KNIHA 16.-18. STOLETÍ
Od 16. století má kniha strukturu,
kterou si udržela až do 19. století
• Titul ; frontispis ; signet ; legenda ; devíza ; malíř ; rytec ; impresum
• Číslo strany
• Signatura
• Záhlaví
• Iniciála
• Zrcadlo sazby
• Linka
• Norma
• Verzálka
• Vlys
• Záhlaví
• Maginálie
• Viněta
• Ozdobná linka
Tisk 16. století
• Čas knihy jako přepychového
předmětu skončil a z knihy se stal
užitkový předmět
• Čtení knih je základní kulturněspolečenskou
nezbytností
• V 16. století se zvyšuje nabídka knih
na trhu, ale i poptávka po knihách
=> fungující trh knih
• Renesanční kniha definitivně
opouští od nápodoby rukopisů
• Renesanci vděčí kniha za podobu a
úpravu
• Kniha již má strukturu, kterou si
udržela až do 19. století
• Kniha se stává všeobecně
rozšířené médium – stane
se zdrojem praktických
informací pro každodenní
život
• Knihy určeny nejen pro
učenou společnost, ale
rozšiřuje se čtenářský okruh
– měšťané
• Z Itálie se do Evropy rozšířila
móda klasické literatury,
tisknou se učebnice,
vědecká pojednání, teze,
praktické příručky,
kalendáře, atlasy,
kosmografie …
Výzdoba a úprava knih
16. století
Titulní list - jednoduchá úprava,
název doplněn impresem (nad
ním často viněta nebo signet).
orámování titulního listu –
poprvé Johann Schott ve
Štrasburku asi v letech 1510-
1511
Ilustrace v textu – dřevořezy,
mědirytiny (od 2. poloviny 16.
století, většinou přílohy)
Výzdoba – typografické ozdůbky,
viněty, vlysy, …
Mění se formáty knih, přibývají
tisková písma
Tiskařská centra a centra knižního obchodu
• Frankfurt nad Mohanem - tiskárna Sigmunda Feyerabenda (od 1562) ; knižní veletrhy (od 1473) –
nejstarší veletrh s celoevropským dopadem
• Lipsko - knižní veletrhy
• Augsburk - Hans Schönsperger, Sylvius Othmer, Heinrich Steiner
• Norimberk - působila zde dílna Kobergerova, Hieronymus Höltzel, Hans Stuchs, Wolfgang Huber,
Friedrich Peypus, Johann Petrejus, …
• Štrasburk - Johann Grüninger, Johann Schott ; většina tiskařů ze Štrasburku se specializovala na tisk
klasiků a spisy současných humanistů
• Wittemberg
• Erfurt - populárně medicínských a zdravovědných spisů
• Magdeburg
• Benátky - Aldus Manutius (Manuzio) - vydávání římských a italských autorů; Francesco Marcolini –
italské písemnictví: spisy Ariostovy, Petrarcovy, Boccacciův Dekameron
• Florencie – rodina Giunta, Lorenzo Torrentino – tiskl především současné italské autory
• Basilej - Johann Frobenius, Johann Amerbach, Johann Petri, Heinrich Petri
• Řím - Tiskárna papežská, kterou v roce 1626 založil papež Urban VIII. tiskárnu
• Vídeň
• Londýn
• Paříž - Geoffroy Tory (1485-1533), Robert Etienne (Robert Stephanus)
• Lyon - Sebastian Gryphius (1491-1556)
• Antverpy – v roce 1555 založil tiskárnu Christophe Plantin (1518-1589), Gerard Mercator (1512-1594)
• Amsterodam – Willem Janszon Blaeu (1571-1638) a jeho synů Jana a Cornelia Blaeu
• Leyden – Ludwig Elzevier (1540-1617)
• V 16. století vytvářela knižní produkce dostatečně
velkou nabídku k tomu, aby měl přístup ke knize
každý, kdo byl schopen číst. Almanachy, kalendáře,
laciná vydání lidových balad a humorných knížek našly
poměrně širokou čtenářskou základnu.
• Vlastnictví knih a schopnost je číst je ale až do 18.
století přísně sociálně hierarchizovaná, mimo jiné
proto, že v té době by peníze vydané za jeden výtisk
románu „mohly živit celou rodinu jeden až dva týdny“,
a zdaleka tudíž ještě nešlo o populární lidovou formu
čtení.
Tisk 17. století
• Tisk ovlivněn třicetiletou válkou
=> snížení populace, neutěšené
hospodářské i politické poměry –
zhoršila se kvalita papíru i barev
• Politická a církevní cenzura
• Výrazné změny nastávají
v organizaci výroby a distribuci
knih. Doba přeje velkým
nakladatelským podnikům
s rozsáhlou sítí agentů.
