157
Musicologica Brunensia 51 / 2016 / 2
DOI: 10.5817/MB2016-2-12
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
The Origins of the Opera in Silesia – the Current State of Sources
Jiřímu Sehnalovi k 85. narozeninám
Jana Spáčilová / jana.spacilova@upol.cz
Katedra muzikologie FF UP, Olomouc, CZ
Abstract
The study deals with the Italian Opera in Breslau (Wrocław) in 1725–1734. It focuses on the
overview and brief descriptions of the known sources – librettos, scores and news from the
contemporary press Schlesischer Nouvellen-Courier. Also included is a table with the currently
identified librettos, including their storage.
Key words
Opera, Wrocław (Breslau), libretto, score, Antigona, Giuseppe Maria Orlandini, Antonio Bioni,
Schlesischer Nouvellen-Courier
158
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Italská opera ve střední Evropě první poloviny 18. století je tématem, k němuž se v poslední
době obrací pozornost těch hudebních historiků, kteří se pokoušejí vnímat lokální
hudební kulturu nejen z hlediska pěstování národní hudby, nýbrž v širším evropském
kontextu.1
Jedním z průkopnických počinů tohoto výzkumu se stala esenciální studie Jiřího
Sehnala Počátky opery na Moravě. Současný stav vědomostí, na jejíž vzor si dovoluji odkázat
názvem předkládaného textu.2
Tato stať v době svého zveřejnění významně doplnila
starší výzkumy Vladimíra Helferta o operním provozu na zámku hraběte Questenberga
v Jaroměřicích nad Rokytnou a stala se odrazovým můstkem pro výzkum italské opery
na Moravě v 1. polovině 18. století, který je od roku 2005 realizován na půdě moravských
muzikologických a teatrologických institucí.3
Nejvýznamnějšími dosud publikovanými výsledky
tohoto výzkumu jsou nová jaroměřická monografie Jany Perutkové a kniha o brněnském
městském divadle Margity Havlíčkové (obě vyšly také v němčině).4
Jedním z nejdůležitějších zdrojů pro výzkum recepce italské opery za Alpami jsou tištěná
libreta. Tímto typem pramene se intenzivně zabývám několik posledních let v souvislosti
s přípravou katalogu libret oper provedených před rokem cca 1750 na Moravě
(tj. v městském divadle v Brně a na soukromých šlechtických scénách v Jaroměřicích,
Vyškově, Kroměříži a Holešově).5
Během výzkumu jsem narazila na problém personální
i repertoárové návaznosti moravského operního provozu na další středoevropská operní
centra, zejména Prahu a Vratislav. Italská opera v Praze je předmětem soustavného
odborného zájmu a díky výzkumům Tomislava Volka, Milady Jonášové a Daniela E. Freemana
je již poměrně dobře zpracována, zdejší libreta jsou navíc uložena v pražských
knihovnách a tedy bez větších problémů přístupná.6
Oproti tomu, souhrnné informace
o opeře ve Vratislavi lze spolehlivě čerpat pouze z více než sto let staré studie Hanse
1	 Předkládaný text je rozšířenou verzí referátu „Italská opera v 1. polovině 18. století mezi Prahou, Brnem
a Vratislaví“, který byl přednesen na konferenci „Hudba v zemích Koruny české v raném novověku – ad honorem
Georgii Sehnal (2. část)“, konané ve Slezských Rudolticích dne 27. 5. 2016. Studie je výstupem projektu
financovaného Grantovou agenturou České republiky (GA16-17615S).
2	 SEHNAL, Jiří. Počátky opery na Moravě. Současný stav vědomostí. In PETRŮ, Eduard, ed. O divadle
na Moravě. AUPO, Facultas philosophica, Supplementum 21. Praha: SPN, 1974, s. 55–77.
3	 PERUTKOVÁ, Jana – SPÁČILOVÁ, Jana. Italská opera na Moravě – fenomén stále aktuální. Opus musicum,
2005, roč. 37, č. 5, s. 50–53. K první etapě výzkumu viz PERUTKOVÁ, Jana. Výsledky projektu „Italská opera
na Moravě v 1. polovině 18. století“ se zvláštním zřetelem k nově identifikované sbírce partitur hraběte Johanna
Adama Questenberga (1678–1752). In: Miscellanea z výročních konferencí ČSHV. Praha: EÚ AV ČR, 2008,
s. 126–134.
4	 PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích.
Praha: KLP, 2011. Táž. Der glorreiche Nahmen Adami. Johann Adam Graf von Questenberg (1678–1752) als Förderer
der italienischen Oper in Mähren. Wien: Hollitzer, 2015. HAVLÍČKOVÁ, Margita. Profesionální divadlo v královském
městě Brně 1668–1733, Brno: JAMU, 2009. Táž. Berufstheater in Brünn 1668–1733, Brno: MU, 2012.
5	 SPÁČILOVÁ, Jana. Catalogue of the Italian Opera Libretti in Central Europe in the 1st Half of the 18th Century,
I: Moravia. Clavis monumentorum musicorum regni Bohemiae, series S, VIII. Praha: KLP, v tisku.
6	 FREEMAN, Daniel E. The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague. Studies in Czech Music
2, Stuyvesant – New York: Pendragon Press, 1992. VOLEK, Tomislav. Italská opera a další druhy zpívaného divadla.
In ČERNÝ, František, ed. Divadlo v Kotcích. Nejstarší pražské městské divadlo 1739–1783, Praha: Panorama,
1992, s. 43–56. JONÁŠOVÁ, Milada. I Denzio: tre generazioni di musicisti a Venezia e a Praga. Hudební věda,
2008, roč. 45, č. 1–2, s. 57–114.
159
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Heinricha Borcherdta Geschichte der italienischen Oper in Breslau.7
Nejnovější práce Walentyny
Węgrzyn-Klisowské Barokowy teatr operowy we Wrocławiu 1725–1734 nepředstavuje víc
než pouhý pokus o shrnutí problematiky.8
V první fázi proto bylo nutno ověřit a doplnit
stav pramenné základny, která se od počátku 20. století pochopitelně zásadně proměnila.
Předkládaný text proto představuje první pokus o shromáždění dosud známých pramenů
k italské opeře ve Vratislavi, přičemž jejich podrobná analýza a zhodnocení zůstávají
úkolem budoucího výzkumu.
