ŽIVÁ DÍLA MINULOSTI
NESTORŮV LETOPIS RUSKÝ
985 nebude mezi námi pokoje, až kamení počne plavati, a chmel počne tonouti." I vrátil se Vladimír zase do Kyjeva.
986 Léta 6494 přišli Bulhaři víry Muhametské, řkouce: „Ač jsi ty kníže moudrý a rozšafný, však neznáš zákona; ale věř v zákon náš, i pokloň se Muhametu." I řekl Vladimír: „Jaká jest víra vaše?" Oni pak odpověděli: „Věříme v Boha, a Muhamet učí nás, řka: ohřezati údy tajné, a svininy nejisti, vína nepiti, a po smrti s ženami hověti smilné chtivosti; dáť Muhamet každému po sedmdesáti ženách krásných, vybere jednu krásnou a všech krasotu vzloží na tu jednu, a ta bude jemu ženou. A zde, prý, sluší všelikou nečistotu páchati; jest-li kdo na tomto světě chudý, tehdy i tam bude;"0) i jiná mnohá lest, které nelze psáti pro hanebnost. A Vladimír poslouchal jich, neb sám miloval ženy i nečistotu mnohou, a protož poslouchal se zalíbením; ale to jemu bylo nemilé: obřezání údův, a o nejedení mas svinských, a o pití vůbec, i řekl: „Rusům jest pití rozkoš, nemůžem bez toho býti."
A potom přišli Němci,*') řkouce: „Přišli jsme posláni byvše od papeže." I řekli jemu: „Vzkázal ti takto papež: Země tvoje jest jako i země naše, ale víra vaše není jako víra naše; neb víra naše světlo jest, klaníme se Bohu, jenž stvořil nebe [65] i zemi, hvězdy, měsíci vše, co dýše, ale bozi vaši dřevo jsou." Vladimír pak řekl: „Jaké jest vaše přikázání?" A oni odpo-věděU: „Postiti se dle možnosti, a když kdo pije neb jí, to vše k chvále boží, praví učitel náš Pavel."1) I řekl Vladimír Němcům: „Jděte nazpět, protože otcové naši toho jsou nepřijali."
Uslyšavše to Židé Kozarští přišli, řkouce: „Slyšeli jsme, že přišli Bulhare i Křesťané, učíce tě každý jich víře své; křesťané totiž věří v toho, jehož jsme my ukřižovali; a my věříme v jediného Boha Abrahamova, Izákova, Jakubova." I řekl Vladimír: „Co jest vaše přikázání?" A oni odpověděli: „Obřezati se, svininy nejisti, ani zaječiny, sobotu světití."
*) pakli zde jest bohatý, tehdy bude i tam; Hip. b) z Říma Hip. ') 1 Kot. X, 31.
A on řekl: „Kde pak jest vaše země?" A oni odpověděli: 986 „V Jerusalemě." On pak řekl: „Jest-li tam i nyní?" A oni odpověděli: „Rozhněval se Bůh na otce naše, i rozptýlil nás po krajinách pro hříchy naše, a vzdána byla země naše křesťanům." On pak řekl: „I kterak vy jiných učíte, sami odvrženi jsouce od Boha i rozptýleni? Kdyby Bůh miloval vás i zákon váš, nebyli byste rozptýleni po cizích zemích; zdali nám téhož chcete přáti?"
