Helénismus
323 nl. - 31 př.nl.
Vymezování se vůči cizincům

Helénismus
•Helénistické období trvalo od 323 nl. do 31 př.nl.
•Alexandr Veliký (336–323 př. n. l.)
•

Helénistické umění



Ptolemaiovci
•Ptolemaios I. Sótér (323/306–282) – dobyl Palestinu a odvedl Židy do Egypta.
•Ptolemaios II. Filadelfos (285/284–246) – pořídil Septuagintu, Dopis Aristeův.
•Ptolemaios III. Euergetés (246–222/221) – velekněz Onias II. mu odmítl platit tribut, potrestán.
•Ptolemaios IV. Filopatór (222/221–204) – bitva u Rafie 217 př. n. l. 3. kniha Makabejská,
porušoval židovská práva. •Ptolemaios V. Epifanés (204–180) – konflikt s Antiochem III., 198
porazil Antiochos III. egyptskou armádu u Pania a Judea se stala syrskou provincií. Velekněz Šimon
II. na Antiochově straně. •Ptolemaios VI. Filométor (180–145) – sestra a manželka Kleopatra II.  V
roce 170 př. n. l. Antiochos IV. Epifanés zaútočil na Egypt, 168 př. n. l. druhý útok na Egypt, 1.
a 2. kniha Makabejská.
•Ptolemaios VIII. Euergetés II. (145–116) – sestra a manželka Kleopatra II.
• Ptolemaios IX. Sótér II. (116–110, 109–107 a 88–81 př. n. l.) – Ptolemaios IX. vedl se svou
manželkou a sestrou Kleopatrou III. válku. Židé podporovali Kleopatru, měla židovské generály.
Napadl Alexandra Jannaje, Kleopatra III. šla Jannajovi na pomoc, uzavřela s Jannajem mírovou
smlouvu.
•Ptolemaios X. Alexandros (107–88) – bratr předchozího, syn Kleopatry III.
•Ptolemaios XII. Neos Dionýsos (80–51) – nelegitimní syn Ptolemaia IX
•Kleopatra VII. Filopatór (51–30)

List Aristeův
•Aristeův dopis se nazývá tak proto, že se jednalo o dopis adresovaný Aristeem jeho bratru
Filokratovi. Zabývá se především důvodem, proč byl vytvořen řecký překlad hebrejského zákona,
nazývaný také Septuaginta. •Autor byl alexandrijský Žid, žijící podstatně později, než se udály
popsané události. •Dílo ukazuje úctu pohanů k židovskému zákonu a judaismu obecně. Nadřazenost Židů
v morálce.

Septuaginta
•Septuaginta, zkratka LXX, nejstarší existující řecký překlad Starého zákona z původní hebrejštiny
•Sedm knih ze Septuaginty přijímají římští katolíci a východní pravoslavní, ale nepřijímají je Židé
ani protestanti. Patří mezi ně 1. a 2. Makabejské, Judit, Tóbit, Báruch, Sirach a Moudrost, a
přídavky ke knihám Ester a Daniel •Poprvé v Bibli nalézáme informace o odlišném osudu spravedlivých
a nespravedlivých po smrti.

Pseudoepigrafia



Henoch - 3. st. př. n. l.
•V samotné knize se tvrdí, že jejím autorem byl Henoch, který žil před biblickou povodní. •Je to
celkem pět původně samostatných knih, které jsou spojeny postavou Henocha. •Popisuje cesty, vize,
sny a zjevení proroka Henocha během jeho návštěvy v nebi.
•Apokalypsa - Syn člověka

Kniha Jubilejí - 2. st. př. n.l.

•Kniha Jubilejí byla pravděpodobně napsána ve 2. století před naším letopočtem a zaznamenává
biblickou historii světa od stvoření po Mojžíše. Kniha dělí historii do období neboli „jubilejí“ 49
let.
•Obsah knihy se shoduje s knihou Genesis, obohacuje ji o množství legend a příběhů, které vznikly v
průběhu staletí.
•Apokalypsa - Abrahámovo vidění

4. kniha Ezdrášova
•Jeho autorství je připisováno Ezdrášovi, písaři a knězi z 5. století př. n. l., bylo však napsáno
po roce 70 nl. •Ezdráš se ptá Boha na 5 otázek a Bůh mu pošle anděla, který mu odpovídá.
•Apokalypsa - Syn člověka
•Vznikl po roce 70 nl.
•

Třetí kniha Makabejská
•"Třetí kniha Makabejská" byla napsána asi v prvním st. př. nl. nebo 1. st. nl. a popisuje, jak
byli Židé zázračně zachráněni před egyptským králem Ptolemaiem IV, v 217 st. př. nl. po bitvě u
Rafie.
•Autorem je pravděpodobně helénizovaný Žid z diaspory, který pobýval v Alexandrii.
•Je to etiologický příběh, který vysvětluje původ židovského svátku, který připomíná spásu Židů.
•Dílo dokazuje nadřazenost Boha Židů nad králem a Dionýsem.

Sibyllina proroctví
•Vznikla v rozmezí 150 př. n. l. - 300 n. l.
•Texty židovského, křesťanského i pohanského původu.
•Oslava Židů.
•

Josef a Asenet
•Přepis biblické legendy v helénské podobě měl několik projevů. Snad nejneobvyklejší však přišel v
romantickém příběhu Josef a Asenet. Bible hovoří pouze o tom, že faraon dal Josefovi jako jeho
manželku Asenet, dceru Potifara, kněze z On, a že mu následně porodila dvě děti. Ve skutečnosti se
skládá ze dvou příběhů, milostného příběhu, po kterém následuje dobrodružný příběh, druhý je jen
volně připojen. Zaměřujeme se na vztah mezi Židy a nežidy v Diasporě. Ústředním tématem práce je
představení nadřazenost Židů, jejich charakteru, víry a tradic.
•Tento román tedy odpovídá vzoru, který lze rozeznat znovu a znovu. Židé si přivlastnili žánr známý
v helénském kulturním světě a použili ho pro své účely, zdůraznili svoji přednost nad jinou
kulturou. Josef pohrdavě odmítne dát si jídlo s Egypťany, Asenet rozbije modly a nadšeně se podrobí
Bohu. Faraon se pokloní Josefovu Bohu, když vede svatební obřad.

