Hudba v klášterech a klášterních kostelích kláštery u nás byly permanentně propojeny především s kláštery v sousedních zemích (Bavorsko, Rakousko, Sasko, Polsko), ale i s centry vzdálenějšími (Itálie). Řády pěstovaly dvojí druh hudebního provozu: jednak produkce pro členy konventu, fundatisty apod. (hudba duchovní, ale i světská), jednak pro širší publikum. Řádové semináře produkovaly mj. gratulační a oslavné příležitostné skladby, typově srovnatelné s oratoriem, serenatou či kantátou, prováděné často žáky klášterních škol. Tzv. školské hry nebo školská dramata (často označovány jako Melodrama, pozor, neplést si formu s melodramatem, žánrem, který v 2. pol. 18. stol. komponoval např. J. A. Benda) byly provozovány nejen uvnitř konventu, ale i pro veřejnost. Řádový duchovní provoz sloužil také prezentaci hudby při veřejných bohoslužbách, slavnostech, divadelních představeních apod. Všeobecně oblíbena byla také sepolkra – oratoria provozovaná ve Svatém týdnu u Božího hrobu, jejichž obsahem bylo Ježíšovo utrpení na Kříži a smyslem povzbuzení zbožnosti a rozjímání u věřících. František Ludvík Poppe (1671-1730) • pocházel ze slezského Opolí • členem řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze (i zpovědník) • Několik let i mimo Prahu • Na sklonku života se stal ředitelem kůru v křižovnickém pražském kostele sv. Františka • jeho skladby měly údajně úspěch u císařského dvora ve Vídni, některé jeho skladby se dochovaly v Drážďanech • 160 církevních skladeb, styl benátské polyfonní techniky se mísí s homofonními úseky. • na žádost svatovítské kapituly napsal Te Deum pro kanonizační slavnosti Jana Nepomuckého. Minorité: Bohuslav Matěj Černohorský (16. února 1684 v Nymburce - únor 1742 ve Štýrském Hradci) • vynikající kontrapunktik. Problémy s autorskými atribucemi (byly mu připsány skladby, které nenapsal, zvl. varhanní fugy). • Laudetur Jesus Christus pro čtyři zpěváky a instrumentální doprovod pochází z roku 1728 nebo 1729 a vyšlo tiskem za Černohorského života. Skladatel zde vede hlasy v přísných imitačních postupech. • studoval na pražské universitě filosofii a poté vstoupil v r. 1703 do minoritského řádu, pohyboval se mezi Prahou a Itálií, zejm. Padovou, navštívil též Benátky. Zemřel na zpáteční cestě do Čech ve Štýrském Hradci (výzkum: S. Bohadlo). • Regina coeli pro soprán a basso continuo, která je napsána ve stylu dobových kantát, slyšíme melodiku a ornamentiku italských operních árií. Jeho druhá dochovaná Regina coeli pro 8 hlasů, polyfonní. Benediktini: Wenzel Gunter Jacob (1685 – 1734) Vstup do benediktinského řádu, hlavní působiště: klášter sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Vystudoval teologii na pražské univerzitě a skladbě se učil u pražských skladatelů Poppeho a zřejmě i Vojty. V letech 1713 – 1714 postihla celé české území morová epidemie, Jacob se nakazil, po uzdravení měl podlomené zdraví. Četné citace jeho skladeb v dobových inventářích, stejně poměrně velký počet dochovaných skladeb. Patřil k nejoblíbenějším domácím skladatelům své doby. Jeho věhlas dosáhl do celé střední Evropy, broumovský nekrolog jej nazývá „insignis componista“. Celkem cca 40 skladeb dochováno. Sbírku žalmů Anathema Gratiarum Jacob napsal po překonání morové nákazy a roku 1714 ji nechal vytisknout v Karolinu, další tištěná sbírka Acratismus pro honore Dei vydané 1725. Další skladby dochované v rukopisech (mše, requiem, nešpory, moteta, Tenebrae, Te Deum, jedna pastorela, a další chrámové skladby, dvě příležitostné světské skladby) Ukázka: Dona nobis pacem, Missa dei filii, 1725 Kontrapunkt polyfonní práce v Jacobově raném období vychází z imitační praxe koncertantního stylu 17. století. Disertace (nedávno dokončená, najdete v ISu): Robert Hugo. Piaristé Fratres scholarum piarum, oficiální název se zkráceně překládá jako „Řád zbožných školských bratří“. Aspirovali zejména na středoškolskou výuku a nesledovali mocenské zájmy (na rozdíl od jezuitů). Působili často v menších městech a jejich žáci pocházeli častěji z chudých vrstev. Na rozdíl od jezuitů se členové řádu aktivně věnovali hudbě a mohli se v této činnosti rozvíjet. Piaristické školení ovlivnilo např. J. C. F. Fischera, J. A. Bendu, V. a J. Gureckého, F. X. Brixiho, J. I. Linka. Vojtěch Pelikán (P. Adalbertus) narozen kolem 1642, Litomyšl, zemřel 29. 