojde posměchu, kdo se tázal na tajemství, a dojde chvály, kdo nesprávně odpověděl.
Ale Tebe, Bože náš, nazývám Stvořitelem všeho stvoření. Jestli se slovem „nebe a ze-
388
mě" rozumí všechno stvoření otevřeně: „Než stvořil Bůh dělal nic. Neboť dělal-li než tvory? O kéž bych vš dobře věděl, co bych rád jako vím, že před stvořením taebyl
pak pravím nebe a zemi, ne-), co jiného dělal ixko alespoň tak ke své spáse, otvorů.
věděl
HLAVA XII.
před stvořením nebylo času.
nebe
Obrací-li se však nějaká tělkavá obrazotvornosti k minulým že Ty, všemohoucí Bože, Stvořiteli vateli všech věcí, Tvůrce nesčetné věky zůstal nečinný ruku k tak velikému dílu, ať citne ze svého snění, poněvadž bezdůvodný. Jak totiž m< sčetné věky, jichž jsi nestvořjjl ce Původce a Zakladatel vš jaký čas mohl býti, jenž by nezněl od Tebe původ? Poněvadž jsi tedy jak možno říci, že jsi byl nečitým stvořením nebe a země čas ? čas jsi vytvořil a nemohl př ný čas, než jsi stvořil čas. před stvořením nebe a země
tece
389
mysl ve své věkům a žasne, a Zacho-a země, jsi po m, než jsi přiložil se zastaví a pro-jeho údiv jest r uplynouti ne-Ty, jenž jsi přejeli věků? Nebo svůj
ůrce všeho času, ,byl-lipřéd Vždyť právě ten uplynouti žád-Nebyl-li tedy čas , jak jest možno
se tá2ati, co jsi tehdy činil? Kde nebylo času, tam nebylo ani „tehdy".
Potřebuješ snad času, abys předešel časy? je-li tomu tak, jak bys je všechny předešel? Jest jisto, že předcházíš veškerý minulý čas vznešeností Své vždy přítomné věčnosti a jsi povýšen nade všechen budoucí čas právě proto, žé jest budoucí; jakmile se dostaví, jest již uplynulý. Ty však jsi týž a Tvá léta jsou bez konce (žalm ioi, 28)! Tvá létá ani nemíjejí, ani nepřicházejí; naše léta však míjejí a přicházejí, aby konečně všecka minula. Tvá léta jsou všechna zároveň, poněvadž stojí a neplynou, jako by byla tísněna léty předcházejícími, poněvadž vůbec neplynou; naše léta však tehdy budou všechna, až všechna uplynou; Tvá léta jsou jako jeden den a Tvůj den není každodenně, nýbrž dnes; poněvadž Tvůj dnešní den neustupuje zítřejšímu, ani nenásleduje po včerejším. >
Tvé „dnes" jest věčnost; proto jsi zplodil souvěčného toho, j emuž jsi řekl: „ Já dnes zplodil jsem Tebe." Stvořil jsi všechny časy a jsi přede všemi časy, nebylo však času dříve než
byl"čas; . ,
.. ■ •-       '•; •   V.   •••    •. •; .
39°
HLAVA XIV.
co jest čas. .V
• ' Nebylo tedy času, v němž jsi ničeho nedělal, poněvadž jsi čas sám vytvořil; žádný čas však není Tobě souvěčný, poněvadž jsi nezměnitelný. Kdyby však čas zůstal takovým, již by to nebyl čas. Co jest vlastně čas ? Kdo to může snadnoakrátcevysvětliti?Kdojejmůžepocho-piti svými myšlenkami, aby pak vyjádřil slovy ? Co však jest v našich rozmluvách běžnější a známější než čas? A mluvíme-li o čase, rozumíme mu; rozumíme, i když jiný o něm mluví.
Co jest tedy čas ? Vím to, když se mne naň nikdo netáže; mám-li to však někomu vysvět-liti, nevím. Přece však mohu tvrditi zcela určitě: „Nebyl by minulý čas, kdyby nic nemíjelo, nebyl by budoucí, kdyby nic nepřicházelo, nebyl by přítomný, kdyby nic netrvalo." Ale jak jsou Ony dva časy, minulý a budoucí> když minulý již není a budoucí ještě není? Kdyby však přítomný čas byl stále přítomným a neměnil se v minulý, již by to nebyl čas, nýbrž věčnost. Musí-li se tedy přítomný čas, aby byl časenvproměniti v minulý, jak smíme o něm říci, že jest, když důvod jeho bytí jest v tom, že nebude ? Nemůžeme tedy vskutku říci „Cas jest," leč když spěje ke svému zániku ?
391 "
...   HLAVA XV.
co jest měřítkem času ?'