Artapanos
•Artapanos z Alexandrie (Gk. Ἀρτάπανος ὁ Ἀλεξανδρεύς) byl historik židovského původu, o kterém se
předpokládá, že žil v Alexandrii během druhé poloviny 3. nebo 2. století př. n. l. Artapanos psal o
Židech, v řečtině mezi lety 250 a 100, př. n. l. Artapanos složil „židovskou obhajobu“ v reakci na
protižidovské egyptské stereotypy.
•„Zplodil dceru Merris, kterou zasnoubil jistému Chenefresovi, králi z oblastí nad Memfidou (v té
době bylo v Egyptě mnoho králů); a ona byla neplodná, vzala si domnělé dítě od jednoho ze Židů a
nazvala ho Mouses (Mojžíš). Řekové ho ale nazvali, když dospěl k mužství, Musaeus.
•‚A tento Mojžíš , říkají, byl učitelem Orfeovým; a když vyrostl naučil lidstvo mnoho užitečných
věcí. Vynalezl lodě, zbraně a filozofii. Později rozdělil stát do 36 nomů a každému z nich přiřkl
boha, kterého má uctívat, také ustanovil zvláštní obvod pro kněze. Z těchto důvodů byl Mojžíš
milován zástupy, kněží ho považovali za hodného cti jako boha, byl nazván Hermem, kvůli jeho
schopnosti interpretovat hieroglyfy.“
•Eusebius of Caesarea: Praeparatio Evangelica (Preparation for the Gospel). Tr. E.H. Gifford (1903)
-- Book 9 http://www.tertullian.org/fathers/eusebius_pe_09_book9.htm

Filón Alexandrijský
•Filón Alexandrijský (c. 20 př. n. l. - 50 nl.) byl helénizovaný Žid ze vznešené rodiny, kněz,
příbuzný Herodovců.
•Napsal o židovském náboženství apologetické spisy.
•Roku 38 n.l. došlo v Alexandrii k prvnímu pogromu na Židy v dějinách. Šlo o to, zda jsou Židé
občany stejně jako Řekové. Židé i Řekové vyslali proto poselstva k císaři, aby rozhodl, kdo je v
právu. Filón vedl Židy. Caligula neměl zájem spor řešit.
•Platonik Filón je představitel helénistického synkretismu. Snažil se sloučit moudrost Starého
zákona s myšlenkami řecké filozofie, zejména platonismem a stoicismem. Tak učil, že svět má tři
sestupné stupně Bůh - Logos - hmota. Logos je anděl, syn Boží, prostředník mezi Bohem a světem,
který stvořil svět.
•Spisy: Legatio ad Gaium, Apologia pro Iudaeis/Hypothetica

Apologia pro Iudaeis/Hypothetica, 6.8-9:
•„Měli bychom mluvit o jejich obdivuhodném zákoně, o jejich poslušnosti nebo o jejich oddanosti a
spravedlnosti, svatosti a zbožnosti? Dívali se na toho muže, ať už byl kdokoli, kdo jim dal tyto
zákony, s takovým nadměrným obdivem a úctou, že cokoli z nich schválil, okamžitě to také považovali
za nejlepší. Ať už byl ovlivněn svým vlastním rozumem, nebo protože byl inspirován Božstvem,
odevzdali každé jeho slovo Bohu. A i když už uplynulo mnoho let, nemůžu říct přesné číslo, ale více
než dva tisíce, přesto nikdy nezměnili jedno slovo z toho, co napsal, ale raději by vydrželi deset
tisíckrát zemřít, než aby dělali cokoli proti jeho zákonům a zvyklostem, které zřídil.“

Legatio Ad Gaium
•Legatio ad Gaium XXIV. „Proto všichni lidé v každé zemi, i když nebyli přirozeně dobře nakloněni
židovskému národu, velmi dbali na to, aby neporušovali ani neútočili na žádný židovský zvyk. A za
vlády Tiberia se věci dělaly stejným způsobem, i když v té době byly věci v Itálii uvrženy do
velkého zmatku, když Seianus chystal svůj pokus proti našemu národu, neboť hned po jeho smrti
obvinění, která byla vznesená proti Židům, kteří přebývali v Římě, byla shledána falešnými vynálezy
Seianovými, který chtěl zničit náš národ.“ r. 19 n.l.
•Legatio Ad Gaium, XLIII, 346: „Synagógy naplnil obrazy a sochami své vlastní podoby… a velký
chrám… proměnil ve svůj vlastní chrám, aby ho mohl nazvat chrámem nového Jupitera.“
•Legatio Ad Gaium, XLV, 366-367: „Když se však naše prosby za spravedlnost rozpadly… my, kteří jsme
byli unavení a vyčerpaní… v neustálém očekávání ničeho jiného než smrti… v naší agónii jsme se
uchýlili k prosbě k jedinému pravému Bohu, modlili jsme se, aby ztišil hněv tohoto falešně
nazývaného boha… A on (císař) se stal mírumilovným, jen řekl: „Tito muži se mi nezdají, že by byli
tak zlí, jsou nešťastní a pošetilí, že nevěří, že jsem byl obdařen Boží přirozeností.“  Tak nás
propustil a přikázal nám, abychom odešli.“ r. 39 n.l.
•