[
Credoque, quod dominus Jenco fuit eius amicus, I
istorum, qui nunc sunt in Mesirisch, puerorum, {
domni Iesconis, Buzonis sicque Thobie. I
Sum quia digressus, sed nunc ad prima revertor. f
Et sic obtinuit silvam dominus Prsibizlaus, j in qua postea Sar domus hec est edifficata, atque Deo dante melior fit, quam fuit ante.
i4b    (5) Quod Prsibizlaus conmisit Boschoni fundacionem
Predictus dominus Pribislaus cum senuisset atque suas natas ex more viris sociasset — de quibus hie iam non ad presens dicere possum, sed tarnen, ut potero, vobis ego postea dicam —, utpote vir prudens čepit pensare futura,
sciKcet eternam vitam mortemque perhennem. \ Ut prius audistis, voluit quoque ponere claustrum
ordinis illius, qui Bernhardi vocitatur. J 15a     Sed quia non potuit, sicut voluit, cito tale
claustrum fundare, cepit tarnen hec meditari,
ut saltern quidquam faceret pro nomine Christi;
unde Minoribus in Brunna dedit hie bona plura,
in quorum iacet ecclesia Brunne tumulatus.
Nam dilexit eos, alios, quoque religiosos,
sed tarnen in corde nunquam dimisit amorem,
quo fuit astrictus griseorum religioni,
quorum rigorem nimio dilexit amore. 15b     Hinc conabatur ipsorum ponere claustrum
et summam, quantam potuit, simul eris et auri
cum silva iam predicta conservat ad ipsum
claustrum fundandum, tempus cum venerit aptum.
Cum iam conplesset et cuncta parata fuissent, in promptuque forent ea, que debebat habere, heu dictu! venit (subito) mors ilia molesta, que semper solita est prestare funebria mesta, et tuHt e medio dignum dominum Prsibizlaum, nec datur in propria persona ponere claustrum. 16a     Sed tarnen antea quam moreretur, nunccius eius
Býval přítelem jeho, jak myslím, také pan Jenec, od něhož pocházejí tři synové, kteří jsou nyní
v Meziříčí, pan Ješek, pan Bušek a Tobiáš s nimi. ,25 Ježto jsem odbočil zde, teď k počátku opět se vrátím. A tak obdržel les pan Přibyslav, ve kterém tento Žďárský byl postaven klášter, a ten byl s pomocí boží o mnoho lepší potom, než byl ten v dřívější době.
(5) Kterak Přibyslav svěřil založení Bočkovi
Když pak zestárl již pan Přibyslav, o němž jsem mluvil, 25! když, jak bývá to zvykem, své dcery už za muže provdal (já však o těchto mužích teď nemohu vypravovati, ale jak budu moci, i o nich vám později povím), počal jak moudrý muž včas přemýšlet o budoucnosti,
0 věčném životě totiž a rovněž o smrti věčné. 26C Jak jste už slyšeli dřív, i on chtěl založit klášter
ve prospěch onoho řádu, jenž svatého Bernarda sluje. Poněvadž nemohl však, jak přál si, tak nezvykle rychle založit takový klášter, pak alespoň přemýšlet začal,
jak by alespoň něco moh učinit pro jméno Boží. 265
Proto přemnoho statků on Menším bratřím dal y Brně
a v jejich chrámě v Brně teď v hrobě pochován leží,
neboť miloval je i jiné řeholní bratry, .
avšak nikdy v svém srdci se nezřek pan Přibyslav lásky,
s kterou nade vše lnul vždy k řeholi šedých těch bratří, 270 jejichž velikou přísnost měl v lásce nadmíru vřelé. Proto v úmyslu měl těm mnichům založit klášter, a již velikou sumu, jak mohl, stříbra a zlata
1 s tím zmíněným lesem měl v záloze, aby v tom místě,
vhodný až nastane čas, moh konečně založit klášter. 275
Když již připravil vše a všechno schystáno bylo, když měl po ruce všechno, co musel mít k početí stavby, náhle, ach, přišla smrt, ta neblahá, která vždy s sebou přináší žalostný smutek, i odvedla ze středu přátel tohoto hodného muže, jímž vždy pan Přibyslav býval,
nepřejíc, aby on sám moh zbudovat zmíněný klášter. 280 Avšak dříve než zemřel, byl poslán do Znojma posel
172
12
173
mittitur ad generum Botsch.on.em nomine Znoyme,
castellanus ubi tunc dicitur ipse fuisse.
