codex
JIJRIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE.
TOMUS III.
PRIVILEGIA RE GALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM ANNORITM 1420-1526.
-—----■-.-
sbírka pramenů
PRÁVA MĚSTSKÉHO
království českého.
vydAvA
HISTORICKÝ SPOLEK V PRAZE.
DÍL III.
PRIVILEGIA KRÁLOVSKÝCH MEST VENKOVSKÝCH Z LEŤ 1420—1526.
V PRAZE.
TISKEM NÁRODNÍ SPRÁVY FY Díl. EDUARD GIUÍGll A SYN.
M48.
PRIVILEGIA
REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM REGNI BOHEMIAE
ANNORUM 1420-1526.
■_-:-—-:-:-:
privilegia
KRÁLOVSKÝCH MEST VENKOVSKÝCH
v království Českém
Z LET 1420—1526.
pomoc! ministerstva Školství a osvěty a české akademie věd a umění a nákladem fondu pro vydávání pramenů práva městského království českého
VYDALI
JAROMÍR ČELAKOVSKÝ GUSTAV FRIEDRICH.
V PRAZE.
'FI ŠTÍTÍM NAnOlVSÍ SPRÁVY FY ľ) B. BT> FA TM) U R É GR A KY.V.
1943.
194
1437.
testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo, qua-dringentesimo tricesimo septimo, die tercia mensis marcii, regnorum nostrorum anno Húngarie etc. quinquagesimo, Eomanorum vige-simo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto.
[Na ohbu :] Ad mandátům domini imperatoris Caspar Sligk, miles, cancellarius etc.
[Na rubu:] Rta.
Orig, pergamen, v archivu města Českého Brodu (iV° 12, starší N° 2). Velká pečet císařská, jež byla druhdy k listině přivěšena, jest nyní utržena a zvláště se chová; vyobrazení její jest uPosse, Die Siegel der deutschen Kaiser II, tab. 17, č. 1 a 2. — Uprostřed listiny dosti hrubě jest vymalován nově udělený znak městský. — V registru cis. Sigmunda z let 1Í36 a 1Í37, chovaném v kniž. archivu Roudnickém (zn. VI Fb 19) zapsán jest záznam o tomto privilegiu na str. 53; srov. Čelakovský, O registrech str. 126, č. 17; Altmann č. 1171í,
*ČÍS. 114.
1437, 19. března. V Praze.
Císař Sigmund chtěje znovu vyzdvihnouti Kutnou Horu, nezvětši to klenot a poklad království Českého, potvrzuje smloum mezi starými a novými Horníky uzavřenou o postoupení kostela svaté Barbory kněžím pod jednou a o částečné navrácení statku starým Horníkům. Oboje pak Horníky, staré i nové, vysazuje za jednu obec a potvrzuje jim předešlé svobody i práva, všechny dluhy na obci i na lidech zdvihá; též lid horní k právům předešlým navracuje a slibuje přičiniti se, aby Horníkům byly postoupeny všecky dřívější platy a zboží k obci i záduší.
My Žigmund, z božie milosti Äímský ciesař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský ete. král. Vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzři e anebo čtúce slyšeti budú, že ačkoli z přirozené nám dobroty povinni sme jakžto král příbuzný a dědičný v Čechách ku prospěchu tej koruny a k tomu, jímž by sě naši a téhož královstvie poddaní, věrní milí, lepšiti mohli, ústavně a všelikak vždy patřiti, však mnohem viece a pilnej i e zavázáni sme k tomu snažnost naši přičiniti, aby to město Hor Kuthny, v němžto najvětší a naj užitečnější poklad a klenot
1437.