A přece mluvíme o dlouhém a krátkémčase, ovšem jen o minulém a budoucím. Tak na př. nazýváme minulý čas před sto lety dlouhým; rovněž budoucí dlouhým za sto let. Krátký minulý čas jest asi před deseti dny a krátký budoucí asi za deset dní. Ale jak se může naZý-vati dlouhým nebo krátkým, co vůbec není ? Neboť minulý čas již uplynul a budoucí ještě není. Proto neříkejme: „Čas jest dlouhý," nýbrž říkejme o minulém :„Byl dlouhý," a o budoucím: „Bude dlouhý." •
O Pane Bože můj, Světlo mé! Zdaž i zde se Tvá pravda nevysměje člověku ? Kdy vlastně byl dlouhým minulý čas ? Byl dlouhým tehdy, když už uplynul, anebo když ještě byl pří-tomným ? Neboť jen tehdy mohl býti dlouhým, když vůbec bylo něco, co mohlo býti dlouhé. ' Minulý čas však již nebyl; nemohl tedy býti dlouhým, poněvadž vůbec již nebyl. Neměli bychom tedy vlastně říkati: „Minulý čas byl dlouhý," poněvadž na něm opravdu ničeho nenalezneme, co by mohlo býti dlouhým. Jakmile totiž uplynuly již ho není. Měli bychom spíše říci: „Onen přítomný čas byl dlouhý," neboť jen když byl přítomný, byl dlouhý. Je-
392
Stě zajisté neuplynul tak, že vůbec nebyl; proto bylo zde „něco", co mohlo býti dlouhé. Jakmile však uplynul, přestal býti dlouhým, poněvadž vůbec přestal býti.
Pozorujme nyní, o duše lidská, zda přítomný čas může býti nazván dlouhým! Tobě totiž byla dána schopnost rozeznávati a měřiti trvání času. Co mnŠ odpovíš ? Jest sto přítomných let dlouhý čas ? Napřed však uvaž, zda vůbec může býti sto let přítomných! Plyne-li první rok ze sta, jen on jest přítomen; ostatních devadesát devět jest v budoucnosti a proto ještě nejsou. Plyne-li druhý rok, jeden již uplynul, druhý jest přítomný, ostatní budoucí. A podobně uvedeme-li kterýkoliv rok ze středu tohoto století jako přítomný, jsou všechny před ním minulé, za ním budoucí. Proto sto let zároveň nemůže býti přítomno. Ale vizme, dále, zda alespoň ten jeden rok, který právě trvá, může býti nazván přítomným. Ani to ne. Plyne-li totiž jeho první měsíc, ostatní jsou bu-budouCÍ. Plyne-li druhý měsíc, první již byl, ostatní ještě nejsou. Ani tedy ten rok, který právě plyne, není celý přítomný; není-li však celý přítomný, nemůže býti nazván rokem přítomným. Rok má totiž dvanáct měsíců; ať nastoupí kterýkoliv měsíc, jen ten jest přítomný, ostatní jsou bud minulé nebo budoucí. Ale
593
ani právě plynoucí měsíc není přítomný j nýbrž jen jeden den; je-li ťo první den, ostatní jsou budoucí; je-li poslední, ostatní jsou minulé; je-li to někte^ jinýden z prostředku; jest mezi minulými a budoucími. . ;
Tak celý přítomný Čas, který dle úvahy jedině může býti nazván dlouhým, obsahuje sotva dobu jednoho dne. Ale uvažujme dále, že ani jediný den není celý přítomný; skládá se totiž ze dvacetičtyř denních a nočních hodin. První hodina má všechny ostatní jako budoucí, poslední jako minulé, každá jiná hodina má některé hodiny před sebou jako minulé, některé za sebou jako budoucí. A opět sama jedna hodina ubíhá v prchavých okamžicích; co z ní uplynulo, jest minulého ještě zbývá, budoucí. Přítomným může se tedy nazvati jen ten okamžik času, který již nemůže býti rozdělen v žádné, ani ty nej menší části. Tento okamžik však spěchá tak rychle z budoucnosti do minulosti, Žeháni chvilky netrvá; neboť, kdyby trval, nutně by se rozdělil na minulý a budoucí. •
Přítomný čas tedy nemá žádného trvání. Kde jest tedy ten čas, který bychom nazvali dlouhým ? Snad j est to budoucí čas ? Nikoliv, neboť neříkáme: „Jest dlouhý," poněvadž dosud nic není, co by mohlo býti dlouhé, nýbrž říkáme:
„Bude dlouhý," Kdy to však bude? Jistě ne pokud jest budoucím, poněvadž ještě ani není to, co má býti dlouhé. Bude-li však potom dlouhý, až z budoucího času, který dosud není, začne býti a stane se přítomným, aby vůbec měl něco, čím by se mohl stati dlouhým, nezapomínejme, že přítomný čas nám dříve jasně prohlásil, že nemůže býti dlouhý.
HLAVAXYI.
jak se měří čas ?
A přece, Pane, rozeznáváme časová období a porovnáváme je vespolek, nazývajíce některá delšími, některá kratšími. Měříme také, oč některý čas jest kratší neb delší než jiný, říkajíce: „Jest dvakrát, třikrát delší nebo kratší, nebo jest stejně dlouhý." Měříme však jen plynoucí čas úvahou ó jeho ubíhání. Kdo může měřiti minulý čas, který již -uplynul, nebo budoucí, který ještě nenastal? Jenom ten, kdo tvrdí, že se může měřiti, co není. čas tedy možno porovnávat! a měřiti, pokud plyne; jakmile uplynul, měřiti ho nelze, poněvadž již není.