Poznámka k výslovnosti:

1)      Samohlásky nejotované

А а [a]

Э э [e]

И и [i]

О о [o]

У у [u]

Ы ы [y] – hlubší než české, energičtější


2)      Samohlásky jotované:

Е е [je] na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼe] –
(měkčící) po souhlásce

Ё ё [jo] – na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼo] –
(měkčící) po souhlásce

Ю ю [ju] na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼu] –
(měkčící) po souhlásce

Я я [ja] na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém/tvrdém znaku), [ʼa] –
(měkčící) po souhlásce


3)      Souhlásky (znělostní páry)

Б б [b] –  П п [p]                     (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé)

Д д [d] – Т т [t]                       (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé)

В в [v] – Ф ф [f]                      (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé)

С с [s] – З з [z]                                    (obě mohou být výslovnostně měkké i tvrdé)

К к [k] –  Г г [g]                      – ruským slovům s Г v češtině odpovídají slova s H (obě
mohou být výslovnostně měkké i tvrdé)

Ш ш [š] – Ж ж [ž]                   (obě vždy výslovnostně tvrdé)


4)      Souhlásky nepárové

Х х [ch]                                    (může být výslovnostně měkké i tvrdé)

Ц ц [c]                                     (vždy výslovnostně tvrdé)

Ч ч [č]                                     (vždy výslovnostně měkké)

Щ щ [šč, měkké š]                   (vždy výslovnostně měkké)

Й й [j]

Л л [l] – tvrdší než v češtině, jazyk se opírá o zuby (může být výslovnostně měkké i tvrdé)

М м [m]                                   (může být výslovnostně měkké i tvrdé)

Н н [n]                                     (může být výslovnostně měkké i tvrdé)

Р р [r]                                      (může být výslovnostně měkké i tvrdé)


5)      Ostatní

Ъ ъ – tvrdý znak – neoznačuje žádnou hlásku; rozděluje předponu, která končí souhláskou, a kořen
slova, začínající na Е, Ё, Ю, Я, například: съезд [sjezd]

Ь ь – měkký znak – neoznačuje žádnou hlásku: 1) měkčí předchozí souhlásku: ТЬ = [ť], 2) rozdělující
funkce: СТАТЬЯ [staťja], 3) morfologický ukazatel [např. ženského rodu: мышь (myš), ночь (noc)]