v informačním vzdělávání Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. • • • •Vést ke znalostem základních pojmů a definic? •Vést k praktickým dovednostem? • „Máme za úkol vzdělávat jedince schopné pouze naučit se to, co již známe, a opakovat to, co již zjistily předchozí generace? … a nebo se jedná o formování ducha novátorského, tvořivého, který bude schopný vynalézat a tvořit od předškolního věku a po celý svůj život?“ (Jean Piaget, 1896-1980) • •Kostka o šesti stranách: •MOTIVACE •ZKUŠENOST •AKTIVITA •PLURALITA •KOOPERACE •REFLEXE •VNITŘNÍ a VNĚJŠÍ (Jak je to u vás?) • • •Vnitřní motivace, cíle a sebeřízení (autoregulace) •Učení není něco, co je na studentech prováděno, ale to, co studenti sami aktivně provádějí. • •Co ovlivňuje získání schopnosti sebeřízení (autoregulace): •Dovednost řídit vlastní motivaci •Dovednost řídit svou pozornost •Dovednost řídit své emoce •Dovednost zvládat neúspěchy • • •Vnitřní motivace, cíle a sebeřízení (autoregulace) •Učení není něco, co je na studentech prováděno, ale to, co studenti sami aktivně provádějí. • •Co ovlivňuje získání schopnosti sebeřízení (autoregulace): •Dovednost řídit vlastní motivaci •Dovednost řídit svou pozornost •Dovednost řídit své emoce •Dovednost zvládat neúspěchy • • • •v prezenční výuce v online výuce • • •„Učitel otevírá dveře, vejít musí student sám.“ (facilitátor) • •Konstruktivistické pojetí výuky: •Činnost lektora = vyučování se přesouvá k činnosti studenta = učení • •Význam a hodnota atmosféry respektu a otevřenosti • •Lektor má mnoho práv, ale … • • •John Dewey, Kurt Lewin (50. l. 20. st.) – pojetí zkušenostní učení •„Existuje těsný a nezbytný vztah mezi zkušeností z praktické činnosti a efektivním vzděláváním.“ •„Zkušenost se nezískává na základě jakékoli činnosti, ale jen té, v níž konáme něco nového a přitom navazujeme na to, co už známe.“ •Edgar Dale – tzv. kužel zkušenosti •David A. Kolb (80. l. 20. st.) – Kolbův cyklus učení • • • • • • • • •Východiskem bezprostřední zkušenost studenta se světem a sebou samým •Proces utváření znalostí = proces cyklický •Fáze učení zážitkem: zkušenost – reflexe – zobecnění – plánování (– nová zkušenost …) •Využití: •činnosti vedoucí k získání KOMPETENCÍ na úrovni dovedností (neformální vzdělávání, zážitková pedagogika pod.); •změna tzv. akčních teorií - přesvědčení jednotlivce či skupiny o nejefektivnějším postupu k řešení určitého úkolu • •Simulace v e-kurzu pro záchranáře •Zážitek: V simulaci (např. počítačovou hrou) se student jako záchranář ocitne v situaci, v níž se musí rozhodnout, jak se postarat o lidi, kteří mají při havárii úraz. Matně tuší, jaký mají problém – musí ho diagnostikovat a vyřešit. •2. Reflektivní pozorování: O akci student dostane zpětnou vazbu (zprostředkovaná informace o tom, jak na pacienta zapůsobil zvolený způsob pomoci a léčby). Klíčové momenty záchranářské akce si student může znovu přehrát. •3. Konceptualizace: Systém v e-kurzu propojí studenta s těmi částmi teorie, kterých se zážitek v simulaci týkal. •4. Implementace: Student se může rozhodnout některé části akce (např. masáž srdce) si natrénovat na interaktivním simulátoru, doplnit si znalosti teorie nebo si akci znovu přehrát. Pokud student vše zvládne, čeká ho další simulovaná akce. •Pojem PREKONCEPT – konstruktivistická pedagogika (Jean Piaget) •Zjednodušeně původní a spontánní představa žáka / učícího se o problematice (tématu) •V každém okamžiku má člověk ve vědomí celistvý obraz světa, hotovou strukturu – nová fakta do ní buď zapadají, nebo jsou s ní v rozporu a vyvolávají změnu neboli konstrukci nového poznání • •Práce s prekoncepty: •Vyjadřování prekonceptů •Blok proti prekonceptům • •„První cvičení začátečníků budiž konáno •na látce známé.