277 IPitterman, Jiří. Démanty
za marky a Trik za dukát. Kulturní
tvorba, 1964, roč. 2, č. 45 (5. listopa·
du), s.16.
2781 Janoušek, Jiří. 3 %podruhé.
Edice Filmy a tvůrci, sv. 10. Praha:
Orbis, 1969. Janoušek také
vzpomíná, že sestaveni a vydáni sborníku
patrně iniciovala žena Pavla Kohouta
Jelena Mašínová, s niž byli
dobří přátelé. Mašinová s Galinou
Kopaněvou pracoval~ jako redaktorka
v redakci Orbisu a společně dali
koncepci knížky dohromady. Rozhovor
autora s Jiřím Janouškem 14. února
2013.
2791 Havelka, J., cit. 243 /op. cit„
s. 243.
280 IHavelka, Jiří. Československéfilmové
hospodářství i966-1970. Praha:
ČsFÚ 1976, s. 252.
2811 Nejúplnější seznam informací,
kritik a recenzí viz heslo Démanty
noci in Katalog československfch
hranýchfilmfl. Praha: NFA, 2001,
s. 94-97.
282 IRozhovor I.
283 l Philippe, Pierre. Dopis z Prahy
(Praha poráží Paříž v uvedení
Albeeho a objevuje Kafku). Cit. dle
ČsKZT, i964, č. 5, s. 7n.
- ENFANT TERRIBLE
publika i kritiky. ( ..) Tisk jednoznačně ocenil humanistické poselství (. ),
ostrý útok proti štvanicím na člověka a myšlenkovému teroru, stejně jako
výraznou individualitu mladé režisérské osobnosti. S výrokem zvláštní pětičlenné
poroty pro tuto soutěž, která udělila Němcovi Velkou cenu města
Mannheimu dotovanou deseti tisíci marek, považovali za potřebné protokolárně
se ztotožnit i členové hlavní poroty celé mannheimské přehlídky,
mezi nimiž byl i Adolf Hoffmeister."277
V roce 1969 pak Jiří Janoušek vydal sborník ukázek ze statí, kritik, vyjádření
autorů a jejich scénářů 3 %podruhi278
, kde vedle díla Evalda Schorma,
Ivana Passera a Karla Vachka věnoval značnou pozornost i dosavadnímu
Němcovu dílu, a pokud jde o Démanty, zveřejnil části kritik Bočka a Krále,
i té své z Tváře a výběr zahraničních kritik
Zahraniční ohlasy
Film byl Čs. filmexportem prodán v roce 1964 do Belgie a Polska, o rok
později do Francie, Kanady, Německé spolkové republiky (NSR), Švédska,
na Kubu a do švýcarské televize.279
V roce 1966 do Španělska a televize NSR,
v roce 1967 do Itálie, Velké Británie, Švýcarska, v roce 1968 do dánské televize
a o rok později do Nizozemska, Japonska a finské televize.280
Ještě před domácí premiérou vyšly informace o filmu i v tisku polském (Film,
15. března 1964), francouzském (L'Express, 9. dubna 1964) a po uvedení
v Locarnu i americkém (Variety, 5. srpna 1964).281
V L'Express Pierre
Philippe konstatuje velké změny v české kultuře poté, co se po „pádu
několika korunovaných hlav" a rehabilitaci několika „kacířů" zvedl zájem
o Kafkovo dílo a vlna absurdního divadla. Český film podle něj „kácí modly".
O Démantech, které podle svědectví Jana Němce282
viděl při míchačkách,
píše: „(..) nejskvělejším objevem mladého filmu na Východě je Jan Němec.
Jeho film (..) je mistrovským dílem. Je to lavina obrazů často krutých,
v nichž se prolínají minulost s přítomností a s představami; do nich pronikají
krátké záblesky kafkovské Prahy, s jejími temnými uličkami, v nichž se
objevují krásné ženy posedlé úzkostí, s uštvanýma očima." Dále pak formuluje
svůj celkový dojem z kulturní Prahy: „Velká socialistická jasnost ustoupila
na Východě temnotám. ( ..) V Praze se zlomilo něco, co se už neslepí.
Maska morálního pohodlí špatně zakrývala úzkost člověka. Umělci, spisovatelé,
filmaři a dramatici tuto masku strhli. A ve svých krásných a hlubokých
dílech ukázali návrat úzkosti."283
,.V časopise Cinema v aktualitách z festivalu v Cannes anonymní autor
ílie-o_kafkovských filmech z Prahy a o Démantech noci mluví jako o „zneokojivé
poemě" a „nejkrásnějším filmu z nedávné produkce": „Jan Němec
;, svém prvním filmu osvědčuje jemné umění těžit ze všech zdrojů filmové
eči a v porovnání s ním umění Resnaisovo vyhlíží téměř akademicky. Ať
fpohrává s časovými posuny, prokládanými vzrušujícími flashbacky snové
,rahy, temné i zalité sluncem, jak ji asi vídal Franz Kafka, nebo nás zahr"ůje
palčivými vizemi, v nichž krutost soupeří s výsměchem, projevuje se
'~ň. Němec jako tvůrce velkého rozpětí, abychom nemluvili rovnou o géniovi.
eho cíle ostatně nejsou malé, neboť připravuje adaptaci Kafkovy Proměny.
e·tedy zřejmé, že tato nová tvář ještě bude mít co říci." Článek pak uza;frá:
„Všechna tato díla se pochopitelně nemohla zrodit bez výjimečného
yzduší anarchického socialismu, které nyní v Československu vládne.
}estože situace je ekonomicky a politicky značně znepokojivá, v jejím
ůsledku se jako houby po dešti množí díla, která v sobě mají velkou míru
vobody a někdy i krásy. Dnešní kafkomanie bezpochyby nebude mít dlouhé
· ·· ání. Pokud z ní přetrvá pozorná jasnozřivost, nebude toto období chápáno
·'ouze jako doba znepokojivého klíčení, ale jako prolog k úžasné renesanci."284
Gene Moskowitz, který viděl film v létě při informativním uvedení na
VIII. MFF v Locarnu, napsal: „Film je více studií pocitů a atmosféry ( ..)
než přímým vyprávěním. ( ..) Němec prokazuje schopnost přeložit lidský
"nstinkt do obrazů.( ..) Jeho první film odhaluje, že má určitě talent, cit pro
obraz a schopnost vyprávět. Ještě o něm na dalších festivalech uslyšíme."285
Italský komunistický kritik Ugo Casiraghi zmiňuje, že XXV. benátský
'festival (27. srpna-10. září 1964) Němcův fihn odmítl286
, a píše, že režisérův
styl je „poetický, hudební, filmově velice rafinovaný, i když občas příliš experimentální.
