Poznámka k výslovnosti: 1) Samohlásky nejotované А а [a] Э э [e] И и [i] О о [o] У у [u] Ы ы [y] – hlubší než české, energičtější 2) Samohlásky jotované: Е е [je] na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼe] – (měkčící) po souhlásce Ё ё [jo] – na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼo] – (měkčící) po souhlásce Ю ю [ju] na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼu] – (měkčící) po souhlásce Я я [ja] na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼa] – (měkčící) po souhlásce 3) Souhlásky (znělostní páry) Б б [b] – П п [p] (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé) Д д [d] – Т т [t] (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé) В в [v] – Ф ф [f] (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé) С с [s] – З з [z] (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé) К к [k] – Г г [g] – ruským slovům s Г v češtině odpovídají slova s H (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé) Ш ш [š] – Ж ж [ž] (obě vždy výslovnostně tvrdé) 4) Souhlásky nepárové Х х [ch] (může být výslovnostně měkké i tvrdé) Ц ц [c] (vždy výslovnostně tvrdé) Ч ч [č] (vždy výslovnostně měkké) Щ щ [šč, měkké š] (vždy výslovnostně měkké) Й й [j] Л л [l] – tvrdší než v češtině, jazyk se opírá o zuby (může být výslovnostně měkké i tvrdé) М м [m] (může být výslovnostně měkké i tvrdé) Н н [n] (může být výslovnostně měkké i tvrdé) Р р [r] (může být výslovnostně měkké i tvrdé) 5) Ostatní Ъ ъ – tvrdý znak – neoznačuje žádnou hlásku; rozděluje předponu, která končí souhláskou, a kořen slova, začínající na Е, Ё, Ю, Я, například: съезд [sjezd] Ь ь – měkký znak – neoznačuje žádnou hlásku: 1) měkčí předchozí souhlásku: ТЬ = [ť], 2) rozdělující funkce: СТАТЬЯ [staťja], 3) morfologický ukazatel [např. ženského rodu: мышь (myš), ночь (noc)]