“ •(Didactica magna, 1657) • • •Transmisivní • •Konstruktivistické • •Konektivistické •Metoda učení typická pro konstruktivistické paradigma • •1 Evokace •Žáci/učící se jedinci jsou vyzváni k zamyšlení nad tím, co už o dané tematice vědí nebo si myslí, že vědí, a co by se chtěli dozvědět •Ujasnění cíle výuky daného tématu •Formulace známého i neznámého •Fáze jistot, pochybností, hypotéz a otázek – fáze aktivace prekonceptů • •2 Uvědomění si (významu informací) •Žák/učící se jedinec získává nové poznatky procesem UČENÍ •Ověření původních prekonceptů •KLÍČOVÁ role učícího knihovníka/lektora •metody výuky, vzdělávací materiál, formy výuky, motivace • •3 Reflexe •Poznání, k němuž žák/učící se jedinec dospěl •Význam, který si uvědomil •INTERPRETACE významu, DISKUSE, OTÁZKY vyjasňující sporné body a souvislosti •Ohlédnutí se za dosavadním PROCESEM učení •Žák/učící se jedinec si uvědomí: •Jaké poznatky získal •Čemu porozuměl •Jaké postoje změnil •Individuální sebereflexe •Učící knihovník/lektor – vhodné otázky, zpětná vazba •jeden z nejdůležitějších didaktických principů e-learningu • •Těžiště práce v online kurzu: •Kratší textové opory •Aktivizující otázky •Multimediální komponenty •Výměna zkušeností v diskusních fórech •Plnění studijních aktivit •Testy •Kolaborativní činnost •Podpora lektora – lešení (postupná podpora) •Zájem o PROCES učení, o jeho dynamiku • •Pilíře postupné podpory: •Při práci se zdroji •Při přehodnocení původních poznatků a její úpravě nebo obohacení o nové poznatky •Při produkci nových poznatků a originálních tvůrčích aktivit • • •Co mají společné? •Čím se liší? •Klasifikace typů rolí: •Řídící •Pedagogická •Sociální •Technická • • •Viz materiály k prostudování • •Otázka: •Patří také PAMĚTNÍ UČENÍ do současného (informačního) vzdělávání? •Názor zdůvodněte patřičnými argumenty. •OTÁZKA = most mezi vyučováním a učením se • vytváří tzv. kognitivní konflikt (vyvedení z rovnováhy) • •Od znalosti k tvorbě • •Myšlení vyššího řádu: •Tvorba – Co si myslíte o…? Jak bychom mohli využít …k vytvoření nové…? •Syntéza – Jak bychom mohli přispět k…? Jak vyřešit…? Podle čeho posuzujete…? •Analýza – Jaké jsou části či znaky…? Jaké jsou důkazy pro…? • •Myšlení nižšího řádu: •Aplikace – Jaké jsou další příklady…? •Porozumění – Co znamená…? Vysvětlete… •Znalost – Kdo, Co? Kdy? Kde? Jak? • •Konstruktivismus a sociální dimenze učení •Které metody využít pro podporu kooperace v učení? •Otázka: Přináší kooperativní učení nějaká rizika? • •Kooperace v e-learningu •Posílení sociálního klimatu kurzu •Jakými formami to může tutor udělat? •Které zásady je třeba zachovávat? • • • •Učit Učit, jak se učit • •Otázka: •Jaké jsou typické metodické poznámky či reakce, kterými se lektoři snaží pomoci žákům/studujícím jedincům při učení dané látce? • •K zamyšlení: Málokterý učitel byl v dětství špatný žák může to mít vliv na metody a způsob, jakými tento lektor učí? •Autentické hodnocení (formativní) •Hodnocení přirozené, vyplývající z průběžného, přirozeného učebního procesu, hodnocení přirozené žákovy práce •Nevyužívá umělé úlohy prověřující výsledek •Zaměřené spíše na proces než výsledek • •Strategie hodnocení (učitel i žák) •Dotazování •Vstupní test •Myšlenková mapa •Sebereflektivní deník •Skupinová reflexe •Portfolio • •Errare humanum est. • • •Pojem zpětná vazba: •Informace o správnosti výsledku, průběhu, postupu učebního procesu, nikoli však posuzování kvalit žáka/učícího se jedince. • •Proč? •Jak? • •Zpětná vazba v prezenční výuce – v distanční výuce (shody a rozdíly). • •1. okamžitá, včasná a důkladná •2. průběžná formativní (diskuse) a souhrnná (úroveň, kvalita) •3. konstruktivní, motivující a věcná •4. konkrétní, objektivní a individuální •5. konzistentní • • •TIP: Jak se naučit poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu? •Např. psát hodnoticí recenze na absolvované online kurzy, vyměňovat si je s ostatními účastníky… • •HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. ISBN 80-869-1053-9. •PASCH, Marvin a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Vyd. 2. Praha: Portál, 2005, 416 s. ISBN 80-736-7054-2. •PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0367-4. •PRŮCHA, Jan. Výukové metody v pedagogice: úvod do studia oboru. 3., aktualiz. vyd. Praha: Portál, c2009, 271 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-807-3675-677. •ROHLÍKOVÁ, Lucie, Jana VEJVODOVÁ a ČERNÍK. Konstruktivismus v praxi vysokých škol: úvod do studia oboru. 1. vyd. V Plzni: Západočeská univerzita, 2011, 142 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-7043-983-8. •SITNÁ, Dagmar. Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Vyd. 2. Praha: Portál, 150 s. ISBN 978-802-6204-046. •ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 155 s. ISBN 978-802-4741-000. •