Avšak, které velké filmové umění se nezrodilo z experimentu?"287
Kritičtěji se k filmu postavil francouzský kritik Serge Zahrab, který kon.statuje
ovlivnění Resnaisovou Hirošimou („Němec převzal od francouzského
režiséra především originálnost procesu, kdy se záběry vzpomínek objevují
b'ez vysvětlení uprostřed nějaké scény, přičemž se poznenáhlu poskytuje klíč
k hádance"), ale mluví o neobratnosti a plagiátu, byť nakonec film vyzdvi'huje
jako snímek, „který je třeba vidět".288
Rozhodující ohlasy přišly po uvedení na Internationales Filmfestival
.Mannheim (12.-17. října 1964), kde porota ve složení Fritz Lang (USA),
•.Gian Vittorio Baldi (Itálie), Roussos Condouros (Řecko), Ulrich Gregor
(NSR), Gordon Hitchens (USA), Adolf Hoffmeister (ČSSR), Joris
2841 Actuelles. Kaf-Cannes. Cine·
ma, 1964, č. 86 (Mai), s. 21n.
Autorem článku by mohl být nejspíš
P. Philippe nebo Marcel Martin.
285 IMoskowitz, Gene. Démanty
noci. Variety, 5. srpna 1964.
2861 Němec vzpomíná, že Déman·
ty se měly hrát již na festivalu v Cannes
i964, ale ten přijal místo toho
Jirešův Kfik, který údajně více vyho·
voval společenskému charakteru festivalu.
V Benátkách byl film v užším
výběru považován za vážného kandidá·
ta na cenu za Opera prima, ale festi·
val nakonec dal přednost Tarkovského
Ivanovu dltstvf jako reprezentan·
tu důležitější kinematografie. Proto·
že Orson Welles nestihl dokončit svůj
Proces, s nimž se počítalo do hlavni
soutěže, bylo do ní nakonec přeřazeno
právě Ivanovo dltství. Rozhovor XII.
Ljubomír Oliva, který benátský festival
kritizuje pro slabý výběr filmů,
se také zamýšlel nad odmítnutím
Němcova filmu výběrovou komisí:
„Démanty noci Jana Němce byly
odmítnuty s odůvodněním, že se sou·
těž omezuje na malý počet filmů, a že
proto došlo k četným vyřazením, což
prý vůbec neznamená záporné hodnocení.
(...) Tak zněla oficiální ver·
ze, ale v zákulisí a v záloze stál ještě
druhý argument: promítnutí Démant'Ů
noci v Locarnu. Představení mělo
mít komerční charakter, ale dostali se
na ně(...) také novináři. Načež film
dostal cenu, sice neoficiální, ale pře·
ce jen cenu. Rozhodnutím promítnout
Démanty noci v Locarnu (. ..) a nepo·
čkat s komerčními zájmy pár týdnů
do Benátek jsme dali vedení ,Mostry'
docela zbytečně do ruky zbraň." Oliva,
Ljubomír. XXV. Benátky. Divadelní
a.filmové noviny, i964, roč. VIII,
č. 3 (30. záři), s. 7.
2871 Casiraghi, Ugo. L'Unita.
4. srpna i964. Cit. dle ČsKZT, i964,
č. 8, s. 16.
288 IZohrab, Serge. La Liberté.
Fribourg, 5. srpna i964. Cit. dle
ČsKZT, i964, č. 8, s. 8.
ENFANT TERRIBLE -
2891 Juráček na jejich pocity před večerním
udělením cen vzpomíná: „Leželi
jsme pozdě odpoledne oblečeni
na postelích, měli jsme melancholickou
náladu, a jeden z nás se divil, že
nemáme radost. A tehdy jsme se oba
dUvěrně přiznali, že k tomu nemáme
dó.vod, neboť jsme úspěch předpokládali,
a považujeme jej tudíž
za samozřejmý. A říkali jsme si, že
jsme za to svině, ale nedalo se proti
tomu nic dělat." Juráček, Pavel. Denfk
(1.959-J.974). Praha: NFA, 2005,
s. 556n.
290 I Za 10 ooo marek, které byly součásti
Velké ceny, si Němec koupil
nové auto, Fiat 1300. (Rozhovor II.)
Ještě předtím ale o valuty málem přišel,
když si je v Plzni při cestě domťt
zapomněl v saku ve vlaku, který mu
ujel, protože vystoupil na příliš dlouho.
Zburcoval tedy místní policii
tvrzením, že tam má dťtležité státní
dokumenty a s policií v autě vlak
v příští stanici dohnal (viz Němec, J„
cit. 3 /op. cit„ s. 145nJ.
291 IHaas, Helmuth de. Die Welt.
Hamburk, 17. října 1964. Cit. dle
ČsKZT, 1964, č. 11, s. 9-
292 ILenzt, Michael. Hamburger
Abendblatt, 17. řfjna 1964. Cit. dle
ČsKZT, 1964, č. 11, s. 11.
293 IUngureit, Hans. Frankfurter
Rundschau, 20. října 1964. Cit. dle
ČSKZT, 1964, č. 11, s. 12.
2941 Gerteis, Mario. Tagesanzeiger.
Curych, Schweizer Radiozeitung,
21. října 1964. Cit. dle ČsKZT, 1964,
č. 11, s. 15.
295 IDOrfler, Goswin. Arbeiter
Zeitung. Vídeň, 25. října 1964. Cit.
dle ČsKZT, 1964, č. 11, s. 17.
296 IDOrfler, Goswin. Neues Osterreich.
Vídeň, 22. října 1964. Cit. dle
ČsKZT, 1964, č. 11, s. 18.