Potom poslali Hřekové ku Vladimírovi mudrce, řkouce takto: „Slyšeli jsme, že přišli jsou Bulhare, učíce tě, abys přijal víru jich; jich pak víra poskvrňuje nebe i země, kteřížto proklatí jsou více všech jiných lidí, připodobivše se k Sodomě a Gomoře, na něž pustil Hospodin kamení horoucí a potopil je, i propadli se; jakož i těch očekává den záhuby jich, když přijde Bůh soudit země i zahubí všecky, kdo činí bezpráví a páchají nečistotu; neb tito vyplachují žaludky své, v ústa vlévají a po bradě jim teče, vzpomínajíce Muha- [66 [ meta; též i jich ženy páchají touž nečistotu i jiné horší, od smíšení mužských i ženských okoušejí." Slyše to Vladimír, plinul na zemi, řka: „Šeredná to věc!" Mudřec pak řekl: „Slyšeli jsme i o tom, kterak přišli z fiíma poučit vás víře své, a víra jich málem s námi se různí; neb užívají při službách božích chleba přesného, totiž oplatkův, jichžto Bůh neustanovil, ale poručil chlebem sloužiti, i ustanovil apoštolům, vzav chléb a řekl: Totoť jest tělo mé, lámáno za vás. Takéž i číši vzav, řekl: Totoť jest krev má nového zákona.") Tito pak toho nečiní, nezachovali jsou víry." I řekl Vladimír: „Přišli ke mně Židé, pravíce, že: V koho Němci a Hřeci věří, toho jsme my ukřižovali." A mudřec odpověděl: „Pravda jest, že v toho věříme; neb to jich proroci prorokovali, že se Bůh narodí, a jiní, že bude ukřižován i pohřeben, a v třetí den že vstane z mrtvých i vstoupí na nebesa; oni pak ty proroky zabijeli, a jiné vyháněli. Když pak se naplnilo jich proroctví, sstoupil na zemi, a dal se ukřižovati, a vstav z mrtvých na nebesa vstoupil. A potom očekával jich pokání po čtyřicet a šest let, ale nepokáli se; i poslal na ně Římany,
°) Mat. XXVI, 26—28; 1 Kot. XI, 24—25.
986 i navrátili se do Jerusalema, a byli neustále v chrámě. Když uplynulo padesát dní, sstoupil Duch svatý na apoštoly. Přijavše dar svatého Ducha rozešli se na vše strany, učíce a křtíce vodou."
I řekl Vladimír: „Proč narodil se z ženy, a na dřevě dal se ukřižovati a vodou pokřtiti?" — Mudřec pak řekl jemu: „Proto, že s prvopočátku rod lidský zhřešil ženou, (neb) ďábel přelstil Evou Adama, a tento pozbyl ráje; takéž i Bůh pomstil na dáblu: ženou nejprve přemožen byl ďábel, neb ženou s počátku pozbyl Adam ráje; ze ženy pak vtěliv se Bůh, kázal do ráje vjíti věrným. A že na dřevě byl ukřižován, to proto, že se stromu okusiv, pozbyl ráje; Bůh pak na dřevě muku trpěl, aby dřevem ďábel byl přemožen, a od dřeva život přijali spravedbví. A vodou stalo se obnovení, poněvadž za Noe, když rozmnožili se hříchové mezi bdmi, dopustil Bůh potopu na zemi, a potopil lidi vodou; protož řekl [82 J Bůh: Poněvadž pohubil jsem vodou lidi pro jich hříchy, nyní opět vodou očistím hříchy lidem, obnovením vodou; neb Židovský rod v moři očistil se od egyptského zlého zvyku, ■ poněvadž s počátku byla nejprve voda, neb řečeno jest: „Duch boží vznášel se povrch vody;" protož i nyní křtí se vodou i duchem. Předoznámení bylo nejprve vodou, jakož Gedeon předoznámil dle toho. Když přišel k němu anděl, vele jemu táhnouti na Madianské, on zkoušeje řekl k Bohu, položiv rouno na humně: Bude-li po vší zemi rosa a na rouně sucho. I stalo se tak. To pak předoznamovalo, že cizozemci byli prvé suchota a Židé rosa, a potom ua cizích zemích byla rosa, jenž jest svatý křest, a na Židech suchota. I proroci předpovídali, že vodou bude obnovení. Když pak apoštolé učili po všem obývaném světě věřiti v Boha, jichž učení my Hřeci jsme přijali, veškerá země obývaná věří jich učení. Ustanovil pak jest Bůh jeden den, v kterýž bude souditi, přijda s nebes, živé i mrtvé, i odplatí každému podlé skutků jeho: spravedlivým dá království nebeské a krasotu nevýslovnou, radost bez konce a nesmrtelnost věčnou; hříšníkům pak muku plamennou i červa neustálého, a muce jich nebude konce. A takto budou mučeni, kdo nevěří v Boha
našeho Ježíše Krista: mu^en bude v ohni, kdo se nepokřtí." 986
A toto pověděv, ukázal Vladimírovi oponu, na které byl vymalován soud poslední Hospodinův; i ukázal jemu po pravici spravedlivé, ani v radosti vcházejí do ráje, a po levici hříšníky, ani jdou v muku. A Vladimír vzdechnuv, řekl: „Blaze těm po pravici, ale hoře těm po levici!" A on řekl: „Chceš-li po pravici se spravedlivými stati, tehdy dej se pokřtiti." Vladimír pak uložil to na srdci svém, řka: „Po- [83J čkám ještě málo!" chtěje vyzpytovati všecky víry. Jemu pak Vladimír udělil dary mnohé i propustil jej se ctí velikou.