Nunctiat ergo sibi prefatus nunctius ille,
quod socer ipsius egrotaret Prsibizlaus
atque rogaret eum, quod ad hunc subito properaret,
si dignaretur tarnen ilium cemere vivum.
Unde ubi ille bonus Botscbo non tardat abire
atque suum socerum curat properanter adire.
i6b     Et cum venisset, suscepit eum socer eius
gaudenter dicens: ,0 Botscbo, venis bene, fili, ecce vocante Deo vadam iamiam moriturus. Tu scis, quod volui fundare domum genitrici Christi, nec possum, forsan dignus quia non sum, sim licet indignus, fidei tarnen hoc gero pignus, quod sunt in promptu michi pecunia, silva, cetera quam plura, quibus hoc fundare volebam, si Christo domino de me misero placuisset. Es quia tu dignus, forsan pater ille benignus
17a     hec tibi servavit Christus, qui cuncta creavit. Ergo viriliter incipe, prospere perfice Christi atque Dei genitricis honore domum monachorum, qui precibus Sanctis pro nobis iugiter orent. Et mea tu vota pro me, rogo, solvito tota, ut michi, sic tibi f ac, et sint conmunia nostra. Omnia, que mea sunt, tua sint, tantummodo fac nunc, hec tibi conmitto, scio te fore namque fidelem.'
Tunc iubet afferri sibi pondus eris et auri; 17b     ponderat ergo sibi tunc aurum, ponderat ac es, auri quatuor X, argenti quatuor et C; silvam cum f undo sibi contulit omnia, dicens:
,Fili mi care, tibi que dixi memorare, noli tardare, quantocius hec operare.' Boscho suo socero respondit talia flendo: ,Que modo dixisti, tu que fieri voluisti, ipsa libens faciam, pater pptime, si Deus ipse est mihi propicius, si vult iuvare volentem,
k zeti tohoto pána — ten zeť se jmenoval Boček a byl za toho času prý purkrabím ve městě Znojmě.
Onen zmíněný posel mu tedy vyřídí zprávu, 285
Přibyslav, jeho tchán, že na smrt nemocen leží
a že ho snažně prosí, ať ihned pospíší k němu,
jestliže totiž touží ho ještě na živu spatřit.
A tak dobrý ten Boček nic nemešká, na cestu dá se,
dbá, aby k svému tchánu se dostavil co možná spěšně. 290
A když na místo přišel, tchán jeho jej s radostí přijal řka mu: „Dobře, že jdeš, ó Bočku, můj synu, neb Pánbůh hle, již odtud mě volá, již zmírám a odejdu navždy. Ty však zajisté víš, že chtěl jsem založit klášter
rodičce Boží, však nelze, neb nejsem toho as hoden. 295 I když nehodný jsem, přec důvod k naději chovám, že mám po ruce již i peníze, jakož lán lesa, jiného též co nejvíc, a z toho jsem založit chtěl jej, kdyby se ve mně bídném však bývalo zlíbilo Kristu.
Poněvadž ty jsi hoden a Kristus, ten předobrý otec, 300 který tu všechno stvořil, to patrně ponechal tobě, proto jen započni mužně a šťastně dokonči k poctě Krista a rodičky Boží ten klášter pro mnichy, kteří stále modlitby svaté by mohli vysílat za nás.
Ty pak, o to tě prosím, splň za mne všechny mé sliby, 305 učiň tak sobě i mně, to dílo nám společné budiž. Všechno, co mám, buď tvé, jen tohle ať učiníš nyní! Tohle já svěřuji tobě, neb vím, že věrně to splníš."
Potom si všechno stříbro i všechno zlato dal přinést,
zvážil mu nejdříve zlato a potom zvážil i stříbro: 310 čtrnáct měl liber zlata a stříbra libry sto čtyři. Všechno to odevzdal mu, i les i půdu a pravil:
„Všeho, co jsem ti řekl, buď pamětliv dobře, můj synu, nesmíš nikterak meškat a vykonej toto co nejdřív!"