„ ENFANT TERRIBLE
Ivens (Francie), Walter Kriittner (NSR), Richard Leacock (USA), Erwin
Leiser (Švýcarsko), Edgar Morin (Francie), Henri Storck (Belgie), Otto
Sonnenfeld (Izrael) a Rostislav Jureněv (SSSR) udělila Démantům noci Velkou
cenu města Mannheimu za první celovečerní hraný film dokumentaristy,
tedy hlavní cenu festivalu289
, kde ještě Pavel Juráček získal za Postavu
k podpírání Cenu Simony Dubreuilhové, udělovanou porotou FIPRESCI,
a Jan Švankmajer Filmový dukát za Poslední trik pana Schwarzwaldea
a pana Edgara. (O rok dříve tu Velkou cenu získala Věra Chytilová s filmem
O něčemjiném a v roce i965 Hynek Bočan za Nikdo se nebude smátJ'90
Helmuth de Haas v Die Welt vyzvedával sugestivní spojení obrazů reality
a vizí a „šťastné použití ruční kamery" a o filmu mluvil jako o „velkém
díle".291
Michael Lentz v Hamburger Abendblatt hodnotí film jako „uměleckou
událost" festivalu, konstatuje vlivy Hirošimy a Soví řeky,a vykládá v širším
významu i scénu zajetí a výslechu chlapců: „Domnívám se, že Němec
vložil do svého filmu (...) i jedno zcela soukromé politické poslání. I při
nebezpečí, že svou interpretaci přeženu, vidím ve starých pronásledovatelích
symbol jakékoli diktatury. A právě tak představují oba mladí hoši
metaforu oné mladé generace, která by chtěla uniknout ze systému, která
hledá svobodu. ( ..) Vidím-li to správně, jsou Démanty noci parabolou, která
hlásá existenci těžkého boje mládeže o svobodu a lidskou důstojnost."292
Jiní
kritici vyzvedávají práci kamery, či varují před nesrozumitelností a nudou
pro diváka. Heinz Ungureit ve Frankfurter Rundschau oceňuje to, jak se
„Němec všemi prostředky pokouší proniknout až k samotnému jádru strachu
( ..), dovede učinit viditelným i původní význam strachu a hnusu, hladu
a aktu jídla".293
Švýcarský kritik Mario Gerteis konstatoval, že se ve filmu
„snoubí film-pravda se zobrazením poznatků hlubinné psychologie". Mluví
také o atmosféře festivalového přijetí filmu: „Zmatek a rozpory zanechal
v řadách účastníků film osmadvacetiletého Čecha. ( ..) Když Němec přebíral
za své dílo cenu, byly tu některé rozpaky. Ale právem i mnoho demonstrativního
potlesku."294
O freudovské a hlubinné psychologii, stejně jako
o vlivech Buňuela a Kafky psal i vídeňský kritik Goswin Dorfler, který
film označil jako „největší událost mannheimského festivalu" a na základě
zralosti díla se domníval, že Němec je starý režijní praktik: „Místo toho
potkávám mladého muže, skromného a nenápadného, který věří ve filmové
umění. Jeho další plány? Kafkova Proměna; po jeho prvotině je jasné, že
pro tento námět není lepšího režiséra."295
V jiném svém článku autor píše,
že film „je překvapivě zralým a stylisticky dokonalým avantgardním dílem",
které se odklání od módního proudu filmu-pravdy.296
V Mannheimu film
7
id.ěl i sovětský kritik Rostislav Jureněv, který o něm mluví jako o nejsilnějln".a
_nejvýraznějším a píše: „V nenávisti k fašismu, válce, ponižování člo.ěka
je Jan Němec drsný, někdy až krutý. Někdy ztrácí cit míry." Ale i když
kritizuje přílišnou délku některých scén, množství retrospektiv a scénu
s'mravenci, konstatuje, že tyto debutantské chyby „neoslabují dojem vysoké
· adanosti a vášnivého humanismu, který film zanechává. Velká zlatá cena
, annheimu mu byla přisouzena právem."297
Démanty pak byly v říjnu ještě uváděny na Týdnu československého
filmu v Lausanne (26.-30. října), na Přehlídce československého filmu
ý:Berlíně, tamtéž pak v Domě židovské obce. V prosinci byly představeny
9: Mezinárodním kongresu nezávislého filmu v Lyonu a na Dnech českovenského
filmu v Curychu (9.-19. prosince). Bernard-Claude Gauthier
.§ díle a jeho autorovi píše: „Chtěl, inspiruje se novými cestami, vytyčenými
·esnaisem, komponovat originální poetickou píseň, snažil se uchopit neodolatelný
běh času, konfrontovat neustálý let skutečnosti s obrazy, které
., ůstávají v zajetí naší paměti."298
Martin Schlappner v rámci dvoudílného
ánku Filmová cesta do Prahy věnoval filmu obsáhlou studii, v níž Němce
·značuje za „nejnadanějšího z mladých Čechů, G.•) umělce, jemuž - pokud
de o tvůrčí rozmach, fantazii a schopnosti - se vyrovnají jen málokteří
·z.jeho generace v kterékoli zemi" a za jediného filmaře, „který by byl kongeniálně
schopen převést Kafku do filmu, básníka přitom nezradit, a přijít
přesto s něčím vlastním". O filmu pak píše: „Ve filmu Jana Němce ( ..)je
ideologie překonána.(..) V centru tu stojí(..) humanismus.(..) Jako diváci
,jsme tímto filmem existenciálně zasaženi, jsme k němu připoutáni, prožííáme
sami sebe sžíráni panickým strachem a neschopností překročit ďábel'~ký
kruh zkázy, která hrozí lidstvu od chorobných mozků." Naturalistickou
Črovinu filmu porovnává s filmem Kona Ičikawy Ohně na planinách
;a:o rovině halucinací píše, že „vytváří obraz člověka, který sám sebou již
nevládne, který je ve svém panickém strachu vrhán kamsi ven, do absurdity,
zla, beznaděje. Pocity požírání strachem se nekonkretizují jasně na obou
Uprchlících, ale neustále se u obou zaměňují, jeden tu zastupuje druhého,
ale žádný nemá plné obrysy, oba podivně splývají v halucinacích, vycházejí.Cích
přímo z nich.(.) Němec dění odvíjí vlnovitě: jsou to vlny faktů, myšle::nek,
snových představ, tužeb i obrazů strachu a ty všechny spějí k jedinému
·neznámému břehu, jehož však nikdy nedosáhnou, nýbrž se daleko od cíle
vždy samy rozplynou jedna v druhé. Němec nám citelně fyzicky podává
obrazem a výslovně jen obrazem ( ..) tísnivou přítomnost strachu, vášnivou
touhu po svobodném životě i nestvůrnost nacismu. Stačí mu vylíčit několik
2971 Jureněv, R. Umění vidět život.
Sovětskaja kultura. Citováno
in: -mfa- (Miloš Fiala). O našem filmu.
Rudé právo, 12. listopadu 1964,
roč. 45, č. 315, s. 3·
2981 Gauthier, Bernard-Claude. Con·
struire. Curych, 18. listopadu 1964.
Cit. dle ČsKZT, 1964, č. 11, s. 29.
ENFANT TERRIBLE -
299 ISchlappner, Martin. Neue
Ziiricher Zeitung, 28. listopadu 1964.
Cit. dle ČsKZT, 1965, č. 5-4, s. 12-16.
Část textu též in: Film a doba, 1965,
roč. 11, č. 3 (březen), s. 169.
300 I Lux, Peter. Neues Deutschland,
2i. listopadu 1964. Cit. dle
ČsKZT, 1964, č. 12, s. 4on.
301 IAjame, Pierre. Nouvelles litte·
raires. Paříž, 18. února 1965. Cit. dle
ČsKZT, 1965, č. 7-8, s. 53.
3021 V soutěži zde byl uveden Obchod
na korze a Švankmajerova Fantazie
G-moll. Němec byl členem československé
delegace (mj. A. M. Brousil,
Kadár a Klos, Króner a Ida Kamhí.·
ska). Viz Havelka, J., cit. 243 /op. cit.,
s. 116.
3031 Bory, Jean-Louis. Arts. Paříž,
2. června 1965. Cit. dle ČsKZT, 1965,
č. 9, s. 30.
3041 Viz Havelka, J„ cit. 243 /op. cit„
s. 121.
305 INovotná, Drahomíra. Pesaro
aneb filmové mládí. Divadel·
nf a.filmové noviny, 1965, roč. VIII,
č. 25-26 (25. června), s. 12.
- ENFANT TERRIBLE
aspektů, zachytit několik detailů tváře, aby v nemilosrdné ukrutnosti našel
černý vzlet Daumierův." Také Schlappner má pocit širšího významu podobenství:
„U Jana Němce je protest proti pokořování člověka inspirován osudným
vyhlazováním Židů nacistickými pochopy, avšak tento protest vychází
z podmínek filmové formy a směřuje proti jakémukoli pokořování, je existenciálně
zaměřený, a proto jeho platnost přesahuje historická fakta."299
· Vynikající úroveň kamery filmu, použití neherců i omezení dialogů chválí
také východoněmecký kritik Peter Lux, který dílo ale kritizuje z ideologického
hlediska: „Výsledek sotva odpovídá základním kritériím socialistického
umění, jelikož neodpovídá na otázku, jak vlastně bylo překonáno ono hluboké
ponížení člověka, odkud nyní opět hrozí a jak bude navždy odstraněno."300
V roce 1965 byly Démanty nejprve uvedeny v únoru na Přehlídce československých
filmů, pořádané Společností Francie-Českoslo~ensko (25. ledna-9.
