142
k zprávě na čas budoucí, dokudžby P. Bůh lepšího přitom srozumění nedal. Potom souzeni jsou ar tikalo vé tito dole položení, i zavři ni každý oblastně e vážností i s u ptání m pH nicli vůle Boží dobré podle nejvyĚsí možnosti nasí} atd.
ríejprvé, při oasích stanovených lidmi: jakož hodův, slavností svátkův, adventův, devítnikiiv, postov, suchých dnů a křížových, i ochtábův a tak jiných. Jak se má nás lid pri tom mítijimyjej čeinu vyučovati máme? I usouzeno toto, aby vsickni časové ti v jeden čas nám obráceni byli, a že u Boha není žádný oas jeden mimo druhý vzáctnějši, Protož aby k tčm časům svrchu oznámeným lidská s vedomí zavazována nebyla, ale z toho vězení vysvobozena, však tak, aby památky sknt-kův Kristových podle čiánkňvvíry pres celý rok držány byly, a v nich naše vykoupení a spasení v známost lidem uvozováno byloj a aby se urážek a pohoršení slepým nedávalo, od-kudžby í pokušení na lid Jednoty této vzbuzeno býti mohlo. Jinač aie před Pánem Bohem z neostříhání tČch Časů v nepokoj v svědomí vířným nemá Činěn býti,
Itemř Pokoutní slibové a závazkové nemají u nás tak jako n světa vážení býti-, než slušné bez frejův, aby s vůlí rodičův neb přátel, neb poručníkův ta věc jednána byla; neb bez toho na mnohé zmatky přichází se.
Protož i to tázání se v agendě nemá pominuto býti, ne-másli slibu e osobou jiného pohlaví?
ítem. V devitníky i jindy nám nesluší pod Božím svědomím zachovávat!; ale byklíby bodná příčina oddati, nic se v tom Boží urážky nebáti. Též manželům z neostříhání těch časuv svědomí nedělatí, ale k slušnosti je napomínati, a s povolením se uprázdňovati, k modlitbám ueíťi potřebí.
Uíi Páné 1533
v Brandejse stalo se usouzení o těchto věcech.
Nejprv o křest dítek pozůstánona tom, že mají křtěny býti Kristovým křtem plným a celým, tak jakž jej Kristus Pán vydal} nebo dítkám zjevně spasení neb království nebeské Kristus Pán vysvědčil; protož jim má křest Činěn býti ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého ku posvěcení a přijetí za oudy církve svaté, Pánem Kristem vykoupené a očištěné,
Druhé. Zůstáno na tom, aby řád Kristů v Jednotě zachován byl, a jedenkaždý z předložených, vyšších, prostředních i nižších, až i obecný Bratr podle práva Kristova jeho k sobč i od sebe požívati má, a to prvotně takto:
143
Jestlíby zprávce v jaké nehodnosti při své povinnosti v smyslu aneb obcování nalezen byl, a lid by ho v učeni jeho požívali nemohl, a nevzdělával se, tedy soudcové mají tu věc znamenati, a cím se on i lid kazí to spatřiti, a to při kázání ebř obcování i při soudich. A seznají ec to mají jemu z povinnosti a z práva Kristova s náležitou uctivostí a vážností ukázati, a on napraviti povinnen bude^
Pakliby prvního napomenutí zanedbal a neopravil, mají mu to podruhé s předložením Škod z toho jdoucích ukázat i, však vždy vážnost a poctivost jako k zprávci zachovajíc.
ríebyluliby pak ani podruhem napomenuti opravy > a takové škody seznali by i obecní Bratří při zprávci, tedy soudcovo, povolají c některých osob rozumnejších obecních Bratří k sobě, mají jemu spolu s nimi takové věci ukázati. Nechtělliby pak ani tak napraviti, tedy soudcové povinni jsou bratřím starším, neb jednomu z nich (pro napravení jeho a pro odjetí škody, která se skrz něj děje) oznámiti.