10. 1700. V l. 1673-1675 působil v Litomyšli, 1677-1683 ve Slaném, poté v Mikulově a od r. 1699 opět ve Slaném. Z jeho cca 100 skladeb doložených v inventářích se zachovalo v kroměřížském archivu pouze De Nativitate opsané rukou P. J. Vejvanovského a Missa S. Adalberti z roku 1672. Kantáta I: Josef Leopold Václav Dukát (1684 - 1717) O životě Dukáta málo informací. Tento prostějovský rodák studoval v olomoucké jezuitské koleji. Poté působil až do své smrti jako světský (laický) varhaník v premonstrátském klášteře v Želivi, v té době významném centru chrámové hudby. Zde také vytvořil svoji jedinou sbírku chrámových kantát Cithara nova, kterou roku 1707 věnoval místnímu opatovi Hieronymu Hlínovi. Partitura byla dlouho pokládána za ztracenou při likvidaci písemností z želivského kláštera r. v1950 a objevila se až v 90. letech. Kantáty (v počtu 12) jsou určeny pro sólový alt (č. 1–5), bas (č. 6–9) a soprán (č. 10–12), dvoje housle a basso continuo Velmi moderní hudba, v prostředí českých zemí v této době výjimečné. Kantáta č. 11, De beata Virgine Maria vel pro omni tempore (O svaté Panně a pro každý čas), 3 části: A-A-A, 1. Adagio Kantáta II: Josef Antonín Plánický (1691 - 1732) (Planitzky), narozen v Manětíně, nedaleko Plzně. Manětín: významný šlechtic Václav Josef Lažanský a jeho choť Marie Gabriela Černínová z Chudenic. Hraběcí rodina měla velký vztah k hudbě, hraběnka zpívala a hrála na cembalo. Brzy ovdověla, byla o mnoho let mladší než její choť. Barokní zámek z r. 1712. V Manětíně po smrti hraběte: Plánický, G. Jacob, M. Vogt (autor spisu Conclave ad thesaurum magnae artis musicae, 1719, přijížděl do Manětína z nedalekého cisterciáckého kláštera v Plasích). Vogt byl autorem návrhu nových varhan v Manětíně O životě Plánického máme jen málo pramenů. 1715 se stal vychovatelem dětí ovdovělé hraběnky Lažanské na manětínském zámku. Poté odešel do bavorského Freisingu (biskupství). Zachovalo se jediné jeho dílo: sbírka Opella ecclesiastica (Ariae duodecim nova idea exornatae, nec non benevolo philomuso in lucem editae) - 12 duchovních árií (tisk Augspurg 1723). Z toho je 7 sopránových, 3 altové a 2 basové árie. Nástrojový doprovod tvoří dvoje housle, vcll. n. viola, sólové housle či hoboj a continuo. Zrušením biskupské rezidence ve Freisingu a skartováním archivu (1803) zmizely stopy po Plánického dalších skladbách. Životem a dílem J. A. Plánického se zabývala disertační práce muzikologa Camillo Schoenbauma z r. 1953. U nás Trolda a Sehnal. Sbírku Opella ecclesiastica vydal Jiří Sehnal v MAB (ediční řada Musica antiqua bohemica) v r. 1988. Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656-1746) Nar. Schönfeld (Krásno), sz. Čechy (nedaleko od Karlových Varů), vzdělán u piaristů. Působil v kapele markraběte Ludwiga Wilhelma z Badenu (ten během francouzských válek pobýval na svých panstvích v Čechách). Markrabě sídlil v Ostrově nad Ohří do roku 1705, poté se dvůr přestěhoval do německého Rastattu, kam ho však Fischer následoval až roku 1715. Je pravděpodobné, že toto období strávil v Čechách, zvl. v Praze. V Čechách v kontaktu s křižovníky s červenou hvězdou (spravovali fary v okolí Ostrova n. O.), zde dochována řada jeho chrámových děl. 1695 tiskem vydaná sbírky Journal du pritems - francouzský styl inspirovaný francouzskými clavecinisty. Le Parnasse musical – cyklus suit pro cembalo nazvaných jmény jednotlivých Múz. Stejně