února) ve Francii, v březnu (25. března-i. dubna) na Československém
filmovém týdnu ve Vídni, na Dnech československého filmu v Linci
(24.-29. dubna) a na Týdnu československého filmu v Londýně (3i. května-5.
června). Jeden z francouzských kritiků, Pierre Ajame, film dokonale
strhal, když napsal: „Hádejte! Co je ohyzdnější, falešnější a nabubřelejší než
Sousto, krátkometrážní film Jana Němce? Odpověď: Démanty noci, dlouhometrážní
film Jana Němce."501
Naopak při uvedení filmu na 4. mezinárodním týdnu francouzské kritiky
na MFF Cannes (12.-28. května 1965)'02
Jean-Louis Bory Němce chválil:
„Realita se mísí tak úzce s imaginárním, že se Démanty noci G.) stávají
velmi krásnou vizuální básní, kde nás Němec ve společnosti dvou tragických
hrdinů vede po samé hranici snů!"'°' Film pak byl uveden i na II. MIFED
v Miláně (16.-24. března 1965).
Rozhodující bylo ale soutěžní uvedení na I. festivalu nového filmu v italském
Pesaru (29. května-6. června 1965), kde Němcův film získal Cenu
mezinárodní kritiky. Čeští a slovenští tvůrci (v delegaci byli kritici Oldřich
Adamec, Richard Blech, Jaroslav Boček, Agneša Kalinová, Drahomíra
Olivová, Lydia Tarantová, Jiří Struska a režiséři Miloš Forman, Jaromil
Jireš, Evald Schorm, Štefan Uher, Ludovít Filan) se zde prezentovali nejen
filmy (Křik, Organ, Postava k podpírání, Proč?, Pytel blech a Strop), ale
i v diskusi u kulatého stolu, kde referát o československém filmu přednesl
kritik A. J. Liehm.504
Drahomíra Novotná líčí atmosféru „československého
dne" na sympoziu u kulatého stolu jako velmi dobrou a vyzdvihuje zejména
diskusní příspěvky J. Jireše a M. Formana. Cenu za nepřítomného Němce
údajně přebíral Evald Schorm.'05
ierre Pruzzo ve své recenzi apeluje na zakoupení díla do běžné districe.,_yy_z.Clvihuje
„upřímnost" a „hlubokou svobodu", s níž je téma utrpení
piacováno, a vidí příbuznost stylu a tématu s Kafkovými díly. V závěru pak
'onstatuje, že sekvence zajetí chlapců je „proniknutá statickou silou, která
ťesahuje obžalobu starých generací, jež jsou přímo odpovědné za nacismus,
]:>yv širším smyslu pranýřovala každý konzervativismus, zastíraný falešnou
ustojností, každé pokrytectví a konformismus".'°' Philippe Haudiquet také
značuje, že by nové české filmy mohly zajímat francouzské distributory,
otože „nové české filmy mají zřejmou hodnotu nejen kvůli své formální
stiži, ale proto, že jsou hluboce zakořeněny v současné realitě, kterou se
aží vyjádřit s co největší jasností. Česká kinematografie září tisíci fasemi."
O filmu pak píše: „Místo toho, aby zachovávaly klasická dramatická
ávidla, jsou Démanty noci, podobně jako hudba, založeny na variování
mpa, v podstatě subjektivního, které dává tvaru flexibilitu a jemnost, dosají
mistrovství ve vyjádření extrémní plynulosti obsesí, posedlostí, myš.
nek a pocitů chlapců. Proud obrazů, který film divákovi nabízí, nemá
slňovat, ale omámit a fascinovat. G..) Němcovo velké umění je založené
a tom, že fantastické vyrůstá z každodenního. (...) obrazy spíše připomí-·-·ají
fantasmagorie či noční můry. U režiséra, jako je Němec, rámování,
'hly pohledu, zvolené objektivy, použití zvuků způsobují, že divák, aniž
· y si toho povšiml, nepociťuje ty starce jen jako bytosti, uvržené do jisté
•tuace, ale spíše jako monstra, křivá a dravá. Démanty noci nejsou jen svěectvím
vysokých estetických ambicí, jsou dílem novým, bohatým a komplexím
a v tomto okamžiku jedinečným."307
O rok později ve stejném časopise
novu zdůrazňuje, že „tvůrce pojal svůj film jako partituru, a proto je třeba
Jej vnímat stejně, jako se poslouchá hudba, je třeba se nechat prodchnout
.obrazy, aby bylo možné poznat jejich řád a smysl".'08
Jiný významný francouzský kritik Luc Moullet ve velkém článku o sou.:fasných
moderních režisérech řadí Němcův film do kapitolky Estéti a silně
.ho kritizuje z levicových pozic: „Estetismus Démantů noci je naopak bojácný,
>..přestože kritici mu naletěli a udělili mu již dvě ceny. Jan Němec učinil z pří.běhu
dvou adolescentů, kteří prchají před německými okupanty, tedy z pří,'běhu
válečného utrpení, stylistické cvičení (už to je podezřelé) bez jakékoli
'stopy lidskosti. Zdá se, že opakované, stále stejné přeexponované výjevy
.z Prahy, které z tohoto filmu o délce 70 minut dělají špatný pětiminutový
krátký film, patnáctkrát překopírovaný, posunují celé dílo do okruhu filmů
o lidském vědomí ala Loni v Marienbadu. Ve skutečnosti se však jedná
o ryze zvířecí vědomí dvou tupců, kteří dokonce ani nevědí, jak mají při
506 IPruzzo, Pierre. Il lavoro nuo·
vo. Ženeva, 19· července 1965. Cit. dle
ČsKZT, 1965, č. lO, s. 7on.
5071 Haudiquet, Philippe. Un film
ďavant garde: Les diamants de la
nuit. Image et son, 1965, č. 186 (červenec),
s. 31n.
308 IHaudiquet, Philippe. Les diamants
de la nuit. Image et son, 1966,
č. 194 (květen), s. io7n. Cit. dle
ČsKZT, 1966, č. 7-8, s. 57·
ENFANT TERRIBLE -
5091 Moullet, Luc. Contingent
651A. Cahiers du Cinéma, i965,
č. i66/167 (květen-červen), s. 41n.
Překl. Ladislav Šerý.
510 IRolland, David. Films and Filming.
Londýn, srpen i965. Cit. dle
ČsKZT, i965, č. 11-12, s. 8.
5111 Citováno v -sb-. Chvála filmu. Literární
noviny, i965, roč. 14, č. 25,
s. 8.
512 I The Times, 22. července 1965,
a The Sunday Times, 25. července
1965. Viz ČsKZT, 1965, č. i1-12,
s. 81.
5151 The Fz'nancial Times, 25. čer·
vence 1965. Cit. dle ČsKZT, 1965,
č. 11-12, s. 80.
514 IA. S. Démanty noci (Diamond
of the Night). Monthly Fz'lm Bulletin,
1965, roč. 52, č. 580 (září), s. 152.
