Dějiny pravěku a rané doby dějinné - úsek lidských dějin, pro jehož studium jsou nejdůležitější archeologické prameny - prehistorie (dějiny pravěku) – úsek dějin lidské společnosti, pro který máme pouze archeologické prameny, 99% dějin lidstva - protohistorie (dějiny raně historického období, rané doby dějinné) – vedle archeologických již i první písemné prameny à v našich zemích období Keltů a doba římská, která je spojena s germánským obyvatelstvem - raný středověk – doba stěhování národů a doba slovanská - písemné prameny, např. pro období raného středověku, jsou, až na malé výjimky vyčerpány × nálezy hmotné kultury stále přibývají (např. 2. kostel Břeclav-Pohansko, výzkum Vyšehradu – centrála snad již z 10. stol., nedávné rozpoznání velkomoravského původu kostela sv. Margity z Kopčan) - i mladší dějiny jsou na archeologické prameny významně vázány, dějiny každodennosti, měst, vsí, technických památek Co je archeologie? - vědecká disciplína, která se zabývá vývojem lidí a lidské společnosti od počátků až do nedávné minulosti - specifická svou metodou, tj. jak získává prameny, které o historii vypovídají, jak je interpretuje × paleontologie - vědní obor, který se zabývá studiem života v předcházejících geologických obdobích (tedy i dinosaurů a trilobitů), v podstatě do počátku kvartéru - první hominidé, vzdálení předchůdci dnešního člověka, i první kamenná industrie - olduvan - se objevují již na konci terciéru, zde se obě vědy prolínají Specializace - podle času: pleistocéní, pravěká, protohistorická, slovanská archeologie, středověká (medievální) archeologie, postmedievální, industriální, archeologie modernity - podle oblasti/tématu: egyptologie, egejská archeologie, biblická archeologie - podle metody: prostorová archeologie, archeozoologie, archeogeologie, ... Archeologie stojí na pomezí věd - ve střední Evropě je tradičně vnímána jako jedna z historických věd - v anglosaském světě často jako součást věd přírodních (jako součást antropologie) - pro historika je archeologie dalším zdrojem informací - archeologie se snaží převést data do příběhu srozumitelného jiným oborům, ale i historie se musí učit číst archeologická data - např. diskuse na X. konferenci Forum Urbes Medii Aevi – vztah archeologie a historie http://www.archaiabrno.org - zápisníček – FUMA X Archeologická metoda - dělá vědu archeologii specifickou v rámci humanitních věd - stojí a padá s prameny, které o historii vypovídají – ochrana, záchrana, evidence - interpretace archeologických pramenů à památky mrtvé kultury, jejich nálezové okolnosti, rekonstrukce archeologických faktů Náhodný a záměrný výběr lokalit (Jak poznáte, kde máte kopat?) - archeologové v současnosti provádějí výzkumy na místech, kde chce někdo jiný stavět nebo jinak narušovat archeologické situace - archeologického výzkumu a dohledu je třeba všude tam, kde v minulosti člověk sídlil - důležitá je znalost dosavadního nálezového stavu (Archeologický atlas ČR) - nedestruktivní metody výzkumu 1. archeolog se zvedne od stolu a jde ven - terénní průzkum nadzemních reliktů - povrchové sběry – artefakty na povrchu, archeologický objekt je zpravidla tmavší než okolí – po orbě - letecká archeologie a dálkové snímkování při šikmém slunečním světle - sondáž většinou již bezprostředně předchází archeologickému výzkumu – drobné odkryté plochy, vrtné soupravy 2. studium archivních materiálů - zejména pro středověkou archeologii, ale nejen pro ni je důležité (např. mapové listy stabilního katastru) - dálkové snímky (Google), reliéfní terén (LIDAR) Archeologický terénní výzkum a dokumentace (Jak kopat, aby se nenadělaly škody?) - vykopávky jsou často považovány za těžiště archeologické práce - terénní odkryv: stratigrafie, přesné souvislosti uložení nálezů, precizní dokumentace - vždy musí probíhat pod dozorem odborníka, právo provádět archeologický výzkum mají u nás jen právnické osoby - klíčová je precizní dokumentace Interpretace (Jak poznáte, co to je?) - archeologie se zabývá všemi aspekty společnosti, ale archeologické prameny mají omezenou vypovídací hodnotu à mrtvá kultura, obsahuje informace o živé kultuře, ale není to tato kultura sama, není spojena s konkrétními lidmi - nacházíme a interpretujeme struktury, nedají se vyprávět, chybí bezprostřední příběh - etnografické paralely, experimentální archeologie, písemné prameny (Epos o Gilgamešovi, Ílias a Odyssea, Edda, Píseň o Niebelunzích, Bible), pomoc přírodovědných dat (analýzy izotopů Sr) Chronologie relativní a absolutní (Jak poznáte, jak je to staré?) - stratigrafie - typologie, morfologiecké a technologické změny a analogie – srovnávání, morfologicky shodné předměty jsou si blízké (odlišnost oblastí, individualita tvůrce) à typologické řady, kódy umožňující zjednodušený zápis znaků – počítačová analýza - Christian Jürgensen Thomsen (1788-1865) - systém tří period surovinové (technologické) periodizační kritérium (kámen – bronz – železo), rozpoznal, že se jedná o tři periody: dobu kamennou, bronzovou a železnou - Jens Jacob Asmussen Worsaae (1821-1885) - pozorování stratigrafie a logický závěr, že má vztah k chronologii, tedy, co je nahoře, je mladší Uchovávání a konzervace památek (To si vezmete domů?) - nutná spolupráce se sbírkotvornými institucemi (muzei) - důležité laboratorní zpracování a konzervace - má zabránit degradaci materiálu a ztrátě dat Kultura - je jednou z centrálních kategorií společenských věd, odlišuje se podle vědeckého oboru à archeologické kultura: tradičně označuje uzavřený soubor památek určitého lidského pospolitostí v prostoru a v čase, která se souborem svých podstatných znaků odlišuje od jiných pospolitostí (kultur) - tzv. podstatné znaky: kamenné nástroje, keramický inventář, kovový inventář: zbraně, šperky, nástroje, pohřební ritus, typ osídlení a obydlí - pojmenování kultur: podle výzdoby keramiky, tvarů nádob, pohřebního ritu, typů sídlišť, lokality, místa předpokládaného vzniku či rozšíření, v raně historickém období podle etnické příslušnosti většinových nositelů nebo podle vládnoucí dynastie - dnes: archeologická kultura je abstrahovaný model, nejde o reálně existující jednotku, společný symbolický systém, imaginární entity