DOBA HALŠTATSKÁ (800-480/450) - starší doba železná, poslední období pravěku - název doba halštatská je odvozen od kulturního centra v Hallstatt v oblasti Solné komory v Rakousku (těžba soli à pravěké solné doly na ploše 15 ha, sídliště, bohaté pohřebiště, unikátní solí konzervované organické materiály) - kulturní integrace Evropy severně Alp železo - těžba a zpracování železa, výroba železných nástrojů - na naše území se železo dostává od konce 9. stol., místní metalurgie od 8. století př. Kr. - zdroje železné rudy jsou poměrně dostupné, rudu lze získat i v povrchových dolech - přímá metoda, jejímž produktem je nekvalitní železo, jednoduché tavící jámy - s železářskou struskou se můžeme setkat na mnohých sídlištích, a také jeskyni Býčí skála u Adamova kultury a kulturní okruhy: Západohalštatský (od V Francie po Horní Rakousko) • Bylanská kultura (stř. a SZ Čechy) • Halštatská mohylová (J a Z Čechy) Východohalštatský (J Morava, JZ Slovensko, Dolní Rakousko, Burgenland, Transdanubie, Štýrsko, Korutany, Slavonie) • Horákovská kultura (J-Morava) Lužický (V Čechy, střední a S Morava, Polsko, střední a S-Slovensko) • Platěnická kultura (u nás částečně halštatizovaná) sídliště - knížecí vrstva sídlí na hradech budovaných podle středomořských vzorů (složité hrazené areály různých velikostí), odkud ovládají svůj „kmen“, centrální výšinné lokality - západohalštatský okruh, ve východohalštatském jen málo centrálních sídlišť - hranice kulturních okruhů probíhá SV od eponymního naleziště Hallstatt, dále mezi Čechami a Moravou, ve skutečnosti je neostrá a oboustranně prostupná - hradiště o Z halštatský okruh („knížecí sídla“): Heuneburg (Bádensko-Würtembersko), Mont-Lassois (Burgundsko) o V halštatský okruh: Šoproň-Várhely a Százhalombatta (Maďarsko), Stična a Magdalenska Gora (Slovinsko), Smolenice-Molpír (Slovensko) - kontakty se Středomořím (zejména etruský a řecký svět), prestižní zboží výměnou za suroviny (sůl, cín, zlato, jantar) u nás: - rovinné otevřené osady (Brno-Řečkovice, Těšetice), nebo ohrazené „dvorce“ (Kuřim) - v pozdním halštatu i u nás fenomén výšinných opevněných sídlišť (Čechy: Závist, Hradiště u Němětic) - halštatské ohrazené osady severního lužického okruhu: ostrovní hradisko v Biskupinu, rovinná opevněná (Opatovice nad Labem, Milejowice) pohřby a společnost - vojenská demokracie, nebo družinictví – má už reálné zárodky státní moci, známe z Řecka a rozvinula se v laténu a době římské v ostatní Evropě - centrum × periferie - semiperiferie: prestiž náčelníků je budována exotickým zbožím z dálkového obchodu, těmito předměty se náčelníci reprezentují za života i po smrti - elita podporuje závislé řemeslníky, redistribuce potravin - náčelnická organizace: náčelník musí stále soupeřit o moc s ostatními členy elity - vrstva elity × vrstva nesvobodných à zvětšila se diferenciace společnosti - součástí společenského statu se stává užívání ceremoniálního vozu a jízda na koni, výrazný i podíl zbraní (meče, vozy, postroje), rozšíření čtyřkolového vozu s koňským zápřahem - bohaté mohyly s vnitřními srubovými konstrukcemi i kamennými komorami, domy mrtvého, množství vzácných importů: o V halštatský okruh: Kleinklein a Strettweg (Štýrsko), Morava: Brno-Horákov, Brno-Holásky, Kopeček u Šaratic, Kukla u Oslavan; Slovensko: Nová Košariská, Maď.: Sütto o Z halštatský okruh: Hochdorf (Baden-Würtembersko), Hochmichele a pod hradiskem Heuneburg, Vix pod hradiskem Mont-Lassois (řecký kratér, etruské konvice, zlatý nákrčník) - pohřby na vozech charakteristické pro západohalštatský kulturní okruh - v Čechách 150 bohatých hrobů, z toho 20 na vozech, původně zřejmě pod mohylami příslušníci nejvyšší společenské vrstvy, často pohřbeni s další osobou (Hradenín, Poláky) o lužický kulturní okruh: mohyla Těšetice u Olomouce, bohaté hrobky Jevíčko, pod vlivem horákovské kultury - prosazuje se pohřbívání nespálených těl pro pohřby elit, běžné pohřby stále žárové - birituální pohřebiště horákovská: Brno-Příkop, Vojkovice, Ořechov - žárová pohřebiště platěnická: Platěnice u Pardubic, Určice, Slatinky - situlové umění - 6.