„ ENFANT TERRIBLE
běhu dýchat, z vlastní hlouposti padnou do rukou nepřátel, jde jim jen o ukojení
svých pudů a v hlavě nemají nic než dvě nebo tři utkvělé představy, myšlenky
či vzpomínky. Jejich zvířeckost není nijak zkoumána: je přirozená,
nebo jde o důsledek válečných okolností? Němec si podobnou otázku vůbec
neklade, neboť vše je jen záminkou k němému estetismu, který je ukotven
v tradici středoevropského meziválečného filmu. Film začíná překvapivým
záběrem, mezi 8. a io. minutou můžeme obdivovat jeho odvážnost, ale poté
se objeví stejné záběry a kolem 25. až 30. minuty pochopíme, že vše už se
bude jen opakovat. Nemá v sobě tedy nic ze spontaneity mládí. Nakonec
divák dostane svou odměnu, ale je mi líto, že lidová demokracie financuje
reakční filmy rádoby estétů, kteří do nich nevloží žádnou humánní ani
sociální hodnotu. Naštěstí je tu ještě Miloš Forman G.:)."309
Po londýnském uvedení film kritizoval i David Rolland, jehož oblíbeným
filmem se stala Zemanova Bláznova kronika: „Těžko mohu přijmout
závratný experimentální styl Jana Němce („.), vycházející zřejmě z evangelia
Alaina Resnaise („:), protože myšlenky a akce (chlapců - pozn. jb) nejsou
vždy v souvislosti a protože není vždy jasné, co je co, byl jsem strašně zmaten
a roztrpčen, a tím jsem ztratil i sympatie k něčemu, co mohl být velmi
dojímavý film."510
Zatímco Lindsay Anderson ve dvou článcích v květnových
Times v rámci celkového pohledu na československý film Démanty
pochválil,'11
jiný britský kritik zmiňoval neekonomičnost v zacházení se
ztvárněním děje, mrhání časem, přehnanou délku experimentu, i když
jinak film hodnotil pozitivně, ale více si cenil Juráčkovy Postavy k podpírání,
zakoupené do britské distribuce.312
Další britský kritik píše: „Film,
natočený téměř beze slov s množstvím prostupujících se zvuků, je pomalý,
na nervy až příliš pomalý G„) je až příliš vyumělkovaně brilantní."'" I autor
v rubrice Monthly Film Bulletinu kritizuje vnějškovost postupů, podle jeho
mínění přejatých od Resnaise, a nudnost opakovaných a zdlouhavých scén.
Na druhé straně píše, že film je „chytře natočen G.:) a prolínání faktů a vizí
je obratně zvládnuto. G.:) Film, přes svou vyumělkovanost, dokáže tlumočit
skličující pocit utrpení, i nabídnout sugestivní vhled do nelidskosti G„),
duševní odolnosti a fantastické umíněnosti lidské mysli G..) v podmínkách
extrémní zátěže."314
Ke konci roku i965 psali o filmu pozoruhodně kultivovaně a s porozuměním
polští kritici. Velkou recenzi publikoval Bogdan Zagroba. Zmiňuje v ní,
že v ČS§R je film uváděn jen „ve studijních kinech filmových klubů" a kritizován
pro svoji uzavřenost a nekomunikativnost, které se Zagroba pokouší
analyzovat a zdůvodnit. „Režisér C.) vizuálně ukázal mechanismus lidského
domí, pramen vnitřních prožitků (myšlenky, touhy, vzpomínky), spojených
· stanovenými zákony spontánních asociací. Tento vnitřní proud vědomí
subjektivním významem je z podstaty nekomunikativní, neboť různorodé
lnplikované prožitky nelze předat jiným pomocí tak stereotypního proédku,
jako je jazyk. Právě touha diváka po úplném ujasnění individuálních
óžitků hrdiny v každém. záběru, na což ho navyká téměř celá produkce
iných filmů, je v tomto strhujícím díle jakousi pastí G„) všechny kom.;kace
(zkrácení fabule, nepoužívání dialogu a hudby - pozn. jb) vystupují
ámci krajně subjektivizovaného vyprávění, v němž je reálný čas nahrazen
;1sem psychologickým a svět, jak vnější, tak vnitřní, se jeví jako prisma subktivních
prožitků obklíčených hrdinů, což přináší další obtíže pro diváka
klého na objektivní vyprávění." Dále Zagroba konstatuje, že kritici se
evážně zabývali formálním novátorstvím díla, zatímco jeho „obsah je mnom
větším objevem nežli forma. Film ukazuje situace i chování lidí, jaké
. osud nebylo možné vidět v žádné poválečné kinematografii, jaké nepopiso~la
obrovská část martyrologické literatury. G•.) Démanty noci jsou nejsilější
obžalobou, jaká kdy byla vržena z plátna proti fašismu. Němec objevil,
ii'fašismus prožral společnost až do morku kostí. G.:) Systém, který dovede
lověka do tohoto stavu, je nelidský G.:) Režisér se pokusil vyhnout se pouká'ání
jen na jednu historickou situaci. Hitlerovci jsou přece strašní měšťáci,
;tise rodí v každé generaci a na každé rovnoběžce. Tento univerzální chaakter
filmu je třeba si připomenout také proto, že Němec chce po svém
.'borném debutu natočit Kafkovu Proměnu."315
~o Janusz Skwara přináší rozhovor s režisérem a píše: „Démanty ukazují,
Žev každém člověku dřímají zlé instinkty, které se za určitých podmí'h,ek
probouzejí. Přestože nakonec nikdo neumírá, všichni lidé vycházejí
-ze, setkání zmrzačení a budou stále žít s pocitem viny či morální křivdy.
·· émanty jsou těžké k pochopení. Od jiných československých filmů se velmi
liší. Němec navazuje na jiné tradice. Nechce popsat reálný svět, pokouší se
)íd vytvořit podle vlastního vnitřního pohledu."516
Recenzent komunistické
Trybuny Zudu píše, že Démanty „jsou filmem těžkým, ale skladba jejich filmového
výrazu není natolik komplikovaná a jejich novátorství natolik revoJuční,
aby se při dobré vůli nedalo dosti rychle vniknout do jejich obsahu
',iformy. G„) Němec vytvořil obraz úděsný, ponořený do kafkovské atmosféry,
obraz lidské izolace, osamělosti a bezmocnosti v nepřátelském, zločinném
světě. G„) vyžaduje intelektuální znalost nového umění, ale není to rébus,
' byť i tak trochu apokalypsa. G„) Tento film můžeme československé kinefi.
' 'd't "317",,matogra I zav1 e .
5151 Zagroba, Bogdan. Jak obžalo·
vávat fašismus. Ekran, Varšava 1965,
č. 48. Cit. dle ČsKZT, 1966, č. 2,
s. 58-40.
516 [ Skwara, Janusz. Dva chlap·
ci a smrt. Film, Varšava 1965, č. 49.
Cit. dle ČsKZT, 1966, č. 2, s. 40.
5171 Jascz. Obtížná cesta k démantům.
Trybuna Zudu, 6. prosince i965.