S pláčem pak svému tchánu pan Boček odvětil takto: 315
„Co jsi mi právě řekl, co přál sis, aby se stalo,
s radostí učiním to, můj nejdražší otče, když Bůh mi
dopřeje milosti své a pomůže splnit mou vůli,
174
12*
175
atque Dei genitrix me iuverit hec operaittem. i8a     Non solum tua, sed mea do bona cuncta libehter, ut possim Christi fundare domum genitrici nee non pontifici confessori Nycol'ao. Ergo secimis, pater, esto, licet morituras, si sum victurus, non est labor mihi durus.'
Hec cum dixásset, vale fecit ei socer eius et de promissis magnas grates referebat. 3 Rg, 8, Tunc est Bothschoni factum sicut Salomoni, 17       cui pater ipsius universa paraverat ante, 18b     ut posset clare templům Domino preparare. Sic socer istius sibi cuncta paraverat ante, ut posset Domini fundare domum genitrici.
Et cum conplessent hec omnia, que voluissent, dispositis cunctis, moritur dominus Prsibizlaus, servis, ancillis lacrimantibus omnibus Ulis, anno mille duo C quinquagintaque primo martiris in festo IuUane virginis ahne. Ipsius corpus non est tarnen hic tumulatum, hoc claustrum quoniam nondum fuit edificaitum, 19a     sed iacet in Brunna fratres apud ipse Minores.
Post mortem tarnen ipsius coniurix Prsibislai
Heinrico de Sitauia Sibili'a nupsit,
domni Zmilonis de Luchtenburg genitori.
Sicque pater matrem, natam quoque natus habebat.
Hie tarnen Heinricus non longo tempore vbát.
Eius post mortem mansit viduata Sibilla
et iuxta claustrum iam fundatum manet ilia
et fit fundatrix venerabilis et veneranda.
19b    (6) Quod Botscho fundavit Sar
Tunc dominus Botschö, vir strenmms et probus ille,
non segnis fundator erat, sed protinus ipso,
quo socer ipsius obiit, móx advocat anno
de Pomuk monachos hue in Sar, quos recitabo,
když i rodička Boží mi pomůže při této snaze.
Nejenom statky tvé, i své já všechny rád dávám, 320 abych rodičce Boží a biskupu vyznavači, svatému Mikuláši, moh k poctě založit klášter. Třebaže umíráš již, buď jenom bez obav, otče, jestliže budu živ, ten úkol mi nebude těžký."
Když tedy toto řekl', tchán jeho sbohem mu dával, za slib, jejž učinil právě, mu děkoval velice mnoho. Tehdy se Bočkovi stalo, jak králi Šalamounovi, kterému také otec již dříve připravil všechno, aby moh ve vší slávě chrám' vznešený postavit Pánu; takto i jeho tchán mu napřed připravil všechno, aby rodičce Boží i on moh založit klášter.
Když pak již toto všechno, co chtěl, bylo schystáno, a když přidělil úkoly všechny, pan Přibyslav zemřel v den svaté Juliány, panny a mučednice, v tom roce dvanáct set padesát jedna; i lkala veškera čeleď, sluhové, muži i ženy, ti všichni plakali pro něj. Tělo pak zesnulého zde nemohlo pohřbeno bytí, neboť v tom čase dosud náš klášter postaven nebyl, proto u Menších bratří on v Brně pochován leží.
Po smrti Přibyslavově se choť jeho Sibyla vdala znovu a jejím mužem teď stal se z Zitavy Jindřich, otec to pana Smila, jenž sídlil na Iichtenburku; a tak si otec vzal matku, syn jeho pak její měl dceru. Nežil však dlouhý čas pan Jindřich. Po jeho smrti Sibyla zůstala vdovou a bydlila nablízku toho kláštera našeho zde, již tenkrát založeného, a tak zakladatelkou se ctihodnou stala i ona.