Vratislav (Wrocław, Breslau), do roku 1742 hlavní město Slezska jako jedné ze zemí
Koruny České, se stala v těsném sledu po Praze druhým městem za Alpami, v němž
se rozvinula soustavná tradice veřejně přístupných operních představení. Od jara 1725
do počátku roku 1734 zde působila italská operní společnost, vzniklá odštěpením části
umělců, kteří přišli v létě roku 1724 pod vedením Antonia Marii Peruzziho a Antonia
Denzia z Benátek do Čech. S pražskou Denziovou společností zůstali italští operisté
ve Vratislavi v úzkém kontaktu i nadále. Není ale pravda, jak tvrdí Freeman, že Vratislav
byla pouhou „operní kolonií Prahy“, protože repertoár i umělci putovali oběma smě-
ry.9
Mezi jmény, která se vyskytují ve Vratislavi i Praze, navíc najdeme zpěváky, kteří se
později objevili i v dalších centrech zaalpské opery, především v Brně, Vídni a Štýrském
Hradci. Vedoucí osobností vratislavské společnosti byl benátský skladatel Antonio Bio-
ni,10
v počáteční fázi se uplatnil rodák ze Stuttgartu Daniel Gottlieb Treu, vystupující pod
italským jménem Theophilo Fedele.
O vratislavském operním dění nás zpravuje dobově výjimečný pramen, jímž je pasáž
v Treuově životopisu otištěném v biografickém lexikonu Grundlage einer Ehrenpforte
Johanna Matthesona roku 1740.11
Původcem tohoto textu byl místní varhaník Johann
Georg Hoffmann, který působil jako druhý cembalista společnosti. Podle něho bylo
ve Vratislavi provedeno za dobu deseti let celkem 41 italských oper; Hoffmann udává
nejen jejich názvy a autory textu a hudby, ale také informace o pěveckém obsazení
a v několika případech i hlasové charakteristiky sólistů. Na rozdíl od jiných lokalit, kde
je nutno repertoár teprve pracně rekonstruovat na základě dochovaných libret a dalších
pramenů, máme tedy v případě Vratislavi k dispozici kompletní seznam nastudovaných
děl, navíc s přidanou hodnotou osobní zkušenosti přímého účastníka.
Autorem více než poloviny zde uvedených oper byl Antonio Bioni, přičemž se často
jedná o tituly, které byly krátce předtím zhudebněny Antoniem Vivaldim. Dalším rysem
vratislavského repertoáru, který není v dobovém kontextu příliš obvyklý, je napojení
7	 BORCHERDT, Hans Heinrich. Geschichte der italienischen Oper in Breslau. Zeitschrift des Vereins für
Geschichte Schlesiens, 1910, roč. 44, s. 18–51.
8	 WĘGRZYN-KLISOWSKA, Walentyna. Barokowy teatr operowy we Wrocławiu 1725–1734. Wrocław: PSPŚ,
2006.
9	 FREEMAN, op. cit., s. 74.
10	 K Bionimu zejména: VEVERKOVÁ, Zuzana. Antonio Bioni – životní osudy a tvorba neznámého skladatele.
Opus musicum, 2012, roč. 44, č. 3, s. 38–47. PEGAH, Rashid-Sasha. Antonio Bioni und seine „Cantate
Musicali“ für Markgräfin Friderique Louise von Brandenburg-Ansbach. Jahrbuch für fränkische Landesforschung,
2012, roč. 72, s. 185–197.
11	 Verzeichnis aller welschen Opern, welche von 1725 bis 1734 auf dem breslauischen Schauplatz vorgestellet
worden sind. In MATTHESON, Johann. Grundlage einer Ehrenpforte, Hamburg, 1740, s. 374–378.
160
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
na dvorní operu ve Vídni, které se projevilo v provedení tří oper Francesca Bartolomea
Contiho v sezóně 1725/26 (Il trionfo dell’amore e dell’amicizia, Alba Cornelia a Il finto Policare).
Z Itálie byly pro Vratislav přejaty pouze tři opery. První z nich byla roku 1725 La
costanza combattuta in amore Giovanniho Porty, premiérovaná v Benátkách 1716. Spojovacím
článkem byl zřejmě zpěvák Paolo Vida, který se zúčastnil provedení této opery ve Veroně
v karnevalu 1723.12
Druhou byla Didone Tomasa Albinoniho, provedená ve Vratislavi
v listopadu 1726, velmi krátce po své benátské premiéře v karnevalu 1725. Obě tyto
opery byly později hrány v Praze – Costanza na podzim 1728 a Didone na jaře 1731. Třetí
operou, která přišla do Vratislavi zřejmě přímo z Itálie, byla Antigona Giuseppe Marii Orlandiniho,
provedená pod názvem Antigona vendicata na podzim 1728. Premiéra opery se
odehrála v roce 1718 v Benátkách, vratislavská verze vychází z třetího benátského uvedení
roku 1724.13
Zbývající vratislavské opery lze zařadit do žánru pasticcia.
Dobově autentické informace o provedeném repertoáru se podařilo doložit téměř ze
dvou třetin dochovanými librety, do dnešního dne byla zjištěna existence 26 tisků (viz
tabulka).14
Většina vratislavských libret – celkem 16 titulů ve čtyřech svazcích plus několik
jednotlivých duplikátů – je uložena v místní univerzitní knihovně (Biblioteka Uniwersytecka
Wrocław). Jejich uložení uvádí Borcherdt, Sartoriho katalog libret je s výjimkou
jediného titulu neeviduje.15
Na druhé straně Sartori zachycuje tři jiné fondy, v nichž se
nacházejí ve větším počtu další vratislavská libreta, často unikátně: Biblioteca Nazionale
Braidense v Miláně (z fondu Algarotti), Biblioteca di Conservatorio Santa Cecilia v Římě
(fond Carvalhaes) a Library of Congress ve Washingtonu. Mezi nověji identifikovaná
libreta patří unikátní La costanza combattuta in amore v Biblioteka Narodowa Warszawa16
a duplikátní exemplář Andromaca v knihovně Fondazione Cini v Benátkách. Významný
posun v poznání vratislavské opery představuje unikátní libreto Antigona vendicata uložené
v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, zejména proto, že se jedná
o srovnávací materiál k nově identifikované partituře této opery (viz dále). Nalezená
libreta doplňují informace uváděné Matthesonem, i když v některých případech kolacionování
obou zdrojů přináší další otázky, např. co se týče názvu opery (u většiny libret
uložených ve Vratislavi je dochován pouze německý titulní list) či autorů textu a hudby.