ENFANT TERRIBLE -
518 ICasiraghi, Ugo. Překrásná báseň
v kafkovském stylu. L'Unitd,
i. února ig66. Cit. dle ČsKZT1966,
č. 5, s. 32.
3191 Charensol, Claude. Les Nouvelles
Littéraires, 24. března ig66. Cit.
dle ČsKZT, ig66, č. 6, s. 23.
320 IBaroncellí, Jean de. Podivuhodná
renesance československého
filmu (I. Vane vítr odboje, II. Filme·
vý klub, III. Dvě „vlny"). Le Monde,
2., 3. a 4. února ig66. Cit. dle
ČSKZT, i966, č. 3, s. i5.
521 I22. března i966.
522118. března ig66.
323 IL' Humanité Dimanche,
23. března ig66. Cit. dle ČSKZT, ig66,
č. 6, s. 24.
5241 Lachize, Samuel. Útěk a sny
- Démanty noci. L'Humanité,
23. března ig66. Cit. dle ČSKZT, ig66,
č. 6, s. 24.
- ENFANT TERRIBLE
Počátkem roku ig66 se v několika italských městech (Řím, Milán, Florencie,
Bologna, Padova, Terst) konala Přehlídka nového československého filmu
a o Démantech psal opět Ugo Casiraghi: „Bude se tento film jevit normálnímu
divákovi jako ,obtížný'? Nemyslím. Kalvárie dvou židovských
chlapců (...) nechce pouze evokovat epizodu z poslední války, nýbrž chce
symbolicky navodit pocit, jaký může válka vyvolat i v dnešních mladých.
Není to pouze pocit děsu, ale také absurdity, jakou by byla absurdní a šílená
nová válka s novými vyhlazovacími zbraněmi."318
V prvním čtvrtletí tohoto roku se k československému filmu a k Démantům
vrací i francouzský tisk. Claude Charensol film vidí jl'-ko zajímavý
pokus o narušení tradičního vyprávění, ale pokus zmatený: „Němec žene
svou zálibu pro formalismus tak daleko, že klade kameru na zem a popisuje
nekonečné plazení uprchlíků mezi tlejícím listím, nebo jejich pomalý postup
v suti. Stejný systém, odporující všem filmovým zákonům, používá při zobrazení
lovců a jejich pitky. Přirozeně, žádná emoce nemůže vzniknout ze
systematické vůle zamíchat karty co nejvíce, a nabídnout nám tak cvičení
v rozmotávání chronologie a přerušované návaznosti tak špatně sladěné,
jak jen možno, u námětu, který by nás dojímal, kdybychom mohli s dvěma
uprchlíky navázat kontakt. Režisér naopak mezi námi a nimi vztyčil mnohonásobné
zdi."319
Negativně film posuzuje i Jean de Baroncelli, který se
v červnu ig65 v Praze setkal s celou řadou mladých filmařů a napsal o nich,
jejich dílech a podmínkách filmové produkce velký trojdílný článek, v němž
Němce popisuje jako působícího dojmem „vážného studenta", který se téměř
„nesměje a zdá se, že soustavně sleduje nějaký svůj vnitřní sen". O filmu říká,
že ho nezaujal pro „svUj salonní estetismus" a „chudobu vnitřního světa,
který nám autor ukazuje".320
Naopak jiní recenzenti, například v Le Parisien321
či v Combat'", hodnotí
film pozitivně, podobně jako Fran9ois Maurin (,,Je to jemná filmová studie,
která nám i přes některé chyby dává tušit ohromné možnosti a talent svého
autora."'"), nebo Samuel Lachize, který cituje Němcův výrok o tom, že chtěl,
aby jeho film byl protestem proti útlaku, a píše: „Aby toho dosáhl, zvolil styl
současně lyrický i bolestný, rytmizovaný poetickými sekvencemi, v nichž se
únik duševní střídá s útěkem fyzickým. Tento film je možná jenom pokusem.
Ale je plným výrazem svobodného kina, svobodného na všech úrovních, film,
který hledá, jak si prorazit novou cestu mezi těmi, které jsou ve filmovém
umění již známé. Démanty noci jsou výkřikem proti nespravedlnosti a řečí
na obhajobu lidského práva a štěstí. Dílo, které je nutno umět ocenit."324 Také
filmový historik Georges Sadou! cituje Němce (,,Celek měl tvořit dojem snu,
'ako například v Loni v Marienbadu, ale asi tak, jako na Chagallových plát..ech,
která v celku působí jako podivuhodná zvláštnost.") a porovnává film
swerši Louise Aragona o smrti básníka Pierra Unika, uštvaného nacisty při
.,těku z koncentračního tábora na Slovensku. Zdůrazňuje kafkovskou atmoféru
díla, které je „lyrickou vizí" a jehož formu, kterou mnozí považovali
za„povrchní a formální etudu", si vynutily námět a „autorovo hluboké pojetí".
íše, že „film dýchá pravdivostí a plně ji vyjadřuje, i když forma je náznaková,
'.~ž fantastická", a odvolává se na to, že sám měl podobné pocity, když jednou
bloudil v lesích kolem Karlových Varů. Odmítá také obviňování díla z pouého
plagiátorství či eklekticismu: „Nevěřte, že najdete něco it la Marienbad
'·tomto filmu, natočeném v okolí bývalého Carlsbadu. Nejedná se ani o napo')lobeninu,
ani o výrobu podle vzoru nouvelle vague, ani o elegantní a lacinou
.:iábavu. Němec hluboce procítil to, co nám ve svém filmu předvádí G..) co
usil zakusit tento mladý člověk během těžkého období (kultu), které se těm
ředcházejícím podobaly, takže to uměl ve svém díle vyjádřit, zajisté i díky
vému talentu, tolika srdce a vřelosti." I Sadou! zdůrazňuje širší význam
cény s lovci: „Lovci Lustigovi a Němcovi jsou zcela jednoduše a zcela strašně
!lobří lidé', kteří rádi zpívají, rádi se smějí a pijí pivo. ( ..)Jejich bodrost je
tím nejhroznějším v Démantech noci, které zde i v jiných místech překračují
hranice pouhého válečného filmu. Protihitlerovská polemika vyjadřuje
;pravdu, která neplatí jen pro předvčerejšek, ale i pro včerejšek a pro dne-
1šek." Tento názor pak posiluje citováním názoru režiséra: „Nezvolil jsem si
!atmosféru války proto, abych rozpitvával to, co bylo, ale proto, že mi tento
•syžet dovolil ukázat nejhlubší ponížení člověka. Je to protest proti ponižo;•vání,
proti odsuzování k osamocenosti, proti útlaku. Zamýšlím položit důraz
ť•na povahu člověka v naší epoše vůbec."525
Asi posledním významným uvedením Démantů v zahraničí byl Týden
československých filmů v New Yorku, uspořádaný Amosem Vogelem, ředite·Iem
Film Department Lincolnova centra, který proběhl v rámci I. festivalu
kultury (16.-28. června i967) v Muzeu moderního umění (MoMA). V delegaci
byli Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Jaroslav Kučera a Ladislav Rychman.