XLI. Léta 6495 svolal Vladimír bojary své i starší měst- 987 ské, a řekl jim: „Aj, přišli ke mně Bulhare, řkouce: Přijmi zákon náš! A potom přišli Němci, i ti chválili zákon svůj. Po těch přišli Židé. A aj, naposledy přišli Hřeci, tupili všecky zákony, a svůj vychvalovali, i mnoho mluvili, vypravujíce, (co se přihodilo) od počátku světa, o bytí všehomíra; a vypravování jich důvtipné jest, a divno je slyšeti, a milo každému jich poslouchati. I vypravují také, že jest druhý svět: a kdo, prý, vstoupí v naši víru, tehdy po smrti opět vstane, a neumře na věky; pakli v jiný zákon vstoupí, tehdy na onom světě v ohni hořeti bude. Co soudíte o tom? co tomu říkáte?" I odpověděli bojare a starší: „Víš, kníže, že svého nikdo nehaní, ale chválí. Chceš-li dokonale vyzpytovati, tehdy máš u sebe muže: pošli je a vyzpytuj každého jich službu, a jak kdo slouží Bohu." I líbila se řeč tato knížeti i všem lidem; vybrali muže moudré a opatrné, počtem deset, a řekli jim: „Jděte nejprve do Bulhar, a vyzpytujte víru jich i službu." A oni Šli, a přišedše tam, viděli hanebné skutky jich i klanění v modlitebnici; i vrátili se do země své. I řekl jim Vladimír: „Jděte opět do Němec, shlédněte takéž, a odtud jděte do Hřek." Oni pak přišli do Němec, a shledavše kostelní službu jich, odebrali se do Carohradu, i přišli k císaři. Císař zkoumal, pro kterou příčinu přišli, a oni mu vypravili všecko, co bylo. Uslyšav to císař, byl rád, a čest velikou učinil jim v tento den. Nazejtří poslal k patriarchovi, řka takto: „Přišli Rusové zpytovat víry naší; připrav chrám i kněžstvo, a sám přistroj se v kněžské řízy, ať vidí slávu [84]
88
89
987 Boha našeho." Uslyšav to patriarch, dal svolati kněžstvo, a jakož jest obyčej, učinili svátek, a kadidla zapálili, a zpěvy i sbory sestavili. I šel") s nimi do chrámu, a postavili je na prostranném místě, ukazujíce krasotu chrámovou, zpěvy i služby biskupské, přisluhování diákonův, a vykládajíce jim, kterak slouží Bohu svému. A oni u vytržení jsouce, divili se, i pochválili službu jich. I povolali je císařové Ba-silij a Konstantin k sobě, a řekli jim: „Jděte do země své;" i propustili je s dary velikými a s počestností. Oni pak přišli do země své, a kníže svolal své bojary a starší. I řekl Vladimír: „Aj, přišli poslaní naši muži, slyšme od nich, co bylo." I řekl: „Vypravujte před družinou."') A oni řekli: „Šli jsme nejprve do Bulhar a dívali jsme se, jak se poklánějí v chrámě, totiž v modlitebnici: stojíce bez pasu, pokloní se a sedne, i hledí sem a tam jako běsný, a není radosti mezi nimi, ale zármutek a smrad veliký; není dobrý jich zákon. I přišli jsme do Němec, a viděli jsme, kterak ve chrámích mnohé služby konali/) ale krasoty neviděli jsme nižádné. I přišli jsme pak do Hřek, a vedli nás, kde slouží Bohu svému, a nevěděli jsme, na nebi-li jsme byli, nebo-li na zemi: neb není na zemi takového podívání, ani krásy takové, i neumíme toho ani povědíti; toliko to víme, že tam Bůh s lidmi přebývá, a jich služba boží jest lepší než ve všech jiných zemích. My tedy nemůžeme zapomenouti krásy té; neb každý člověk, když okusí prvé sladkosti, potom hořkosti nepřijímá: tak
[85] ani my nechceme zde býti." I odpověděli bojare, řkouce: „Kdyby špatný byl zákon hřecký, nebyla by ho přijala bába tvá, Olga, kteráž byla moudřejší nade vše bdi." A Vladimír odpovídaje řekl: „Kde tedy přijmeme křest?" A oni pravili: „Kde ti libo." A když minul rok,
988 XLII léta 6496 táhl Vladimír s vojskem na Korsuň, město hřecké, a zavřeb se Korsuňané v městě. I stál Vladimír ob tu stranu města v přístavu, jedno střebště vzdáb od města; i bránib se z města silně. Vladimír pak oblehl
<*) císař Hip. a Sof. vr.