-4. stol. v Popádí, Benátsku a Slovinsku – scény na situlách: hostiny, slavnosti, zápasy, vozatajové, obětní scény, vojsko, S od Dunaje figurální výjevy na keramice - geometrická symbolika s dominujícími solárními motivy je odrazem řeckého geometrického období (950-700 př .Kr.) na konci halštatu se proměňuje do abstraktního stylu používajícího rostlinné, zoomorfní a antropomorfní prvky (subgeometrický orientalizující sloh 700-600 př. Kr..) - na konci doby halštatské technologie výroby keramiky na kruhu (vekerzugské zboží) – poprvé ve střední Evropě kult - jeskyně Býčí skála – nadregionální kultovní centrum (1872, J. Wankel) - kruhové areály - na sídlištích (Kuřim) i pohřebištích (Modřice) se stélou uprostřed - měsíční idoly, býčí plastiky, vícečetné nádoby, kalendenberské funerální nádoby - „strom“ s množstvím nálezů plastik Burkovák u Nemějic Souvislost území a etnicity v období halštatu - do počátku doby halštatské je etnicita interpretována jen na základě hmotných památek, ale spojování památek a etnicity je velmi sporné, od objevení se písemných pramenů se opírá o kusé zprávy Řekové – již. cca 2000 př. n. l. na jihu Balkánského poloostrova; v době železné řecká kolonizace Středomoří (r. 600 př. Kr. založena Massalia/dn. Marseille) Etruskové – villanovská kultura vzniká v 10. stol., Toskánsko, Latium, Emiglia Féničané – drobné městské státy na pobřeží Středozemního moře, Kartágo, založeno r. 814 př. n. l. jako kolonie Tyru Keltové - jižní a západní Čechy bývaly pokládány za součást oblasti (sahající až po východní Francii), kde tzv. keltské kmeny vznikají, dnes etnicita neurčována; laténská kultura, která bývá připisována Keltům, od 5. století rozšířena v široké oblasti od Francie po západní Slovensko a stř. Podunají (Rak., Z Maďarsko) Thrákové – v Thrákii zřejmě již od doby bronzové, po obou stranách dolního Dunaje, thrácký styl s vlivy řeckými, stepními i orientálními, 4. stol. zlatá éra Thrácie - silné kimmerijské vlivy kolem přelomu 9./8.stol., silné skýtské vlivy 6.-5. stol Kimmeriové à Skýtové - předpoklad, že v 7. stol. byli Kimmeriové vytlačeni ze svých sídel Skýty, může se však jednat o týž etnický základ - Skýtové, nyní rozpoznáváni již v 10.-9. stol v nálezech ze Sibiře (Pazyrlik) - ve střední Evropě, zřejmě prolnutí s místním obyvatelstvem, ale doklady obléhání např. Molpíru na Slovensku - trojboké šipky, hadovité záušnice jsou rozšířeným produktem pozdního halštatu nikoliv skýtským importem - dálkové obchodní trasy se jistě posouvají k západu do Čech - od 6. stol. je thrácká část Balkánu a Karpatské kotliny propojena se Skýty, na bázi pozdně bronzového komplexu Mezöcsát je identifikována řada skýtoidních skupin: sedmihradská, Szentes-Vekerzug (vekerzugaká kultura) na jihu Velké uherské nížiny, Chotín-Preselany v Malé uherské nížině, kuštanovická v oblasti východních Karpat - většina těchto skupin zaniká s expanzí historických Keltů ve 4. stol. přnl. Illyrové - pobřeží Jadranu a SZ Balkánského poloostrova, neexistuje jasná hranice v hmotné kultuře mezi Illyry a Thráky, obrovské knížecí mohyly – Jalžabet u Varaždina, Seľce u Ochridu, situlové umění – Vače, Stična, kulturně v intenzivním kontaktu s Etrusky i Řeky Venetové – mezi řekou Pád a Alpami