Velký úspěch zde měly především Menzelovy Ostře sledované vlaky, o rok
později ověnčené Oscarem, a Chytilové Sedmikrá.sky, oceněné na festivalu
v Bergamu. Chytilová dokonce navštívila Factory, kde se setkala i s Andym
.Warholem, a o jejím filmu psaly časopisy alternativní kultury Film Comment
a Film Culture. Kromě tří zmíněných tu bylo uvedeno ještě dalších devět
českých filmů. Démanty se tu, jako všechny filmy, promítaly dvakrát, v pondělí
ig. a 26. června. Němcův film, podobně jako čtyři další, byl zakoupen
3251 Sadoul, G., cit.180 /op. cit.,
s. 20-22.
ENFANT TERRIBLE Ill
3261 Jireš, Jaromil. Týden čs. filmů
v New Yorku. Filmové informace,
1967, roč. 18, č. 29, s. 12n.
Plakátek k přehlídce reprodukován
v Literární noviny, i967, roč. 45,
č. 33 (18. srpna), s. 10. Viz přílohu č. 6
této knihy.
3271 Citováno in: -ac-. Reflektor
na Prahu aneb „Filmoví mogulové
na Západě jsou zděšeni...''. Rudé právo,
11. srpna 1966, roč. 46, č. 220, s. 2.
3281 Adler, Renata. Nemec's Diamonds
of the Night and Eisenstein's
Strike. The New York Times, 15.
března 1968. Cit. dle Adler, Renata.
A Year in the Dark. Journal ofa Film
Critic 1968-1969. New York: Random
House, 1969, s. 79n.
3291 Němec, J., cit. 3 /op. cit.,
'· 67-69.
330 ILustig vzpomíná: „(...) měl
jsem štěstí, že na mé univerzitě hledali
někoho, kdo píše knížky a dělá
z nich filmy. A to bylo moje povoláni
(„.) pracoval jsem jako scenárista
a mohl jsem jim předvést jak knížky,
tak filmy. Univerzita se mě neptala,
jaký mám diplom, oni se mě jen zeptali,
jestli mám chuť učit." Hvížďala,
K., cit. 90 /op. cit., s. 33.
- ENFANT TERRIBLE
do distribuce (pravděpodobně společností Impact Films Release). Přehlídku
doprovázela i výstava fotografií z uváděných filmů.'26
V červenci napsal v rámci
článku o naší kinematografii ředitel týdeníku Newsweek Yorick Blumenfeld,
že k mladým talentovaným režisérům a spisovatelům, vedoucím renesanci
československého filmu, patří vedle Formana, Juráčka a Chytilové i Němec,
„jehož zavilé, tiché, brutální Démanty noci jsou pravděpodobně nejnekompromisnějším
protinacistickým filmem, jaký kdy byl vyroben".327
V březnu i968 byl film, společně s Ejzenštejnovou Stávkou, premiérově
uveden v Bleecker Street Cinema v New Yorku. Renata Adlerová zjevně
napoprvé nepochopila míru stylizovanosti díla, protože Němcovi vytýká, že
„dokumentární duch je příliš reálný na to, aby vás vtáhl do díla". Realismus
se jí zdá pro téma nereálným a nevhodným. Připomíná, že u Becketta by to
bylo „silné a stylizované až do rituálu", ale přece jen přiznává dílu určitou
působivost: „Dlouhé části filmu neslyšíme nic než zvuky dýchání, zvonů či
tikání hodin. Je to docela depresivní a reálné, a když to jeden dokáže vysedět,
je jasné, že něčeho bylo dosaženo. G.) Film je, při své pomalosti, velmi pečlivě
vytvořen. Jenom si člověk velmi brzy zvykne na jeho zoufalství - jako si
oči zvykají na tmu - a pak už se v tom pohybuje až příliš snadno."'28
Němec
ve své knize ještě vzpomíná, jak zřejmě v roce i968 byl pozván svým přítelem
a producentem, obchodníkem z Houstonu Milesem Glaserem, aby
Démanty promítl na University of Texas v Austinu. Typické pro změněnou
dobu je, že studenti z velmi dobře situovaných amerických rodin modernistický
film nepochopili a dali raději přednost Warholovu a Morrisseyho filmu
Lonesome Cowboys s homosexuální tematikou. Němec se s nimi nakonec
při diskusi domluvil a přesvědčil je o kvalitách díla, ale příznačná pro americky
přímočaré chápání filmu je Němcem citovaná reakce jednoho ze stu·
dentů: „Proč ztrácíme čas čučením na blbost, která nemá hlavu ani patu,
srozumitelný děj, ani se nepozná, kdo je hrdina a kdo ničema?"329
Druhý život Démantů
Druhý život Démantů patrně začal poté, co Arnošt Lustig, který po srpnové
okupaci emigroval i s rodinou do USA, zorganizoval na George Washington
University, kam byl přijat jako profesor, protože hledali někoho, jehož literární
dílo bylo zfilmováno,'30
Filmový festival české nové vlny - Czech New
Wave Film Festival. Konal se i.-3. března i974 za velkého zájmu veřejnosti
pod záštitou Smithsonian Resident Asociates a seminářů se kromě Lustiga
zúčastnili další Češi žijící v USA v exilu - Miloš Forman, Ján Kadár, Mira
hmová, Ivan Passer, Jiří Weiss a Jiří Voskovec'"· Československý zastuelský_ú_stav
v Ottawě v interním hodnocení pro Federální minister';0
zahraničních věcí napsal: „Festival G..) probíhal za průměrné účasti
'o diváků, z nichž asi ioo bylo žáky Arnošta Lustiga, hostujícího profesora
eratury a filmu na zdejší American University. G.JVýše jmenovaní nevyoupili
přímými politickými prohlášeními proti ČSSR, ale v diskusi Weiss
"gumentoval Palachem jako formou politického protestu a Passer vyjadřo:
skepticismus ve smyslu možnosti uvedení některého z filmů, vytvořených
íÍšimi tvůrci v USA, do československých kin, protože vláda ČSSR má prý
'jem, aby jako umělci upadli v zapomnění. Forman mimo jiné uvedl, že má
litný československý pas a že se může do ČSSR kdykoliv vrátit. Zúčastnili
také všichni zdejší známí emigranti z SVÚ s výjimkou dr. Absolona, ale
·;ed diskusí většinou odcházeli, nebo nediskutovali."332
Němec zde přítoen
nebyl, protože ještě žil v Československu a nemohl by ani vycestovat.
· Lustig i Němec později v exilu v USA používali 16mm kopii filmu v rámci
. é výuky na amerických univerzitách, ale Lustig nikdy Němce třeba na dis\1siv
rámci svých přednášek nepozval."'
··.. O filmu psali v sedmdesátých a osmdesátých letech Antonín Novák
fehdy ineditní a nedokončené knize Umlčenýfilm'", Josef Škvorecký ve své
ilové publikaci All the Bright Young Men and Women (1971)335
a Mira
i:Antonín Liehmovi v knize The Most lmportantArt (1977).'" Na Benátském
ienále, konaném 15. listopadu-15. prosince i977 (Disidentské Benátky),
a němž byly prezentovány opusy víceméně všech našich filmařů, se sníek
v programu, organizovaném A. J. Liehmem, Drahomírou (Mirou)
iehmovou a Aloisem Poledňákem, pravděpodobně neobjevil a Němec tam
"ebyl jako účastník. Liehm vzpomíná, že po tiskové konferenci ředitele bieále
Ripa di Meany přestaly československé instituce spolupracovat a filmy
_rnuseli shánět po spřátelených archivech a institucích. Domnívá se ovšem,
Že nějaká forma pocty Janu Němcovi zde uvedena byla.337
Po sametové revoluci se o filmu mluvilo v rámci filmologického zkou.mání
na pražské konferenci Česká a slovenská kinematografie šedesátých
let v březnu 1991, která splácela pocit dluhu za dlouhá léta nemožnosti se
:vyjádřit k dílům nové vlny. O Démantech jsme se zde v různých kontextech
··zmiňovali například já, Jiří Cieslar a Marie Mravcová."'
