1)      Opakování Е, Ё, Ю, Я, И

Na začátku slova nebo po samohlásce (nebo výslovnostně měkkém, tvrdém znaku) – jotované – čte se
s J

Po souhlásce – měkčící funkce


2)      Tvrdý znak – Ъ

- nemá odpovídající hlásku

- píše se po předponách, končicích souhláskou před Е, Ё, Ю, Я

- často u přejatých slov


3)      Přízvuk na 3. slabice

3. (přízvučná) slabika – nejintenzivnější

2. slabika – méně energická – oslabená

1. slabika – ještě více oslabená

*Předložka tvoří s následujícím slovem jeden celek, jednu rytmickou jednotu.


4)      Přízvuk na 1., 2. nebo 3. slabice od konce

Stejný princip jako před tím:

Přízvučná slabika – nejintenzivnější

Před přízvučnou slabikou – stejně jak jsme četli před 2. nebo 3. slabikou.

Po přízvučné slabice – stejně jak jsme četli po 1. přízvučné.


5)      Věty se slovem ЕСТЬ

- věta – oznamuje se, že někde něco je nebo někdo něco má

- otázka – nevíme, jestli někde vůbec něco je nebo zda někdo něco má

- odpověď kladná – obsahuje slovo ЕСТЬ


6)      Intonace otázky bez tázacího slova

- Otázka, na kterou se odpovídá ДА nebo НЕТ

1. když slovo, na které tážeme – jednoslabičné, hlas na celém tomto slově je vyšší, než na ostatní
časti věty.

2. když slovo, na které tážeme – víceslabičné, hlas se zvýší na přízvučné slabice.


7)      Intonace odpovědi

- klesnutí tonu do nejhlubší polohy

- odpovídáme:

1. slovem ДА nebo НЕТ

2. hlavním slovem z otázky

3. celou větou, která začíná slovem ДА nebo НЕТ


8)      Skloňování zájmen ОН, ОНА, ОНО