Algoritmus určování slovesných tříd a vzorů v češtině © Klára Osolsobě Algoritmus funguje v případě, že mluvčí je schopen správně tvořit všechny požadované tvary. Řada rodilých mluvčích totiž při postupu občas chybuje. Pokud např. pochybíme při tvoření infinitivu, např. máme-li zařadit do třídy/ke vzoru slovesný tvar jiný než infinitiv, a utvoříme infinitiv od příbuzného slovesa, lišícího se většinou videm/způsobem slovesného děje, je toto pochybení důvodem nesprávné odpovědi (neselže algoritmus, ale naše jazyková schopnost).[1] Dále je třeba si dát pozor na případy kolísání mezi třídami/vzory (viz níže).[2] 1. Utvoř infinitiv.[3] Jdi na 2. 2. Infinitiv končí na -([aá]t)|([aá]ti). Ano: Jdi na 3. Ne: Jdi na 6. 3. Utvoř 3. osobu indikativu prézentu aktiva. Jdi na 4. 4. 3. osoba indikativu prézentu aktiva končí na á. Ano: Jdi na 5. Ne: Jdi na 17. 5. Jde o sloveso 5. tř. vzor dělá. KONEC 6. Infinitiv končí na -([eěií]t)|([eěií]ti). Ano Jdi na 7. Ne: Jdi na 17. 7. 3. osoba indikativu prézentu aktiva končí na í. Ano Jdi na 8. Ne: Jdi na 17. 8. Před infinitivní koncovkou -(t)|(ti) předchází i-. Ano: Jdi na 9. Ne: Jdi na 10. 9. Jde o sloveso 4. tř. vzoru prosit. KONEC 10. Před infinitivní koncovkou -(t)|(ti)) předchází [eě]-. Ano: Jdi na 11. Ne: Jdi na 15. 11. Utvoř imperativ (2. os. sg.). Jdi na 12. 12. Tvar končí na -[eě]j. Ano: Jdi na 13. Ne: Jdi na 14. 13. Jde o sloveso 4. tř. vzoru sázet. KONEC 14. Jde o sloveso 4. tř. vzoru trpět. KONEC 15. Utvoř tvar l-ového příčestí. Jdi na 16. 16. Před -l předchází i-. Ano: Jdi na 9. Ne: Jdi na 11. 17. Infinitiv končí na -(([áeěíý]|(ova)|(ou))t)|(([áeěíý]|(ova)|(ou))ti). Ano: Jdi na 18. Ne: Jdi na 31. 18. 3. osoba indikativu prézentu aktiva končí na -je. Ano: Jdi na 19. Ne: Jdi na 23. 19. Před infinitivní koncovkou -(t)|(ti) předchází ova-. Ano: Jdi na 20. Ne: Jdi na 21. 20. Jde o sloveso 3. tř. vzoru kupovat. KONEC 21. Tvar není pouze je ( z přístavu tvarem Loď z přístavu, pak se uvedené chybě vyhneme. [4] V tom případě se e graficky realizuje jako ě. Jde, pokud je nám známo, o jediné sloveso stonat–stůně. [5] Srov. např. doklady jako ... zítra v mých očích ..., ... již v zemi, k níž jste láskou vřeli ..., jakož i chybné značkování tvaru tlím (ve skutečnosti jde o překlep ve slově film) v korpusu SYN ( ... nejlepší propagandistický všech dob ...) versus ... bez vlastní viny pučím, raším, , ..., ... tam pod vodou, ... a už je jich moc ... Nebo např. doklad z korpusu SYN jako ... anebo tu zášť , poněkud kultivovaněji ... versus na internetu doložené ... všichni tady na to síru ... [6] Sloveso zdát (se), které etymologicky souvisí se slovesem dát se (děje se, ...), srov. udát se, tvoří synchronně tvary podle vzoru 5. třídy dělat. S něčím podobným se setkáváme u slovesa klát, které přešlo z 1. třídy (kolu, ...) do 5. třídy. V SSJČ i PSJČ se uvádí, že sloveso prokláti se vyskytuje „jen ve tvarech minulých“, nicméně např. v korpusu SYN jsou doloženy i tvary od kmene přítomného ... a chladnokrevně jej oštěpem ... utvořené podle vzoru dělat a tamtéž najdeme i doklad tvaru podle vzoru krýt ... Jupiter rozkomíhá smrtící blesk a mě ... Pravidelně se nechová též sloveso plát, u něhož jsou řídce doloženy tvary podle vzoru krýt (srov. doklad z korpusu SYN ... tak oko mi ... a ... zář jiter i západů v jeho krvi nám horoucně ...), běžnější jsou ovšem tvary podle vzoru dělat. V korpusu SYN je poměr tvarů podle vzoru krýt:dělat buď 2:80, nebo 3:81. U doložených tvarů 3. pl. ind. préz. akt. nelze totiž rozlišit třídu a vzor (srov. homonymní pla-j-í jako hra-j-í nebo pl-aj-í jako tk-aj-í). [7] O přechodnících se všeobecně tvrdí, že se v češtině příliš neužívají. Nicméně se od nich (vcelku pravidelně) tvoří adjektiva (typ kupující nebo dostavivší se), která (alespoň v prvním případě) frekventovaná a užívaná jsou. Pravidelně se pak chybuje při záměnách adjektiv tvořených od přechodníku přítomného (procesuálních žehlící, kryjící, ... ) a adjektiv účelových, tvořených od kmene minulého (typ žehlicí, krycí, ...). Ve zvukové realizaci adjektiv odvozených od sloves 4. třídy vzoru prosit se totiž stírá rozdíl mezi dlouhým a krátkým i/í, což je pro češtinu typické i jinde, např. ve tvarech zájmena ona – ji/jí. To má pak vliv na pravopisné chyby při grafickém zaznamenání kvantity u příslušných adjektiv. To jsou mimo jiné důvody, pro něž je třeba tvoření přechodníků věnovat patřičnou pozornost. [8] Retnice alternují též ve tvarech přechodníku přítomného sloves podle vzoru prosit (na rozdíl od tvarů pasivního příčestí a dějových jmen: srov. nemluvě, ale mluvení), v grafické rovině se po nich tedy píše ě, stejně jako se [ďe],[ťe],[ňe] graficky realizuje jako dě, tě, ně. [9] Všimněme si, že kromě sloves 5. tř. vzoru dělat může ve 3. sg. ind. préz. akt. končit na ají a v imperativu výjimečně na ej i sloveso 3. tř. vzoru krýt (srv. tkát/tkají/tkej ale i hrát/hrají/hrej vedle hraj). [10] Všimněme si, že kromě sloves 4. tř. vzoru sázet a 5. tř. vzoru dělat mohou na řetězec [eě]j v imperativu končit slovesa 3. tř. vzoru krýt (srv. sázet/sázej ale i pět/pěj, spět/spěj, smát se/směj se, vát/věj, …) a 4. tř. vzoru prosit (srv. sázet/sázej ale i vykolejit/vykolej).