Trivium pro výchovné poradce: KDO, PROČ A JAK BY MĚL SE TŘÍDOU VLASTNĚ PRACOVAT Klima školy —Skupinová práce — —Odpovědi na otázky -Co je to klima školy -Co všechno ho tvoří -Co na něj má vliv -Jak se dá proměňovat -Jak souvisí s klimatem třídy Klima školy —Kultura školy: soubor způsobů chování, které se opakováním vyvinuly do víceméně závazných, skrytě či otevřeně posilovaných norem chování, všeobecně reflektovaných hodnot a postojů —Étos školy: vědomé a jasně prosazované prvky kultury školy s důrazem na pozitivní mravní prvky —Klima školy ovlivňuje -Samotné jeho aktéry -Úspěšnost fungování instituce jako celku -Kvalitu výstupů instituce - Technika „V naší škole se…“ —Všichni tuší, ale těžko pojmenovat a popsat —Klima školy se vyjeví, když jeho aktéři (žáci, učitelé, rodiče) vnímají, posuzují a hodnotí čtyři základní charakteristiky klimatu: -Kulturu školy (hodnoty, image, směřování…) -Sociální vztahy (uvnitř jednotlivých skupin i mezi nimi) -Personální složení (lidé a jejich role, kompetence) -Prostředí (architektura, vybavení, estetika, funkčnost) Klima školy Před tímto slidem bude aktivita „v naší škole“ Třída jako sociální skupina —Co vše dokážete říct o třídě jako sociální skupině? —Co si pamatujete „ze školy“? —Váš názor na možnost ovlivňovat to, co se ve třídě děje… Co je to vlastně školní třída —Sociální skupina- společenství lidí v jejichž činnost směřuje ke stejným cílům vjednotliví členové mají podobnou hierarchii hodnot vcílů se dosahuje interakcí a kooperací vchování se řídí skupinovými normami vvytváří se relativně stálá struktura vztahů vjedinci zaujímají různé pozice a přijímají role v Charakteristika sociální skupiny vCíle skupiny • nadskupinové cíle •společné skupinové cíle •cíle podskupin •individuální cíle jednotlivců vSkupinové hodnoty •zvnitřnělé cíle skupiny, přijaté jejími členy •skupina vytváří tlak směrem k přijetí hodnot vČinnost členů skupiny •směřuje k dosažení cílů •sjednocuje se v rámci skupiny (sladění činností jednotlivých členů) •zároveň se diferencuje (činnosti jednotlivých členů) •diferencované činnosti skupina koordinuje v vSkupinové normy •pravidla vhodného a nevhodného chování •mají formální (často psanou) a neformální podobu •obsah a závaznost pramení z cílů a hodnot skupiny •jednotlivcům se „vyplatí“ jejich dodržování •skupina od členů očekává jejich dodržování •jedinec toto očekávání vnímá a dělá mu problém jednat opačně •jedinci se liší mírou konformity •mohou jedince výrazně omezovat •při jejich porušení skupina vytváří na jedince tlak ke změně (intenzivní komunikace, přímý nátlak, pokles komunikace, izolace jedince) • • — Dodatek ke skupinovým normám —Ve třídách se skupinové normy snažíme ovlivnit prostřednictvím „pravidel“ —Tato pravidla nejsou pro skupinu přirozená, pokud by si mohla sama volit, nastavila by je jinak —Pravidla jsou nastavena jednak zvnějšku (školní řád) a zevnitř (naše třídní pravidla) —Věnujme pozornost procesu, kterým tato pravidla vznikají!!! —Pravidla mohou fungovat jen tehdy, když je skutečně vygeneruje skupina a když je vedena k aktivnímu dohledu nad jejich dodržováním vRole •soubor typického, skupinou očekávaného chování •toto chování je určeno zvláštními normami •souvisí se specifickými úkoly jedince ve skupině •soubor iterpersonálních vztahů jedince •vytváří se za účelem splnění úkolů a cílů skupiny •souvisí s pozicí jedince ve skupině a s dispozicí osobnosti •odlišujeme očekávanou, předepsanou a realizovanou roli • • • — Pozice žáka ve třídě —Mnoho různých konstruktů, většinou zbytečně složitých J —Co stačí vědět pro základní práci se třídou: —ALFA-neformální vůdce, akceptovaný a chráněný skupinou, dospělými často neidentifikovaný —BETA-malý vliv, ale ostatní je „potřebují“, jsou zodpovědní a spolehliví, nezajímaví —GAMA-pasivní a přizpůsobiví, vzhlíží k α, trochu jim závidí, chtěli by jejich pozici, upozorňují na sebe —OMEGA-vydělení jedinci, na okraji kolektivu, pro skupinu nezajímaví, sami často pasivní (často s touto rolí spokojení) Role žáků ve třídě (dle M.Vágnerové) —Hvězda třídy (přirozená autorita, vzor) —Vůdce třídy (vysoký vliv bez výrazných sympatií) —Dobrý kamarád (vysoké sympatie bez výrazného vlivu) —Přijatý spolužák (průměrný vliv a obliba, konformita, bez