Item: Jestližeby pak soudcové takových Škodlivých věcí při něm neseznali, aneb je na něm se škodou obecného lidu při spaseni jejich snášeli, a to by někteří z obecních Bratří seznali, bud dva, tri neb čtyři, aneb jich více, povinni jsou po* dle téhož práva Kristova s soudcemi o to rozmluviti, buď s některými toliko, nebo i se vseehněmi, a jim to ukázati, a soudcové slyšíce to, maji zprávci ty věci ukázati, .podle svrchu oznámeného řádu." Pakliby soudcové tikové věci přehlídali a zanedbávali, a škoda by v lidu předco sla, a potupa na pravdu Kristovu i na jeho přisluhováni uvozována byla, a ta věc hy vší obci zboru Kristova těžká, tesklivá a pohoršitedlná byla; tedy dva neb tří rozumnejší, řádem slušným ode vsí obce svoléce se, jemu to ukázati, a s ním o to promluviti a k n á prav S napomenout! povinni jsou. Nebyloliby pak i tak nápravy, a škody predce siy, a soudcové se na to dívali ; tedy ti obecni Bratří maji na starší tu věc vznésti, aby to k napraví přivedeno bylo.
Item. Každá osoba v zboru, kterážby žalobu m Šla proti zprávci, tak žeby proto k němu dověrnosti a pokoje míti nemohla, povinna jest v tom se zjeviti a oznámiti: nejprve jemu samému, a neupokojili se b nim sama, má to na soudce zboru vznésti. A on povinnen jest jako jiný obecní, byllíby vinen, ji před soudcemi práv býtí, zvláště co se jeho osoby neb věci dotyce. A nechtěíiiby od sebe spravedlivého ten zprávce uči-niti, mají soudcové té osobě k starším zprávcům ukázati.
Item- Bylaliby pak která osoba svévolná a zpurná, a zoumyslné příčiny sobě abírala k zošklivení zprávce a k potupeni služebnosti jeho, a tudy Pána Krista a jeho pravdy,
144
tedy soudcové seznajíoe to pilným soudem, maji tó té osobě ukázatí, a z toho ji potrestati, a žaloby na zprávce neprijímati, leč pode dvěma neb třmi svědky.
Jestližcby pak předce ta osoba nepřestávala zlého díla dělati, a ze zlosti by toho zprávce ošklivila, a u viní shledána byla, má od zbom trestána býli, a nenapraví laliby, má vyvržena hýti a za hříšníka vyhlášena; neb jest to kacířská a velmi Škodlivá nepravost.
Item. Mčlaliby která osoba zboru žalobu proti kterému z soudců v, po vin non jest před jinými soudci každý soudce stati a ji práv býti, bylliby v něčem vinen.
Item- Mělliby pak kdo žalobu proti všechněm soudcům strany soudu, žeby mu so ubližovalo při něčem, nemá jich poinlouvaĚiř ale na zprávce tu věc má vznesti, a zprávce mžžli, má ho v tom upokoj iti, a rozumělliby, že se mu křivda stala skrze nedopatření, to naprav iti.
Pakliby na tom přestati nechtěl, ale předce žalobu vésti chtěl, má ä nimi na obec zboru podán býth A jestližeby uznáno bylo, že by mu něco od soudcův ublíženo bylo, nechť se náprava stane s rozyaíhostí. Pakliby taková vče byla, že by ji ten zprávce i s tím zborem vyrozuniěti nemohl, mají k tomu jiných dospělejších po volatí, zvláště starších Bratří.
Než jestliže by pak žalobník z své neústupností proti soudcům celil, a naučení i potrestání přijití nechci, ale bouřky by činil a soudce před jinými hančl a potupoval, tná býti trestán od zboru í vyloučením; protože nepravost svou pro-vésti chce, řádu spravedlivému Kristovu poddán nejsa.
Item. Bylalíby pak tak znamenitá věc a nesnadná, žeby uěkdo tím řádem upokojen býti nemohl, tedy bez potupování a hanění i pomlouvání přítomných soudcův, s opověděním se jim, muž se odvolati k starším vší Jednoty. A na tom přestátí povinuen jest.
Item. Zase pak zprávce s soudeemi i s pomocníky svými má míti péči o vsecken lid, aby jej v pokoji zpravoval a v lásce zachovával, spasitedlnými věcmi v Kristu Ježíši jim přisluhoval, k tomu jim slouže, aby hodně chodili povoláním.
Pakliby hodne nechodil kdokoli a z řádu vystupoval, v hříchy neb v bludy by sel, tedy zprávce véda o tom má podle řádu Kristova jeho povolati, a potreatati samého, a napomenout! k hodnému chození v povolání. UposlechneJi ř získá dusí jeho; pakli neuposlechne a přece v nepravostí stane bez pokání, má zprávce povolati soudcův, a před nimi i spolu s nimi jeho treatati; a pakli ani soudcův neuposlechne, neb, kdyžby soudcův nebylo, tedy z obce přednějších, a jestliby i těch
145
neuposlechl, tedy s radou a usouzením zprávce svého podle Kristova rádu maji ho trestati.