Hudebních materiálů je nepoměrně méně. Je to dáno tím, že libreta bývala vydána
tiskem v počtu několika stovek kusů a byla uchovávána návštěvníky jako připomínka
představení, zatímco rukopisné partitury a party byly provozním materiálem a po použití
ztrácela jejich existence opodstatnění. Jednoznačně lze přiřadit k Vratislavi prozatím
12	 Libreto La costanza combattuta in amore (Verona 1723), I-Mb Racc.dramm.2247. Paolo Vida vystoupil
ve Veroně v téže roli, kterou zpíval i ve Vratislavi.
13	 K tomuto zjištění jsem dospěla na základě srovnání s librety všech předchozích verzí této Orlandiniho
opery: Antigona (Benátky 1718), I-Mb Racc.dramm.2267, Antigona (Benátky 1721), I-Mb Racc.dramm.1839, Antigona
(Benátky 1724), I-Mb Racc.dramm.0814, Antigona (Pesaro 1723), I-Bc Lo.3570, Antigona (Torino 1727),
I-Bc Lo.3572, La fedeltà coronata (Bologna 1727), I-Bc Lo.3593.
14	 Za pomoc s identifikací některých exemplářů a komunikací s jejich vlastníky srdečně děkuji Zuzaně Vever-
kové.
15	 SARTORI, Claudio. I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800. Catalogo analitico con 16 indici. Cuneo:
Bertola e Locatelli, 1990–1994.
16	 Uložení uvádí WĘGRZYN-KLISOWSKA, op. cit., s. 38.
161
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
pouze tři partitury, z nichž jen jediná zachycuje podobu kompletní opery. Je to Issipile
Antonia Bioniho, jejíž premiéra se odehrála ve Vratislavi v červenci 1732 při příležitosti
volby biskupa Filipa Ludvíka kardinála Sinzendorffa. Partitura dnes uložená ve Vídni
pochází z hudební sbírky hraběte Questenberga, opera byla zřejmě v listopadu 1737 v Jaroměřicích
také provedena.17
Druhá, před nedávnem nalezená partitura zaznamenává
árie z opery Andromaca Antonia Bioniho, premiérované ve Vratislavi v karnevalu 1730.
Partitura je uložená v knihovně polské akademie věd v Kórniku, v roce 2006 zazněla část
árií z této opery v obnovené světové premiéře.18
K těmto dvěma hudebním pramenům lze nyní nově přiřadit třetí – partituru opery
Giuseppe Marii Orlandiniho Antigona, provedené ve Vratislavi na podzim 1728.19
Partitura
pocházející z hudební sbírky chotkovského zámku Kačina nese titul Opera del’Antigona,
jméno skladatele není uvedeno. Vratislavská provenience byla potvrzena jednak analýzou
kopistů,20
jednak srovnáním s výše zmíněným libretem Antigona vendicata. Pramen obsahuje
až na jediné všechna hudební čísla obsažená v libretu, byť zapsaná v nesprávném pořadí.
Z rozložení kopistických složek lze však poznat, že árie nebyly opisovány jednotlivě,
nýbrž najednou, a jejich pořadí tedy zřejmě bylo zpřeházené již v předloze. Četné chyby
v italském textu svědčí o zběžné práci opisovačů. V závěru partitury je přivázán zvláštní
list s basovým partem, který je možno identifikovat jako první větu sinfonie.
Podrobné analýze pramene bude věnována samostatná studie, avšak již nyní lze říci,
že pro provedení ve Vratislavi byla Orlandiniho Antigona výrazně upravena.21
Nejméně
devět árií bylo nově zkomponováno, přičemž u šesti z nich známe díky tištěnému libretu
a přípiskům v partituře jména autorů. Byli to kastráti Giovanni Dreyer a Filippo Finazzi,
kteří byli zpěváky vratislavské společnosti a ve zmiňované opeře se uplatnili jako sólisté.
Nově lze k hudebním materiálům vratislavské opery dále přiřadit šest árií z opery
Endimione dávané v karnevalu 1727. Skladatelem této opery byl Antonio Bioni, libreto
obsahuje tři vložené árie v němčině (I/7 Amor schau! dich zu verwunden, II/2 Was soll ich
thun? bekennen oder schweigen, III/3 Hör auf! hör auf zu klagen). Autorem prvních dvou
17	 A-Wgm IV 27740 (Q 1214). Srovnej PERUTKOVÁ, 2011, op. cit., s. 51 (o vztahu Antonia Bioniho k Jaroměřicím),
s. 359–360 (analýza kopistických rukou partitury). K provedení viz PERUTKOVÁ, 2015, op. cit.,
s. 483–484.
18	 PL-KÓ BK 1669. BRISTIGER, Michał a Reinhard STROHM. „Libertà, marito e trono fur miei beni...“:
Die wiederentdeckte Andromaca von Antonio Bioni (Breslau 1730). In DUBOWY, Norbert, Corina HERR
a Alina ŻÓRAWSKA-WITKOWSKA, ed. Italian Opera in Central Europe, 1614–1780. Volume 3: Opera Subjects
and European Relationships. Berlin: BWV, 2007, s. 73–109. K novodobému provedení srovnej WĘGRZYN-KLISOWSKA,
op. cit., s. 197–213.
19	 CZ-Pnm XLI D 1. Partitura je vázána v olejovém papíru převládající červené barvy s koženými růžky
a hřbetem, rozměry desek 305 × 235. Rozměry listů po ořezu 295 × 225, ořízka zdobená červeným šplícháním.
Pro opis byl použit jediný typ papíru s filigránem „trojlístek“, předsádka nese filigrán „poštovní trubka na korunovaném
štítu“.