aktivity) —Odmítaný a negativně hodnocený spolužák (ubližující, odlišný, nečitelný, divný) —Šašek (jinak nepřijatelný, zesměšňuje sebe i druhé, nemá pozici, ale má pozornost) —Sociální outsider —Nemožný spolužák (otravný, dráždivý, leze do bubliny) vKonflikt a rizika sociálních rolí •Některé role ve skupině obsahují vnitřní napětí, které může vyústit ve vnitřní konflikt rolí •Konflikt vyplývá nejčastěji z příslušnosti k několika skupinám a s rozdílnými rolemi •Jedinec si vyváří dispozice pro plnění určité role, ty ale mohou zasahovat do jeho života nežádoucím způsobem •Rozvoj žádoucích dispozic může oslabit všestranný rozvoj osobnosti a vést k omezení jedince na „hraní role“ • • — vPozice •Význam jedince ve skupině •Členy skupiny je možno seřadit do hierarchie •Nejdůležitějšími jsou tři základní kategorie pozic: -podle kompetence -podle vlivu -podle obliby — vPodskupiny •vznikají u skupin nad 10 členů a ve skupinách s nízkou soudržností •jedná se o přirozenou tendenci, jedinec je schopen udržovat intenzivní kontakt jen s několika lidmi •nadměrná nezávislost podskupin signalizuje rozpad skupiny •v některých situacích je vznik podskupin žádoucí a podporuje soudržnost skupiny •tendence k homofilii — Dynamika skupiny —Zahrnuje změny, posuny, pohyb ve skupině —Na dynamiku skupiny mají vliv také: vDva základní typy interakce: soutěž a spolupráce •Jsou to dva typy řešení základního protikladu „jedinec versus skupina“ •Vedou k uspokojení potřeby jedince k sebeprosazení a zároveň k uspokojení potřeby vztahů •Jedinec je volí podle aktuální potřeby, někdy i neadekvátně (např. soutěží tam, kde by bylo žádoucí spolupracovat) •Nebezpečí soutěžení ve třídě (ve škole je „nevyhlášená soutěž“ zcela běžná) vStyl vedení —Činnost řídícího centra skupiny je důležitá pro koordinaci skupiny směrem ke splnění cílů —Podstatným rysem je to, zda je vedení v rukou vedoucího nebo rozptýlené mezi jednotlivce —Základní styly vedení: -Liberální -Autokratický -Demokratický — Mladší školní třída —Vztahy mezi žáky a struktura skupiny závisí na učiteli —Učitel je přirozeně přijímaný dospělý —Ve třídě převažují vztahy nadřazenosti a podřazenosti —Učitel nebo nadelegovaný žák jsou strážci norem —Děti chápou význam norem a jsou schopny je přijmout a plnit —Normy, pravidla a zákony se stále ještě formují —Spolužáci jsou hodnoceni a přijímáni podle toho, jak plní normy a jak je hodnotí učitel — —Skupinové aktivity se postupně rozvíjejí, děti si ale hrají spíše „vedle sebe“, než spolu —Ve skupinovém chování má velký podíl nápodoba a „hromadné chování“ —Ve vztazích je mnoho spontaneity a impulzivity —Třída je tvrdá vůči jedincům, kteří jsou z jakéhokoliv důvodu mimo normu –jiní (vzhledem i chováním) —Nositelem normy je učitel-děti přijímají a přebírají jeho postoj bez vlastního hodnocení —Vzniká napětí mezi chlapci a dívkami (souvisí s odlišnou vyzrálostí) — Předpubertální třída —Prohlubují se kamarádské vztahy ve dvojicích —Děti mají velkou potřebu najít kamaráda či kamarádku „jen pro sebe“ —Tato kamarádství vznikají mezi dětmi stejného pohlaví —Rozpory mezi chlapci a děvčaty se prohlubují —Vazba na dospělé a jejich normy stále přetrvává — Pubertální třída —Vztahy k vrstevníkům jsou prioritou —Potřeba partnerství ve vztazích —Potřeba úcty a respektu ze strany dospělých —Výrazná snaha o hierarchii ve skupině —Tendence vytvářet neformální skupiny se silnou autoritou v čele a danými pravidly —Skupina má roli bariéry před okolním světem, je uzavřená —Žáci přestávají být závislí na autoritě učitele —Třída je složena z několika skupin-party — Postpubertální a adolescentní třída —Třída přestává hrát dominantní roli v sociálním vývoji jedince ( osobnostní zrání, vrůstání do společnosti) —Roste potřeba autonomie, nezávislosti jedince —Tendence k navazování hlubších vztahů a k „ignoraci nezajímavých jedinců“, účast ve skupině je výběrová —Roste potřeba reciprocity ve vztazích —Formální autority přestávají fungovat, nahrazují je neformální —Klesá korelace mezi oblibou a vlivem žáka a jeho školskou úspěšností — — —Osobnost členů skupiny je posuzována všestranně —Třída má pevnější systém pozic, specifické hodnoty a normy, typické pro „mládež“ tohoto věku —Třída tvoří jen „rámec“ pro individuální