řeči jakékoliv nebo jejich, příznaky, má být dotyčný o samotě po dobrém vyslýchán; jestliže projeví skutečnou lítost bez jakékoliv potměšilosti, má se milostivě potrestat a povzbudit podle viny. Jestliže se ukáže, že viny nebylo, tu se nemá pomlouvačům odpouštět, aby v budoucnu neosočovali; trestat se má jen podle viny a po řádném vyšetření. Nelituje-li viník svého provinění, tu je ho třeba přísně potrestat, aby viník pocítil, že je vinen, a poctivý, že má pravdu: smírnou hlavu meč neutne a pokorné slovo hráz prolomí.
Péče o sýpky a obilnice
V sýpkách má mít šafář veškeré zásoby i obilí všeho druhu: slad, žito, oves, pšenice se nemá nechat shnít ani nemá na ně pršet a sněžit. Nemá být prožráno od myší, ani slehlé, ani zatuchlé. Co je v sudech nebo koších: mouka a jakékoliv zásoby, hrách, konopí, pohanka, nemletá mouka, žitné a pšeničné suchary, to všechno má být zakryto, nádoba má být pevná, aby to nezvlhlo, neshnilo a nezatuchlo. Všechno má být změřeno a spočítáno: kolik čeho přivezou z vesnice nebo z trhu, se má zapsat; co se dá zvážit, má se zvážit. A kolik se čeho vydá či půjčí a na jakoukoliv potřebu, nebo komu pán nařídí něco dát, pak se má všechno zapsat. A kolik se všeho udělá, má se vědět: chléb a kala-če, pivo a víno, jáhly, kvas, kyselá polévka, ocet, osivo, otruby, všelijaké zbytky, droždí a chmelové šišky — to všechno, aby měl šafář zváženo a zapsáno. Chmel, med, máslo a sůl mají být zvážený.
IX
SELSKÁ VÁLKA A POLSKO-ŠVÉDSKÄ INTERVENCE
1. PŘÍSEŽNÝ ZÁPIS CARA VASILA ŠUJSKÉHO
Kníže Vasil Šujskij, organizátor spiknutí proti Lžidmitrijovi v Moskvě, byl po svržení samozvance prohlášen bojary dne 19. V. 1606 na náměstí za cara bez účasti Zemského sněmu. Protože neměl pevnou sociální oporu, přijal podmínky, které mu položili organizátoři jeho „zvolení". — Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951,
str. 382-383.
Z boží milosti My, veliký panovník, car a veliký kníže vší Rusi Vasil Ivanovic, z štědrosti a milosrdenství blahoslaveného Boha, po orodování celého sboru vyššího duchovenstva a po přímluvách i prosbách celého pravoslavného křesťanstva jsme se učinili carem a velikým knížetem v dědičné zemi našich prarodičů, v ruském státě, který bůh daroval našemu předku Rurikovi, který pocházel od císaře římského; potom po mnoho let až do praděda našeho, velikého knížete Alexandra Jaroslaviče Něvského, byli v tomto ruském státě moji předkové, kteří se nato oddělili na suzdalském údělu, nikoliv však násilím, nýbrž dělením uvnitř rodu, neboť velké rody obvykle usedaly na velké úděly. A nyní My, veliký panovník, jsouce na trůně ruského carství, si přejeme, aby pravoslavné křesťanstvo našlo pod naší carskou, dobro hájící vládou klid, mír a blahobyt. Proto jsme se rozhodli, My — car a veliký kníže vší Rusi Vasil Ivanovic, přísahat na to, že My, veliký panovník, ne-neodevzdáme žádného člověka na smrt, aniž ho [dříve] odsoudíme řádným soudem se svými bojary, a že jejich příbuzným, ženám ani dětem neodejmeme dědičné statky, ani dvory, ani majetky, jestliže nebyli spoluvinni; a stejně u velkých kupců, trhovců a řemeslníků, byť by se soudem a vyšetřováním ukázalo, že za vinu propadli hrdlem, nebudou jejich ženám ani dětem odňaty dvory, krámy ani majetky, nebudou-li na jejich vině spoluúčastni; ba ani lživých udání, My— veliký panovník, nebudeme poslouchat, ale [budeme] vyšetřovat všemi způsoby, abychom se dopídili pravdy a přesvědčili se na vlastní oči, aby pravoslavné křesťanstvo nevinně netrpělo; a kdo učiní na jiného lživé udání a prokáže-li se to, potrestat ho podle jeho viny: co udal nespravedlivě [na jiného], za to bude sám odsouzen. Na to vše, co je v tomto zápise napsáno, My — car a veliký kníže vší Rusi Vasil Ivanovic, přísaháme před všemi pravoslavnými křesťany, že je budeme soudit, budc-li
na ně stížnost, řádným a spravedlivým soudem, že na nikoho bez viny [ neuvalíme svou nemílost, nikoho v nepravdě nevydáme nepřátelům a , před veškerým násilím je budeme chránit.