20	 K otázce kopistů viz PERUTKOVÁ, 2011, op. cit., s. 359–360.
21	 Jako srovnávací materiál sloužila partitura obsahující árie z Orlandiniho premiérové verze (Benátky 1718),
uložená v US-SFsc *M2.5 v. 66. Za pomoc se získáním kopie partitury srdečně děkuji Martinu Lieblovi. Partitura
Antigony v GB-Lbl Add. 16066 je ve skutečnosti druhou Orlandiniho verzí této opery, která byla provedena
v Bologni 1727 pod názvem La fedeltà coronata.
162
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
árií byl dle poznámek vytištěných na okraji libreta Daniel Gottlieb Treu,22
jejich hudba je
dochována ve sbírce árií v Berlíně.23
Dle přípisu „Recitata dalla Sigra: Spinola Sotto il nome
Aurilla“ lze navíc určit jednu z interpretek opery (libreto neuvádí jména sólistů, Giacinta
Spinola však byla dle jiných zdrojů v této době členkou vratislavské společnosti).24
Ze stejné opery pochází také čtyři árie Antonia Bioniho zachované ve svazku árií
ve Schwerinu.25
Jsou to tyto árie: Dice Tirsi ch’io son bella (I/3, soprán, Aurilla – tj. Giacinta
Spinola), In questo seno io provo (I/3, tenor, Tirsi), Compatisco quegli amanti (II/4, alt,
Endimione) a Usignolo che in vale ombroso (III/1, alt, Endimione).
Dochovaná libreta i hudební materiály poskytují cenné informace o vratislavském
operním repertoáru, personálních otázkách, hlasových dispozicích sólistů a jejich skladatelském
tvůrčím potenciálu. Posledním typem pramene, který je nutno na tomto místě
alespoň stručně představit, je dobový tisk. Zásadní význam pro naše téma má periodikum
Schlesischer Nouvellen-Courier, vycházející ve Vratislavi dvakrát týdně od roku 1708
do roku 1741 (a později pod názvem Schlesische Zeitung až do poloviny 20. století).26
Běžnou součástí domácích zpráv bylo také dění ve zdejším divadle – časopis informuje
o nastudovaných titulech, nedávno přicestovalých pěveckých sólistech, upozorňuje
na nově namalované dekorace, data jednotlivých představení, ceny vstupného apod. Jde
o vynikající sondu do operního provozu menšího zaalpského města v 1. polovině 18. století,
a proto nelze než litovat, že dobu zdejšího působení italské společnosti nepokrývá
kompletně – zcela chybí ročníky 1725, 1727, 1729 a některá jednotlivá čísla.27
To je také
zřejmě důvodem, proč je badateli zabývajícími se operou ve Vratislavi vesměs opomíjen;
poslední, kdo s ním pracoval, byl Borcherdt.
Podrobná charakteristika pramene překračuje rámec tohoto přehledu, je však možno
uvést alespoň několik příkladů ilustrujících široké spektrum informací, které je možno
z časopisu ve vztahu ke zdejšímu opernímu provozu vyčíst.
Jako příklad personálních informací je možno uvést zmínky o altistovi Giovannim
Dreyerovi, který dle Matthesona poprvé zpíval v Contiho opeře Il finto Policare dávané
ve Vratislavi v dubnu 1726.28
V dochovaných libretech se Dreyer objevuje až do roku
1730,29
později se uplatnil i jako impresário společnosti a příležitostný skladatel. Ozná-
22	 „Von Hrn. Daniel Fedele“. Libreto PL-WRu Yv 983/2.
23	 D-B Mus.ms.autogr. Agricola, J. F. 1, č. 10 a 11. Datace Endimiona do roku 1747 uváděná v záznamu je
chybná.
24	 MATTHESON, op. cit.
25	 D-SWl Mus.4721, č. 89–92.
26	 SCHIERSE, Bruno Bernhard. Das Breslauer Zeitungswesen vor 1742. Breslau: J. U. Kern, 1902.
27	 Časopis byl studován z mikrofilmů získaných zápůjčkou z Mikrofilmarchiv und Mediathek, Staats- und
Universitätbibliothek Bremen. Chybějící ročníky, které byly ztraceny již v Borcherdtově době, se nepodařilo
najít. Oproti exemplářům uváděným Schiersem byly nově zjištěny pouze nekompletní ročníky 1731–1735
a 1738–1740 ve Vědecké knihovně v Olomouci (sign. 27.004, 27.006).
28	 „Signore Dreyer, ein florentinischer Deutscher und Altcastrate, kam an des abgegangenen Vida Stelle“.
MATTHESON, op. cit., s. 375. Paolo Vida byl falzetista, který krátce předtím odešel společně s Marií Giusti
do Prahy.
29	 Jeho jméno je uvedeno v těchto libretech (v chronologickém pořadí): 1727 – Ariodante (Ariodante), Atalo
(Atalo), 1728 – Griselda (Gualtiero), Antigona vendicata (Osmene), 1729 – La fede tradita e vendicata (Ricimero),
163
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
mení o Dreyerově příjezdu se v Schlesischer Nouvellen-Courier objevuje dne 2. května;30
již
6. května poprvé vystoupil v divadle, ačkoli byl kvůli dlouhé cestě mírně hlasově indispo-
nován.31
Vzhledem k tomu, že opera Il finto Policare měla premiéru již 25. dubna,32
není
jasné, zda zůstala Dreyerova role do té doby neobsazena, či ji zpíval někdo jiný (libreto
neuvádí jména sólistů).
V obsáhlejších anoncích, které zpravidla provázely uvedení nového titulu, nacházíme
často zajímavé postřehy, ilustrující autentické náhledy na soudobou operní tvorbu.
U opery Alba Cornelia Francesca Bartolomea Contiho je vyzdvihováno ústrojné začlenění
komických scén,33
pozoruhodná je charakteristika Bioniho Artabana s áriemi „na způsob
menuetů“.34
V pozvánce na operu barona d’Astorgy Dafni jsou vyzdvihovány italské buffo
scény a árie v němčině, kterým bude moci každý rozumět.35
Z hlediska dobové provozovací praxe jsou velmi zajímavé poměrně četné zprávy týkající
se árií nově vložených do té které opery v průběhu repríz. Z formulací jednoznačně
vyplývá, že cizí hudba nebyla vnímána jako kontaminace stávajícího operního díla, nýbrž
jako jeho obohacení či vylepšení a jako prostředek k přitáhnutí ochabujícího zájmu pu-
blika.36
Vysloveně pozitivně je hodnocena například opera La costanza di Griselda, která
Engelberta (Lodovico), Teseo in Creta (Teseo), 1730 – Andromaca (Pirro), Ercole su’l Termodonte (Ercole). Libreta
z roku 1726 neuvádějí jména sólistů.
