Staroslověnština
Flexe jmen


Flexe jmen
lJmenná deklinace vyjadřuje:
lkategorii pádu (7 pádů – stejně jako v češtině)
lkategorii mluvnického čísla (singulár, plurál, duál – důsledně používán k označování dvou
předmětů; vždy společný tvar pro nom., ak. a vok.; jeden pro gen. a lok.; jeden pro dat. a instr.)

Flexe jmen
lkategorie mluvnického rodu:
l u adjektiv se vyjadřovala flexivními koncovkami (maskulinum, femininum a neutrum) jakožto
kategorie kongruentní
lu substantiv byl mluvnický rod kategorií lexikální

Deklinace jmen
lVe staroslověnštině se v deklinaci jmen uplatňoval princip kmenový (ne rodový)
lPodle původního kmene rozlišujeme typy:
lsamohláskové/vokalické (o-kmeny a jo- kmeny m. a stř. rodu; a-kmeny a ja-kmeny m. a ž. rodu;
u-kmeny m.r a i-kmeny ž. a m. rodu)
lsouhlaskové/konsonantické (n-kmeny m. a stř. r.; nt-kmeny stř. r.; s-kmeny stř. r.; -ъv-kmeny a
r-kmeny ž.r.)
l
l
l