(6) Kterak Boček založil Žďár
Tenkrát ten horlivý muž a řádný, pan Boček, se čile staral o založení a ihned v tom roce, kdy zemřel tchán jeho, povolal on sem do Žďáru z Pomuku mnichy, 350 které já uvedu též, až chvíle příhodná bude,
177
330
340
345
cum tempus fuerit, et eorum nomina dicam. Et tunc in Pomuk Perchtoldus erat pater abbas, qui monachos misit cum libris omnia tradens. Ac hiis providit Botscho, vir nobilis ille,
20a     atque ministrabat ipsis, dans omnia large.
Et tunc degebant, ubi nunc est curia nostra.
Ante fores claustri fuerat tunc villula parva,
illic degebant, donec loca grata pararent;
et datus est ipsis procurator Fridericus.
Tunc dominus Botscho cum fratribus atque minfetris
per silvam vadens, loculum dum quereret aptum,
quo possent melius ipsum conponere claustrum,
20b     repperit ipse locum talem, quem cernitis ecce. Tunc exstirpare silvam precepit ibidem, ut fieret campus, ubi claustrum ponere posset.
Iste locus placet inter aquas Zasam quoque Polnam, in metis ipsis, ubi conveniunt sibi terre, arta Moravia, lata Bohemia; sed tarnen ambe sunt domini terre, quicunque est rex Bohemorum. Ad ius Pragense claustrum sed pertinet illud; quo presul Bruno, vir providus atque famosus,
2ia     omnibus ornatus virtutibus et decoratus,
non bene gaudebat, pocius sed corde dolebat, quod non pertinuit in Cremsyr ad sua iura — nam sibi dilectus multum fuerat locus iste —, quod tarnen bus monachis aptum rectumque fuisset. Sed presul quidam monachus tunc mansit in Ozzec; iste vocatus adest, semper loca consecrat ista, sic Petri, sic et Iacobi, sic atque Johannis. . Ast ibi tunc, ubi nunc piscina parata videtur,
21b     edificant stupas et ibidem conmoda fiunt de lignis facta peregrinis fratribus illis. Tunc abbas primus fuit hie ductus Fridericus.
Tunc Botscho fundum precepit fodere templi, advocat et tunc pontificem, veniunt quoque multi, et magnus factus est concursus populorum. Teutunici veniunt, accurrunt atque Moravi,
jakož i jména jejich vám také později sdělím.
V Pomuku Otec Perchtold byl opatem onoho času,
a ten poslal sem mnichy, vše potřebné dal jim, i knihy.
Onen šlechetný muž, pan Boček, staral se o ně,
v hojné a štědré míře jim všechno potřebné dával.
A kde je nyní náš dvůr, tam bydleli tenkrát ti mniši;
před bránou kláštera tehdy byl nevelký dvorec a mniši
bydlili v něm, než místnosti lepší jim zřízeny byly.
Za správce těmto mnichům dán Fridrich. Pan Boček
s bratřími tehdy a sluhy tím lesem obcházel pilně,
hledaje vhodné místo, kde mohli by dobře a slušně
vystavět nový klášter. A vskutku takové místo
nalezl Boček sám, však vidíte tady to místo.
Tehdy nařídil též v tom lese vykácet stromy,
aby planina vznikla, kde mohl by zbudovat klášter.
Jemu se líbil kout mezi Sázavou řekou a Polnou,
na samém pomezí již, kde dvě se stýkají země,
totiž Morava úzká a široké Cechy, však obě
náleží onomu pánu, jenž kraluje na českém trůně.
Pod pražskou pravomoc spadá ten klášter, z toho však neměl
potěchu biskup Bruno, muž prozíravý a slavný,
který věncem všech ctností jsa ozdoben požíval úcty.
Pramálo radosti měl, ba spíše se kormoutil v srdci,
pod jeho právo ten klášter že nespadal, do Kroměříže —
neboť Brunovi bylo to místo velice milé —
však to i pro zdejší mnichy by bývalo vhodné a dobré.
Jakýsi řádový biskup v té době v Oseku meškal;
přišel, když volali ho, a posvětil navždy to místo
ke cti svatého Petra i Jakuba, jakož i Jana.
Tam, kde vyhlouben rybník teď vidíme, zbudují síně,
tam i příbytky z dřeva se postaví k bydlení bratřím,
kteří sem přicňázeli. A opatem prvním v té době
jmenován správce Fridrich, ten Fridrich, o němž jsem mluvil.
