Asi rok uplynul od toho dne. Tu pozdě jednoho podzimního ..„vfčera slyší pastor, jak někdo těžce jde ke dveřím předsíně /   a opatrně hahmatává kliku. Pastor otevřel dveře a do místnosti vstoupil vysoký, nachýlený muž, pohublý, s bílými vlasy. Pastor na něho dlouho hleděl, než ho poznal; byl to Tord.
„Tak pozdě přicházíš?" řekl pastor a stál tiše před ním.
„Ach ano, přicházím pozdě," řekl Tord a posadil se. I pastor se posadil, jako by vyčkával. Dlouho bylo ticho. Tu pravil Tord: „Mám něco s sebou, co bych rád dal chudým," — zvedl se, položil na stůl peníze a opět se posadil.
Pastor částku přepočítal a řekl: „Je to .mnoho/peněz."
„Je to polovina mého dvorce; dnes jsem jej prodal."
Pastor zůstal dlouho sedět a mlčel; konečně se otázal mírným hlasem: „Cq míníš dělat?'*y
„Něco lepšího."
Seděli chvíli, Tord hleděl k zemi, pastor hleděl na něho. Tu řekl pastor tiše a zvolna:
„Teď myslím, že tvůj syn se pro tebe konečně stal požehnáním." ■
„Ano, teď si to myslím i já sám," pravil Tord, vzhlédl a dvě těžké slzy mu stékaly po tváři.
££L$kt ?o\rtj>KY
266
ŽELEZNICE A HŘBITOV
PRVNÍ KAPITOLA
Knut AakrěYpocházel ze starobylého rodu v kraji, kde vždy požíval vynikající pověsti pro svůj rozhled a péči o veřejné záležitosti. JehoXotec se vypracoval na pastora, brzy však zemřel, a protožeydova byla ze selského prostředí, byly děti vychovány jako secMci. Knutovi se tedy dostalo jen takového vzdělání, jaké tehdyyposkytovala obecná škola, ale otcova knihovna v něm časnX probudila lásku k vědění. Tuto lásku dále prohluboval jehoNpřítel Henrik Wergeland, který ho často navštěvoval a posílal mu knihy, různé druhy semen a mnoho rad. Podle jedné takové rady založil Knut brzy spolek, který měl zpočátku Velmi pestrou náplň, „například vzdělávati členy spolku v umění řečniti a vykládati ústavní zákony", později však se zmenil a stal se pro celé fojtství praktickým sdružením pro hospVlaření na venkově. Na Wer-gclandovu radu také založil okrsEsovou knihovnu a jako první dar jí věnoval knihy po svém otci.Yía jeho radu zřídil na svém dvorci také nedělní školu pro ty, Wří by snad měli zájem učit se psaní, počtům a historii. To vše ho přivedlo do středu pozornosti, takže se dostal do obecníh\ představenstva a brzy byl zvolen starostou. Zde věnoval i nadule svůj zájem školství, které vskutku pozvedl na vynikající úroVeň. Knut Aakre byl drobný, čilý mužík s bystrýma očkama pod neobvykle rozčepýřenou hřívou vlasů. Ústa s výraznými rty byla neustále v činnosti, a jak se zdálo, byla v činnosti zároveň i řada skvělých zubů; neboť se třpytivě leskly, když členily jednotlivá slova, a sršely jakoby jiskrami z velkého ohne
Mezi mnohými lidmi, jimž dopomohl ke vzřtélání, byl na prvním místě jeho soused Lars Hôgstad. Lars neW o mnoho mladší než Knut, ale jeho vývoj byl pomalejší. Když se Knutovi zachtělo hovořit o tom, co četl a na co myslel, našel vhodného posluchače a krůček po krůčku i rozvážnéhó\soudce v Larsovi, muži tiché, vážné povahy. Vztah mezi nimi se
267