• Rozvíjí se mezinárodní trh
s knihami, dochází ke specializaci
a oddělení tiskárenské,
nakladatelské a knihkupecké
činnosti.
• Výsadní postavení v knihtisku –
Nizozemí
Výzdoba a úprava knih
17. století
• Titulní listy tištěné v borduře
• Objevuje se frontispis
• Ilustrace v textu – dřevořezy,
mědirytiny
• Výzdoba – vlysy, viněty,
typografické ozdůbky
• Knižní úprava těžila z minulého
období, ale byla podřízena
baroknímu vkusu.
• Rozštěpení typografie na „vyšší“ a
„nižší“.
• Vzrostla utilitární role tiskového
písma, zejména vyznačovacích
majuskulí. Písmo bylo při sazbě
typografických titulních stran,
dedikací či hojně užívaných
chronogramů prezentováno všemi
dosažitelnými stupni a písmovými
řezy..
• Žánrová různorodost od
náboženských a vědeckých
knih až po knížky lidového
čtení, kalendáře, kramářské
písně, …
• V 17. století se objevuje nový
produkt – periodický tisk =
noviny.
• V tiscích používán lept a
mezzotinta.
• Rozdíly mezi sazbou a
úpravou tisků určených pro
vzdělané obecenstvo a pro
lidové publikum (viz
jarmareční a pouťové
sešitky, kramářské písně)
Prestižní záležitostí se stávají knihovny – vznikají
interiérové knihovny
Tiskárna 17. a 18. století
• Organizace tiskárny zůstává až do konce 18.
století téměř stejná jako na počátku 16.
století
• Knihtisk => kolektivní práce (písmolijec,
sazeč, tiskař, korektor, nakladatel + řada
pomocníků). Z tiskařské profese se vydělilo
písmolijectví a sazečský materiál získal zbožní
charakter.
• Od 16. století platilo, že vznik tiskárny
zakládalo privilegium panovníka, od 18.
století koncese udělovaná nejvyšším státním
orgánem (gubernium)
• Knihtiskaři nepřijali cechovní zřízení, spíše se
např. sdružovali u univerzit.
• Kamenné tiskárny
• Mobilní tiskárny (nejnutnější zařízení
převážené na formanském voze => transport
knihy za zákazníkem, tiskárny v místě
vojenského ležení, v místě pobytu panovníka)
Tisk 18. století
• 18. století a první polovina 19.
století je dobou čtenářů.
• Literatura určuje společenský
život, orientovat se v soudobém
literárním světě se stává
společenskou nezbytností.
• povinná školní docházka =>
gramotnost => rozšíření čtenářské
obce
• Umělecky nejcennější knihy
v barokní době vycházely ve
Francii a v Nizozemí
Výzdoba a úprava knih
18. století
• Titulní list velmi obsáhlý, tištěný
červeně a černě - Barokní titulní list
je mnohomluvný, někdy mu nestačí
jedna strana. Na titulní straně se
zpravidla kombinují různé druhy a
velikosti písma, z písma se sestavují
obrazce, do textu titulu se vkládají
chronogramy, které nahrazují
datování děl.
• Frontispis - Frontispis a ilustrace
jsou v barokní knize vesměs
mědirytové
• Výzdoba – vlysy, viněty, typografické
ozdůbky
• Ilustrace – mědirytina, dřevořezy v
textu (v baroku převažují
neilustrované knihy)
• Přílohy – obrazové, tabulky,
genealogické tabulky, …
Frontispis a titulní list knihy 18. století
• Ve 2. polovině 18. století
nastává odklon od pestré
rokokové rozmanitosti =>
klasicismus.
• Kniha působí
typografickými
hodnotami – dokonalými
tvary písma a jeho
symetrickou úpravou,
ilustrace a výzdoba jsou
postupně zatlačeny.
Tiskařská centra - Německo
• Lipsko
• V Lipsku měl tisk podporu saských panovníků, Lipsko získalo privilegium na knižní
veletrh, které tu úspěšně zakotvily.
• Johann Gottlob Immanuel Breitkopf (1719-1794) – vyniká, zdokonalil otcovu dílnu,
zjednodušil a zlepšil tisk not, pokoušel se o zdokonalení mědirytu a tisku z desek
• Johann Friedrich Gleditsch (1653-1716) – založil 1693 nakladatelskou firmu, která
se dlouho držela pod jeho jménem. Teprve roku 1831 koupil F. A. Brockhaus, co
zbylo u dědiců z Gleditschova nákladu.
• Moritz Georg Weidmann – tiskárna založená 1682. Weidmann získal v Lipsku
významné postavení a podařilo se mu přetáhnout holandské knihkupce
z Frankfurtu do Lipska, čímž zajistil Lipsku primát před Frankfurtem. Spolumajitel
Weidmannovy firmy Philipp Erasmus Reich zrušil ve Frankfurtu pobočku a přiměl
k tomu i další lipské vydavatele, což dovršilo vítězství Lipska.
• Georg Joachim Göschen (1725-1828) – vydal Goethova (v roce 1786 vydal
Goethovy sebrané spisy), Schillerova, Wielandova a Klopstockova díla.
•
• Berlín
• Georg Jacob Decker st. – pocházel z basilejské tiskařské rodiny. Roku 1755 vyženil
v Berlíně tiskárnu Jeana Grynaea. Později se stal dvorním tiskařem, připojil ke své
dílně i slévárnu písma
• Christian Friedrich Voos
Tiskařská centra - Rakousko
• Vídeň
• Cosmoverius – jako univerzitní tiskař dostal 1649 privilegium dvorního tiskaře.
Tiskl v letech 1640-1679 díla latinská, německá a italská.
• Johannes van Ghelen (1645-1721)
• Leopold Johann Kalivoda (1705-1781) vydal v letech 1770-1776 velké třídílné
přírodovědné dílo Hortus botanicus Vindobonensis, jehož autorem byl botanik
Nicolaus Joseph von Jacquin. Kniha je doprovázena 300 kolorovanými mědiryty.
• Johann Thomas von Trattner (1717-1789) V roce 1751 se stal dvorním
knihtiskařem
• Joseph Lorenz Kurzbeck – s oblibou se věnoval tisku cizojazyčných knih, dostal za
to šlechtický predikát a roku 1775 jeho dílna od Josefa II. titul privilegované
ilyrsko-orientální dvorní tiskárny.
• Artaria – nakladatelství a knihkupectví založené 1765 v Mohuči, mezi 1766-1931
sídlící ve Vídni. Firmu založil Carlo Artaria (1747-1808) se svými synovci.
Tiskařská centra - Francie
• Pierre Simon Fournier – vydal základní dílo Manuel de
Typographie ve dvou svazcích v letech 1764-1766
• Didotové – sdružující postupně aktivity písmařské, tiskařské,
rytecké,nakladatelské i knihkupecké. Zkvalitnění
typografické produkce
• Tiskárna založená 1713 Françoisem Didotem (1689–1757)
přetrvává s názvem „Firmin Didot“ v Paříži dodnes. Mladším
synem zakladatele dynastie byl Pierre François Didot
(1732–1793). Proslul kupříkladu vypracováním „code des
corrections typographiques“, který se při korekturách užívá
vlastně dodnes. François Ambroise Didot (1730–1804),
starší syn Françoise Didota a zakladatel významnější rodové
větve označované dodatkem l’Aîne, převzal po otcově smrti
1757 tiskárnu. Roku 1783 založil první rodinnou písmolijnu.
Tisk 19. století
• Zjednodušení tisku
• Knihy se stávají užitkové,
pořizované bez většího
vkusu
• Rozšíření čtenářské základny
• Vydávání beletrií, příběhů
na pokračování, románová
literatura
• Několikrát denně vydávané
noviny
Výzdoba a úprava knih
19. století
• Celkový úpadek knižní
výzdoby, knižní kultury
• Hledání nových stylů –
autorské knihy, bibliofilie
• Výzdoba – v textu je
minimální
• Použití nových technik –
litografie, ocelorytina
Bible a teologické spisy
Atlasy a kosmografie
• ATLASY – sbírka zeměpisných map. Jméno tomuto
druhu knihy dal Gerhard Mercator, po jehož smrti 1595
vyšla v Duisburku jeho kniha, nazvaná Atlas, na jejímž
titulním listu byl zobrazen libyjský král
• KOSMOGRAFIE – kniha popisující vznik a vývoj světa
z hlediska geografie a astronomie, ve středověku
označení popisného zeměpisu a hvězdářství.
• Roku 1544 vydal Kosmografii Sebastian Münster (1489-
1552)
• TOPOGRAFIE – místopis, popis jednoho nebo několika
míst s obšírným slovním popisem
Mapy
• Mědirytinu do map zavedl Gerard Mercator
(1512-1594) v Amsterodamu, který byl
koncem 16. a počátkem 17. století střediskem
kartografie Evropy. Z roku 1537 pochází
Mercatorova mědirytinová mapa Svaté země.
Zamýšlel vydat kosmografii, publikoval Nova et
aucta orbis terrae, v němž završil objev
kuželovité projekce map, dodnes používané
pro navigační účely.
• Do poloviny 16. století kolébkou kartografie Itálie: Giovanni Andrea
Valvasori
• Od 16. století nizozemská kartografie: Jodocus Hondius, Abraham Ortelius,
Jansson, Willem Janszoon Bleau, Covens-Mortier, Frederik de Wit, Pieter
Schenk, …
• KOSMOGRAFIE – kniha popisující vznik a vývoj světa z hlediska geografie a
astronomie, ve středověku označení popisného zeměpisu a hvězdářství.
Roku 1544 vydal Kosmografii Sebastian Münster (1489-1552), stala se
nejpřekládanšjší přírodovědnou publikací.
• Matthäus Merian (1593-1650) Theatrum Europaeum (Frankfurt 1635-
1738), Topographia (1642-1688) – s popisem států, spolupráce Martin
Zeiller
• 17. století francouzské rodinné firmy působící v Paříži: Jaillot, Sanson,
Delisle
• Anglie – Herman Moll
• 18. století Německo – Johann Baptista Homann a dědici, Georg Braun,
Franz Hogenberg, Georg Matthäus Seutter, Tobias Konrad Lotter, Gabriel
Bodenehr ; Georg Matthäus Vischer
• Vídeň – Tranquillo Mollo, Franz Johann Josef Reilly, Franz Anton Schrämbl,
…
Akademické spisy - Disertace
• Vědecké pojednání vydané za účelem
dosažení akademické doktorské hodnosti
nebo k získání absolutoria na církevních
učilištích benediktinů, cisterciáků,
premonstrátů apod.
• Obhajoba se konala veřejně v latinském
jazyce.
• Od 80. let 16. stol až do 2. poloviny 19.
století byly teze šířeny formou brožovaných
příležitostných tisků. Protože obhajoby
mívaly hromadný charakter, byly teze
tištěny dohromady – shodná úprava, někdy
se jen vyměnil odstavec se jménem
uchazeče.
• Mezi 1. třetinou 17. století a 2. polovinou
18. století byly teze disertací publikovány
také v podobě uměleckého grafického listu.
Někdy si movitější uchazeči nechávali
vytisknout svoji tezi v nákladnějším
provedení
Encyklopedie
ÚŘEDNÍ TISKOPISY, DEKRETY
Knihy obsahující rozhodnutí, úřední opatření,
nařízení, snesení sněmů apod.
Kalendáře
• První tištěné kalendáře byly nástěnné.
• Kalendáře se někdy připojovaly
k bohoslužebným knihám. Pravidla o
pouštění krve během 16. století
z kalendářů vymizela.
• Kalendář býval sestaven na rok, někdy
prokládán volnými listy k zápiskům.
• Kalendáře se od počátku 17. století
prodávaly na jarmarcích a trzích.
• První kalendáře byly pro přehlednost
tištěny dvoubarevně, mívaly na okraji
ozdobné linky nebo v čele dřevořez
Krista s novoročním blahopřáním. Od
konce 18. století obsahují kalendáře i
část poučnou a zábavnou.
Knížky lidové zbožnosti
• Martin z Kochemu (1634-
1712)
• Dílo: Nebeklíč, Velká štěpná
zahrádka, Malá štěpná
zahrádka.
Kramářské písně
• Fenomén z pomezí lidové slovesnosti a umělého písemnictví rozvíjející se během 17.-19.
století
• Masové rozšíření závislé zcela na knihtisku. Lidové, náboženské, duchovní (čerpají z legend,
knížek lidového čtení, kancionálové písně), morální, informativní, … písně. Reakce na aktuální
téma, forma zpráv, komentování událostí (požár, válka, povodeň, politické události, zločiny,
vraždy, popravy, robota, pamflety …). Zpívané na známou melodii
• Kramářské písně odpovídaly způsobu vnímání i úrovni vzdělání širokých lidových vrstev, které
byly jejich hlavními konzumenty.
• Přinášely nové informace, ovlivňovaly veřejné mínění, názory a představu lidí o světě.
• Kramářské písně od 40. let 17. století do konce 19. století vydávalo v českém prostředí více
než 200 tiskáren s předpokládaným nákladem až 1000 kusů u jednoho titulu. Rychlá výroba,
nízká cena => nízká úroveň tisku => Výzdoba: titulní strana s vinětou či dřevořezem, který byl
narativní a spíše reklamní než ilustrační (řada dřevořezů stejných).
• Typický formát šestnácterka
• Kramářské písně se tiskly v tiskárnách malých i větších městech. Zvláště pro menší dílny
s technicky omezeným zařízením znamenaly kramářské písničky, modlitby a knížky lidového
čtení, vedle úředních formulářů, letáků, oznámení a náboženské literatury, důležitou, často
převažující složku produkce.
• Více info + databáze kramářských tisků http://dbase.aipberoun.cz/spalicek/
Kramářské písně
• Další informace o starých tiscích viz
• https://www.lib.cas.cz/kvo/cizojazycna-
bohemika/databaze-bcbt/
• https://knihoveda.cz/
• https://aleph.nkp.cz – zde dostupná báze
starých tisků i knihopis