30	 „NB. Allen Liebhaber-und Liebhaberin der Musiqve wird günstig zu wissen gethan, daß man, ohnerachtet
einer so wenigen Besuchung, sich doch dahin befleisse, allhier etwas zu produciren, so in gantz Teutschland
gewiß nicht zu finden ist, unter denen neu aus Italien verschriebenen, und zu dieser noch zu der Compagnie
trettenden Virtuosen und Virtuosin ist würcklich der Gioanni Treiro ein Castrat, und Contre-Alt angekommen:
gleich wie nun solcher auf den berühmtesten Wällschen Theatris grosse Approbation gefunden, und auf
denen principalesten gefunden, also ist auch kein Zweifel, daß Er allhier dem gantzen Werck ein grosses Lustre
geben werde; Bey der ersten zu haltenden Opera wird Er sich hören lassen; mithin verstehet man sich einer
geneigten und gnädigen Besuchung.“ Schlesischer Nouvellen-Courier, 1726, č. 70, 2. 5. 1726.
31	 „NB: Allen Liebhabern und Liebhaberinnen der Musique wird gehorsamst zu wissen gethan, daß der
Castrat, der neue Virtuoso sich heut, als den 6ten hujus. wird hören lassen, wobey man hoffet, ein jedweder
werde von seiner Kunst (obwohln er wegen der großgemachten Reise etwas heiser,) ein güttiges Contento
schöpffen können, zumahlen ein Contre-Alto allhier noch nicht gehöret worden.“ Schlesischer Nouvellen-Courier,
1726, č. 71, 6. 5. 1726.
32	 Schlesischer Nouvellen-Courier, 1726, č. 65, 25. 4. 1726.
33	 „Diese Opera ist voller schönen u. tugendhafften Sentiments, die Music eines von denen vollkommensten
Wercken, so noch nicht gehört worden; Ein Kenner der Music wird wissen, daß nicht leicht ein Compositore,
so die Stärcke und den Genie in dem Patetischen hat, in dem Lustigen anmuthig spiele, darum werden auch
meistentheils die Intramezzi von andern Federn gesuchet, als die Opera ist; Allhier aber wird gefunden, daß
das Seriose mit dem Lächerlichen vermenget, ohne daß es denen beweglichen Begebenheiten der Historie
und der Vorstellung der schönen Caracteren dieser Opera den geringsten Tort thun, so gewiß was besonderes
ist, indeme der Autor dieser Musiqve in beyden gewiesen, daß Er ein grosser Meister sey […]“, Schlesischer
Nouvellen-Courier, 1726, č. 29, 21. 2. 1726.
34	 „Die gantze Vorstellung ist kurtz, und voller lustigen Arien, die in den Gout der Menueten lauffen […]“,
Schlesischer Nouvellen-Courier, 1728, č. 7, 12. 1. 1728.
35	 „Die Composition der Musiqve ist von dem berühmten Cavallier Baron d’Astorga, ein Autor, von deme
allhier in denen vorgewesenen Repraesentationen noch nichts gehöret worden: man flattiret sich gäntzlich,
daß dieses Stück Approbation finden dürfte, zumahlen solches auch mit was lächerlichen und auf Wällisch,
mit der parte buffa untermischet ist, deme noch beytritt, daß auch etliche Arien werden teutsch gesungen werden,
damit Jedermann etwas davon verstehen könne.“ Schlesischer Nouvellen-Courier, 1726, č. 147, 16. 9. 1726.
36	 „Es wird allen Liebhabern und Liebhaberin der Music gehorsamst zu wissen gethan, welcher gestalten
164
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
byla jako pasticcio koncipována od samého začátku: jako kuriozita je vyzdvihováno zejména
to, že jména „italských mistrů“ jsou v libretu vytištěna u každé árie zvlášť.37
Ve světle
těchto zpráv je patrné, že moderní estetický názor na pasticcio jako podřadný operní
žánr 18. století se zcela rozchází s dobovým pohledem, kdy bylo pasticcio chápáno jako
rovnocenný protějšek nově zkomponovaného díla. V podmínkách zaalpského operního
provozu navíc bylo zapojení hudby „prověřené“ z jiných míst považováno za známku
kvality a záruku úspěchu.
Představené typy pramenů – libreta, partitury a dobový tisk – samozřejmě nepokrývají
základnu pro výzkum opery ve Vratislavi v celé její šíři. Další zdroje informací bude nutno
hledat v archivních materiálech, přičemž u mnohých, jako např. Borcherdtem zmiňovaných
vratislavských městských akt a stavebních účtů, je nutno nejprve ověřit jejich současné
uložení (či existenci). Velké naděje vzbuzují také dobové ego-dokumenty v čele s dosud jen
částečně zpracovaným deníkem zemského hejtmana Otto Václava Nostice z let 1727–1729.38
Vratislavská operní stagiona 1725–1734 sice na první pohled působí jako epizoda bez
hlubšího dopadu na místní hudební život, avšak pokud ji vnímáme v širším historickém
i lokálním kontextu, není možné jí upřít její nezastupitelnou roli v pronikání italské opery
za Alpy ve 20. letech 18. století. Vedle skutečnosti, že se de facto jedná o hudební kulturu
českých zemí, je možno zájem o tuto tematiku podpořit také dosud zjištěnými konkrétními
personálními i repertoárovými průniky s hudebním děním na území dnešní České
republiky. Dá se také předpokládat, že víceméně kontinuální desetiletá tradice veřejně
přístupných operních představení připravila půdu pro recepci tohoto žánru v okruhu slezských
zámeckých kapel ve 2. polovině 18. století. V tomto ohledu má dosud česká hudební
historiografie co dohánět; zdá se však, že na nedostatek materiálu si stěžovat nemůže.
man in der noch fortwehrenden Opera die Menge neue Arien von denen zwey Hn. Hn. Compositoren hat
componiren, und einmengen lassen, die das Werck desto vollkommener machen werden: gleich wie nun die
Diversität, und Abwechselungen in der Musiqve das Angenehmste zu senn scheinet, also versiehet man sich
einer zahlreichen Besuchung, die man besonder zu contentiren verhoffet“ (o opeře Dafni). Schlesischer Nouvellen-Courier,
1726, č. 153, 26. 9. 1726. „Es wird allen gnädig. und geneigten Liebhabern und Liebhaberinnen der
Music wissend gemacht, daß bey fortwehrendem Wollmarck die schöne Opera mit besonderer Veränderung
der Arien alle Tag die Wochen durch praesentiret wird“ (o opeře Filindo). Schlesischer Nouvellen-Courier, 1728,
č. 77, 13. 5. 1728. „Es wird allen gnädigen Liebhabern und Liebhaberinnen der Music wird gnädigst zu wissen
gethan, daß an heuth wieder Veränderungen in denen Arien werden zu hören seyn, um das Publicum mit der
Diversitaet zu bedienen“ (o opeře Antigona vendicata). Schlesischer Nouvellen-Courier, 1728, č. 165, 14. 10. 1728.
37	 „[…] diese Opera hat aber eine Besonderheit in sich, welche alhier noch niemalen gesehen worden, massen
solche nicht von einem Capell-Meister in die Music gesetzet worden, wie es ordinari geschiehet, und wie
man alle vorherige Operen alhier produciret hat, sondern die Impressarii sind auf die Gedancken gefallen,
die schönste Arien von denen grösten, und renomirtesten Männern von gantz Italien sich überschicken zu
lassen, diese zusammen zu tragen, als dann die besten, und so am meisten à propos kommen, zu wehlen, und
in dieser Opera zu setzen, also zwar, daß eine jede Aria schier von einem andern Meister gemachet worden;
mithin die Differenz von Gusto, und die Stärcke so verschiedenen Compositionen nothwendiger Weise eine
besondere Gefälligkeit erwecken solte, zumahlen in denen Operen-Bücheln die Authores von denen Arien
jederzeit vermercket seyn, einfolglich ein solches Werck die Curiosität der allhiesigen Stadt würckl. verdienet
[…]“, Schlesischer Nouvellen-Courier, 1728, č. 98, 17. 6. 1728.
38	 Archiwum państwowe we Wrocławiu, Zbiór rękopisów archiwalnych, Hs. 573. Srovnej GEBAUER, Curt.
Schlesischer Adel im Spätbarock. Nach Tagebüchern des Grafen Otto Wenzel von Nostitz, Landeshauptmann
von Breslau. In Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens, 1934, roč. 68, s. 133–167. Za upozornění na tento
pramen děkuji Vladimíru Maňasovi.
165
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Tabulka
Tabulka udává v chronologickém pořadí všechny opery, které byly provedeny ve Vratislavi
v letech 1725–1734. Informace o názvu, dataci provedení a skladateli jsou uvedeny
jednak podle soupisu uvedeného v Matthesonově Grundlage einer Ehrenpforte (M), jednak
na základě identifikovaných libret (L: libreto, i: italská verze, n: německá verze). Jednotlivé
exempláře libret jsou odděleny středníkem, pro knihovny jsou použity zkratky dle
katalogu RISM.
Název Datace Skladatel Libreto / Partitura
1 Orlando furioso (M) 1725, Letnice (M) Bioni (M)
2 La costanza combattuta in
amore (M, Li), Die in der Liebe
angefochtene Beständigkeit
(Ln)
1725, léto (M) (L
pouze rok)
Porta (M) PL-Wn BN.XVIII.2.6288
(S.2.3453)
3 Astarto (M) 1725, podzim (M) Treu (M)
4 Trionfo dell’amore [e]
dell’amicizia (M)
1725, zima (M) Conti (M)
5 Cajo Martio Coriolano (M) 1726,karneval (M) Treu (M)
6 Alba Cornelia (L) (M: Comelia) 1726, karneval (Ln) Conti (M, L) I-Rsc Carv.407; US-Wc
ML48 [S2203]
7 Il finto Policare (M), Die
verstellte Policare (Ln)
1726, duben (M, L) Conti (M, L) I-Rsc Carv.6673; US-Wc
ML48 [S2201]
8 Armida abandonata (M) 1726, květen (M) Bioni (M)
9 Armida al campo (M, Li), Die
schöne Zauberin Armida (Ln)
1726, červen (M, L) Bioni (M, L) I-Mb Racc.dram.5374
10 Il Dafni (M) 1726, září (M) d’Astorga (M)
11 Ulisse e Telemaco (M), Vlisse
(Li), Vlisses (Ln)
1726, říjen (M, L) Treu (M,L) D-Mth 001/8 R 00404; USWc
ML48 [S10444]
12 Didone (M), Dido (Ln) 1726, listopad
(M, L)
Albinoni (M, L) US-Wc ML48 [S90]
13 Endimione (M), Endimion (Ln) 1727, karneval
(M, L)
Bioni (M, L) PL-WRu Yv 983/2
(inv.č.84835); US-Wc ML48
[S1043]
14 Don Chisciotte (M), Don
Quixote in dem schwartzen
Gebürg (Ln)
1727, kaneval
(Ln) (M neuvádí
období)
Treu (M, L) PL-WRu 440165; PL-WRu
Yv 983/1 (inv.č.84835)
15 Lucio Vero (M), Lucius Verus
(Ln)
1727, květen (M),
duben (L)
Bioni (M, L) PL-WRu Yv 983/5
(inv.č.84835)
16 Ariodante (M, Ln) 1727 (M neuvádí
období)
pasticcio, árie:
Bioni, Dreyer,
Orlandi [=
Orlandini],
Vivaldi (M)
PL-WRu Yv 983/6
(inv.č.84835)
17 Attalo ed Arsinoe (M), Die
unter dem Vertrug verdeckte
Wahrheit oder Attalus und
Arsinoe (Ln)
1727, listopad
(M, L)
Bioni (M, L) PL-WRu Yv 983/3,4
(inv.č.84835)
18 Artabano (M) 1728, karneval (M) Bioni (M)
19 Filindo (M) 1728, jaro (M) Bioni (M)
166
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Název Datace Skladatel Libreto / Partitura
20 Griselda (M), La costanza di
Griselda (Li), Die beständige
Griselda (Ln)
1728, léto (M) Pasticcio,
árie: Bioni,
Boniventi,
Caldara,
Capelli,
Gasparini,
Giacomelli,
Händel,
Orlandini
Porpora, Porta,
Sarro, Verocai,
Vinci, Vivaldi,
recitativy a
intermezzo
Bioni (M,
L) [jména
skladatelů
vytištěna
v libretu u
každé árie]
D-Btheob bez sign.
21 Antigona vendicata (Li) (M:
Antigone), Die gerochene
Antigona (Ln)
1728, říjen (M, L) Orlandini (M,
L)
CZ-Bm B373
22 Merope (M) (M neuvádí) Pasticcio,
árie: Alberti,
Bioni, Caldara,
Dreyer,
Finazzi, Lotti,
Meneghetti,
Porta, Vinci,
Vivaldi,
recitativy Bioni
23 La fede tradita e vendicata
(M), Die hintergangene und
gerochene Treu (Ln)
1729, karneval
(M, L)
Bioni (M, L) PL-WRu Yv 984/1
(inv.č.84836)
24 Constantino il grande (M) 1729, květen (M) „hudba od
nejlepších
italských
mistrů“ (M)
25 Engelberta (M), L’innocenza
riconosciuta in Engelberta (Li),
Die erkandte Unschuld in der
Engelberta (Ln)
1729, léto (M, L) Bioni PL-WRu Yv 984/2
(inv.č.84836)
26 Teseo in Creta (M), Theseus in
Creta (Ln)
1729, podzim (M,L) „hudba od
různých
skladatelů“ (M)
PL-WRu Yv 984/3
(inv.č.84836)
27 [Andromaca] (M: Andromaco),
Andromache (Ln)
1730, karneval
(M, L)
Bioni (M, L) I-Vgc Rolandi Mus 2B
rac; PL-WRu Yv 984/4
(inv.č.84836)
28 Ercole su’l Termodonte (M,
Li), Hercules auf dem Fluße
Termodon (Ln)
1730, jaro (M, L) Bioni (M,L) I-Mb Racc.dram.5549; PLWRu
Yv 984/5 (inv.č.84836)
167
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Název Datace Skladatel Libreto / Partitura
29 Giuditta (M) 1730, léto (M) „árie od
italských
mistrů“ (M)
30 Lucio Papirio (M, Li), Lucius
Papirius (Ln)
1731/32, zima
(M, L)
Bioni (M, L) I-Mb Racc.dram.5358/002;
PL-WRu Yv 985/2
(inv.č.84837); US-Wc ML48
[S1044]
31 Siroe, rè di Persia (M, Li),
Siroe, König in Persien (Ln)
1732, karneval (L) Bioni (M, L) I-Mb Racc.dram.5603; PLWRu
443795; PL-WRu Yv
985/3 (inv.č.84837)
32 Silvia (M, Li) 1732, karneval (L) Bioni (M) (L
neuvádí)
I-Mb Racc.dram.4547
33 La verità conosciuta (L) (M:
sconosciuta), Die erkannte
Wahrheit (Ln)
1732, jaro (M, L) Bioni (M, L) PL-WRu 445384; PL-WRu
Yv 985/4 (inv.č.84837)
34 Il Demetrio (M,Li), Demetrius
(Ln)
1732, léto (M),
červen (L)
„árie nejlepších
mistrů“ (M),
Bioni (L)
I-Mb Racc.dram.5385; PLWRu
Yv 986/1 (inv.č.84838)
35 Issipile (M, Ln) 1732, podzim,
k biskupské volbě
(M, L)
Bioni (L) I-Mb Racc.dram.5675/002
36 Allessandro severo (M) 1733, léto (M) Bioni (M)
37 Artaserse (Li) (M: Artasserse),
Artaxerxes (Ln)
1733, léto (M),
červen (L)
„od různých
mistrů“ (M)
I-Rsc Carv.1300; PL-WRu Yv
986/2 (inv.č.84838)
38 L’odio placato (M), Die
ausgesöhnte Verbitterung
(Ln)
1733, léto (M),
září (L)
Bioni (M, L) PL-WRu Yv 986/3
(inv.č.84838)
39 Aglatida (M) 1733, zima (M) „neznámý,
ale dobrý
skladatel“ (M)
40 Alessandro nell’Indie (M) 1734, karneval (M) Bioni (M)
41 Orlando furioso (M) (M neuvádí) Bioni (M)
168
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Zkratky knihoven
A-Wgm	 Wien, Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde
CZ-Bm	 Brno, Moravské zemské muzeum, Oddělení dějin hudby
CZ-Pnm	 Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby
CZ-OLu	 Olomouc, Vědecká knihovna
D-B	 Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, Musikabteilung
D-Btheob	 Berlin, soukromá sbírka Rainera Theobalda (není evidována v RISM)
D-Mth	 München, Theatermuseum, Bibliothek
D-SWl	 Schwerin, Landesbibliothek Mecklenburg-Vorpommern Günther Uecker,
Musikaliensammlung
GB-Lbl	 London, The British Library
I-Bc	 Bologna, Museo internazionale e biblioteca della musica
I-Mb	 Milano, Biblioteca Nazionale Braidense
I-Rsc	 Roma, Biblioteca del Conservatorio di Musica Santa Cecilia
I-Vgc	 Venezia, Biblioteca della Fondazione Giorgio Cini
PL-KÓ	 Kórnik, Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk
PL-Wn	 Warszawa, Biblioteka Narodowa
PL-WRu 	 Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka
US-SFsc	 San Francisco State University, Col. Frank V. de Bellis Collection
US-Wc 	 Washington, D.C., The Library of Congress
Bibliography
Sources
I-Mb, Racc.dramm.2247. Giovanni Porta: La costanza combattuta in amore (Verona 1723), libreto.
I-Mb, Racc.dramm.2267. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona (Benátky 1718), libreto.
I-Mb, Racc.dramm.1839. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona (Benátky 1721), libreto.
I-Mb, Racc.dramm.0814. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona (Benátky 1724), libreto.
I-Bc, Lo.3570. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona (Pesaro 1723), libreto.
