1
CZECH ORAL HISTORY ASSOCIATION (COHA)
ČESKÁ ASOCIACE ORÁLNÍ HISTORIE
Vlašská 9, 118 00 Praha 1 – Malá Strana
Tel: +420 257 286 358
E-mail: czechoralhistory@gmail.com
Web: www.oralhistory.cz
Etický kodex České asociace orální historie1
Česká asociace orální historie je nezisková nevládní organizace založená za
účelem podpory a prezentace vědeckých výzkumů a projektů vedených
metodou orální historie (OH). Mezi její hlavní zásady patří mj. vytvoření
metodických pravidel a návodů pro využití orální historie ve vědeckém
výzkumu za účelem „chránit“ ji před nevědeckým používáním a důsledné
zastávání etických pravidel výzkumu vedeného metodou OH.
COHA rozumí orální historií metodu, jíž se dokumentuje a uchovává lidská
zkušenost prostřednictvím rozhovorů nahraných s účastníky historických
událostí nedávné minulosti. Sdružuje badatele z různých oborů a snaží se
získávat a archivovat autentické, hodnotné a spolehlivé historické prameny.
Aby se tak stalo, je nutné dodržovat jistá pravidla a povinnosti vůči
narátorům, stejně jako vůči vlastní profesi a oboru, či veřejnosti a finančním
garantům. Výzkumy vedené metodou orální historie mají mnoho účelů a
jejich výsledky jsou různorodé.
Získávání vědomostí o nedávné minulosti prostřednictvím této kvalitativní
metody je dynamický a kreativní proces vyžadující neustálé doplňování a
vytváření rámcových pravidel výzkumu, což platí i o etice. Badatelé se v
terénu setkávají s řadou neopakovatelných a jedinečných situací, jako jsou
ostatně samotné „objekty“ jejich bádání. Orální historie je navíc metodou,
která se v současné době používá v mnoha vědeckých disciplínách.
1 Tento kodex vychází z etických směrnic Americké asociace orální historie (Oral History Association
– OHA, In: OHA Evaluation Guidelines, www.dickinson.edu/organizations/oha.), etického kodexu
Australské asociace orální historie (Oral History Association of Australia, http://www.ohaa.net.au/
guidelines.htm), Společnosti orální historie Univerzity v Essexu (Oral History Society University of
Essex – http://www.ohs.org.uk/ethics/index.php.) a Americké antropologické asociace (American
Anthropological Association – AAA, http://www.aaanet.org/committees/ethics/ethcode.htm). Staženo
31. 8. 2007.
2
Předložené etické zásady vedení orálně-historického výzkumu tudíž nemají
být pojímány jako pevná a neměnná pravidla, nýbrž jako soubor směrnic
poskytující obecný kontext preferencí a vztahů, které by badatelé měli
zohlednit v rámci své výzkumné práce a při konkrétních etických
rozhodnutích. Bez ohledu na účel rozhovoru by se orální historie měla
používat v duchu kritického bádání a sociální odpovědnosti a se zřetelem na
interaktivní a subjektivní povahu této metody.
Tazatel, jímž se rozumí individuální badatel, badatelský tým či instituce
realizující orálně-historický výzkum, má následující okruh etických a
legislativních povinností:
Ve vztahu k narátorovi je tazatel (instituce) povinen:
- narátora důkladně seznámit s účely, cíli a postupy orálně-historického
výzkumu, do něhož přispívá svým příběhem. Vysvětlit mu jeho práva
v procesu vznikání nového pramene (např. právo autorizace,
anonymizace, copyrightu etc.) a upřesnit jeho následné uložení (např.
v archivu). Narátor by taktéž měl být seznámen s plánovanými
výstupy výzkumu (publikace, analýza, dokument etc.) a budoucími
možnostmi jeho použití (i vzhledem k rapidnímu vzestupu nových
technologií);
- s narátory uzavřít smluvní vztah upřesňující cíle výzkumu, způsob
jeho realizace a využití získaného pramene;
- považovat rozhovor a sdělené informace za důvěrné do té doby,
dokud narátor neposkytne souhlas k jejich uveřejnění. Ve smluvním
vztahu mezi narátorem a tazatelem (institucí) by navíc mělo být
vyhrazené místo pro jakákoliv další ujednání dle přání narátora, která
se musí respektovat (např. ujednání o anonymitě, o omezení přístupu
k rozhovoru etc.);
- respektovat narátora jako dárce příběhu a najít vhodnou rovnováhu
mezi vlastním přesvědčením a sděleními narátora (cílem orální
historie není polemika či dialog, ale narátorův příběh). Tazatel by
navíc měl jednat citlivě, jedná-li se o témata týkající se rasy, pohlaví,
sociálního postavení, věku, náboženství, etnicity či sexuální
orientace;
3
- pečlivě a svědomitě vést výzkum, podrobně probírat otázky a témata
vztahující se k výzkumnému záměru, neexploatovat však narátora;
- narátorovi umožnit vypovídat pod pseudonymem, pokud by jinak byla
ohrožena jeho osoba či nebylo možné zachovat hodnotné svědectví o
nedávné minulosti;
- v největší možné míře zabezpečit uložení vzniklých nahrávek a
umožnit jejich zpřístupnění laické a badatelské veřejnosti za
podmínek minimalizujících jejich zneužití;
- při jednotlivých etických rozhodnutích jednat svědomitě a reflexivně,
tj. jednotlivá rozhodnutí a jejich dopady podrobovat kritickému
hodnocení;
- dodržovat Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Ve vztahu k veřejnosti a vlastní profesi je tazatel (instituce)
povinen:
- dodržovat nejvyšší možnou profesní úroveň při realizaci výzkumů a
postupovat podle profesních a vědeckých zásad svého oboru/ů;
- společně s narátorem se pokusit o pořízení pramene trvalé hodnoty,
který bude přístupný, a bude tak moci splnit podmínku hodnotného
dokumentu o nedávné minulosti;
- realizovat výzkumy jako školený odborník a být profesně, eticky a
znalostně kompetentní;
- použít nejkvalitnější dostupnou techniku k pořízení audio či video
záznamu, který umožní kvalitní a srozumitelnou reprodukci;
- nastudovat veškerou dostupnou primární a sekundární literaturu
pojící se k sledovanému tématu;
- vést kompletní dokumentaci k výzkumu, včetně přepisů a protokolů,
která umožní zpětné ověření jeho validity a reliability;
4
- archivovat získané prameny se souhlasem narátorů a pokud možno
je zpřístupnit za jistých specifických podmínek ke studiu či za jinými
účely stanovenými ve smlouvě mezi tazatelem (institucí) a
narátorem;
- dodržovat citační normy jako u ostatních historických pramenů;
- za každou cenu se vyvarovat senzacechtivosti, investigativního
žurnalismu a dezinterpretace rozhovorů (např. vytrhováním vět z
kontextu etc.), a to ani při oslovení narátora, v průběhu vedení
rozhovorů či během jeho analýzy;
- vést pečlivou finanční dokumentaci a při výstupech uvádět sponzory
a snažit se o co největší transparentnost rozpočtu;
- případné finanční ohodnocení z výstupů se snažit vztáhnout i na
narátory.
Při realizaci rozhovorů je v českém vědeckém prostředí vyžadováno
dodržování aktuálního znění zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů, a zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku.