Vidění sedláčkovo XIV. Jak se při dvořích panských děje. Opět se tu sedláčkovi sprostnému při těch sedlských hodech a nestřídmo/sti, a rozpustilosti jejích mládeže nelíbilo: 111 5 pročež prosil anjela vůdce svého, aby ho k hradu a k dvoru některého velikého pána přivedl, že má tu jistou naději tam mnoho dobrého mezi lidem vhlídnějším, rozumným a dobře vycvičeným uhlídati. Udělal tak anjel svatý podlé žádosti jeho, a vedl ho do zámku aneb hradu pána vznešeného, a po- 10 ručil mu, aby ne do každého místa a pokoje, než toliko na obecnější místa se podíval; nebo pravil: „U velikých pánův nemáš býti hrubě všetečný, ani ne všecko haněti, ale mnoho za-mlčeti, jak by toho neviděl: jinak by ti kejem zde platili, a s celou kůží sotva by odešel." Ulekl se sedláček takové řeči, a na 15 nízké toliko místa hledíc, viděl tam nejprve šaty a oděv na služebnících nádherný, drahý a zbyteční. Viděl také, jak tam mnoho psův chodilo a leželo, a dobře se páslo, k malé aneb k žádné potřebě. Viděl také tam závisti veliké jedních proti druhým, a jak jeden k druhému lásky panské, štěstí a vyvý- 20 šenosti záviděl, a jeden druhého před pánem osočiti a zoškli- viti / se snažil, a ze služby ho vytlačili a snížiti usiloval: ani 112 přestal všelijakou oulisností, až to dovedl: ale co on udělal jinému, po krátkém času dovedl to jiný zase jemu, a tak upadl do jámy, jakou jinému kopal. Viděl také tam sedláček ten 25 mnoho lidu zahálčivého, ani Pánu Bohu nesloužícího, ani co dobrého a užitečného konajícího. Viděl také, jak ten zbytečný a zahálčivý lid, ne v zahálce toliko a v procházkách, ale i ve hrách, čas předrahý mařil. Viděl také tam, jak ne jeden z těch dvořanínův více se bál pána svého, a větší na něj zření 30 měl než na Pána Boha: avšak mu to málo pomohlo; nebo upadl v nemilost u pána svého, kterýž ho vyhnal od dvoru svého: odkudž on odcházel smutný s pláčem, a od jiných s posměchem. 78 Když se dále chtěl podivati sedláček, nepovolil mu anjel: ale co se mu o tom, co již tam viděl, zdá, aby směle pověděl, povolil mu. Řekl tehdy sedláček: „Jakž jsem já zmejlen, domnívajíc se, že aspoň v tomto zámku a při dvore tak vzáctné-.5 ho pána a moudrého mnoho dobrého / uhlídám a zlého nic. 113 A k čemu jest tak mnoho služebníkův nepotřebných? Na jichž vyživení a vyšacení mnoho vychazi každoročně. K čemu tak mnoho daremních psův a chrtův chování? Zdaliž by nebylo lépe a spasitedlnějí několik nuzných lidí živiti a šatiti: a to 10 by mnohém méně koštovalo, a byla by jistá za to v nebi záplata, jak Pán Kristus slíbil, a píše o tom svatý Matouš evanjelista v kapitole 10. a 25. Dále, ty závisti dvořanínův a sočení jedních proti druhým, co jsou jiného, než hříchové proti Pánu Bohu, a proti přikázaní jeho: Budeš milovati bližního svého jako sebe 15 samého; a čeho by sám nechtěl míti, nečiň toho bližnímu svému. — Ty také zahálky, a času drahého ničemné ve hrách maření, zdaliž k hříchu přičtené nebudou před Pánem Bohem?" Na tyto sedláčkové řeči odpověděl anjel svatý: „Všecko jsi to dobře mluvil, sedláčku, jako bys se byl tomu v knihách naučil: ale věz, že při dvořích velikých pánův též mnoho dobrého se koná, a pobožnost bývá častá, aneb kaž/dodenní. 114 A v tomto zámku, v kterém jsem, pán hrabě a jeho paní hraběnka své dítky v pobožnosti chovají a vedou. Čeládku svou k pobožnosti mají: letanie a modlitby, jestliže ne každý den, aspoň častěji v týhodní zpívají a říkají. K zpovědi a k stolu Páně často chodí: jimž oni páni hrabata pěkným příkladem ke všemu tomu cestu ukazují." To slyšíc sedláček, řekl: „O kyž by všudy po všem světě tak své dítky a čeládku řídili a učili!" Dále mluvil svatý anjel: „Mnoho hle dobrého a chvalitebného při panských dvořích se děje; ale ne málo také zlého pochází, když pán pomlouvače a jiných utrhače, ba raději dím, lháře, slyší, a jim věři, a nevinného služebníka vyháni aneb tresce, čehož on nezasloužil. Máme o tom příkladův dosti v starých historiích; z nichž některý toliko krátce oznámím. Císař konštantinopolitánský, jménem Justinián, měl dva znamenité hejtmany nad vojsky svými, z nichžto jeden sloul Narses, a druhý Belizarius. Byl pak Belizarius, obzvlá/štně 115 v věcech válečných, šťastný a vítězný, jakž o něm historie vypravují. Nebo Peršany, nepřátele císařovy, na hlavu porazil, 79 všecku Afriku podmanil, Sýrií před neprátely ochránil: ať nic nedím o Gotích, s kterýmiž také mnohé bitvy svedl šťastně. Avšak nicméně i ten tak velice byl před císařem od svých nepřátel a závistivých sokův omluven a obelhán, že mu císař 5 očí vyloupati dal, a on potom almužnu od lidí žebrati musel, a ní se živiti, sedaje v žebrací boudce u cesty. A jest vpravdě čemu se podiviti, že ten znamenitý rek Belizarius, za své rytířské a udatné skutky, tak nehodnou a hanebnou odplatu vzal od nevděčného císaře, kterému pilně a platně sloužil. 10 A protož také Belizarius dal sobě domeček aneb chaloupku podlé cesty postaviti, a když tudy lidé jeli aneb šli, volal na ně, řka: ,Dejte malý peniz Belizariovi, kteréhožto jeho velicí a udatní skutkové poctivě povýšili, ale závistiví nepřátelé, a nepraví pomlouvačí, zase ponížili, a o zrak připravili.' Tak hle 15 někteří tohoto / světa páni plativají služebníkům i za nejvěr-nější služby. Týmž způsobem bylo by se i Narsesovi, druhému vojska císařského polnímu hejtmanovi, přihodilo co Belizariovi, kdyby byl do Konštantinopole se navrátil. Ale on když ho císařova 20 manželka povolala, nechtěl přijeti, nýbrž zůstal v Itálií, a vzkázal ji, že ji začne tkáti takové plátno, kteréhož ona, dokud živa bude, nedotká; aneb že ji takový kužel nástroji, na kterémž ona, jakžkoli pyšná jest, dokud živa, bude míti co přísti; nebo rovně jako Belizarius byl nepravě omluven a obžalován. Z če- 25 hož vidíme, jak nestálá a nejistá láska jest u velikých pánův, a jak při dvořích panských závist a šibalství panuje, a jak špatnou záplatu za věrné služby dostávají. Vidi se také, jak nevděčnost některých pánův, z dopuštění Božího, bývá spravedlivě ztrestaná, tou měrou, že věrných služebníkův málo mí- 30 vají: ale těch, kteří lháti, oklamávati, a je podváděti, svého vlastního zisku vyhledávati, jiné lidí pomlouvati, a pá/nu svému fortelně sloužiti umějí, (těch, pravím) všecky kouty plné mívají: z čehož naposledy nic jiného jim přijíti nemůže,, než toliko škoda, pomluva a posměch. Ty pak, člověče každý, při- 35 čiň se raději Pánu Bohu sloužiti, u něhož láska stálá, a odplata jistá a hojná jest." Poněvadž mi od sebe na jiné soudce ukazuješ, u nichž jsem se za dva měsíce spravedlnosti dovolati nemohla. Tys můj soudce od Boha nařízený, ty mi za spravedlivé učiň!' Tak kníže Spytihněv přemožen jsa prozbou jeji, ssedl z koně, 5 a posadiv se v bráně, více / než za dvě hodiny tu pří sly- 240 šel: a uzřev, že se ji křivda děje, učinil ji za spravedlivé, rozkázav netoliko navrátiti, což jejího bylo, ale i přísně ztres-tati toho, kterýž ji z statku obloupil. O někdejším arcibiskupu salcpurském, kterýž byl z rodu 10 knížat bavorských, toto se nachází, že svým radám, dvořaní-nům a služebníkům přísně rozkazoval, žádnému z poddaných jeho, by ten nejmenší a třebas nejchatrnější byl, když by před něho předstoupiti žádal, nebránili, ale pustili ho. Někdy také to kníže, oblekna se v sprostné sedlské šaty, aby nebyl po- 15 znán, obyčej měl sám osobně vyslejchati, kterak soudcové a ouředlnící jeho s chudými lidmi zacházejí a nakládají. A po-znal-li jest, že se který rychtář neb ouředlník nenáležitě choval, toho ihned z ouřadu ssadil a trestal. O Ferdinandovi Prvním císaři a českém králi toto se 20 nachází, že jest velmi za zlé míval komorníkům a dvořenínům svým, když chudým, nuzným, a poddaným lidem k němu přijití nedopouštěli; a říkával tato paměti hodná / slova: ,Chce- 241 me-li, aby nás hříšné Pán Bůh v prozbách a potřebách naších milostivě uslyšeti ráčil, vyslejchejmež i my nebohé, chudé 25 a nuzné lidí. Pakli my chudým a nuzným k sobě nedáme, Bůh také nás zavrhne, a k své svaté tváři nám přijíti nedá.' Tak ten svaté paměti císař říkával. Vidíš hle, sedláčku, jak jsou byli za starodávna, a někteří ještě jsou, milostiví páni na své poddané; jimž oni ani sami křivdy nečinili, ani činiťi hedo- 30 pustili. Ale poď za mnou dále, abys nětco tomu odporného uhlídal." Po té řeči uvedl ho anjel Páně na jiné panství, a do zámku jiného, aby se opět podíval, jaká jest tam vrchnost, a jak s poddanými nakládá. Viděl tam pána nádherného, an se na 35 poddané sápal, jim hrozil, a některé sám bil, aneb drábům biti poručil bez milosti: některé do pout a do vězení vsázel, pro dost malé provinění. Nebylo na tom dosti, měl k tomu ten pán oficíry a vladaře velmi urputné na poddané, kteříž je zlými slovy, laním, proklínáním, bitím, na ně plváním, nohami kopá- 40 ním trá/pili, a psův jim nadávali, a hůře jim nežli psům dělali: 241 140 Vidění sedláčkovo XXIX. 0 dobrých a zlých paních, a jejích vladařích. Po tak mnohém chodení, a divných věcí spatření, uvedl ještě anjel sedláčka toho do jednoho zámku panského, a poru-5 čil mu podivati se na pána toho zámku a panství k němu při- náleže/jícího, i na paní, manželku jeho. Hleděl tehdy sedlá- 238 ček bedlivě, a zlého nic, než všecko dobré a chvalitebné viděl; nebo ten pán a paní, manželka jeho, k poddaným svým přívětivě se měli, žádného zlými slovy neuláli, ani bitím ne- 10 obtěžovali: a co více, každého žádost a stížnost sami vyslyšeli: měl-li křivdu některý, náhradu mu udělali: žádal-li o pomoc, aby mohl císařské i panské povinnosti vybývati, neosly-šeli ho. A to se líbilo sedláčkovi, že na takové místo přiveden byl, a tak dobrotivé pány uhlídal, a řekl k anjelu: „Co se tobě, 15 pane, vidi o takové vrchnosti?" Odpověděl anjel: „Netoliko mně, a všem anjelům se líbi vrchnost taková, ale i Pánu Bohu. A věz, sedláčku, že v této zemi napořád takoví páni byli, dokud rodové jejích trvali, a cizozemci se sem nedostali: kteřížto cizozemci těžkosti všelijaké na své poddané uvedli, a no- 20 vých více a více vymejšlejí. Sami také staří páni této země, dědičové po předcích, poddané své soudivali, k nižším vladařům jích neodsi/lali. Ta- 239 kový byl Spytihněv kníže české, který z počátku panování svého všecky Němce z Čech jednoho dne vypověděl: jako by byl 25 předzvěděl, že by oni národu českému málo dobrého přinesli, kdyby se v Čechách zhnizdili. To kníže času jednoho, když do Boleslave z Prahy na koni jel, potkala se s nim u brány městské jedna vdova proséci ho s pláčem, aby ji proti odporníku jejímu, daleko nad ni mocnějšímu, za spravedlivé učinil. Kní- 30 že rozkázal ji počkati, až by se zase navrátil. Odpověděla ona, že věc jeji rychlého opatření potřebuje, a bez škody se odložiti nemůže, jako jízda jeho se odložiti může. Ukázal ji kníže k soudcům, kteréž na místě svém nařídil, že oni ji dobře, co bude spravedlivého, učiní. Ale ona zvolala: ,Běda mně! 139 ■ na jejích pláč a prozby nic nedbali. Vidouce to sedláček, velice litoval těch poddaných, že tí páni oficíří tak tyransky s nimi nakládali, a řekl k anjelu: „Co se tobě, pane, zdá, komu tito vladaří podobní jsou, křesťanům-li, neb Turkům?" Odpověděl anjel: „Tyranové zase povstali: kteříž aby nikdy více nepovstali, modlil se prorok Boží Izaiáš v kapitole 26., řka: Gigantes non resurgant. Obrové, to jest tyrani, ať více ne-povstávají. — Povstali tehdy zas tyrani, jací dávno za pohanstva panovali. A nebylo by divu, kdyby tito někteří vladaří byli z vzáctného rodu a bohatých lidí synové, ale z sedlákův jsou a z chudobných zrozeni: kteřížto že z nouze k takové vládě přišli, zapomenuli na svůj rod a na svou předešlou chudobu. Dobře jeden starodávní poeta pověděl: Asperius nihil est humili cum surgit in altům: praesertim de stirpe rustica aut mendica; že nic není pyšnějšího, též ani zuřivějšího nad člověka některého, z sedlského rodu pošlého. — Ukazují ta-ko/ví svou přísnost a ukrutnost nad poddanými nemírným bi- 243 tím, proti patrnému přikázaní Božímu, které napsal Mojžíš v 5. knize v kapitole 25., kdež takto dí: Aby soudcové a vladaří, když by skutečně našli, po dobrém vyptávání, že někdo zhřešil, a trestání zasloužil, poručili biti tolik ránami, jak bylo veliké provinění: však aby přes čtyrydceti ran více nebylo: aby snad člověk přilíš hrubě ubitý nemusel umříti před očima jejích. Ale tito mnohém více ran dávají poddaným než Pán Bůh povolil, a než člověk zasloužil. Ale abys ty, sedláčku sprostáčku, poznal, že staří tyrani zas povstávají, kteří Nero-na císaře propovědění maji: Oderint, dum metuant. Nechť nás nenávidějí, když se jen nás bojí: jak by na tom záleželo, aby byli tvrdí na lid, zlí a zuřiví, a aby se jích všickni báli, slyš o jednom starodávním historií. Píše Elianus o jednom tyranu, jehož jméno bylo Trysus, ten tak byl ukrutný na poddané své, až se nebohým stejskalo, a všudy bylo naříkání a na něj / stěžování. Dověděl se on to- 244 ho, pročež přísně jim zapověděl, aby žádný s žádným, buď tejně aneb zjevně, nic a o ničemž nemluvili, obávaje se, aby snad se proti němu neuradili, jak by tyranství jeho vzniknouti mohli. Kterážto věc, ačkoliv těžká a nemožná byla, však nic-rnéne tak mnoho sobě při nich dovedl tyran, že jsou rozkazu jeho uposlechli, a samým znamením, jak kdo uměl a rozuměl, návěští sobě dávali. Když se toho tyran dověděl, i to jim přís- 141 ně zapověděl. Což měli nebozí poddaní dělati? Sešli se na rynk, a plakali nad takovým soužením. Když se i toho tyran dověděl, svolal své drabanty a pochlebníky, a běžel s nimi, aby je rozehnal: ale oni zdvíhše se udeřili na zbrojné jeho, 5 jim zbroj z rukou vytrhli, a toho tyrana zamordovali, a tak se jeho tyranského panování zbavili. A to se Božím dopuštěním stalo, aby svět poznal, že Pán Bůh tyranův bez trestání nenechává. Dobrým pak pánům a vladařům dává Pán Bůh milost, a 10 chvalitebné jejích jméno zachovává, aby se splnilo, co / Písmo svaté mluví: Omneš isti in generationibus gentis suae gloriam adepti sunt, et in diebjás suis habentur in laudibus. Eccli. 44. Všickni títo v pokoleních národu svého slávy dosáhli, a ve dnech svých mají chválu. — Jakého pána hrabě R. z T. na tom 15 obojím panství V. a R. měli, a o něm mnoho dobrého připomínali, až i toto: Když ten dobrý pán, již stařičký, přijel na to své panství, a dne jednoho svátečního jel do kostela v svém voze, kdežto ho množství poddaných jeho očekávalo, aby tak dobrotivého pána uctili a přivítali: v tom purkrabí zdvihl hul- 20 ku, kterou v ruce měl, a řekl: ,Rozstupte se, a dejte místo, Jeho Milost pán jede:' a nic více neudělal. Uhlídal to ten pán sedící ve voze, a poručil kočímu rychle pospíšiti: a přijeda před kostel, zastavil se, a ptal se poddaných: ,Bil vás ten purkrabí? Já jsem viděl, že hůlku zdvihl: koho z vás uhodil, 25 povězte.' Ale všickni svědectví dávali, že neuhodil žádného. Ale ten dobrý pán jednak s pláčem řekl: ,Hle když jsem já zde, tí oficíří vás bijí: jakž / tehdy nakládají s vámi, když já zde nejsem?' Ale přišly léta po smrti toho dobrotivého pána, když cizozemci na tomto panství vládu měli, tuť by se byl 30 podíval, jak oni s poddanými nakládali, a jak je bili a sužovali. Bylo by pak takovým nelítostivým vladařům pamatovati na historií, kterou píše svatý Řehoř papež v 4. knize Rozmlouvání v kapitole 37. Že muž nějaký byl umřel, a potom zase obživl, a vypravoval divné věci, které na onom světě viděl. Mezi 35 jinými že viděl Petra vladaře nějakého v pekle v smrdutých místech k veliké tíži železa ukovaného. A když se ptal, proč to trpi, odpověděno mu, že proto, když byl správčím ustanovený nad jinými, že přísněji trestával, než měl sobě poručeno: a to že dělával více z hněvu a ukrutenství, než z spravedlnosti 40 a poslušenství." 245 246 142