jako předchozí sbírka ve francouzském slohu. Přibližně v téže době byl vliv francouzské orchestrální hudby patrný v řadě německých šlechtických kapel a Lullyho skladby byly dle dochovaných pramenů dobře známy i v Čechách. Ve své době byl Fischer velmi slavný: „Nostri aevi Komponista absolutissimus“ (tak o něm píše Mauritius Vogt ve svém spisu Conclave thesauri magnae artis musicae, 1719). Chrámová hudba v italském stylu. Jan Josef Ignác Brentner (1689- 1742, Dobřany) Jeho skladby vycházely tiskem v Praze. Též je známo, že zkomponoval pro bratrstvo při jezuitském kostele sv. Mikuláše na Malé Straně německá smuteční moteta. V kontaktu byl zřejmě i s klášterem premonstrátů v Teplé, jelikož roku 1717 dedikoval své dílo Offertoria solenniora tamnímu opatu. Na opisu árie dochované ve sbírce kláštera v Podolínci je titulován jako český pražský skladatel a koncertní mistr kapely křižovníků s červenou hvězdou. Harmonica duodecatomeria ecclesiastica, op. 1 (1716) Offertoria solenniora, op. 2 (1717) Hymnodia divina, op. 3 (1718) Horae pomeridianae, Concertus cammerales 6, op. 4 (1720) Ukázka: Concerto 2 d moll - Allegro Laudes matutinae (ztraceno) Výzkum a edice: V. Kapsa. František Ignác Antonín Tůma (2. října 1704 Kostelec nad Orlicí – 30. ledna 1774 Vídeň) Studia: jezuitské gymnázium, dále u B. M. Černohorského, pod jehož vedením taktéž účinkoval jako tenorista v chrámu Sv. Jakuba, a kontrapunkt u Fuxe ve Vídni. Ve Vídni působil od r. 1731 jako skladatel a kapelník českého kancléře Františka Ferdinanda Kinského, který se i se svou kapelou pohyboval mezi Prahou a Vídní. Kinský také Tůmu v r. 1734 doporučil na místo ředitele kůru u sv. Víta. Doporučení ale přišlo příliš pozdě, a tak Tůma setrval ve službách Kinského až do roku 1741. Poté nastoupil do služeb císařovny Alžběty Kristýny, vdovy po Karlu VI., na místo komorního skladatele a kapelníka. Po smrti císařovny v r. 1750 Tůma obdržel doživotní penzi a dalších osmnáct let strávil ve Vídni jako skladatel a hráč na violu da gamba. Závěr života (zřejmě od r. 1768, tj. nejméně 6 let) strávil v premonstrátském klášteře v Gerasu (Dolní Rakousko). Dílo: suity, partity, sonáty a symfonie – galantní styl Chrámová hudba – charakteristická četným užíváním kontrapunktu. Cca 50 mší a řada dalších forem duchovní hudby. Miserere mei Deus (Smiluj se nade mnou, Bože) - uznání vlastní hříšnosti a prosba o Boží milosrdenství a očištění https://www.youtube.com/watch?v=u6w5Yb7FT4M W. A. Mozart a české země (torzo :-) Mozart našel v českých zemích, zvláště ovšem v Praze nejen řadu nadšených příznivců a obdivovatelů, ale i skladatelů, které výrazně ovlivnil Mozartův kompoziční sloh (Vitásek etc.). Jeho árie přetextovávány pro chrámové účely (viz kontrafakta). Na přelomu století byly hojně rozšířeny úpravy pro dechové harmonie, které v některých šlechtických domech nahradily dřívější kapely. Upravovány byly především opery Figarova svatba a Don Giovanni, které měly ohromný ohlas v Praze, ale též Kouzelná flétna, Cosi fan tutte a La clemenza di Tito. Dále úpravy pro klavír (na dvě či na čtyři ruce), také ale pro různé komorní soubory se smyčcovými nástroji. Autory prvních klavírních výtahů Mozartových oper byli skladatelé Vincenc Mašek a Jan Křtitel Kuchař. Po nich to byl také F. X. Němeček. Výzkum: Tomislav Volek, Milada Jonášová. Ze zámeckých kapel pozdního období významná Náměšť nad Oslavou, viz např. http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Haugwitz,_Heinrich_Wilhelm nebo heslo ze SČHK O Náměšti, jejíž hudební sbírka je uložena v oddělení dějin hudby MZM, je třeba dokázat odpovědět mj. na tyto otázky: Kdo byl Haugwitzovým kapelníkem? Čím je hudební kultura v Náměšti z dnešního pohledu nejvýznamnější? Které hudební žánry byly v Náměšti pěstovány? Kteří skladatelé byli na tamním repertoáru? Kteří muzikologové se této lokalitě věnovali?