I-Bc, Lo.3572. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona (Torino 1727), libreto.
I-Bc, Lo.3593. Giuseppe Maria Orlandini: La fedeltà coronata (Bologna 1727), libreto.
CZ-Pnm, XLI D 1. Anonym [Giuseppe Maria Orlandini – Giovanni Dreyer – Filippo Finazzi]: Antigona
(Wrocław 1728), partitura.
US-SFsc, *M2.5 v. 66. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona (Benátky 1718), partitura.
GB-Lbl, Add. 16066. Giuseppe Maria Orlandini: Antigona [La fedeltà coronata] (Bologna 1727),
partitura.
A-Wgm, IV 27740 (Q 1214). Antonio Bioni: Issipile (Wrocław 1732), partitura.
PL-KÓ, BK 1669. Antonio Bioni: Andromaca (Wrocław 1730), partitura.
D-B, Mus.ms.autogr. Agricola, J. F. 1, č. 10 a 11. Daniel Gottlieb Treu: Amor schau! dich zu verwunden,
Was soll ich thun? bekennen oder schweigen (árie z opery Endimione, Wrocław 1727).
D-SWl, Mus.4721. Antonio Bioni: Dice Tirsi ch’io son bella, In questo seno io provo, Compatisco quegli
169
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
amanti, Usignolo che in vale ombroso (árie z opery Endimione, Wrocław 1727).
PL-WRu, 446736/XI – XVI. Schlesischer Nouvellen-Courier (1726, 1728, 1730–1733, nekompletní),
nedochováno, Mikrofilmarchiv und Mediathek, Staats- und Universitätbibliothek Bremen, mi-
krofilm.
CZ-OLu, 27.004, 27.006. Schlesischer Nouvellen-Courier (1731–1735, 1738–1740, nekompletní).
Archiwum państwowe, Wrocław, Zbiór rękopisów archiwalnych, Hs. 573. Deníky Otto Václava Nos-
tice.
Literature
BORCHERDT, Hans Heinrich. Geschichte der italienischen Oper in Breslau. Zeitschrift des Vereins
für Geschichte Schlesiens. 1910, roč. 44, s. 18–51.
BRISTIGER, Michał a Reinhard STROHM. „Libertà, marito e trono fur miei beni...“: Die wiederentdeckte
Andromaca von Antonio Bioni (Breslau 1730). In DUBOWY, Norbert, Corina
HERR a Alina ŻÓRAWSKA-WITKOWSKA, ed. Italian Opera in Central Europe, 1614–1780. Volume
3: Opera Subjects and European Relationships. Berlin: BWV, 2007, s. 73–109.
FREEMAN, Daniel E. The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague. Studies in Czech
Music 2, Stuyvesant – New York: Pendragon Press, 1992.
GEBAUER, Curt. Schlesischer Adel im Spätbarock. Nach Tagebüchern des Grafen Otto Wenzel
von Nostitz, Landeshauptmann von Breslau. Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens, 1934,
roč. 68, s. 133–167.
HAVLÍČKOVÁ, Margita. Berufstheater in Brünn 1668–1733, Brno: MU, 2012.
HAVLÍČKOVÁ, Margita. Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733, Brno: JAMU,
2009.
JONÁŠOVÁ, Milada. I Denzio: tre generazioni di musicisti a Venezia e a Praga. Hudební věda. 2008,
roč. 45, č. 1–2, s. 57–114.
PEGAH, Rashid-Sasha. Antonio Bioni und seine „Cantate Musicali“ für Markgräfin Friderique Louise
von Brandenburg-Ansbach. Jahrbuch für fränkische Landesforschung, 2012, roč. 72, s. 185–197.
PERUTKOVÁ, Jana – SPÁČILOVÁ, Jana. Italská opera na Moravě – fenomén stále aktuální. Opus
musicum, 2005, roč. 37, č. 5, s. 50–53.
PERUTKOVÁ, Jana. Der glorreiche Nahmen Adami. Johann Adam Graf von Questenberg (1678–1752)
als Förderer der italienischen Oper in Mähren. Wien: Hollitzer, 2015.
PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích.
Praha: KLP, 2011.
PERUTKOVÁ, Jana. Výsledky projektu „Italská opera na Moravě v 1. polovině 18. století“ se zvláštním
zřetelem k nově identifikované sbírce partitur hraběte Johanna Adama Questenberga
(1678–1752). Miscellanea z výročních konferencí ČSHV. Praha: EÚ AV ČR, 2008, s. 126–134.
SARTORI, Claudio. I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800. Catalogo analitico con 16 indici.
Cuneo: Bertola e Locatelli, 1990–1994.
SEHNAL, Jiří. Počátky opery na Moravě. Současný stav vědomostí. In PETRŮ, Eduard, ed. O divadle
na Moravě. AUPO, Facultas philosophica, Supplementum 21. Praha: SPN, 1974, s. 55–77.
SCHIERSE, Bruno Bernhard. Das Breslauer Zeitungswesen vor 1742. Breslau: J. U. Kern, 1902.
SPÁČILOVÁ, Jana. Catalogue of the Italian Opera Libretti in Central Europe in the 1st Half of the 18th
Century, I: Moravia. Clavis monumentorum musicorum regni Bohemiae, series S, VIII. Praha:
KLP, v tisku.
170
Jana Spáčilová
Počátky opery ve Slezsku – současný stav pramenů
MusicologicaBrunensia51/2016/2
Verzeichnis aller welschen Opern, welche von 1725 bis 1734 auf dem breslauischen Schauplatz
vorgestellet worden sind. In MATTHESON, Johann. Grundlage einer Ehrenpforte, Hamburg,
1740, s. 374–378.
VEVERKOVÁ, Zuzana. Antonio Bioni – životní osudy a tvorba neznámého skladatele. Opus musicum,
2012, roč. 44, č. 3, s. 38–47.
VOLEK, Tomislav. Italská opera a další druhy zpívaného divadla. In ČERNÝ, František, ed. Divadlo
v Kotcích. Nejstarší pražské městské divadlo 1739–1783, Praha: Panorama, 1992, s. 43–56.
WĘGRZYN-KLISOWSKA, Walentyna. Barokowy teatr operowy we Wrocławiu 1725–1734. Wrocław:
PSPŚ, 2006.