19 ä
a
ll 'a
■ o
'U
ta
y
2-
'y
á-
ítl
ál
«, i ti il-
itO
LOt
všeho královstvie jest a záleží, bylo vyzdviženo a dolové zase po tak dávném a všie zemi přieliš škodném zapuščení mohli k užitku toho tak zašlého královstvie býti navedeni a děláni, neb jakož dieto těch hor užitek převeliký a prospěch všemu království při-nášie, takéž i mnohem výše zapuščenie jich škody nenabyté nadlech všie zemi mohlo by přivésti. Takž tehdy mnoho na to rad i po-ta/iiov jměvše, a lidi nynie v Horách bydlejície u velikých a mnohých nedostatciech válkami ot drahně předešlých let v Čechách trvalými znamená vše, jiné jsme cesty lepšie nevěděli, kudy by to podobnějie mohlo jiti, než navrácením starých Horníkuov, kteřížto hor a doluov jsú svědomí, aby s těmi nynějšími Horníky za jedno jsúc, těch hor vyzdvihati společně sobě radili a pomohli. I přivolavše ku přítomnosti našie obojích Horníkuov, to jest starých i nynějších, žádali sme i radili jim, aby k našemu poctivému a k obecnému všie země i také svému vlastniemu dobrému hle-diece v smlúvu spolu podobnu a v jednotu vnikli, že by sě nám jinak na ty hory nakládati nehodilo ani kterú mocí zase jich vyzdvihnuti. A tak oni oboji za jeden člověk sě svolivše před námi a obecným sněmem všie země České v Praze, den svaté Doroty,1 zjevně sú oznámili, že jsú křesťansky sě smířili a smluvili, všecko, což sě jest kdy napřed v těch záščích a časiech pročkoli a kte-rakžkoli mezi nimi stalo, z srdce pominujíc i konečně sobě a věčně ótpiíštějíce a slibujíce již ve všech věcech řádných a spravedlivých a zvlášce, což by sě jich práv a svobod dotýkalo, věrně sobě i u-přémně a za jeden člověk radni a pomocní býti. Než toto samo pro lepšie vymienili sú, že staří Horníci své kněze u kostela svaté Barbory i s tiem kostelem mají mieti, kteřížto kněžie na svých kázáních žádného z obyvateluov Horských nemají od prijímanie těla božieho pod obojím zpósobem vedle compactat rozpakovati, a ti ani druzí také žádných búří ani ruoznic jednati a činiti nemají, jedno z písma svatého na hřiechy lidské kázati a k lásce, jednotě i svornosti lid obojie strany vésti; pak-li by který z nich kterékoli strany sě v čem vytrhl, takový má konšely města Hory a, mincmeistrem, kteříž nynie jsú nebo ty časy budtí, býti naveden až do arcibiskupa budúcieho; též i z světských, ktož by úmluv svrchu i vzezpod psaných v čem nezdržal, má také konšely a mincmeistrem podle velikosti viny a zaslúženie bez jiných lidí všelikých výtržkuov tresktán býti. Pak o ty statky starých Horníkuov,
13*
196
1437.
kteréž nynější Horníci držie, mají každý s obú stranu po přieteli vydati, a jestliže by sě ti smluviti oč nemohli, tehdy toho slovutný Jan z Sútic, mincmeistr, aneb jiný, ktož by na témž úřadě po něm byl, má býti najvyší rozdielce, vždy hledě k obojie straně vedle milosti; a toho s obú stranu řekli sú i mají poslušní býti. Také jestliže by kto z starých Horníkuov od dánie lista tohoto pořád ětúc do dne a do roka k svému statku sě, když by mu to bylo oznámeno, nevrátil, ten potom právo své na tom ztratí, a to všecko vedle práv a listuov tomu niěstu od našich předkuov daných na obec má spadnuti; žádajíce oboji, abychom k těm a takovým jich dobrovolným smlúvám svoliti a je ku právóm, svobodám i listuoru starodávným navrátiti ráčili milostivě. Protož vidlice v tom obojích povolnost a poslušenstvie, s dobrým rozmyslem a radií naší pro vyzdviženie toho klenota tiem spěšnějšie Horníky oboje a všecky svrchu psané již jakžto znova za jednu a jednostajnú obec spo-lečnie vysazujem, ke všem je právóm jich, svobodám i listóm, našimi slavné paměti předky jim z staradávna vysazeným a daným, kterýchž jsú do sie chvíle požívali a požívají, navracujíc a těch jim i tomn městu mocí naší králevskú v Čechách potvrzujíc tiemto listem. Ne[ž] ač by pak i v časieeh budúcich kterých práv svých a svobod sě doptati, jichžto nynie pro svú záhubu snad nepamatují neb dojiti nemohli, a je dskami, íistmi neb řádným svědomím okázali, těch jim také chcme i naši budúci králové Češčí mají potvrditi milostivě. A nad to nade všecko vždy k tomu hlediec, aby měšťané Hor tiem spieše a snáze sě stavětí i hory vyzdvihati mohli, všecky dluhy minulé a platy svetské i duchovnie, křesťanské i židovské, v Hoře aneb u předměstích Horských, kteříž sú koli byli na všie obci aneb na jmenovitých domiech zvlášée, zdvihli sme a zdviháme, umořili sme i tiemto listem moříme; a to ve dsky zemské s radú panskú chcem vložiti, když budú otevřieny. Také chcem, aby werk grošový neb peněžný dělán byl pro potřeby těch Hor a firdrunk, a steury aby každý týden byly dávány tak, jakož sě nám a mincmeistrovi bude zdáti. Též pregéře, mincéře, prenary i jiné k jich Iónom a právóm [na]vracujem, kteréž na Vlaském dvoře měli sú a mají i budú mieti. A všecky platy a sbožie jich i jiných Horníkuov kromě toho, což svrchu psáno stojí, propúščieme, a jim mocí svrchu dotčenu dáváme tiemto listem i tvrdíme, buď to na svědskýcha neb duchovních kteréž jsú
1437.