Neuposlechne-lí zprávce ani zboru, má za pekelníka a zjevného hříšníka držán a vyhlášen býti ode všech. A což takovým řádem svazuje se na zemi v církvi , to Buh i v nebi svazuje.
Item: Jestli žeby kdy í takových vyloučených kterému dal Pán Bůh pokání Činí ti ♦ tým Ž řádem má zase přijat býti. Anej-prv aby a zprávce pomoci a rady hledal, potom u soudcův s radou zprávce, vinen se dávaje Bohu, že jest jich neuposlechl, A potom Časem slušným zase vyhlášen za Bratra býti má, a milost k nemu utvrzena.
Item: Jestlizeby pak obecný Bratr neb Sestra jaké neslušnosti viděl při druhém, ježto by proti jeho povolání byly, též jest povinen jeho potrestati a tu škodu jemu ukázati; a pak-lihy se hneval a opraviti nechtěl, má to staršímu neb některému z soudcův oznám i ti, a on řádem svrchu oznámeným k takovému se zachová ti má, aby všeliká kázeň v církvi Kristově státí mohla, bez nížto lidé cizoložTiata jsouř jakož apoštol svědčí.
Item: Tímto rádom ti hříchove trestáni býti mají, kteříž se rozličnou chytrosti přikrývají, a n e velmi zjevní býti mohou. Protož potřebí prvního i druhého až i třetího trestání, aby tak skrze pilný soud na jevo k zjevnému trestání priali. Nebo jakož apoštol praví, že některých lidí hříchové předcházejí soud, ale jiní soudem zjeveni bývají.
Ti pak hřichové, kteříž soud předcházejí, aby souzeni byli, a jsou ti, ješto všochnem zjcvni jsou, jako: smilstva, cizoložství, opilství, krádeže a t. d. Kdež jsou tyto věci zjevné, tu není potřebí mnohého soudu, než zjevného trestáni a vyloučení, jakož apoštol ucí: Zjevné hřešící přede všemi tresci. A což tu mluví o služebnících církve, rozumí se i o posluchačích.
Zprávce pak zůstávající na svém místč má právo i povinnost, všecky soudce i lidi sobě svěřené ucítí, napoiuinati i tres-tati, jakž b y kdy čí potřebu seznal, jakožto počet maje vydati za duse jich. A lid i soudcové přklržející se jeho tomu pro své spasení poddán býti má dobrovolné, A vsak moc, právo i povinnost každý z soudců má, řádem slušným jemu nedostatky ukazovati, jakž o tom svrchu.
Tyto věci svrchu psané povinen jest podle rady Kristovy každý zacbovati, jestliže cizích híí clu; v při toni při všem účasten a tudy vinen před Bohem býti nechce, Nebo kdož toho nezachová a znaje zlé věcí při bližních, k nápravč jich nevede, tfíchto všech zlých veci účasten bude. Také aby přestupuje řád tento a jinde o tom tni u v é", tajný utrhač a pomluvač Dekrety Jednoty Bratrské. 10
u6
v lidu proti zapovědí Boží naiezcn nebyL Nebo kdožby pomina tento řád, jinde tajně po stranách o bližních utrhal a pomlouval, ten hříchem proti nařízeni Kristovu, i proti bližním, i proti lásce vinen bude, a hoden jest přede všemi zjevného trestání a z Jednoty od řádu vyloučení; poněvadž ho neostříhá, ale proti němu hřeší; nebo tajný utrhač v lidu ohavným jest před Bohem i prod lidem Božím.
Potom všech napomenouti sluší v zboru, aby se každý v tom věrně a sprostná zachoval, a vědělliby kde co a při kom škodlivého, tu, kdež oznámiti má, aby oznámil, a nic na to nedbal, by se ten měl i hnevati, na kohožby nepravost jeho oznámil, jedně jemu se opověda, poněvadž opraviti nechce ani sám k světlu jiti, že toho na svém svědomí nechati nemůž. Pakliby kdo věda i zamlčel a neoznámil tu, kdež toho řád a inísto, a potom by po stranách to oznamoval a těžkal by se a horšil, takový že trestán bude.