Stanislava Přádná napsala jeho analýzu pro časopis Scéna u příleži·.:
tosti nového uvedení filmu v okruhu filmových klubů'", podobně jako další
.významní čeští filmoví kritici (Jan Jaroš"0
, Jan Lukeš'41
). Hlavní myšlenky
331 IMills, Dania. Československá
nová vlna znovu spojena. Washington
Star-News, 4. března 1974.
3321 Cit. dle ČsKZT, 1974, č. iA,
s. 12. Zde na s. 11-12 lze také nalézt
původní podobu výroků Weisse
a Passera.
333 I„Když Arnošt učil na Washington
University, tak mě ani jednou nepozval,
i když věděl, že pro mne by
bylo jakýchkoliv 300 dolarů velkou pomocí.
A já mu říkal, Arnošte, mně by
bodly tři stovky, pět stovek, ale ne."
Rozhovor XI.
3341 Žalman, Jan (Novák, Antonín).
Umlčenjfilm. Kapitoly z bojti. o lidskou
tvář československého filmu. Praha:
NFA, 1993.
335 IŠkvorecký, J., ci·t. 125 /op. cit.
336 ILiehm, A. J. The Most Important
Art. Eastern European Film
Afier 1945. With Mira Liehm. Berkeley,
Los Angeles, California: University
of California Press, 1977·
3371 Rozhovor autora
s A. J. Liehmem 20. dubna 2013.
338 IViz Filmovf sborník historickj
č. 4. Česká a slovenská kinematografie
60. let. Praha: NFA, 1993.
339 IPřádná, Stanislava. Démanty
noci. Scéna, 1990, roč. 15,
č. 14 (11. července), s. 5.
340 IJaroš, Jan. Spřízněni volbou.
Záběr, 1990, roč. 23, č. 14 (12. července),
nestr.
3411 Lukeš, Jan. Od knihy k filmu
a zpět. Lidové noviny, 11. záři i991,
roč. 4, s. 9.
ENFANT TERRIBLE „
3421 Přádná, Stanislava. Poetika postav,
typů, (ne)herců. In: Přádná,
Stanislava; Škapová, Zdena; Cieslar,
Jiří. Démanty všednosti. Český a slovenskýfilm
60. let. Kapito"ly o nové vlně.
Praha: Pražská scéna, 2002, s. 197-200.
3431 Škapová, Zdena. Cesty k moderní
filmové poetice. ln: tamtéž.
344 j Cieslar, Jiří. Snové tělo Démantů
noci. Film a doba, 2000, roč. 46,
č. 2, s. 77-79.
345 IMravcová, Marie. Démanty
noci - literární a filmová transformace
holokaustové zkušenosti. In: Holý,
Jiří (ed). Holokaust - Šoa - Zaglada
v české, slovenské a polské literatuře.
Praha: Karolinum, 2007, s. 213-226.
346 IDuta, Mircea Dan. Vypravěč,
autor a bťlh. Naratologické perspektivy
a narativní techniky v české nové
vlně 60. let. Disertační práce. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická
fakulta, 2009.
3471 Turigliatto, Roberta (ed.). Nová
vlna. Cinema ceco e slovaco degli
anni 1
60. Torino: Lindau, 1994·
3481 Vecchi, P„ cz't. 88 /op. cit.
3491 Šofr, Radomír. Českýfilm
60. let. Dramaturgická vfchodiska
a tvflrčf metody některjch autorských
dílen. Diplomová práce na katedře
dramaturgie a scenáristiky FAMU.
Praha: Knihovna FAMU, 1991.
350 IVáclav, Petr. Filmjako pokus o pflsobivézachycenisvěta.
Rozborfilmu
Démanty noci. Diplomová práce na katedře
dokuffientární tvorby FAMU.
Praha: Knihovna FAMU, 1995·
3511 Kučera Štěpán. Porovnáni obrazové
koncepce v hraném a dokumentárnimfilmu.
Diplomová práce.
Praha: katedra kamery FAMU, 1995·
352 I Dzurenková, Viktória. Kreatfvna
práca so zvukom vofilme. Zvuková
dramaturgia u Roberta Bressona a vo
vybranfchfilmoch československej novej
vlny. Bakalářská diplomová práce.
Praha: katedra režie FAMU, 201i.
„ ENFANT TERRIBLE
této analýzy pak rozvedla ve studii Poetika postav, typů, (ne)herců ve sborníku
příznačně pojmenovaném Démanty všednosti.342
Zde se v rámci rozsáhlé
studie Cesty k moderní filmové poetice různým aspektům filmu
věnovala i Zdena Škapová543
a Jiří Cieslar v eseji Snové tělo Démantů noci,
doplňující rozhovor s režisérem.344
Marie Mravcová se ve studii Démanty
noci - literární afilmová traniformace holokaustové zkušenosti zabývá analýzou
Lustigovy povídky v kontextu motivů a literárních postupů jeho díla.'45
Analýzu narativních postupů díla pak provádí ve své české disertační
práci o narativních technikách nové vlny Rumun Dan Duta. Démantům
zde věnuje samostatnou kapitolu.'46
Film se také promítal na festivalu v Turíně - v roce i994 věnovaném československé
nové vlně za kurátorství Roberta Turigliatta547
a pa_k ještě jednou
v roce 2004, kdy zde proběhla retrospektiva Němcových filmů za kurátorství
Massima Tria a Paola Vecchia. Její katalog byl pojmenován Diamanti
della notte: ll cinema di Jan Němec. Obsahuje rozsáhlý rozhovor s Němcem,
studie o jeho díle od Terezy Brdečkové, Francesca Pitassia, který studoval
český film za své stáže na katedře filmové vědy na Univerzitě Karlově
v Praze na počátku devadesátých let, Massima Tria a Paola Vecchia. Vecchio
se zabývá italskými kritikami Němcových filmů, Trio přechodem Němce
od literárních zdrojů k čisté filmovosti a Pitassio procesem abstrakce konkrétního
materiálu a rolí hudby a lyrizace jeho děl.348
Na FAMU vznikly tři diplomové práce zabývající se Démanty noci. Syn
Němcova kameramana Radomír Šofr částečně vychází z osobních svědectví
E. Krumbachové v diskusi na FAMU.549
Režisér Petr Václav ve své práci
detailně rozebírá způsob vytváření obrazu a zvuku filmu a hovoří detailněji
o smyslu vize domova v díle akcentované,350
kameraman Štěpán Kučera rozebírá
práci svého otce'51
a režisérka Viktorie Dzurenková také věnuje značnou
pozornost Němcově práci se zvukem.352