197
měli na zorni neb na miestech okolních. A též platy i sbožie, kteréž . jsií k jich kostelem neb k špitali slušely, všecky [jim navrajcujem i těm všem, ktož to držie, postiípiti prikazujem, chtiece toho všeho, což sě svrchu píše, radni a pomocní býti, jakžto král a pán jich milostivý vší snažností. A toho na svědom[ie a potvrze]nie náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta od narozenie syna božieho tisicieho ětyř-■ stého třidcátého sedmého, ten iíterý [před svatým Be]nediktem, let království našich Uherského etc. v padesátém, Ěímského v sedmém a dvadcietém, Českého v sedmnáctém a ciesařstvie ve čtvrtém létě.
[Na ohbu:] Ad mandátům domini imperatoris Johannes Tussek.
brig. perg. místy potrhaný v archivu m. Kutné Hory (č. 6). Pečet utržena- Registraturní znamení na rubu schází. Opis vložen do konfirmace kr. Ladislava d.15. června 1Í5Í. Jiný opis obsahuje rukopis XV. století »Transsumpta privilegiorum«, chovaný v temže archivu, na l. 6 za nápisem: » Majestát vydaný starým i novým Horníkuom společně na potvrzení míru jich, na vysazení jich znovu potvrzuje všech starých práv, k nimž jest je JM* navrátil společně vedle práv mincéřských i pregéřských i jiných úředníkuov dotýkaje.« Po straně připsáno: »Kescissum nova confirmatione.? Dle opisů těch doplněna v závorkách [ J místa majestátu, která jsou v originále zničena. — Sternberg, Gesch. d. b ohm. Bergwerke I, 2, str. 112 (dle opisu konfirmace kr. Ladislava); Altmann č. 11729. — ") tak brig, — *) 6. února. ■— Ve sporech o statky mezi novými a starými Horníky učinil mincmistr Jan ze Soutic 7. května 145 4. tuto výpověď: »Ve jméno hožie amen. Léta božieho tisicieho čtyrstóho padesátého a čtvrtého, v ten úterý před svatým Stanislavem stala se jest přátelská a dobrotivá smlúva a konečné svolenie před panem Janem z Sútic, tehdy minemaistrem na Horách Kutnách, mezi novými a starými Horníky tudiež na Horách Kutnách o ty statky, o kteréž jsú za císaře Sigmunda, slavné paměti krále Českého, pána svého milostivého, majestátem JM'i a potom i výpovědí ubrmanskú poděleni byvše do sie chvíle .mezi sebú pro rozličné překážky miesta a konce nemohli mieti, takové, toto a tak, jakož dolejie sě vypisuje. Najprvé o domiech v městě i v předměstích takto jest smluveno a svoleno, že ti a takoví všichni domové, na něž se staří Horníci po dědictví aneb nápadem dědickým vedle práva městského táhnúce spravedlivost svú k nim pokáží, kteréž jsú noví Horníci po smrti svrchu psaného císaře Sigmunda slavné paměti drželi, v též povaze, jakž jsú ti domové zděláni byli za živnosti ciesařovy M'*, nákladuov znamenitých na opravu neučinivše na ně, k kterémuž z těch domov dědie spravedlnost svú hodně provede, má jej sám šaco-vati, a ten, ktož jej nynie drží, má volenie mieti toho šacunku polovici od dědice vzieti a domu jemu postúpiti, aneb dědici též polovici dáti a duom dědicky mieti, a to na roky dole psané. Pak-li jsú kteří z nových Horníkov v tom času