2. Z KNIHY ISAKA MAASSY
IsakMaassa, nizozemský kupec, byl v letech 1601—1609 a 1612—1634 za obchodem v Moskvě, Zaznamenával svá pozorování a sbíral všemožné zprávy o Sibiři. Jeho i zprávy o Sibiři se opírají o zápisky jednoho z účastníků sibiřské výpravy za Borise Godunova. Maassovy zápisky byly vydány poprvé r. 1866 v Bruselu holandsky s francouzským překladem. Ruský překlad byl vydán poprvé roku 1874 a znovu ,';t roku 1937 pod názvem: Kratkoje izvěstije o Moskovii v načale XVII v., Moskva * 1937. Chrcstornatija po istorii srednich vekov III, Moskva 1950, str. 62—69.
V Moskovii žijí lidé nízkého původu, nazývaní Anikoviči, pocházející od rolníka jménem Anika1. Tento Anika byl boháčem ve svém kraji a žil v oblasti ležící při řece Vyčegdě, ústící do Dvíny, která se vlévá do Bílého moře na sto mil od pevnosti Archanděla Michaela. Anika měl mnoho dětí a vším byl od boha štědře obdarován a požehnán, . avšak hnán touhou po zisku, toužebně si přál poznat, kým jsou obyd- |" leny ty země, odkud přicházeli s drahými kožišinami a jiným zbožím i lidé, kteří se jazykem, oděvem, zvyky i vírou lišili od ostatních a nazývali se Samojedy i jinými neznámými jmény. Tito lidé přicházeli každoročně po řece Vyčegdě a vedli výměnný obchod s Rusy aMosko-viťany ve městech Usoli a Usťugu, ležících při řece Dvině, neboť právě tam byly hlavní sklady a tržiště pro nej různější zboží, převážně pro drahocenné kožešiny. Anika pak také proto tak vášnivě toužil, aby se dověděl, odkud přicházejí tito lidé, poněvadž bylo nasnadě usoudit, že ; i
je možné získat u nich velké bohatství, neboť každého roku přiváželi kožišiny za velké peněžní částky. Tehdy se zcela v tichosti dohodl a spřátelil s některými z těchto lidí a poslal s nimi do jejich země así 10 : či 12 svých lidí, jimž nakázal, aby co nejpřesněji zjistili, kterými zeměmi na cestě projdou, a aby pozorovali mravy, bydliště a způsob života těchto lidí, tak aby ho o tom všem mohli po svém návratu po všech ! stránkách zpravit. Když se šťastně vrátili, přijal je laskavě a přátelsky, zakázal jim však s kýmkoliv o tom všem mluvit a také sám si všechny ^ zprávy, jež od nich dostal, ponechal pro sebe a nikomu se o tom ani nezmínil.
Příštího roku tam poslal velký počet lidí a dal jim jako doprovod několik svých příbuzných a důvěryhodných lidí. Vzali s sebou něco levnějšího zboží, jako např. malé zvonečky a jiné podobné „německé zboží", a horlivě se seznamovali se zvláštnostmi této země. ]
1 Anika Stroganov.
I
183 :
Přejeli četné pusté krajiny a velké řeky, až konečně dosáhli řeky Obu, kde se seznámili a spřátelili se Samojedy a zjistili, zeje tu možno koupit kožišiny za velmi nízkou cenu a že je možné lehce vyzískat ze země velká bohatství; taktéž zjistili, že tento lid nemá města, žije pokojně
34. Ruské lodi v Severním ledovém oceáne (rytina ze XVI. stol.).
v občinách a spravuje se stařešiny z vlastního prostředí, že se živí odpornou stravou — masem zvířat dobytých na lovu, že neví nic ani o zemědělství, ani o obilí; dále poznali, že všichni jsou chytří a obratní střelci z luků, že své luky dělají z měkkého nebo ohebného dřeva a na konec šípu připevňují zaostřený kámen, či rybí kosti, jichž užívají také místo jehel, a že nitě dělají ze šlach různých drobných zvířat; tak sešívají dohromady různé kožišiny, jež jim slouží za oděv, přičemž v létě je nosí srstí nahoru, kdežto v zimě dovnitř, obracejíce ji k tělu. Svá obydlí pokrývají sobími kožemi nebo kožemi jiných zvířat, jejichž kožešiny u nich nemají velkou cenu. Prostě lidé Anikovi zvědavě pozorovali vše, s čím se setkali, a vrátili se zpět k svému pánovi s velkým nákladem kožišin. Když se tak od svých vyslanců dověděl, co si přál vědět, vedl Anika spolu s některými svými přáteli řadu let obchod s touto zemí, a díky tomu rod Anikův nabyl ohromného významu a velkých majetků. Jeho sousedé se velmi podivovali jeho pokladům, neznajíce jejich zdroj: v mnoha svých vsích stavěli Anikoviči kostely; konečně v městě Usoli na řece Vyčegdě, kde tehdy žili, vystavěli ne-
183