zrání jedince — Několik z kontextu vytržených charakteristik adolescenta —AD preferují intenzivní prožitky (nejvyšší hora, nejhlubší jezero) —AD usilují o absolutní řešení (když eko, tak Greenpeace) —AD mají potřebu neodkladného uspokojení (rychlý prachy, prožitky pod vlivem…) —Hlavním cílem je změna —Úsudky ovlivněné emocemi —Škola není prostředkem k ničemu podstatnému —Hlavní cíl: vyhnout se komplikacím a udržet si standard —Jaký to má všechno smysl: čas a zkušenosti pro zrání, hledání hranic vyššího řádu (těch vlastních) Od teorie zpět do třídy —Klima třídy —Kdo ho umí zjišťovat —Kdo s ním umí pracovat —Proč se o to vůbec snažit — —ZÁKLADNÍ OTÁZKA: KDE VŠUDE SE TVOŘÍ KLIMA TŘÍDY Klima třídy —Jde o ustálené postupy vnímání, prožívání, hodnocení toho, co se ve třídě už odehrálo nebo právě odehrává; jsou to názory jednotlivých aktérů školního vyučování —Klima se liší od toho, co bychom ve třídě mohli zjistit pozorováním či objektivním nahráváním a analyzováním různých dějů. Liší se od toho, co je v „prvním plánu“ poznávání školní třídy a vyučování v této třídě. Vypovídá o tom, co se děje „za kulisami“ —KT vytváří žáci jako skupina/podskupiny žáků, jednotliví žáci, jednotliví vyučující a TU — — —Jestliže nám záleží na klimatu třídy, věnujeme pozornost těmto oblastem: —KULTURA A VIZE (jakou třídu bychom chtěli, sdílení, pravidla, zkompetentňování žáků a přenášení zodpovědnosti na ně…) —SOCIÁLNÍ VZTAHY (vztahy mezi spolužáky, vztahy třídy a vyučujících, zejména třídního učitele) —PROSTŘEDÍ (barvy, světlo, akustika, nábytek, technické vybavení, výzdoba…) Jak pracovat s klimatem třídy —Jak přemýšlíme o práci se třídou? —Často nám jde o žáky, kteří mají vztahové obtíže —Dopouštíme se přitom několika zjednodušení: -Domníváme se, že můžeme oddělit problémy jednoho dítěte od ostatních – pohybujeme se ve vztahové síti -Domníváme se, že vztahy jsou tím jediným, co má vliv na spokojenost dětí, proto pracujeme hlavně se vztahy -Dobré (bezpečné) klima ve třídě ale také vytváří podmínky pro práci, motivuje k výkonu, podněcuje k růstu – proto dává smysl se ve škole zabývat všemi jeho aspekty Klima z pohledu žáka Co žáka posiluje? —Vztahová spokojenost (bezpečí, bez ostrakismu nebo šikany) —Pocit kompetence a autonomie žáka —Soudržnost skupiny (podpora, pomoc, spolupráce) —Respekt (zejména k individualitě, zvláštnostem, tolerance a vyvážená zpětná vazba) —Kvalita výuky (individualizace, hodnocení) — Co žáka oslabuje? —Konflikty a negativně vnímaná pozice žáka —Soupeřivost, tlak na výkon a porovnávání žáků mezi sebou (i v sociální rovině) —Chaos a nejasná pravidla (ve vztazích i při práci v hodinách) —Náročnost výuky (ve smyslu „ať dělám cokoliv, nemám šanci uspět“) — Základní potřeby dítěte Hlavní obecné principy práce se třídou —Musí být vždy vyjasněná zakázka- proč a s jakým cílem se má se skupinou pracovat —Podle zakázky vytváříme „plán práce“ se třídou —Při volbě technik vždy zvážíme možnosti třídy (a své) —V práci se třídou spolupracujeme s třídním či klíčovým učitelem —Průběžně mapujeme posun —Vůči žákům jsme maximálně transparetní —Práce se třídou je etická Hlavní konkrétní principy práce se třídou —Vytvoříme si podmínky (místo, čas , lidi) —Připravíme potřebné pomůcky (méně je více) —Podmínky pro vzájemnou komunikaci (kruh) —Vyjasníme si se žáky co a proč se bude dít —Zajistíme psychickou bezpečnost jedinců a ochranu získaných informací či materiálů —Zmapujeme zájem skupiny spolupracovat —Zapojíme žáky do dění- dáme jim aktivní role — Kdo a proč? —Kdo by měl se třídou pracovat: —Třídní učitel —Poradenský pracovník školy —Externista —Kdy a proč pracujeme se třídou: •Preventivní programy ( primární prevence) — „o nic nejde, pojďme si hrát“ •Tematicky zaměřené programy — „pojďme se dozvědět něco o…“ •„Krizové“ /intervenční programy — „pojďme vyřešit tento problém“ — Zdroje a odkazy —Hrabal, V.: Sociální psychologie pro učitele. Praha, Karolinum 2003 —Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Praha, Karolinum 1999 — —Čapek, R.: Třídní klima a školní klima, Praha, Grada Publishing —Čapek, R.: Odměny a tresty ve školní praxi, Praha Grada Publishing 2014 —Helus, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Praha Grada Publishing 2015