Nato pan Boček dal již kopati základy chrámu, tehdy též biskupa povolal sem. I přišli pak mnozí, . veliké množství lidu se tenkrát sešlo k té slávě: Němci sem přicházeli a spěchali, z Moravy lidé,
355
360
365
370
375
380
385
178
179
moittani multi veniuntque senes et adulti, cum pueris iuvenes, cum virginibus mulieres, 22a      omnes adveniunt, et fundamenta sacrantur. Servitur Christo, datur indulgentia multa, cum qua discedunt letantes ad sua quique.
Assunt angelici, fit fugaque demoniorum, que cum conspicerent laudes accrescere Christi, absceduiit tristes, laudes non ferre valentes Christi. Tunc cecidit per eos pars maxima silve funditus ex terra, que circumquaque videtur; 22b     precipue prope nos, ubi nunc piscina videtur, silvula tota čadit, sed ihi nunc altera crevit.
Tunc eciam Zmilo de Luchtenburg, homo dives, nobilis et largus, magnus re, corpore, fama, strennuus et miles, cepit fundare cappellam hie et perfecit Christi genitricis honore.
Quando conventus venit in Sar, tunc fuit annus millenus duo C quin quagenusque secundus; cumque sacraretur fundus templi, fuit annus 23a     millenus duo C ac L et tercius ille,
qua fuit inventa, fuit ilia dies crucis ahne. Hoc anno moritur rex quartus nomine Watzlaw. Tempore sub tali deponitur hie Fridericus. Post mortem patris fit quintus rex Bohemorum, tempore cuius erat pax et concordia terris.
(7) Qui vult scire tarnen, fuerit quis Botscho beatus,
eius progeniem narrabo scire volenti.
Ut verum fatear, est felix atque beatus, 23b     qui Christo credens sua dat pro nomine Christi, et cuius panis elemosina pascit egenos. Sed tarnen ipsius panis non pascit egenos tantum, sed multi barones ac meliores terrarum comedunt hune panem cottidie nunc.
mnoho i horníků přišlo i starců a dospělých mužů, chlapci i jinoši přišli a stejně i dívky a ženy, všichni směřují sem a tady se základy světí. Konány služby Kristu a dáváno odpustků mnoho, s nimiž radostně potom se každý ubíral domů.
Andělé přišli sem a ďábli se na útěk dali; jakmile spatřili jen, jak přibývá Kristovy slávy, prchali smutně, neb nemohli vydržet oslavu Krista; vyrvali velkou část lesa, i s kořeny trhali stromy, kolem jak vidět jest; zvlášť poblíže nás, kde je nyní viděti onen rybník, ten les byl poničen celý, avšak na tomto místě zas nyní vyrostl jiný.
Z Iichtenburka pak Smil, muž bohatý, štědrý a rodu urozeného, jenž proslul svým jměním, zdatností, slávou, mimo to srdnatý rytíř, zde na počest rodičky Boží počal stavětí kapli a stavbu ke konci doved.
Konvent když do Žďáru přišel, rok Páně tenkráte psal se
dvanáct set padesát dva. A dalšího roku, tisíc
dvěstě padesát tři, zde svěceny základy chrámu.
Bylo to v onen den, kdy památka Nalezení
svatého kříže se slaví. A tohoto roku též zemřel
Václav, jenž čtvrtým králem byl v pořadí na trůně českém.
Ve 2ďáře v téže době byl sesazen Fridrich, náš opat.
Po smrti otcově na trůn byl zvolen pátý král český,
za jehož vlády mír a svornost zavládly v zemích.
(7) Chce-li však někdo vědět, kdo byl ten blažený Boček,
tomu, kdo zvědět to chce, já povím o jeho rodě.
Abych já po pravdě přiznal, je vskutku šťasten a blažen člověk, jenž víru má v Krista a pro jméno Kristovo rozdá veškerý majetek svůj a když se potřební sytí almužnou jeho a chlebem. Však nejenom chudí a nuzní krmí se chlebem jeho, i zemane četní, a'páni jedí teď den co den ten chléb. Kéž dosáhnou spásy,
390
395
400
405
410
415
420
180
181