b) kde jste byli a co jste viděli Hip.
c) kterak ve chrámě konali službu Hip.
město, a Udé v městě ochább. I řekl Vladimír k měšťanům: 988 „Nevzdáte-U se, i po tři léta chci tu stati." A oni nedbab toho. Vladimír pak zřídil vojsko své, a dal sypati k městu násyp. Zatím, co tito sypab, Korsuňané podkopavše zeď městskou, 'sypanou zemi kradh a nosili k sobě do města, sypajíce ji prostřed města; vojínové pak přisypávab více, a Vladimír stál. A aj, muž jeden Korsuňský, jménem Ana-stas, střelil, napsav takto na střele: „Studnice, kteráž jest za tebou od východu, z té voda teče po troubě: kopej a přejmi." I uslyšav to Vladimír, pohledl na nebe a řekl: „Vyplní-b se toto, dám se pokřtiti." A tu hned kázal kopati naproti trúbám, a přejali vodu; lidé oslábli žízní pro nedostatek vody a vzdali se. A Vladimír vešel do města i družina jeho. I poslal Vladimír k císařům, Basilijovi a Konstantinovi, řka takto: „Aj, vzal jsem slavné město vaše, a slyším toto, že máte sestru, která jest ještě pannou; jestliže jí za mě nevdáte, učiním městu vašemu, tak jakož jsem tomuto učinil." I uslyšavše to císařové, byli zarmouceni, a oznámiU mu, řkouce takto: „Nesluší křesťanům pohany za muže brati a za ně vdávati; pokřtíš-li se, tehdy i toho dosáhneš, i království nebeské obdržíš, a budeš s námi jedné [86] víry; pakb toho nechceš učiniti, nemůžem vdáti sestry své za tě." Uslyšav to Vladimír, řekl poslaným od císařův: „Povězte císařům takto: že j á se pokřtiti dám; že jsem vyzpy-toval již prvé těchto dnů zákon váš, a h'bí mi se víra vaše i služby boží, jakož mi o nich oznámib poslaní námi mužové." I uslyšavše to císařové, byli rádi a přemlouvab sestru svou, jménem Annu, i poslali ku Vladimírovi, řkouce: „Dej se pokřtiti, a tehda pošleme sestru svou k tobě." Vladimír pak řekl: „Nechť přijdou se sestrou vaší a pokřtí mne." I poslechli císařové a poslab sestru svou, a s ní některé vysoké důstojníky a duchovní. A ona nechtěla jiti: „Jako do zajetí," prý, „jdu, lépe bylo by mi zde umříti!" I řekb jí bratří: „Což, obrátí-b nějak Bůh tebou zemi Buskou na pokání, a zemi Hřeckou zbavíš od líté války; vidíš-b, jak mnoho zlého způsobili Rusové Hřekům? a i nyní, nepůjdeš-b, též učiní nám." A sotva ji přinutib. Ona pak sedajíc do korábu,
90
91