Lcta Páuě 1536
rozjímáno i zavříno o těchto věcech :
Nej prv, že se máme vsickni jednomyslně celým srdcem zdravého a pravého učení Kristova aneb víry obecné křesťanské přidržeti, kteréžto vyučuje, věřiti v Pána Ježíše Krista, a pokání ve jménu jeho činiti. Všecky pak ceremonie a řády, neb všeliká ustavení tak a potud říditi i také držeti, pokudžby k tomu k víře v Pána Ježíše Krista a ku pokání pravému a v pravdě jeho přisluhovala, i také lid v lásce a v svornosti a v dobrém pobožném pokoji zachovávala.
Druhé, aby jedenkaždý z nás, kteříž jsme v rade, spolu rádného tovaryše držel býti na jeho místě za věrného a pilného Bohu i Jednotě jako sebe samého na svém místě, a jinace se o není nedomýšlel, ani na něj jiným věřil, dokavádž by skutky zjevnými aneb dvěma i třemi svědky h odn o věrnými na něho prokázáno, a v ouzké radě uznáno dobře ne-bylo. Aby se mezi námi řeč apoštola tudy plnila, kterouž jest psal zboru Filipenskému v kap, 2.: Jedni druhé za důstojnější mějte.
Třetí, aby tajnost rady od každého z nás zachovávána byla pod hříchem a pokutou rady Boží, a od žádného nikam vyná&ína nebyla žádným obyčejem, léčby komu od staršího co z hodných příčin dopuštěno bylo.
Čtvrté, na čem sme se společně svolili aneb kdy svolíme při kterékoli věci, bucE veliké neb malé, to aby každý zachovával, toho se neodeítal, dař se nebo nedař, a jinače toho nižádný neměnil, leč zase s společným úsudkem.
156
což mohou nej blíž sobě byli rovní. Ostatek se poroučí soudu rozumnému a pobožném ti; nebo jednostejnou reguli to nemůže býti při všech osobách zpraveno.
bia Páně 1S38,
Věci zapovězené vseckněm Bratřím a Seaträm v Jednotě pod vyloučením podle dávných úsudkův Bratří starších.
Soudové na rathouzích a před pány, činění nesnází svévolných a nepokojných bez rady.
Dávání se v šenky a v ledajakés kupectví bez pobožné rady.
Snoubení k stavu manželskému pokoutní, neřádná synův neb dcer k ženitbám a k vdavkům bez povolení a rady tíSch, číž jsou.
Láni hanebná, řeči oplzlé a jazyk nestydatý, mluvení po domích.
Vády na ulicech neb na trhu s lidmi, a hanění jedni druhých s pohoršením.
Klevety, pomlouváni, utrhání a pře sužováni jedni druhých, tajná i zjevná.
Chození na pití do domů senkovnich, a sedání na kvaších a hodech s lidmi rozpustilými a bezbožnými.
Opilství, hry, tancové, a všeliké takové rozpustilosti i noční toulky, popíjení a posedávání. Šaty oplzlé, řezané, krátké, spotvorene, amuky zlaté, péří za klobouky.
ItertK Ženám sukně vykrojené, Široce p r em ováné, šněrované, tře ví c e n í ak é, čepce, tkanice zlaté, obojky peřesté. Dávání se v dluhy skrze vypůjčování peněz na lichvu neb jinak. A z toho potom klamové, neplacení lidem a jiné zlé věci pocházejí, Vsicknj kteřížkoli chtějí Bratřím i neb Sestrami věrnými a Pána Boha posmšnými býti, těchto věcí napřed oznámených všech jako hříchů velikých mají se varovati a utíkati, a kteříž je Činili neb se jich dopouštěli, skutečně z nich pokání Čjniti mají a je napravíti, tak jakž o tom v nápravě psané a vůbec vydané zjevně oznámeno a o těch věcech vysvětleno jest. Kteří žby pak koli takových zlých věcí přestátí nechtěly a v ně zoumyslně vcházeli, i v nich sobe povolovali, takovým Bratří si ou žiti a v spasení jich ustavovati ůmýsla nemají a pro Boha nemohou a nesmějí. Tím každý aby se a pravil.
O šenk u z sněmu 1538.
Při užíváni seiíkův kterak by se chovati měli ? Ač by nejlépe bylo všem Bratřím, toho obchodu prázdnu býti; však že na mnohých místech možno není zvlášť tu, kdež vľchnost